Téma: Matka nás uhání a chce být stále v kontaktu - mám svou rodinu a už nám to vadí

tak jak si to napsala tady tak jednoduse ji to rekni

Mamka ve Vás bude vidět dítě vždycky, i když Vám bude o dvacet víc. Myslím, že jednou budete to samé. Nyní máte malé miminko a tak jste zapřažená a chápu, že potřebujete klid a dělat si věci po svém. Mamce, je po Vás zase smutno, pokud je sama, spíš jí řekněte, že potřebujete klid, že už nemáte tolik síly se jí věnovat, když máte malé dítě. Nebo ji dejte dítě do kočárku, ať jde na hodinu na vycházku. Ona bude mít pocit, že je potřebná a vy si oddechnete. Co, kdybyste nikdy mámu nepoznala a nebo vyrůstala v děcáku? Myslím, že rodina by si měla projevovat lásku. Pavla

Děkuji za reagování a chápu Vás. Vnímáte to z pozice matky. Však já mám svou mamku ráda a jsem ráda, že miluje své vnučky. jen bych chtěla trošku víc volnosti a nemuset mít divný pocit, když ji odmítnu navštívit… ale ono je opravdu nepříjemné řešit její neplánované návštěvy, když zrovna máme návštěvu my. Máme prostě svůj život… Já vím, že jednou budu možná stejná, je to těžké…

Tady je probém, že matka nemá svůj život a upnula se na Vás a Vaši rodinu. Měla by ale pochopit, že si ho nemůže uzurpovat kdykoli se jí zachce i přes nevůli Vaší nebo Vašeho manžela. Dokud jí nedáte jasné mantinely, třeba se nedomluvíte na dvou návštěvách do měsíce, tak to bude zkoušet pořád. Citové vydírání ve smyslu, že jste nevděčná atd. , není z její strany úplně šťastná volba a neměla byste se tím nechat vláčet. Prostě řekněte bude to tak a tak a vysvětlete jí důrazně svůj postoj.

Děvče zlatý, Tvoje problémy se hromadí řadu let. Dospělost se nepozná podle kalendáře, ale podle toho, jestli si umíš vyjednat (ne vyhádat a vyplakat), co je potřeba. Sama v sobě srovnej svoje možnosti a pocity. Návštěva mámy je fajn, ale Tvoje rodina má k dispozici jen určitý počet hodin. A ten čas je třeba umět rozdělovat. Něco na povinnosti (škola, kroužky), něco na kamarády (i děcka potřebují mít čas na svoje kamarády), něco pro rodinu.

Mámě není potřeba nadávat, respektive - když se nenaučíš jednat s vlastní mámou v klidu, dostaneš to zpátky od vlastních dětí o třicet roků později. Víš, co chceš, takže v klidu - mami, tento víkend už máme plány, ale budeme se na tebe těšit příští sobotu, chceme do zoo, pojedeš s náma?

Stanovovat hranice a pravidla, jako třeba 1x za 14 dnů, to mi přijde podivné. Spíš využij toho, co skutečně běží. Dneska má dcera plavání, zítra jí přijde kamarádka, tak prostě nemůže být s tebou, mami, a já budu uklízet, prát atd. …

A kup mamince pejska

Věřím, že to budeš umět. O tomhle je rodičovství.

Píšu z pozice dcery a teď babičky.

Moje máma bydlela v sousedním domě, když jsem se vracela z práce, koukala z okna a byla u nás ještě než jsem se stačila převlíct. Posadila se v kuchyni a začala mě informovat o všem dění.

Když jsem toho měla tak akorát, tak jsem se s ní pokusila domluvit, aby chodila později, že při vaření večeře budu mít víc času. To fungovalo asi týden a pak to jelo znovu.

Po příchodu z práce jsem potřebovala dělat s děckama úlohy a taky promluvit s manželem.

Nějak jsem to překlepala, pak byla máma na operaci s kyčlí, nepovedlo se to a skončila na vozíku.

K nám už samozřejmě nechodila.

Já v roli babičky funguju tak, že chodím jenom na pozvání. Vnoučata na hlídání vozí děcka k nám a myslím, že je to tak ke spokojenosti všech.

Myslím, že se takhle chovám právě proto, že jsem si s vlastní mámou užila, jak jsou neočekávané a stálé návštěvy nepříjemné.

Držím palce, ať se s mámou nějak domluvíte.

PS. Můj mužskej byl z těch návštěv taky na mrtvici.

A co pokaždé oblíct děti a mamince říct, jak jsi ráda, že s nimi zajde někam ven? Dvakrát do týdne to není špatné, ne? Ale návrat naplánuj tak, aby sis je vyzvedla někde mimo domov, aby neměla šanci.