Téma: Otčím nás nesnáší a pořád mu něco vadí

     Myslím, že tohle by měla řešit Tvoje maminka. Ty si o tom s ní promluv, ale řešení nech na ní. Jsi už velká holka, časem se osamostatníš a i když máminu volbu neschvaluješ a máš na otčíma jiný názor, je to její volba.

Nerozumím tomu, proč jste na něm finančně závislí? Děláš nějakou školu, mamka nemá práci, nebo jak to je? Proč to musíte strpět?

já chodim do školy a mamka sice praci má ale vydělává minimum, od ledna chce jít dělat do rakouska abychom byli aspon jak tak samostatné ale dokud máma bude v práci já budu sama s jejím manželem...

  Jejda....    A máš možnost jít bydlet jinam?   Babička, biologický otec, přítel?    Rozhodně bych své obavy mamce řekla.

máma o tom ví mnohokrát jsem se to s ní pokoušela řešit, ale marně ... mam možnost jít bydlet akurat k babičce jen nevím jestli je to nejmoudřejší řešení "přiživovat" se na starých lidech..

   A babička s mamkou to vidí jako přiživování?   Pokud Ti máma dá nějaké kapesné a babičce pomůžeš s domácností, nemusí jít přece o přiživování. Ve svém věku můžeš vzít i nějakou brigádu. Myslím, že to není neřešitelné a jako dočasný azyl je to rozhodně lepší, než být s otčímem. Tedy alespoň z mého pohledu, neznám všechny Tvoje okolnosti, jak máš daleko do školy, přítele, kamarády.

Je s ním kromě toho, co jsi popsala ještě jiný problém?

Máš sourozence, nebo někoho, ke komu bys eventuelně mohla?

když nepočítám problem co má konkrétně s námi tak zvykne ponižovat mou mámu, i ji za všechno kritizuje, jak je oblečená. , co uvařila a tak... samozřejmě mává dobré dny když je milý ale to jen zřídka, celkově je zvláštní

sourozence nemám, mám jenom babičku

A tam bys nemohla? Namáhej hlavinku, řešení se určitě najde. On otčím zjistí, jak je samotnému v bytě ouvej. Hledal ženu, proč asi...neumí být sám.

děkuji Vám za vaše názory asi to zkusím u té babičky přece , už jsem nad tím přemýšlela i já .. tak držte palce :).

  Držet palce budu určitě, hlavně dávej na sebe pozor.

Zasáhnout by asi měla matka, ale stejně náklonnost otčíma k vám ostatním neovlivní.

Jinak svatba po týdnu známosti je hoooodně unáhlený krok. Já bych si holku nevzal, pokud bych s ní nechodil aspoň  roky a nějakou dobu s ní nebydlel. Do svatby se nehrnu obecně. V tom se tu ale s mnohými neshoduji.

Ahoj Beus, mám podobný problém... Když se rodiče před 11ti lety rozvedli, (kvůli otcovým nevěrám) máma si krátce na to našla přítele, když mi to poprvé oznámila, tak jsem byla ráda, že nebude sama a že bude zase šťastná... Jenže to jsem ještě nevěděla co bude následovat.. ani ne do měsíce se u nás objevil ten její nový objev, už si ani nepamatuju jak to přesně probíhalo, ale faktem zůstává to, že ze dne na den tu najednou bydlel a ani mě s nim máma neseznámila, prostě tu najednou byl a já se s tim musela smířit... už tohle máma trochu nezvládla, ale pořád to ještě neni to nejhorší... S jejím přítelem jsme si opravdu nepadli do noty, nevím co jsem mu tak hrozného udělala, ale od první chvíle na mě byl hrozně hnusnej, pořád na mě křičel a vymýšlel si věci, třeba že jsem rozbila televizi, a hned to šel žalovat mámě, ta samozřejmě věřila jemu a pro mě z toho plynuly zákazy a zarachy... nechci mámě křivdit, párkrát se mě zastala, ale většinou byla na jeho straně... a já jsem nikdy nemohla nic říct, byla jsem dítě a musela dospělé poslouchat... ale rok od roku se to horšilo... když jsem si v 15ti našla přítele, tak se snažil i jeho obrátit proti mě, ale on mu na to neskočil a poslal ho slušně někam a od té doby je na něj jak břitva, samozřejmě mu to do očí neřekne, protože by dostal po tlamě, ale věčně si na něj něco vymýšlí, třeba že se zadlužil a musel prodat notebook aby zaplatil dluhy (blbost, že? jak by z notebooku za 8 000 pokryl dluhy, ale takovýhle obvinění si navymýšlel kvanta a máma mu to vždy sežere) a pořád na něho nadává jen když u toho neni... Za ty roky se to tak nastupňovalo, že se doma cítim hrozně špatně, bojim se jít po bytě, abych s nim nepřišla do konfliktu, je to na mě hrozný tlak, pokaždé když jsem v jedné místnosti s ním tak na mě křičí kvůli naprostým kravinám a když se s ním pohádám, tak mi z toho neni dobře... kolikrát jsem to mámě řikala, že se cítím doma špatně, že chci utéct pryč a ona mi jen na to řekla, že to řešit nebude a že to mam kvůli ní vydžet... já jsem se s ním před měsícem snažila promluvit a on mi slíbil, že se ke mě kude chovat dobře, dala jsem mu šanci, ale vydrželo to ani ne dva týdny a zase na mě řve... nemůžu se pohnout po bytě aniž by za mnou stál a nesledoval co dělám... nedávno mi sprostě nadával za to že jsem nedala talíř do myčky... tohle neni normální... po 12ti letech jsem z toho opravdu vyčerpaná... a tohle je jen zlomek toho jak se ke mě chová.... a v poslední době je zlej i na mámu, ale ona to vždy přejde a přileze za ním s prosíkem...  

Tím chci říct, že naprosto vím jak se cítíš... ale pokud to tvoje mamka nebude řešit, tak se to nikdy nezmění a jako já budeš toho chlapa muset trpět až do doby dokud se neodstěhuješ...

Ještě chci dodat, že to co jsem psala vypadá, že se o mě máma nestarala, to není pravda, moje mamka je zlatá nikdy mi nic nechybělo, díky ní jsem tam kde jsem, když se na mě táty vykašlal, tak ona tu byla pro mě... jen prostě si našla dalšího chlapa co mi ublížil a pořád psychicky ubližuje... je hezký, že ho má ráda, ale proč za to musim trpět já?