Téma: Matka se chová k nám potomkům nespravedlivě - cítíme křivdu

Text uživatele: 

Tady je každá rada drahá. Určitě bych ale neposkytla hotovost. Pouze materiální výpomoc.

Text uživatele: 

Znam nekolik pripadu, kdy rodice, ac sami nemaji, by se pro deti rozdali. Myslim, ze s tim nic nenadelate. Jak spravne radi Barca, mamince bych hradila leky a nakupovala ji. Co se tyce financi, oslovila bych vsechny sourozence. Alespon malou castkou by prispivat mohli. Kdyby musela maminka do domova, museli by se stejne vsichni fin. podilet.
Do budoucna stejne budete muset mamincinu situaci vyresit. Doporucuji se zeptat na socialce na ruzne prispevky. Pokud vim, i kdyz bydli ve svem, ma narok na prispevek na bydleni.
http://www.penize.cz/kalkulacky/prispevek-na-bydleni

Text uživatele: 

No jo, opičí láska, někteří rodiče jsou nastavení tak, že pomáhají tomu nejslabšímu, ale že ho svou pomocí a rozmazlováním nejslabším dělají, to už nevidí.

Samozřejmě, si s matkou  můžete promluvit o tom, jak je nespravedlivá, možná ji to zasáhne, možná ne, spíš asi ne, ale sdělit jí, jak se cítíte, by nebylo od věci. Má být člověk odstrčený a přehlížený jen proto, že je samostatný a stará se?  

Jak radí Barča, žádné peníze. Kupujte jí léky a jídlo a to je všechno. Jestli chce trestanci poslat mrkev, jistě může.

Ti, co peníze nemají, ať pomáhají na bytě, nebo tak jak mohou, protože jinak se jen vezou.  

 

Text uživatele: 

Já bych to probrala s ostatními sourozenci, ať každý navrhne, jak by mohl pomoct. Nebo jestli vy se sestrou máte nějaký nápad, jak by mohli ostatní přiložit ruku k dílu. Pokud nebudou chtít, je to smutné, ale vy s tím nic nenaděláte.

Mamince bych řekla, že mě fakt trápí, když nemá ani na jídlo. Možná bych ještě zkusila zmínit, že jestli chce někomu pomáhat, tak musí být sama v pohodě, protože jinak se zničí a nepomůže už nikomu.

Asi to s ní stejně nepohne, ale aspoň bych to zkusila. No a vám přeju, ať se s tím srovnáte a pomáháte jen do té míry, do které to zvládnete.

Text uživatele: 

No mám na to asi trochu jiný pohled. Za prvé maminku chápu. je naprosto normální, že se snaží pomáhat tam, kde je pomoc třeba. Nevím proč je bratr ve výkonu trestu, ale pokud by to nebyl opravdu vyvrhel a recidivista a jen v životě holt šlápnul vedle, nedivím se mamince, že ho neodsoudila. Ono vůbec odsoudit člověka, pokud jste nešli 90 dní v jeho botách, jak praví indiánské přísloví, je těžké. Být v jeho situaci, třeba byste taky byli vděční za pomoc a nechtěli být souzeni. Dávejte tolik, kolik můžete s vědomím, že maminka holt bude část používat na pomoc bratrovi. I kdyby jste jí dávali jen naturálie, i to minimum peněz, co má, by mu pravděpodobně dala a výsledkem by bylo, že by žila jen z toho, co jí dáte. Jaký vztah máte k bratrovi? opravdu mu tak ty peníze nepřejete nebo nechcete mu takto nepřímo nijak pomoci? Pokud to tak je, pak to mamince řekněte, že mu pomáhat nechcete, že je vaším přáním, aby peníze užila sama. Co se týče bytu, taky ji chápu. Vysvětlím proč - jsem samoživitelka na MD, žijeme z ruky do pusy, předtím jsem studovala VŠ, ale ne vlastní vinou se to nedařilo. Takže vyhozené peníze za studium, prázdné roky, které se mi nepočítají do důchodu. Partnera nemám, vyhlídky na dobrou práci velké nejsou. Moje sestra je o 11 let starší, dostali 3+1 v lukrativní části Prahy od státu, díky tomu, že se jim narodilo druhé dítě a posunuli se v pořadníku. Dali za byt 100 000, má hodnotu 3,5 milionu. Její manžel vydělává třikrát tolik co ona, je s ní už 25 let. Kromě tohoto bytu staví ještě obrovský dům, který pak chtějí prodat. Mají auto, rodiče jí dali garáž. Naši mi finančně pomáhají a ona to nemůže rozdýchat. Při každé příležitosti mi to dává "sežrat", stačí, že si koupím zmrzlinu a už mi jedovatě říká, jestli mi chutná zmrzlinka za cizí peníze… Já jsem jejím dětem dávala dárky z kapesného od svých 10-ti let, ona nedá mému dítěti ani omalovánky. Když jsem se s ní naposledy viděla, tak se ptala, jestli nechci dětskou motorku, že by nám ji půjčila, protože my se na vlastní nezmůžeme. Ano, takto doslova to řekla. Ne jen "nechcete půjčit"? ona to provází ponížením a svojí nadřazeností. Mamce nadává, že mi pomáhá. Ŕekla jsem jí, ať si řekne o stejnou částku, když ji tak svírá závist… Ne, nespravedlivé mi to nepřijde, že naši nedávají stejně mě i jí. Prostě měla větší štěstí. Manžel ji neopustil, stát dal několik milionů za úsměv, práci má dobrou, i když na to nemá vzdělání, protože v té době těsně po revoluci to ještě šlo. Má být za co vděčná a ne se sžírat závistí vůči někomu, kdo je na tom v hodně směrech hůř. Já tohle asi nikdy nepochopím… Takže abych se vrátila k Vaší otázce : nespravedlivé to apriori být nemusí. zkuste se zamyslet nad tím, co všechno máte díky vlastní píli, co díky štěstí a jak je na tom Váš bratr. A jak byste na tom byla být jím. Ono někdy stačí mít víc empatie a člověk hned vidí věci jinak…

Text uživatele: 

Myslím, že srovnáváš nesrovnatelné. Kromě toho, spousta věcí je otázkou volby, ne štěstí.

Text uživatele: 

No je diskutabilní, nakolik je volba správného partnera volba. Někdy to může být ten nejsprávnější partner a stejně vás opustí a někdy to může být naopak. Já považuju za štěstí, že s ní její manžel zůstal a vůbec to, že ho potkala, že vydělává kolik vydělává. tohle si můžete plánovat a volit do aleluja, jak nemáte štěstí, je to nanic. A to, že dostali byt? No v době komunismu to plánovat mohli, od toho byly pořadníky, ale nakonec měli taky štěstí, že se zrovna uvolnit opravdu velký byt v dobré lokalitě. No a zaměstnání? Školu nedokončila, z vlastní volby, přesto má práci, kterou dnes už bez vzdělání nikdo mít nebude. Dřív to šlo? Plán? Ne, štěstí. Kdyby měla jen to, co vlastní silou naplánovala nebo si vydělala, měla by nula nula nic. Nebo zlomek toho, co má. Takže povyšování, nepřejícnost a závist dle mě není na místě. A že je to odlišné od popisovaného? Nemusí být, pokud podobnými šťastnými okolnostmi došli k zabezpečení i ti sourozenci, co byty mají. A ten nejmladší mazlíček nakonec třeba tolik štěstí v životě nemá. A pokud udělal něco špatného, tak to taky nemusí být otázka volby. Když pújdete do důsledků, tak víte vy, co ho k tomu vedlo? Co prožil, kdo mu co řekl, proč je takový a ne jiný… Jak můžete říct, že kdybyste měli jeho život byli byste morálnější, zásadovější, pilnější, lepší, neomylní. Soudit druhého je dost relativní a odsoudit už teprve… Třeba ho na škole spolužáci mohli šikanovat a on díky tomu pozbyl sebevědomí, co já vím. Nebo byl slabý a chytl se neprávných lidí. Dost ale pochybuju, že tohle je plán a volba, zvolit si šikanu nebo si zvolit, že si záměrně vyberu špatné lidi… To se prostě někdy stane a ano, dle mě prostě takový člověk neměl na ty správné lidi štěstí. Ne, život opravdu není většinou o volbě . Lidi v Africe by o tom mohli vyprávět…

Text uživatele: 

Taky si myslím, Barčo.  

Jinak je to typická energie oběti, patří sem i  nepochopení, že i štěstí je otázkou volby. Nezměníme, co se nám v životě stalo, ale svůj postoj ke dané události změnit můžeme. Tady je to jen naučená bezmoc.

Text uživatele: 

Plamínku, jsi mimo… POCIT štěstí je věcí volby, to souhlasím. Ale štěstí, tj. že k nám pozitivní věci přijdou ne naším přičinění, to není věc volby. Prosím přečti si tu definici ještě jednou - NE NAŠIM PŘIČINĚNÍM.

A to se týká opravdu většiny věcí - škola - štěstí je, když je na to potřebný intelekt. Dobrá partie - štěstí je, když jsem ve správnou dobu na správném místě, když mi geneticky byla dán dobrý zjev, případně i ten intelekt, dobré povahové vlastnosti atd. Rodina - štěstí je narodit se do úplné a fungující. Děti - štěstí je, když se podaří a dítě se donosí a zdravé porodí. Zdraví - štěstí je, když jej máme, i přesto, že třeba kouříme atd. Mohla bych pokračovat. Ten základ plamínku všech těchto věcí NENÍ VĚCÍ VOLBY. Je dost troufalé si to myslet, ale budiž .

Text uživatele: 

Mou troufalost, prosím, neřeš, jinak, pokud si máš tento názor, víc už nevymyslím.  

Naučená bezmoc člověka prostě ruinuje. A psala jsem o postoji k událostem a k životu, ten považuju za zdroj štěstí.  

Text uživatele: 

Katka112 - známé přísloví - dej člověku rybu, nakrmíš ho na den - nauč ho rybařit, bude sytý celý život. Ta jedna ryba je o tom tvém štěstí - ale to rybaření tě ale nikdo násilím nenaučí, když ty se nerozhodneš a nebudeš spolupracovat a snažit se. Někdy stačí nečekat až z nebe budou padat ryby, ale zvednout zadek a snažit se je naučit lovit.

Text uživatele: 

Katko, Tvůj příběh je opravdu o něčem jiném, jak správně píše Barča. Mám tím na mysli to vše, co jsi sem za ty 2 roky napsala, ne pouze to, co jsi napsala do tohoto tématu. A dokud se nedáš dohromady nejdříve psychicky a následně fyzicky tak, aby jsi se postavila na vlastní nohy, tak se budeš stále vymlouvat na štěstí či osud atd. , a navíc, pokud Ti bude mamka celý život pomáhat, a Ty se nepostavíš včas či konečně na vlastní nohy, tak jednou, až už nebude kdo by Ti pomáhal, se z toho prostě akorát sesypeš, protože si stále nebudeš vědět v životě rady, nebudeš samostatná.

Pomoc rodičů či jednoho z nich je v nouzi ok, ale z dlouhodobého hlediska nepomáhá, nýbrž ubližuje.

Text uživatele: 

No ba.  

Text uživatele: 

Můžu se zeptat, jestli máte děti?

Maminku chápu. Stará se nejvíc o toho, kdo to z jejího pohledu nejvíc potřebuje. Má šest dětí a potřebná je už jen pro jednoho - vám dvěma spíš způsobuje potíže tím, že ji "musíte" podporovat a ostatní tři mají "jiný život", nevím, co tím myslíte doslova, ale vypadá to, že o maminku příliš nedbají. Vůbec se jí nedivím, že se zaměřuje na toho, komu ještě může pomoct  pro koho ještě může něco udělat. A to nemluvě o té možnosti, že si maminka může dokonce klást za vinu, že syn dopadl jak dopadl (že ho špatně vychovala) a může se snažit to tímto ještě odčinit. Nespravedlivé je to opravdu jen relativně. Kdyby maminky dbaly jen o ty, kteří si to zaslouží, bylo by řada z nás bez maminek.

Dělat s tím můžete asi jen to, že mamince nebudete dávat hotové peníze, ale budete jí nakupovat a platit složenky.

Co se bytu týče, je to složitější. Pokud vám jde o to, abyste nebyly kráceny o dědictví, tak na to bych se snad i vykašlala. Ale pokud je bratr nedůvěryhodný výlupek, tak aby se nestalo, že maminka zůstane na dlažbě. To bych se jí asi snažila vymluvit.

Ale to asi nejde posoudit jen z těchto informací - jak dlouho bratr sedí a jak dlouho ještě bude sedět a za co? Tím přepsáním myslíte to, že byt je její v osobním vlastnictví a tedy jde vlastně o prodej, nebo je to obecní byt a jde o převod nájemní smlouvy? V prvním případě by možná šlo do smlouvy zapracovat tzv. věcné břemeno, aby maminka měla nějakou jistotu - nový občanský zákoník znovu zavedl "výměnek" (vejminek) právě jako ochranu seniorů a může se na tom základě velmi podrobně stanovit na co všechno má důchodce v užívání nemovitosti právo. A co se týče převodu nájemní smlouvy, tak s tím musí souhlasit majitel bytu a mnohdy se třeba požadovalo, aby ten, na koho se to převádí, žil s původním nájemcem nějakou dobu ve společné domácnosti. To vůbec nemusí proběhnout tak hladce, jak si maminka třeba myslí.

 

Jak bych se zachovala já - popravdě nevím, my v rodině máme vztahy diametrálně odlišné, tomu, kdo to potřebuje, se snaží pomoct všichni (i když je to třeba štve). Ale asi bych se snažila pro maminku udělat co můžu bez ohledu na to, co dělají ostatní. A ano, myslím si, že je to povinnost a že i když člověk necítí dost lásky, měl by to udělat tak nějak ze slušnosti.

Text uživatele: 

Haninko, nezbývá než promluvit otevřeně s maminkou a se všemi sourozenci. Obávám se ale, že maminka to stejně nepochopí. Pokud jí nebudete fin. podporovat ona z mateřské lásky, která je často více na straně toho, dle ní nejslabšího potomka, si bude odpírat, jen aby podpořila vašeho bartra. A je ve skutečnosti jedno, zda je to pravda nebo ne. Ona to tak, jako matka, vidí. Takhle z něj ale opravdu dospělého a zralémo a zodpovědného muže za své činy nevychová.

Nepíšete podrobnosti, ale jak se věci budou možná s bratrem vyvíjet, pokud si maminka neuvědomí svoji chybu opičí lásky,   si můžete přečíst u Katky 112.

 

A pro Katku 112:

Štěstí je stav duše, osobního nazírání na vlastní život. Štěstí není o majetku a společenském a finančním úspěchu. Zbavte se závisti, výmluv, a začněte u sebe. Ve vašem dlouhém povídání, jak nemáte v životě to vaše "štestí" postrádám slova typu - nezvládla jsem to, špatně jsem se rozhodla, čekala jsem víc než bylo možné, neumím, nechce se mě atd.

Vlastní pocit štěstí je  jen takový prchavý pocit okamžiku.  Teď. Teď a tady se stalo něco pěkného, co trvalo jen pár sekund nebo minut. A každý večer si to připomenout a druhý den hledat a ty samé pěkné okamžiky. Vy si štěstí  pletete se spokojeností s vlastním životem, bohužel pokud se vy sama nezměníte, spokojená nebude nikdy. I kdybyste měla dva domy potkáte někoho, kdo bude mít tři - dle vás větší štěstí. I kdybyste měla plat 2x větší než švagr, potkáte další lidi, kteří budou mít plat ještě vyšší. - dle vás zase mají štěstí. Kdybyste měla práci snů, potkáte někoho, kdo už vůbec nemusí nepracovat… Vykašlete se na tu závist a srovnávání se s druhými, naučte se být šťastná tak jak je vám dostupné.

Je to ve vás. Vy jste nedodělala školu, ale nezapomene napsat, že ne vl. vinou. Ať bylo cokoliv, máte vinu. Kdybyste chtěla školu zvládnou, dala byste do toho všechno. Nemáte prý štěstí, že vás opustil chlap a jste samoživitelka. Takových je 50%. I s více dětmi. Ne, zvolila jste špatný výběr partnera, nezvládli jste komunikaci, neupřesnili jste si před početím vaše životní priority. Vaše osobní chyba vás obou, nikoliv nedostatek štěstí.  

Je vám 36 let, máte středoškolské vzdělání, jedno dítě a musí vás podporovat rodiče. No, to už byste se měla trochu stydět. Ovšem vy v tom nevidíte nic špatného.  Už jste si položila otázku jak se vůči nim zachováte, kdyby nastala situace, že by museli do ústavu s peč. službou a na provoz by jim stačil akorát jejich důchod a vám by se kohoutek penězovodu zavřel? Nedej bože byste měla doplácet? Asi byste se nestarala. Vždyť máte movitou sestru, která má tolik tzv. životního štěstí, které jí tolik závidíte. Jestli jsem to dobře pochopila, sestra ví, že vás ještě v 36 letech rodiče podporují. Naznačuje vám to  a patrně s tím obecně nesouhlasí. Ona vám fin. příspěvky asi nezávidí. S rozhodnutím rodičů, kteří ve vás vidí, možná díky vašemu věčnému ublíženectví a stěžování si na "okolnosti", tu chudou, potřebnou pomoci  a nešťasnou, bez štěstí… , ví že je to pro vás cesta do pekla.

Katko, změňte sebe, budete pak mít to vámi vytoužené štěstí. Budete mít v duši klid a víru v sebe, že zvládnete cokoliv i v období nepohody. A období nepohody mají  i ti kdož mají v životě, dle vás,   to vaše štěstí. I lidé, kteří nevlastní žádný závratný majetek jsou šťasní. Peníze život zpříjemňují a někdy ho dělají momentálně jednodušším než ve skutečnosti je, ale nedělají život jedince šťasnější. Platí totiž ta věta první :   Štěstí je stav duše, osobního nazírání na vlastní život.  A to máte ve svých rukách.

 

Text uživatele: 

Máte pravdu, že jiné to už nebude  a maminka se nezmění. bratr je ve výkonu trestu kvůli psychickému týrání přítelkyně.  Mamka vždy pomáhala jen bratrovi který nepracoval  , Nám nevadí, že mu občas něco pošle, ale měla by s mírou, tak aby nemusela čekat na nás děti kdo jí co dá. K bratrovi nemáme dobrý vztah od té doby co ho odsoudili, jelikož ublížil  i mne i sestře - závist a vyčítání že mamince málo dáváme a pomáháme. Každý měsíc maminka dostávala odemne  potraviny v hodnotě 1200 a od sestry někdy i více. Maminka o narozeninách a vánocích od nás dostane dohromady i 6000 kč, + její důchod to je 10 tis.  a další měsíc už nemá opět nic a má prázdnou lednici. A opět je to na mne a na sestře. Nyní jsem na  úřadu práce a i z toho mála co mám dám steně i mamce. Bratrovi že chce dát byt nám nevadí s tím počítáme. Jen jsme chtěla vědět zda - li je to povinnost pomáhat a zda pro jednu osobu přes 4000 kč je málo? s naší pomocí má mamka měsíčně i přes 6- 7 tis. a to ještě kouří. denně krabičku. Mamka říká, že je to naše povinost pomáhat. A k ostatním dětem se maka moc dobře nechová tak oni nechtějí pomáhat.

Text uživatele: Není to vaše povinnost, pokud je to takto nadužíváno, je to vaše dobrá vůle a ta je nevymahatelná. Maminka s vámi manipuluje, s všeobecnou představou o slušném člověku, o povinnosti k rodičům, atd. , zarazte to.

Text uživatele: 

Haninko, díky za dovysvětlení. Psychycké týrání se velmi špatně dokazuje a muselo to tedy být hodně zlé, když skončil ve vězení… To asi i vysvětluje, proč si maminka s bratrem rozumí nejvíce. Mají to  vůči druhým nastavené stejně. Vy se sestrou jste ze sourozenců asi nejtvárnější a nejohebnější, tak toho oba zneužívají. Je to smutné, zvlášť když se jedná o vlastní matku. Myslím, že je zabezpečená do vás dost finančně i jinak a je jen naní aby se taky naučila hospodařit. Je soběstačná, svéprávná, není vaší vaší povinností se starat nad míru obvyklou. Zájem o ní máte, pomoc poskytujete. Matka si to hodně jednoduše vysvětluje, příjem má vlaastní, navíc darované finance   přelévá bratrovi. Peníze jí přestaňte poskytovat. S tím rozhodně skončete. Čekejte výbuch, ale neustupujte!  

A protože se věci asi ještě přiostří až se rozhodnete zavést  ve věcech nějaký systém a k tomu se bratr vrátí z vězení, dám vám jednu radu. Přesto, že je tam tzv. "převychovávají", moc si od toho neslibujete. Lidé s poruchou osobnosti se příliš nemění. Takže jakoukoliv pomoc ať, potravinovou, léky nebo dárky  si dokladujte. Nechávejte si paragony, klidně si dárky vyfoťe. Zní to blbě, ale je to pro vás jediná možnost, jak pak při případné při dokladovat, že jste se se sestrou o matku staraly. Bratr se jistě ve vlastní zájmu bude zajímat, jste  sestrou pro něj a matku jediní  "oslíčci otřes se". Je zvyklý brát a toho se tak lehce nebude chtít vzdát. Netrapte se tím, v rodinách jsou různé věci. Sourozenci to vyřešili po svém, asi mají trochu tvrdší povahu než vy se sestrou. Tak hodně štěstí a nenechjete s sebou už vláčet.

Text uživatele: 

A jéje … oni jsou zvyklí mít nataženou ruku oba. Matka i bratr. A vy dvě se necháváte zneužívat. Kromě toho, krabička cigaret denně, to se pěkně prodraží. Opravdu, hotovost bych v žádném případě neposkytovala a i ty naturálie bych hooodně omezila. I za tu cenu, že by mě matka "odepsala".

Text uživatele: 

Haninko, 10tisic je prumerny duchod zen v CR. Vase maminka by se mela predevsim naucit se uskromnit, naucit se hospodarit se svymi penezi a prestat kourit. Jen si to spocitejte, kolik mesicne prokouri!! Neco jineho je davat nekomu neco z lasky a neco jineho je  davat nekomu, protoze  mi to tak porucil!! Nenechte si namluvit spatne svedomi. Proste reknete, ze jste na pracaku a ted nic davat nemuzete. Mozna si vyslechnete neprijemnou poznamku, ale vic se nestane.
Je Vase maminka vazne nemocna? Ma vysoke vydaje za leky? Leky bych ji na Vasem miste asi zaplatila, ale tim by to koncilo. Myslete taky na sebe a svoji rodinu. Hlavne jednejte podle toho, jak to sama citite a ne podle toho, jak vas nekdo manipuluje.
Vase maminka ani bratr se nezmeni. Ale vy muzete zmenit svuj pristup k nim.

Text uživatele: 

. Psychické. pardon, dál už to raději ani po sobě nečtu, těch překlepů tam asi bude víc

Text uživatele: 

Všem děkuju za odpovědi. Ještě jsem se chtěla zeptat.  Ptáme se mamky, proč bratr ve vězení nepracuje  , aby neměl potom dluhy na alimentech. Ona nám odpověděla. že pracuje v knihovně, ale  že nedostal zaplaceno, že ho vůbec neplatí.  tak to už jsme neměli slov. díky, díky. Vám všem