Téma: Nerozumím si s rodiči - neocení mou snahu a chtějí abych se už odstěhoval

Ahoj, říká se, že člověk hledá své profesní místo asi tak do 30-ti let. Takže se nehoň. Máš spoustu času. Mám podobné zkušenosti jako Ty. Je to tím, že tví příbuzní nechápou Tvoje studování. Tím se trápit je ale ztráta energie, protože se nezmění, to by museli také něco vystudovat, že? Na druhou stranu vidíš jak okolí reaguje. Každý soudí podle sebe. Proto se tím neřiď. Opravdu nemá cenu, aby sis uhnal infarkt. Prostě se uvolni a nesnaž se vyhovět okolí. Nejdůležitější je Tvůj úspěch ve škole. Zítra už nebudou lidé vědět co bylo dneska. Ahoj.

Díky marki, máš pravdu. Pokusím se řídit Tvojí radou.

Bohužel je mnoho potomků, u kterých rodiče neohodnotí to, jak jsou snaživí a šikovní. Nevím co to v těch rodičích je Není to určitě první ani poslední podobný příspěvek tohoto typu na tomto webu. 
Máš velký potenciál, jsi snaživý, máš správné vztahové myšlení. myslím si, že to dotáhneš daleko. Chce to jen překonat tady to blbé období a bude líp. Věř mi, když jsem studoval VŠ, vůbec jsem to neměl jednoduché. Jak člověk nastoupí do práce, vydělává, osamostatní se, vše je takové lepší a člověk se cítí být svobodnější. 

  Taky některé rodiče nechápu, co je na tom tak strašného mít chytré snaživé dítě a dát mu prostor se realizovat.  Přece nemůžou mamonit tak moc, že děcku vyčítají chuť po vzdělání. Navíc pro koho se rodiče snaží jsou jejich děti. Osobně bych se buť osamostatnila, nebo se snažila to vydržet. Jiná rada mě nenapadá, pokud se je budeš snažit přesvědčit o svém názoru, budeš za nevděčníka a celé to zhoršíš. Jo a schovávej si ústřižky od všeho co platíš a piš si co  platí oni. Jednou se Ti to může hodit.

Chtěla bych reagovat, ale zatím mám málo informací. Neber to prosím Tě zle, ale vím, že každý má svou vlastní pravdu a náhled na stejnou věc, můžou mít dva lidé úplně odlišný, i když ji zažívají oba.

Proto bych Tě chtěla poprosit, abys byl konkrétnější hlavně ve věcech finančních, protože se mi zdá, že zde by mohl být onen problém. Tedy pokud Ti to nečiní problém, tak alespoň nastínit, zda Tvoji rodiče pracují a za přibližně jaký plat, zda bydlíte v bytě nebo domku, vlatním či pronajatém. Co znamená, že si všechno platíš a jak konkrétně přispíváš rodičům na domácnost. Také jestli máš sourozence atd.

Zkrátka bych Ti ráda poradila nějaké řešení, ale proto potřebuji mnohem více informací než jsi zde napsal.

Děkuji všem za komentáře.

Veselka: Oba rodiče pracují, mají něco málo pod průměrným platem. Bydlíme ve vlastním rodinném domě. Sám si platím oblečení, jídlo (půl napůl), dopravu, telefon, pracovní věci, kapesné nedostávám. Doma platím internet. Mám jednu sestru, trochu mladší, je na intru. Jsme hodně šetřivá rodina, takže žádné dluhy, s penězi se normálně vychází a šetří se. Takže tu není situace, kdy bych musel pomáhat, protože by naši nevyšli s financemi. A pomoc rodině není nic špatného. Jsem rád, že si dokážu vše platit sám a nemusím na nich být přímo závislý. Peníze jsem od nich nikdy nechtěl. Přesto mě snad chtějí strhnout z kůže a nekoukají na to, že chci něco dokázat, ale čím víc toho budu mít naloženo, tím míň mi na nějaké to vzdělávání zbyde čas. Mimo času je ale taky důležitý nějaký klid, který by člověk měl mít aby se mohl soustředit. Ale to musím pořád řešit, jestli budu za měsíc mít na to či ono.

Ahoj Honzo,

působíš na mě jako velmi rozumný a milý kluk a navíc i na rok můj vrstevník

Je mi líto, jaké pocity máš z chování rodičů, jsem ale přesvědčena, že to na Tebe bude mít i dobrý dopad v tom, jak si budeš vážit věcí i vztahů, jak se narozdíl od nich budeš snažit své blízké podporovat, důvěřovat jim. Navíc je skvělé, že už v tomhle věku a zároveň při škole dokážeš vydělávat.

Napadá mě, zda by osamostatnění se - odstěhování se, ať už by to bylo kamkoliv, muselo nutně znamenat rozchod s přítelkyní...? Na dojíždění jsi zvyklý, jak píšeš, tak třeba by to šlo nějak vyřešit... Aspoň třeba společné víkendy, dočasně... Třeba se odstěhovat někam, kde je to podobně blízko do školy i k přítelkyni.. Třeba se domluvit s kamarády a jít do společného bytu, na čas, náklady se pak sníží, což by bylo taky příznivé z hlediska úspory. Hlavně nezahořkni a nebuď jako rodiče, ber tako jako negativní příklad a Ty se snaž být jiný... Rodiče možná ani netuší, že Ti to ubližuje, je to asi prostě v nich. Myslím si ale, že až se jednou osamostatníš, dříve či později a nebudš se s rodiči vídat tak často, vztahy se zlepší, obykle to tak bývá. Nebide tam ponorka, budete si vzácnější... A co sestra, s ní jednjí srejně? Možná by bylo fajn si o tom se sestrou popovídat a mít v ní třeba oporu, spřízněnou duši...

Moc držím palce!

Ahoj veverko:)

už jsem o tom, co navrhuješ, také přemýšlel. S přátelkyní to máme k sobě 10 minut a tak by to byla, hlavně pro ní, docela velká (negativní) změna. Moje sestra není od svých 15 prakticky nikdy doma, bydlí na intru a přes víkendy je u svého přítele. Jak jí nevidí, tak pro ní udělají první poslední. A nemusíš se bát, nezahořknu, já jsem úplný opak - plný energie a dobré nálady (ač na druhé straně psychicky hrozně unavený). Možná, že to byl obranný mechanismus mého těla

Měj se hezky!

Po rozvodu jsem řešila kam jít se synem, ujala se nás moje máma s tím, že nám "pomůže". Chodím do práce, vydělávám 12 tisíc a z toho platím 5000, - hypotéku, 1200- 1500, - školku, mámě přispívám 3000, - a opravdu jako samoživitelka počítám i hloupých 20, - do čeho investovat (jídlo apod. ) a do čeho ne (cukroví, šminky) a musím se dost omezovat, abych vyšla od platu k platu. Hypo posílám na účet exmanžela, odkud se strhává na účet banky, jelikož má platit 2000, - alimenty, posílám místo pěti tři tisíce. Jsem ráda, že jsem u mámy, i když si občas lezeme na nervy kvůli rozdílnosti názorů, povah apod. A v čem je kámen úrazu? Její manžel vydělává 20 tisíc, ona 10 a k tomu mají jeho inv. důchod cca kolem 10 a ON dělá strašného chudáka, že nemají peníze a že moje 3000, - jsou málo, že mám jít bydlet jinam a nebo jim platit víc. Mrzí mě to, protože on sám dal byt svému synovi a nastěhoval se k nám, mámě dá stovku na den, neumyje ani nádobí a jen vyčítá, že nás tu všechny živí, sám dost kouří, v lednici je stále prázdno, tak malý jí převážně ve školce nebo co mu koupím já a když už nemám peníze, tak moje máma, popřípadě babička, která bydlí nedaleko. Já samozřejmě když bych sama utáhla byt, dávno bych se se synem odstěhovala, ale dokud platím hypo na dům, který je od nás cca 80km, tak si finančně nemohu dovolit od našich odejít. Když jim dám víc peněz, zase nevýjdu s ostatními poplatky a budu si muset půjčit, což v tuto chvíli nemusím, nerada si dělám dluhy. Když mi máma nabýdla "pomoc", nečekala jsem, že její manžel si bude chtít "vydělávat na rodině", ale znáte to, čím víc peněz máte, tím méně dáte. Já i ze svého platu koupím občas nějakou tu ňamku synovi, ale aby mi mámy manžel řekl "já vím, platíš hypotéku, manžel malému nic nedá, šatíš ho, živíš ho, sama nikam nechodíš, nic si nekoupíš... " to ne. Jen samé výčitky! Kdyby alespoň mámě vynesl koš, umyl po sobě talíř, když už mu přinese jídlo pod zobák...

Jo tohle znám…S máti problémy nemám, ale otec (sám vyučený) nikdy nechápal VŠ. A i když jsem měla dobré studíjní výsledky, zase hledat jiné možnosti, kde mne totálně znemožňovat. Jediné řešení je opravdu to vydržet a počkat až si budeš vydělávat a osamostatníš se, protože staré koně už nepředěláš. Myslím, že to může starej režim. soudruzi jim vštěpovali do hlavy samé pitominy a co je c nich zakořeněné v mládí u důchodců nezměníš. Studuj, snaž se a hlavně to vydrž. Myslím, že lidé v minulosti museli vydržet i horší věci…