Téma: Maminka bezdomovkyně - mám strach aby neumrzla

Pokud o pomoc nestojí, co můžeš dělat? Teď, v těch mrazech pod tím mostem určitě není. Musí to být ale hodně smutné a myšlenky se určitě hodně vtírají....

No to si piš, že je. Připadám si úplně bezmocná. Jsou i takové myšlenky, že já si žiju v klidu, v teple, a ona je celé dny a noci kdesi venku. Jasně, každý je strůjcem svého štěstí. Ale on za to může i můj otec. Celý život dělal ramena, že maminka pracovat nemusí. Že vydělá dost. Životní síly nestačily, a když už peněženka nebyla tak naplněná jako dřív, začalo se ozývat, že "kdyby mama něco dělala". A to otec tvrdí doteď. Mamka si zvykla na život doma. Vyhovovalo jí to, že vydělávat nemusí. Prostě ani neměla potřebu se nějak realizovat. (((

To vysvětluje, proč zvolila, jak zvolila. Otce bych nevinila, myslel to dobře a mamince to vyhovovalo.... a určitě i vám, dětem. Nikdy není pozdě něco změnit, ale musela by chtít....

Deliris, ty jsi vůbec zvláštní případ. Máš přítele, kterému bys chtěla dělat jen radosti, je to dobře situovaný člověk a jako kontrast máš mámu bezdomovkyni. Co kdyby jí ten tvůj dobře situovaný přítel nabídl pomocnou ruku? Myslím, že by to zůstalo v rodině. Je to jen můj názor.

Já si myslím, že pomocnou ruku by mohla podat i sama deliris, to může v podstatě každý člověk, který něco vydělá a má kde bydlet, zvláště když jde o vlastní mámu. Lepší než být pod mostem je asi skoro vše, i kdyby měla být maminka někde na karimatce e spacáku.

Myslím si, že od dceřina přítele by pomoct nechtěla, že by jí bránila hrdost, to spíš už od dcery.

Hlavní problém je, že tito lidé - bezdomovci, často ani svou situaci měnit nechtějí. Nakonec i plno azylových domů je k dispozici, tam je ale podmínkou být střízlivý, a poku dje paní alkoholička, je s tím problém.

Nejde zkrátka celkově ani tak o to, jak to materiálně zařídit, ale spíš jak docílit přeměny myšlení u dané paní.

Azylové domy jsem obvolala, ale teď už je to všechno plné.

Myslím si, že i mezi bezdomovci se tvoří určité komunity a určitě si vzájemně pomáhají, řeší a plánují. Třeba i to, jak přečkat zimu. I kdybys sehnala, kam ji umístit, těžko říct, jestli by to přijala a opustila ostatní.

Pavlo, web se jmenuje mojestarosti. cz, tzn. že se chci s ostatními poradit o tom, co mě aktuálně trápí. Nevím, proč spojovat jedno téma s druhým. A když už: já bych se spíše pozastavila nad tím, že v době, kdy můžu ztratit maminku, řeším, jak udělat radost svému příteli. Spíš za to bych očekávala kritiku. Nemyslím si, že jsem nějak zvláštní případ.

"deliris", chápu, žes mně nepochopila, já napsala svůj názor, žádnou kritiku. A co ti radí tvůj přítel?

Vyckej si na mamku, popadni nejake slusne obleceni  , pozvi ji domu, uvar ji to co ma rada, nech ji relaxovat ve vane a jdi ji nechat udelat vlasy. REKNI - kdyz jsem byla mala tak jsem te musela poslouchat, protoze si mne vychovavala a dobre mami, nyni prisel cas, abych ti to vratila. Aspon tu zkus.

Innes, možná jsi přehlédla alkoholismus maminky a i když namítneš, že je to pořád její matka, tak ale pořád je to člověk, který zvolil svůj způsob života a díky svědomí vůči mamince si přece nemůže deliris zničit to, co si vybudovala. Zázemí, přítele a přátele.

Hm Barco, asi bude alkohol silnejsi, ale ja to chtela podat tak, ze deliris si ji nemusi uveznit doma, jen ji par hodinama ukazat  , ze se da zit jako driv, jinak a lepe. Treba matka o pomoc nebude chtit stat a mozna ze se to muze povest? Ja osobne bych to skusila - mam to za sebou u jedne z mych sester, ale moje snaha vedla v nivec a tak jsem to nechala byt. Z jedne strany si, ale muzu rict, ze jsem se snazila pomoc. A to bylo pro mne dulezite. Vzdyt to hlavne zalezi na deliris, jak se chce k tomu postavit.

Deliris, nejsem si jista, zdali by maminka dobrovolně šla k Tobě domů. Vzdala to, podlehla alkoholu, a ten je špatný pán, vezme člověku vůli. Píšeš, že azyl. domy a stany jsou obsazeny...

V soušasné chvíli bych asi viděla jedno řešení. Na místo, kde přespává jí donést teplý spacák a potraviny. Nevím, jaká je šance, že ji tam zastihneš osobně, aby jí věci byly opředány do vlastních rukou. Nebo ji tam zanechat vzkaz, kdy a kde ji budeš s věcmi čekat, aby si pro ně přišla. Jistotu, že přijde sice nemáš, ale za zkoušku by to stálo. Pokud se povede osobní setkání, můžete si popovídat a popř. se Ti podaří ji přemluvit k jiné, lepší varintě jejího současného stavu. Zatím mne nic jiného nenapadá.

Každopádně přeji hodně štěstí a držím palce

Deliris, alkohol je démon, který maminku ovládl. Být pod mostem je strašné, ale není to tvoje vina. Vím, že to víš, ale chci tě podpořit, protože pouto mezi matkou a dcerou je silné. Ber to jako osud, tím získáš odstup. Pak můžeš, v rámci svých sil, pomoci - horkým jídlem a přijetím. Svůj život a soukromí si ale braň. Máš takovou povinnost vůči svému osudu. Jedině pak budeš moci pomáhat, když budeš sama v pořádku. Je mi jasné, že azylové domy jsou plné a že situace je hořká. Já bych to pojala jako aktivní chování v rámci svých sil. Nikomu nemusíš nic vysvětlovat. Je jasné, že uděláš to nejlepší. Jinak bys sem nepsala.

Děkuji Vám všem za názory. Jsou pro mě velice důležité. Pokusím se nastínit, jak se na situaci dívám já.

Že bych si maminku pouštěla do svého soukromí, to v žádném případě. Nechci, aby věděla, kde bydlím, jaké mám telefonní číslo (kdyby chtěla, zajistila by si, aby mi mohla zavolat). Spíš než z reakce přátel se obávám toho, že by se na mě pověsili její další "kamarádi". Máte pravdu v tom, že žije v komunitě, a těžko se vzdá styků z těmi lidmi, se kterými momentálně žije. A ještě hůře se vzdá alkoholu. Ten je v azylových domech nepřípustný. Když jsem ji viděla loni v dubnu, říkala mi: Dcerko moje, pomoz mi. Já jsem jí říkala, že nemůžu, že taky musím pracovat, abych si na sebe vydělala, abych měla kde bydlet, a nemám na rozdávání. A ona mi řekla: JÁ VÍM. A právě proto si myslím, že by si pomoc zasloužila. V té době se na mě věšel můj věčně problémový otec, rozcházel se s manželkou, kterou si vzal ve stejný rok, kdy se rozváděl s mou matkou. Škoda mluvit. Teď už je v pohodě, je tři měsíce po rozvodu, od června bydlí s přítelkyní, a je jim spolu fajn. Stýkám se s ním. Pomohl mi najít mamku, když jsem se s ní chtěla setkat. Ale v době, kdy mu bylo těžko, mi plakal do telefonu prakticky denně.

Myslím si, že říct "mám tě ráda" je víc, než jí dát peníze. To je hned každý problém poloviční. A co bych rozhodně chtěla udělat? Zkusit ten vzkaz, napsat jí, kde jí budu čekat. A přinést jí teplé oblečení a pozvat jí někam na teplé jídlo. A prostě být s ní.

Je to velice citlivé téma, děkuji za vaše názory.

Deliris, problém asi začal někde mezi rodiči. Když se pak rozvedli, oba to nesli špatně. Jenže otec si vždy někoho našel a máma asi stále doufala a čekala. Myslím, že má pocit, že prohrála život a tak začala žít tak, jak žije. Vždy rozvodem trpí děti a buď šťastná, že jsi již dospělá a soběstačná. Jednou jsi vylítla z hnízda i tvoje sestra a máte své životy, životy odlišné od rodičů, jen dávej vždy pozor abys nikdy nezklouzla tam, kde jsou nyní oni. S mámou můžeš promluvit, klidně ji říct, že ji máš ráda, a že bys ji chtěla pomoct, ale musí pro to udělat to a ono. Pak bude na ní zda přijme pomocnou ruku. Jiná cesta asi už není a budeš ji muset nechat žít, jak sama chce. Bolí to, ale nic s tím nenaděláš. Buď statečná, silná,  ale nekompromisní.

Vím, že se budu opakovat, ale také si myslím, že maminka nejdříve musí sama chtít změnit svůj život. Musí začít chtít víc, než jen přežívat na ulici. To, že jí ukážeš, že ti na ní záleží, je nejlepší způsob, jak na to. Připrav se, že budeš muset být hodně trpělivá. Vazby v komunitě bezdomovců bývají skutečně silné.   Navíc už si může myslet, že do "normálního" světa už nepatří.  

Opravdu velký pozor si dávej na to dát jí peníze. Já jsem tím kamarádovi jen ublížila a ztížila si možnost mu pomoci. Nevím, jestli je to možné, ale zkusila bych se poradit i v centrech, kde lidem z ulice pomáhají. A to hlavně kvůli tomu alkoholu ( např. kvůli pravidlům při kontaktu, že pokud si dohodnete setkání, nesmí být opilá, že to setkání bude trvat určitou minimální dobu - to poslední  ber s rezervou, bála bych se, aby to nesklouzlo jen na pouhé předávání oblečení nebo jídla).  

Budu ti držet palce.

Vendulo a Pavlo, děkuji Vám za názory. S těmi penězi si skutečně dávám pozor. Vím, že první, co by následovalo, by bylo, že půjde sobě a své partě koupit levné víno. Mě by to mrzelo, a ona by zjistila, že mě může vysávat. Tudy cesta nevede.

Jak to myslíš, Vendulo, že sis tím pouze ublížila? Peníze nechtěl vrátit, a tím se mezi vámi pokazily vazby?

Je dobrý nápad, že bysme se setkávali nějak pravidelně, a vždy s podmínkou, že nebude opilá. Ovšem záleží, jestli to poznám.

Nevěřili byste, jak se za tu dobu člověku změní hlas. Asi tím alkoholem. Když jsem ji hledala, mluvila jsem s několika bezdomovci, kteří si jí pamatují tak, že pije. Asi s tím má fakt problém. Z toho usuzuji, že existují i bezdomovci, kteří nemají potřebu tak nasávat.

Jak říkáš, aby se to nezměnilo jen na předávku jídla a oblečení, to snad ne. Zas tak dobře zajištěná nejsem. Oblečení a jídlo jen občas. Snahu dát jí najevo, že ji mám ráda, to jo.

Trápí mě ty mrazy. Kéž by to už polevilo.

Svému příteli jsem řekla, že tohle si musím vyřešit sama. To setkávání s maminkou. Rozhodně bych ho na tyto místa netahala. Přítel mi radí tolik, ať popadnu nějaké oblečení atd. a dám jí to.

Deliris, napsala jsi, že víš, že by si za peníze ihned šla koupit víno pro sebe a ostatní.   Já byla trochu víc naivní. Pro mě osobně je těžké požádat o pomoc, když mě požádal o pomoc, řekla jsem si, že je to už špatné a opravdu ji potřebuje. No a půjčit peníze bylo tak snadné. Oba jsme byli spokojení. Jenže to dopadlo trochu jinak. On si vyčítá, že mi dluží peníze. Rodina zase vyčítá mě, že mi nevadí, že mi je nevrací. No a to mu taky moc nepřidává. Takže ano, peníze ovlivnily naše vztahy.   Ale je to člověk, který pro mě bude vždy důležitější než peníze. Jenže ten "blbý" dluh tu stále je.

To s tou předávkou jsem myslela tak, že ze začátku to u nás tak fungovalo. Byla jsem snadný zdroj jídla a někdy i peněz. Ze začátku bylo pro oba těžké si spolu povídat a tak jsme to moc neprotahovali. Časem to bylo snazší a snazší.   Jenže teď je pro nás těžké najít hranici.   V tom jsem si zkomplikovala postavení. Jak ti psala Pavla, abys byla nekompromisní, to já neumím a tím jsem mu právě ublížila.  

Snad jsem trochu objasnila, jak jsem to myslela.   Takže hodně štěstí a síly.