Téma: Otec mě neumí pochválit a říká že umím jen studovat - mrzí mě to

Text uživatele: Je to od povahy....někdo se povznese a nedělá mu to problém, někdo se trápí...to bude Tvůj případ. Jsem taky taková a někdy mě to fakt štve...ale co naděláš? Nic....musíš to prostě "přežít"...

                                                      

Text uživatele: Doufám, že pokud až budu mít víc dětí, se budu vyvarovat nějakého stupňování kdo je lepší a kdo je horší potomek ... toto mi připadá hodně nevhodné někoho upřednostňovat. Samozřejmě, že pokud můj potomek zavraždí dva lidi, tak bych asi k nějakému posuzování přistoupil a asi bych uvažoval o tom, že se mi jedno dítě nepovedlo a že jsem někde ve výchově udělal chybu, když to tak dopadlo.

Text uživatele: U nás jsem byl černá ovce rodiny já a také jsem vyrostl, dokonce až na 192cm... Na tu roli jsem si tak nějak rychle zvykl, bral jsem to časem v klidu, dokonce jsem na své pověsti černé ovce cíleně pracoval, už na gymnasiu jsem se netajil s kouřením, lítal jsem za holkama, navštěvoval restaurační zařízení 5. cenové skupiny, pařil jsem na zábavách apod... Přesto jsem neměl na vysvědčení ani jednu 3, učitelé mne svým způsobem respektovali a časem se uklidnila i atmosféra v rodině... Ale vždy jsem žil tak, abych sám o sobě nepochyboval... I přes nálepku černé ovce jsem chtěl zůstat slušným a rovným člověkem, to se mi snad podařilo... A dnes se při vzpomínkách jenom usmívám...

Text uživatele: 

U nás v rodině jsem černá ovce rodiny já, jsem si naivně myslela, že se to samo nějak zpraví tím, že se odstěhuju s přítelem jinam a ono ne. Když přijedu na návštěvu mám to v plné polní zpět. A přitém jsem já nikdy nikomu nic neudělal, spíš ostatní dost štve, že se i přes všechny výhody, které bych mohla lží a vychcaností získat, radši volím cestu podle spravedlnosti a to, je to, co ostatní žere. Že nikdy se nedám na stranu jejich - intriky, pomluvy atd......

Text uživatele: 

Sakryš, tohle my v rodině nemáme, nějak se nám "nepoštěstilo " někoho vystrnadit na okraj a mít ho za vymykajícího se rodinným zvykům a tradicím.  

Jak říkal kdysi dávno jeden můj kamarád... " ty jo, vaše rodinka je jako mafie... ".  

Asi jo, držíme pospolu, komplet, když jeden upadne, další mu pomohou vstát.  

Neznám pocit černé ovce, bílé vrány. Nikdy jsem to nezažila, ani ve škole, ve společnosti.  

Fakt je ten, že pokud se člověk vymyká " průměru", lehce ho zaškatulkují.  

A já jsem obyčejná, průměrná ženská, co se ztratí v davu.