Téma: Otec cholerik a usurpátor - (ne)mám ho ráda

Text uživatele: 

Co na to máma a sourozence máš? O nich tu nic nepíšeš. Nejlepší by bylo jít bydlet někam jinam.

Text uživatele: 

  Tvůj tatík má problém..... Bohužel díky němu máš teď problém i Ty..... Nejlepší bude navštívit chocholouška a utřídit si myšlenky. Hlavně aby to na Tobě nezanechalo stopy......

Text uživatele: 

Bast, jsi skvělá holka. Už tím, že navzdory všemu zůstáváš svá a sama sebou. Jen tak dál, nenech se zlomit, do budoucna Ti to bude ku prospěchu. Tvůj otec má problém sám se sebou, je z něčeho zoufalý, nešťastný, nespokojený v životě, není vůbec připraven být otcem. Je tady možnost, že když byl malý on, jeho otec se k němu choval stejně. Nerozumím, jak je možné, že Tvá mamča má tak málo hrdosti, že takové chování toleruje. Nebo žijete jen s otcem?

Zkus si s ním promluvit, že Ti to vadí, nebo mu to napiš v dopise, vše rozeber, jak to cítíš a vnímáš, jak Ti to ubližuje. Možná se v něm něco zlomí... Pokud ne, promluvte si o tom s mamkou a držte při sobě, nedejte se, dva jsou vždy více než jeden...

Pokud ani to nezabere, nemůžeš jít bydlet k babičče, nemáš někoho v rodině, kdo by Tě ubytoval? Je to těžké, člověk, jako je Tvůj otec dokáže hodně znepříjemnit život. Pokud využiješ všechny své možnosti, a nebude jiného východiska, pak asi vydrž ještě těch pár let, než vystuduješ, lehké to není, rozumím Ti, ale pak se můžeš osamostatnit, pronajmout nějaký malý byt.

Moc držím palce

Text uživatele: 

no, ono je to dvousečné. Taky by nebylo od věci slyšet názor otce (příp. matky). Co sourozence - máš? a jak se chová k nim? A kolik že ti vlastně je? Studuješ gympl, zmínka o internátu, tzn. kolem 15-16let?

Bohužel v tomto věku je proces odmítání rodičů, rebelství a postoje "nechápu jak tak chytré dítě může mít tak blbé rodiče" naprosto normální. Možná jste si s tátou na sebe vypěstovali "alergii", prostě nastartujete na první našlápnutí... On tě vidí válet se u televize a přišel zrovna utahaný z práce jako kůň a tak si představoval jak se natáhne na gauč a zkoukne (nevím co) třeba fotbal... a ona je tam dcerunka a válí se a čumí na přitroublý seriál (tak je totiž vidí spousta dospělých - nějak nechápou co vás baví, no)

a vznikne konflikt... Je to o tom si spolu sednout a v klidu si popovídat o tom, co on od tebe očekává a jak si to představuje a ty zase si postěžuj, že na tebe křičí...

chybná osobnost? to je jako co? je cholerik a hned vystartuje - a ty to máš po něm? doporučuji jakmile přijde domů se někam uklidit (do pokojíku nebo ven? ) Pochopitelně nenechávat nikde viditelný nepořádek a nosit domů dobré známky  (hlavně zopáknout češtinu by nebylo vůbec na škodu - máš tam hrubek jako máku... )

je normální, že teenager cítí ke svým rodičům občas i nenávist... neboj, vyrosteš z toho. Zatím se snaž pilně studovat, řádně odmaturuj a až půjdeš na vysokou --- bydli na koleji...

 

Text uživatele: 

     S některými otci se mluvit nedá. Můj otec se mnou o ničem nechtěl diskutovat. A bylo mu jedno, že trpím. Pokud má podobného otce, tak to nebude mít jednoduché. Stačí, že se na ní nenávistně koukne, když mu bude chtít něco říct a radši mu neřekne nic.

    Souhlasím s indiánkou, že bys ses měla  jít svěřit babičce nebo tetě. A pokud bydlí blízko tvé školy, tak k nim bydlet.

   A zkus se svěřit ve škole učiteli nebo splužačce. Někoumu, komu věříš. Aby Tě alespoň někdo vyslechl. Třeba se přimluví a promluví s tvými rodiči a půjdeš na internát.

Text uživatele: 

Ahoj,

zažívala jsem skoro to samý a stále ještě trochu zažívám. Ale všechno má řešení a ty tohle zvládneš, o to se neboj. Jde hlavně o to přežít tyhle roky, kdy jsi na gymplu..

Nevím, kolik ti je, ale předpokládám, že tak kolem 15 (tím tě nechci podcenit , ale vycházím z toho, že jsi na střední a psala jsi o možnosti být na intru .. ) I když se ti to může zdát jako dlouhá doba, uteče to. Po škole se snaž dostat na vysokou někam dál od domova, potom nebudeš muset být pořád doma...

Jinak v týhle době bych ti poradila, abys trávila co nejmíň času doma (co ti dovolí, ale zkus si i dupnout, může mít tendenci tě držet doma), ale zároveň pomáhej s pracemi a snaž se udržet si k tátovi úctu. I když tě štve a má svoje chyby, je to jen člověk... Mám dojem, že není spokojený ve svým životě, i proto se takhle chová a navíc je to cholerik od přírody..

Hlavně si prosím zkus nemyslet, že ty jsi ta špatná. Ano, zamysli se nad svým chováním (zkus objektivní pohled, požádej třeba o zhodnocení tvého chování tvoji mamku nebo sourozence, pokud jim věříš, nebo kamarádky), ale prosím, pokus se nezačít si myslet, že jsi ničemný bezvýznamný člověk. V tomhle by mohlo pomoct dělat to, co tě baví a v čem jsi dobrá.. : )

Jak tady někdo radil, abys zkusila mluvit s taťkou... v tomhle přiznám, nevím. Může se stát, že se nad sebou zamyslí, může se ale taky stát, že rozhovor nedokážeš udržet v klidu a on začně vybuchovat. V řevu se nic nevyřeší, jak víš : )..... Tyhle hovory jsou těžký, ale třeba ještě není pozdě to zkusit.

Já jsem osobně doma zvolila "útěk" (jsem na škole a domů se vracím, co jen můžu nejméně a těším se, byť si hodně vážím toho, že mi rodiče platí školu, na to, až si budu vydělávat sama - takhle jsem pořád finančně závislá a to rodičům dává do ruky "moc mě ovládat")..

Taky jsem navštívila psycholožku, nemyslím si, že je to špatný nápad, pokud bys u sebe objevila nějaké problémy, které by ti bránily např. studovat (strach z toho, že selžeš) nebo jiné problémy (třeba ve vztazích)... Myslím, že na tom není nic špatnýho, jen je potřeba vybrat někoho, kdo ti "sedne". Bohužel se také někteří platí...

Držím ti palce, abys to zvládla a kdybys chtěla, děj vědět, jak ti to jde : )

Hodně štěstí!

Text uživatele: 

   Teda holky čtu, kolik z Vás má otce rapla.... Tak nějak nechápu proč si takové mužské individuum pořizuje děti, když nemá trpelivost a cit na výchovu...... No a hlavně když v tom vyrůstá i syn, tak má potom pocit, že je to normální chování a po vzoru otce šikanuje další generaci....

Text uživatele: 

Můžu tykat? : )... Myslím si, že v každý rodině je něco. A taky hlavně záleží na přístupu... snažím se svýho tátu neodsuzovat, i když bych si jeho chování představovala občas jinak. Ale prostě jsme lidi, všichni děláme chyby a jsem ráda, že mám rodiče, mám kde bydlet, materiálně (myslím tím jídlo, oblečení, školu) jsem taky zajištěná. A netýrají mě. To, že by ty vztahy mohly být lepší - ano, to by bylo fajn, ale pořád to může být i horší... A jak jsem už psala, pořád je to můj pohled (takže kdyby byl někdo jiný na mým místě, třeba by si juchal : ) nebo naopak byl z toho hotový....  

Text uživatele: 

  Klidně tykej.... Všude je něco!

Text uživatele: 

Myslím, že svého otce ráda máš, jen ale toužíš po jeho uznání. To, že jsi tak trochu zdědila jeho cholerickou povahu ale neznamená, že jsi chybná osobnost. Každý jsme nějaký. Měla bys asi napsat víc o Vaší rodině, jak to u Vás funguje. Ale i z toho mála soudím, že je v Tobě kus rebelky a že realita nebude až tak tvrdá. Zkus si třeba tu práci nechat na čas, kdy on přichází z práce, aby vnímal, že přece jen doma pomáháš a možná by bylo fajn, kdyby u tebe taky viděl třeba úsměv a vlídnost. Na to se většinou těžko odpovídá agresí.

Text uživatele: 

Promiň, ale pokud přijde z práce naštvaný a chce si vybít na ní vztek, tak jí úsměv a vlídnost moc nepomůže. Jestli je pro něj jen otloukánek, tak na každého psa se bič najde. Může se snažit sebevíc a lepší to být nemusí. Mluvím z vlastní zkušenosti. Nepomohl žádný přístup. Akorát jsem pak vysílená musela vypadnout z domova. I ta snaha se zalíbit vysiluje, když nepřináši ovoce. Třeba je její otec lepší.

Když nenapíše Bast podrobnosti a nereaguje na naše zprávy, tak jsou to jen naše spekulace.

 

Text uživatele: 

Napsala jsem jen svůj názor, jak by to být mohlo.... snad se za něj nemusím omlouvat. Nic ve zlém.

Text uživatele: 

Přeju Ti Bast hodně energie! Moje starší sestra si to taky nepřipouštěla a já jí to záviděla. Něměla problémy s chlapama jako já. Já od puberty do dneška. Máma se otce taky bála a bojí dodnes. Má pravdu jen on. Docela se divím, že Ti záleží na tom, co řeknou lidi. Já bych se na lidi vyprdla. Jde o Tebe, ne o lidi. Oni s tím chlapem nežijí, tak do toho nemají co mluvit. Mysli na sebe a ne na lidi, co budou drbat. Oni budou drbat třeba stejně. Hlavně Ty za to nemůžeš.

Text uživatele: 

Samčo, pokud si sama v sobě neuděláš pořádek, nikdy k sobě nepřitáhneš chlapa, který si tě zaslouží. Je nutné odpustit, oprostit se od bolesti, začít se mít ráda. Vypořádat se s minulostí, žít přítomností. Je to těžké, ale jde to. Dokázat můžeš úplně všechno, co chceš, ale musíš opravdu chtít. Když stále žiješ s bolestí a ublížením z minulosti, není možné prožívat přítomnost. Takže ani ten pořádný partner se neobjeví, dokud na něj nebudeš připravená.

Velmi dobré je dělat si radost, "pohladit" se tam "uvnitř". Děláním věcí a činností, které člověku působí radost. Cestování, tanec, masáže (masáž dokáže divy!! ), meditace, poslech hudby, setkání s přátely, cvičení, začít si plnit sny z dětství... Každým takovým úkonem se budeš čistit tam uvnitř a bude to vidět i navenek. Stačí udělat první krok. A platí: myšlenka je silná, takže pokud si budeš představovat partnera, po jakém toužíš, s jeho vlastnostmi a budeš připravená ho přijmout, on se objeví, uvidíš. Důležité je opavdu jediné: mít v sobě "uklizeno", udělat si pořádek, jak jsem psala výše. Všechno jde, když se chce. Kup si propolis, pokud nemáš silnou alergii na med , užívej 10kpk denně cca 3,4 týdny a uvidíš..... Veř mi.

Nechci, aby byl můj přízpěvek brán jako nějaké rozdávání rozumů. Je to jednoduché: tak to prostě funguje.

Hodně štěstí

Text uživatele: 

Ahoj.. děkuju že se ozvalo tolik nabízí mi to dost pohledů na věc a některé mě třeba i dost překvapily.  

Samčo, mám mamku i dva bratry, staršího a mladšího.  Mamka při mě do jisté míry drží, vyměnujeme si nespokojené pohledy a pod. Ale moc se ozývat nemůžeme.. nemá to moc cenu, když to udělám, udělá nebo uděláme dopadne to vždycky stejně. I tak to pořád dělám. Stavím se mu do opozice když už situace není k vydržení. Myslím si že se v mnoha věcěch chovám špatně ale já prostě nedokážu "držet hubu". A bráchové? Mladšího se tohle spíš netýká a starší ignoruje narozdíl ode mě má ten dar všechno vypustit z hlavy a neštvát s stím.  

Indiánko Jak už jsm řekla mamka v rozporech s otcem nevyhrává. A stěhovat se někam ke zbytku rodiny? Nevím.. nerada jsem na obtíž někomu více méne cizímu a ani si nechci představovat co by se o mě drbalo mezi lidma.. celou rodinu bych tím potopila.. myslím že pro odchod byl pro mě nejlepší ten internát taková neškodná cesta.. tet už mám ale v tomhle smůlu.

Kath ty jsi docela realista a myslím že jsi náš problém vcelku dost pochopila. Jenže ono se jednoduše uzná realita.. horší je jí čelit. Je mi 16 čerstvě.. je fakt že kdyby mi to nezdražilo vstupy, tak si toho snad ani nevšimnu.. A mluvit s mím otcem? .. on neuzná svou chybu.. takže stejně každej pokus urovnat situaci vede jenom k vytvoření další hádky.. on si ani mnohdy neuvědomuje že už křičí..

Marky Upřímě už se těším až dodělám gympl a půjdu pryč.. neříkám tím že bych se chtěla uplně odtrhnout od rodiny ale myslím že víkend mi snima bude bohatě stačit... někdy to bude asi příliš.  

Julie.. upřímně si myslím že PŘÁTELSKÉ soužití žen v budoucnu je mnohem výhodnějš než dlouhodobý život s mužem.  Možná svůj názor změním, ale nechtěla bych v žádném případě dopadnout jako moje mamka nebo spousty dalších žen utlačovaných nadřazeností muže.  

 

Ještě jednou všem děkuju  za názory a za další budu moc vděčná. Neočekávám od tohoto žádné řešení situace ani žádný vzrat.. spíš ten názor ostatních "cizích" nezaujatých lidí  mi pomáhá. Pomáhá urovnat myšlenky, zchladit hlavu, a taky v tom že si podobnými i horšími věcmi prošla a prochází spousta lidí.   Děkuju (Jo ten můj češtin.. za to se omlouvám.. je to můj věčný problém) 

 

Text uživatele: 

Děkuji za odpověď.

Nyní jsem si přečetla více ze Tvé reakce a vypadá to, že Tvá situace, ikdyž je pro tebe velmi nepříjemná není zřejmě natolik "horká". Ze svého okolí znám případ, kde byla situace v rodině obdobná, jako u Tebe, nicméně natolik to gradovalo, že dotyčná holčina odešla žít k prarodičům ( po vzájemné domluvě s nimi, měli dobré vztahy a prarodiče viděli, jak to tu slečnu a rodinu válcuje a užírá den ze dne víc, bylo to neúnosné. Bydlela u nich 2roky, vše se uklidnilo, dostudovala a hlavně byla v pohodě a "svobodná") Ty tuto alternativu odmítáš, čili ještě to pravděpodobně nebude tak "divoké" a také samozřejmě záleží na tom, jak Tvoji prarodiče vaši situaci vnímají a vidí ze svého pohledu, jak spolu vycházíte atd atp......

Také jsem v jednom obdobném modelu poradila promluvit si s otcem, slečna mu napsala dopis, a tomu človíčku to všechno "docvaklo". Jejich vztahy se o něco zlepšily, ikdyž měl tendence zapadat do stejného chování, přesto se brzdil a jeho postoje se částečně změnily. A i to málo celé rodině prospělo. Ale zde se začala snažit i matka, Tvá matka to podle mne hodila za hlavu.

Nechci, aby to vypadalo, že háži veškerou vinu vzniklé situace na Tvou mamku,   nicméně: chyba je ve velké míře na její straně. Je možné, že je jednou z mnoha žen, které znám a udělala stejnou chybu jako ony, a to, že přestože již v době, když spolu s otcem měli známost, viděla, jak se chová, nemyslela rozumně na budoucnost a přes to všechno si ho vzala. Vzala si cholerika, nedospělého jedince. Zvolila si špatného muže a špatného otce svým dětem.

Druhá alternativa je, že jeho chování se objevilo teprve po letech jejich soužití, něčím vzniklo, mělo příčinu, protože vše má nějaký důvod. A Tvá mamča to měla utnout a řešit s ním již v začátku. Oheň se musí uhasit, když je malý, jinak vše pohltí.. Ale to ona neudělala, a teď už to asi jen tak nepůjde.

Prostě otevřená komunikace je základním kamenem každého vztahu a ta u Vás nefunguje, a kdo ví, zda vůbec někdy fungovala....... Muž je odrazem své ženy a žena je odrazem svého muže. Pokud je muž "špatný", je něco v "nepořádku" i na ženě. Tvůj otec si velmi dobře uvědomuje, že Vám (dětem) svým chováním ubližuje. Základem problému u Vás je prostě "špatná" komunikace mezi Tvými rodiči, oni se vlastně už ani nesnaží............ Škoda... To by tedy měli, už kvůli Tobě, bráchům. Tím jsem v podstatě tak trochu odpověděla i na 3. odstavec ze spoda Tvé reakce. V těchto případech si za tuto situaci ženy mohou samy výběrem nevhodného partnera, není to tím, že by muži byli nadřazeni ženám, atd, jak píši výše....

Tak jsem si ještě dovolila trochu rozebrat Tvůj případ, snad nevadí Není to v podstatě rada, jen "rozbor", ale nedalo mi to.

Ještě důležitý dodatek Bast: půjč si v knihovně knihy John Gray- Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a od téhož autora Co Vám matka říci nemohla a otec nevěděl a velmi důležité je, aby si je přečetla i Tvoje mamča. Možná změníte své názory a postoje... Je to na Vás, jak chceš.  

Přeji hezký den a více harmonie ♥

 

                                   

 

Text uživatele: 

Omylem jsem to poslala jinam.

Text uživatele: 

Alfa samec nebo alfa blec? Promiň.

Text uživatele: 

 

Ahoj, koukám, že máme stejný problém a přibližně stejný věk. Až tedy na to, že táta mě nikdy neuhodil, zatímco jeho slovník, to už je jiná.. Sprostá slova jsou u nás na denním pořádku. Stejně tak slova o nenávisti, to jeho,, Já tě za to tak nesnášim" a třeba jen za to, když mi v asi jedenácti letech spadlo 10 rohlíků do louže, a už to jelo. Dvacka v čudu, kdo by za tenhle hřích nepřestal mít rád svou dceru, že jo

Nevynesla jsem koš, jsem to ale idiot ignorantskej.  Nevyndala jsem cédéčko z počítače, tak si dáme zaracha.  

Musím říct, že jsem vcelku klidná povaha oproti němu, takže nemám ve zvyku tolik křičet a svádět vinu na celou rodinu a nebo i na věci bez známky života (př. skříň, židle - všechno je debilní a on je chudák). Ale jeho chování mě ve většině případů rozbrečí a to potom následuje další křik jako,, Přestaň řvát nebo ti dám pořádnej důvod".

Vlastně jsem zkoušela asi před rokem si s ním promluvit o tom všem a bylo to v klidu, tak nějak si to na chvíli uvědomil a dokonce pár měsíců byl klid, ale poslední půlrok je to den ode dne horší a horší. Vážně mě to mrzí i kvůli tomu, že křičí i na mamku a je to asi tak nějak stejně, vyměníme si nespokojený pohled, ale to je tak vše. Jenomže mám dva mladší sourozence, sestru a bratra, dvojčata, 11 let. Vidím, jak to všechno začínají chápat a že on je zlý i na ně.  

Pořád říká, jak to má s námi těžké a jak za všechno můžeme a že jsme tak sobečtí a ať ho necháme až přijde z práce. No.. moc nechápu, proč tohle říká i mně, já za ním nelezu, ale děti dejme tomu. Když nám tedy vynadal, že když přijde z práce tak chce mít klid a že ostatní rodiče se na svoje děti těší, ale že on ani nemůže a bla bla, tak jsme ho nechali 2 dny napokoji a on potom přilezl za sestrou, že si ho ani nevšímá a že se s ní chtěl zrovna dneska pomazlit a blaaaaa. Chudák z toho byla pěkně zmatená.

Týden s ním nemluvím za to, jak byl hnusný na mámu a na nás a vlastně za všechno co se poslední dobou nahromadilo, ale on to nechápe, nechápe že bych mohla snad mít nějaký důvod, tak dnes, když na mě křičel abych vynesla koš jsem mu to řekla. Řekla jsem, že mě to už nebaví, že neumí nic než křičet a on začal OPĚT řvát, že se v týhle rodině ani nemůže rozčílit a to ještě před tím, než jsem stačila říct slovo a to už jsem teda vyjela i já, že dobře, může se rozčílit a vlastně to dělá pořád, tak proč si stěžuje a že mi nepřijde normální, že svejm dětem říká za maličkosti, že jsou ignoranti a chcípáci zasraný a že nás nesnáší, že jsem ještě neslyšela, že by to nějaký rodič někdy řekl a už to začlo.. Kdybys mě furt nesrala a nehádala se s dvojčatama, tak bych se nevztekal, kdybys mě nechala na pokoji, tak bych byl v klidu, kdybych s váma neměl takový problémy, tak nic neřeknu, kdybyste mě nechali se vztekat...  

No, super. Já už vážně nevím, co je se mnou za problémy, mám dost svých starostí a do toho škola, studuju pátým rokem gymnázium a vážně netuším, co by po mně ještě chtěl.  

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, nějak to šlo samo)

 

Text uživatele: 

Nezažíváte s ním žádný med, to je pravda. Předpokládám, že je nervózní z práce a vylévá si to na rodině.

Text uživatele: 

No, asi ano, ale je nervózní z naprostých maličkostí. Teď nejspíš špatně snáší, že po změně zaměstnání vydělává méně než mamka, ale z čeho byl tedy nervní předtím, to netuším. Možná spíš lituje, že si nějaké děti dělal, když nám rád připomíná, že kdyby nás neměl, koupil by si motorku.

Text uživatele: 

V žádném případě se nezastávám jeho chování, ale už když Tvůj otec stál před změnou zaměstnání, věřím, že měl nervy na pochodu. Všecko souvisí se vším. Určitě nelituje, že jste na světě, ale věřím, že z toho máš ten pocit. Prostě si neuvědomuje, jak vás všecky svým chováním ovlivňuje a uráží. Jednou ho jeho chování dostihne.

Text uživatele: 

Hm, holky nezávidím vám. Máte to těžký.

 

Popisovaný táta je cholerik, viz typologie osobnosti. Což není vada, ani zlo, ani dobro, je to prostě přirozená vlastnost.   Někdo se narodí s blond vlasy, jiný s hnědými, někdo se narodí jako flegmatik, jiný jako cholerik - to je prostě genetika.
V průběhu času je osobnost formována okolím. V první řade rodiči. Pak školou, přáteli, sousedy. Pak gangy a nakonec prací.

Frustrace z práce, frustrace z nesplněných snů, život bez perspektivních vyhlídek pak cholerikům na dobré náladě nepřidává. A když je nikdo nenaučil ovládat se a sami se o to nikdy nepokusili, pak to dopadá jak popisujete.

 

Nejúčinnější zbraň jak vyváznut z hádky/konverzace s cholerikem je neprovokovat ho. Podrážděný cholerik funguje jako zrcadlo. Čím víc se na něj bude řvát, tím víc bude zvyšovat laťku.
Nejlepší v takové chvíli je vést co nejstručnější rozhovor bez pokusů o rejpání. Rejpání totiž nic nevyřeší. Vám se možná uleví, ale nic nevyřeší, jen situaci zhorší. Chladnou myslí se soustředtě pouze na to, co z diskuze chcete dosáhnout. Co má být výsledkem. Nedávejte do ní své emoce. Vy máte totiž výhodu, že své emoce kontrolujete lépe. On, jako cholerik je emocemi ovládán a neuvědomuje si to. Je to pro něj tak přirozené, jako dýchat vzduch. Prostě to jde samo a nevidí, že tím zraňuje okolí. On to totiž nemyslí ve zlém!

 

A chce to vyhledat odbornou pomoc. Táta potřebuje na sobě pracovat. Jeho chování pramení z jeho pocitu selhání v životě. A jen on sám může nad svým životem opět získat kontrolu. A z toho co popisujete soudím, že v okolí nikoho nemá (asi oba vaší tátové nemají) a bez odborné pomoci to nedají. Musí pomoci mamka. Promluvte si s nimi o tom.

 

Útěk z domu se často jeví jako řešení, ale dobrým řešením není. Bolest, kterou byste způsobili sourozencům a ostatním lidem kteří vás mají rádi za to nestojí.

 

Text uživatele: 

A taky bych poslechl to, co Ti radí indiánka. Dopis i vše ostatní.

Text uživatele: 

Já tě chápu mám to doma UPLNE stejný až na to, že jdu na internát, protože já žiju sama bez sourozence s mým otcem… Mamka mi oznámila že už to nezvládá a našla si přítele. Takže jsem na všecko sama… Rodina je naštvaná na mě ze kvůli mě se rozešli

Text uživatele: Mam to sami doma alespon ze nedava hromadu ukolu jak u tebe ale uz skoro se s nikym nebavi nekdy rve i da ranu ale ja na to s**u delam si dal pak svoje veci a nebavim se s nim

Text uživatele: 

Taky mi to dělá třeba mě chitl za tričko a zatáhl Mě a roztrhl mi ho