Téma: Komplikovaný vztah s matkou - je na mě agresivní, ponižuje mě a nazvala mě kurvou

Ahoj,   precetla jsem si tvuj prispevek a chtela bych ti dodat odvahu. Jednak je moc dobre, ze jsi sem napsala, lide ti napisi svuj nazor a ty si budes moct udelat vlastni obrazek.
Jak pises, bohuzel jsi byla tyrane dite a tvoje matka s tim neprestava ani ted. A asi taky nikdy neprestane. Je nemocna. Jak jinak by mohla svemu diteti takhle ublizovat? Kope kolem sebe, protoze ma sama nizke sebevedomi. Nejspis ma potrebu se u jinych lidi udelat zajimavou anebo ma jine pohnutky. Mozna i ona mela tezke detstvi a nedokazala te vychovat jinak. At uz je to jak chce, pokud s ni zustanes v kontaktu, nesmirne si ublizis. Ona totiz potrebuje terapii ale nejspis ji sama nevyhleda.  Na tvem miste bych s ni velice omezila styk, navstevovala bych ji jen minimalne a vubec bych si nenechala mluvit do sveho zivota. Je to tezke, protoze matku mame kazdy jenom jednu. Ale pokud se nebudes branit, budes brzy zrala pro terapii ty sama. Mozna bys ji potrebovala uz ted, abys mohla vsechno nekomu sverit a on te privedl na tu spravnou cestu.
Nejsi jedina, kdo ma problem se svymi rodici. Ale jsi dospela a musit se naucit se branit.
Good luck!!

sance je jednoducha, omezit kontakt s matkou

Už se s ní nestýkám. Žiju sama, odstěhovala jsem se. Píšu ji spíš jen mejly. Žije doma úplně sama, nemá moc kamarádek.  

No, evidentně Tě psychicky netýral jenom otec, ale i matka, která dokonce i fyzicky a to dlouhodobě. Výsledkem toho je, že o sobě pochybuješ - rodiče v Tobě udupali Tvoji osobnost, individualitu, jedinečnost, sebevědomí atd. a to natolik, že jsi se nebránila dříve a neodešla z takového prostředí již dávno tak, jako se to stává týraným lidem či ženám např. ve vztahu, které pak již mají problém z takového vztahu odejít. Ty jsi ve stejné pozici jako ony, byť se nejedná o vztah partnerka x partner, ale dítě x rodiče, pak dítě x rodič (myšleno dítě rodičů, ne, že jsi dítě). Šanci samozřejmě máš, ale myslím si, že Tě to natolik poznamenalo (což se Ti ani nedivím), že to nebude lepší hned a nevím, zda-li to zvládneš sama bez pomoci psychologa či psychoterapeuta, protože jak píšeš, tak i Tvůj přítel, kterého jsi měla v 18ti, Tě nutil mít sex ve Vašem domě, když jste tam přespávali.  

Co dělat? První krok jsi už udělala - odstěhovala jsi se a bydlíš sama. Druhý krok je odpustit všem, neříkám zapomenout, ale odpustit, aby jsi mohla najít vnitřní klid. Třetí krok je se prozatím nestýkat s matkou, což děláš. Maila jí občas napsat můžeš, ale omez se pouze na komunikaci o tom, jak se má, jak se jí daří, co třeba dělala, jaké je u ní počasí atd. , obdobně piš i Ty jí, ale nedovol a nepřipusť jakoukoliv komunikaci o Tvé nedokonalosti, neschopnosti atd. V takové situaci komunikaci ukonči, popřej matce hezký den, opět se nějakou dobu neozývej a pak za čas můžeš, ale jen stejnou formou - tím dáš matce jasně najevo, že již jakékoliv ponižování Tebe nepřipustíš a toto se již prostě konat nebude. Navíc matka musí pochopit, že už jsi dávno dospělá, nemá právo Tě jakkoliv ponižovat a Ty máš právo si žít svůj život a ne, že ona odvrhne Tebe = to Ty jsi ta, která by jsi to mohla po tom všem udělat, kdyby jsi chtěla… Jako čtvrtý krok bych Ti navrhla návštěvu psychologa či psychoterapeuta, který Ti pomůže celou tuhle šílenou situaci zanalyzovat a vyrovnat se s ní tak, aby jsi se začala mít ráda a získala zpět své sebevědomí atd. Toto je pro Tebe totiž velmi důležité proto, aby jsi uměla a dokázala být tak silná, že už si k Tobě nikdo nic takového či jiného nedovolí - budoucí partner, zaměstnavatel, známí, prostě nikdo. Pátý krok - uzpůsob si svoje bydlení tak, aby jsi se v něm cítila dobře a příjemně. Já mám třeba ráda vymalováno jemnými pastelovými barvami… Šestý krok - věnuj se jen tomu, co Tě bude těšit a naplňovat kladnými a příjemnými pocity - zájmy, koníčky, sport, domácí mazlíček, různé tvoření, tanec, hudba, dobrá je jóga atd. , podle toho, co máš ráda. Sedmý krok - každý den se pochval - za cokoliv. Osmý krok - pokud nemáš práci a nedaří se Ti zatím jí najít ve svém oboru - zkus se třeba zatím poohlédnout po takové, v čem by jsi mohla něco ze svého vzdělání uplatnit, než najdeš přímo takové, které by jsi si přála.  

Jinak co se týká matky, mohu se zeptat, už se někdy se svými stavy léčila?

Neléčila.  

Můj pohled na celou situaci je jiný než v předchozích příspěvcích. Tvoji matku vidím jako velice nešťastnou ženu, kterou velmi poznamenalo manželství. Nevím jak dlouho to trvalo než se rozvedla, ale určitě si prožila svoje, než se odhodlala k tomu kroku jít od sebe. Kolik žen to radši protrpí a nikdy nenajdou odvahu odejít. Do manželství vložila určité idelály, které ne  její vinou vzaly za své. Určitě si i pro tebe přála to nejlepší, ale neměla možná dost energie ti pomoct jak by sis přála, měla co dělat zřejmě sama se sebou, když ji otec bil. Zřejmě si pro tebe přeje to nejlepší, všechno čeho sama nedosáhla. Proto tě kritizuje, srovnává s ostatními, protože do tebe vkládá naději, že když budeš úspěšná, bude na tebe pyšná a bude i ona spokojená a její život nabere nový směr. Nevěřím, že ti ubližuje úmyslně. Spíš do tebe vkládá hodně naděje, kterou nevidíš. Možná jste stejné povahy, tak to trochu dře ve vztahu. Je dobře že bydlíš jinde, žij podle svého a nenech si do toho zasahovat, ale na druhou stranu se snaž trochu pomoci své matce, která také potřebuje teplé slovo. Něčím ji překvap a udělej jí radost. Uvidíš, že se to postupně obrátí. Ber to jako terapii, kterou potřebujete obě, po tom v čem jste žili. Jste obě zraněné. Udělej ten vstřícný krok a pozoruj změny. Určitě budou. Jsi mladá a máš víc odvahy a energie, než tvoje máma, která spíš rezignovala a jen kolem sebe kope. Držím ti pěsti to změnit.

Žádného rodiče neomlouvá týrání svých dětí, ať už byly okolnosti či pohnutky jakékoliv. Nešlo a nejde pouze o matku tazatelky, ale hlavně o tazatelku = jako její matka neměla dovolit, aby její dcera v takovém prostředí vůbec vyrůstala. Když nenašla sílu pro sebe, měla jí najít pro svojí dceru a ne jí sama týrat dokonce i fyzicky. Ono jde totiž o to, kdo pomůže tazatelce, když vezmeme v úvahu = v jakém prostředí musela vyrůstat, jaký příklad rodičů zažila a viděla, a jaký vzorec chování si s největší pravděpodobností do života odnesla. To se nepozná vše hned, ale mohou přijít situace v životě tazatelky, kdy se sama bude chovat jako její matka, aniž by sama chtěla a to proto, že má podvědomě uloženo to co zažila, byť to momentálně může mít v hlavě "zasunuto" někde hodně vzadu. Ale je to tam, ať chce nebo nechce. Jednou přijde spouštěč a vše uložené vyplave na povrch a pak bude mít ten samý či podobný problém tazatelka, jako její matka. Je to kruh = co do našich dětí vložíme, to se nám vrátí, to budou předávat dál svým dětem, a tak znovu dokola… Jinak, pokud dojdou vztahy mezi rodiči nebo rodičem a dítěm tak daleko, jako u tazatelky, tak v takových případech sami odbornící doporučují přerušení a prozatímní omezení vzájemného stýkání se proto, aby si od sebe všichni odpočinuli, než dojde k vzájemné nenávisti, případně agresi apod. Čili všechny mé rady a názory nejsou jen z mé hlavy.  

Pani Inko, jeji matka je urcite nestastna zena, ale bohuzel nevyhledala pomoc, vsechno si nechala cela leta libit a vystavovala sve dite nasili.  Nesmirne ublizila svemu diteti a je mozne, ze si to tazatelka ponese s sebou cely zivot.   Pokud navaze opet styk, matka ji jenom stahne dolu. Nebude pomozeno ani te, ani druhe.   Naopak riskuje, ze matka ji znici i dalsi partnersky vztah, opet ji sebere tezce nabyte sebevedomi atd. atd.
Jedina pomoc je pro obe, matku i dceru, odborna pomoc - terapie.
Vim o cem mluvim. Moje maminka byla sama tyrane dite a nasledky si nesla po cely svuj zivot.

Pisatelka vystudovala vysokou školu a také někdo ji to musel zafinancovat. Moje představa týraného dítěte je asi úplně jiná. Matky se nezastávám, ale také neznám další detaily pro správné posouzení, proč zůstala s manželem alkoholikem, myslím, že kdyby měla kam jít, určitě by odešla. Musí být hodně těžké, když máte vybudované zázemí a musíte dobrovolně odejít. Mám také dceru a prošly jsme si obdobím, kdy téměř každé slovo vyvolalo konflikt, chvála bohu je to pryč. Také menopauza s ženskou dokáže zacvičit. Nejsem příznivcem rozbrojů v rodině, a tak si myslím, že by se měla pokusit navázat s mámou vztah. Když spolu nebydlí, získají i určitý odstup a nadhled a nebudou do problému tak vnořeny.

Určitě ji bude někdy později mrzet, že to alespoň nezkusila.

S mámou se nestýkám, jen přes e - maily. Když za mnou přijela do Prahy, zkritizovala hned mezi dveřmi moje bydlení. Nežiju v luxusu, ale nežiju jako prasátko a ranilo mě to. Program co jsem ji v Praze připravila se ji nelíbil. Spíš ji to opravdu obtěžuje, aby za mnou přijela. Tak se to vyřešilo. Spíš nebudu mít možnost dál kruh rozvíjet na mé děti, protože asi žádné mít nebudu. I když si myslím, že jsem pěkná holka, chlapům se asi nelíbím, nikdo mě nechce. Taky jsem se už od puberty bála, že budu mít chlapa jako byl můj otec a strach mám furt. Já se snažila s mámou najít vztah, ale vždy udělala něco, co to rozbilo. S ní je to složité, když jsem za ní přišla s problémy, začala spíš vytahovat problémy své a bojovat se mnou, kdo je má větší. Opravdu v tomto podporu nenajdete. Já chodila k moc příjemné psycholožce, ale jak se to dozvěděla máma, bylo peklo. Tak jsem tam přestala chodit, protože ona za ní chodila a pomlouvala mě, aby mi nevěřila. Pak jsem se odstěhovala

Paní Inko. Já měla VŠ placenou dědečkem, otcem mé mámy, který ze mně chtěl mít vzdělenou. On to znal z dřívějších dob, kdy studovaný něco znamenal, ne jako dnes. Matka mi to, že jsem studovala vyčítala a vyčítá.  

Dobry den Krasnaneznama, vidim, ze uz jste na nejlepsi ceste. Myslim, ze i nejakeho partnera si najdete, nevzdavejte to. Mozna delate nejake chyby a ani si toho nejste vedoma?
Rada bych Vam doporucila knizku od Robin Norwood: Zeny, ktere prilis miluji. Je jeste pokracovani: Dopisy od zen, ktere prilis miluji. Jsou to pribehy zen, ktere zily nebo ziji s alkoholikem, pribehy jejich deti a schemat jednani, ktereho se tyto zeny nevedomky dopousti. Tato knizka pomaha mnoha zenam pochopit, pro a kde delaji chyby pri vyberu partnera. Treba pomuze i Vam, pochopit nektere Vase zivotni situace a ukaze Vam spravnou cestu.
Moc bych Vam to prala.

Matka s dcerou si ubližují a navzájem trápí a otec - alkoholik, který je přičinou všeho, je zobliga? Není to absurdní?

Bohuzel jen velmi male procento alkoholiku prizna, ze maji problem a ze by se meli dat lecit. Navic zakladatelka diskuze resi vztah s matkou.
Samozrejme je to absurdni. Ale vetsinou je to bohuzel tak, ze problem resi rodina nebo pribuzni a ne alkoholik sam. Manzel me kamaradky se dostal vlastni vinou (alkoholem) az na invalidni kreslo. A kdo ma problem? Kamaradka a jeji deti.   Nikdo nemuze odjet, porad se o nej musi nekdo starat.

Otázka je, zda-li byl otec tazatelky alkoholikem již, když ho matka tazatelky poznala, nebo až v průběhu jejich manželství. Jestli se nepletu a myslím si to správně, tak matka tazatelky měla vždy nějaký problém, protože má takovou povahu, neboť se domnívám, že sama neměla šťastné a příkladné dětství, proto se v manželství nechala bít a sama bila svojí dceru + jí ponižovala a ponižuje dosud.  Navíc, typické chování žen po rozvodu, které se nechali v manželství bít, je to, že po rozvodu obrátí svůj hněv proti dítěti nebo dětem, protože si nedokáží správně uvědomit a připustit, že ten, kdo je bil, je ten špatný, protože muž bijící ženu dokáže přímo či nepřímo změnit myšlení ženy tak, že ona si pak mylně myslí, že si to zasloužila a i přesto svého muže stále "miluje". Takže místo toho, aby si taková žena oddechla a byla ráda, že už jí ten muž neubližuje, je nešťastná a případně zoufalá z toho, že zůstala sama a obrátí svůj hněv proti dítěti, což se přesně v případě tazatelky stalo.

Tedy, co je příčinou všeho, na to mi tady nepřijdeme, to už by jsme šli příliš do hloubky, která je přínosná pro psychologa a ani to není předmětem dotazu tazatelky. Tazatelka řeší svůj vztah s matkou, jak správně podotkla Lištička.

A ať už to bylo jak bylo, pro mě je absurdní nechránit své dítě jako matka - vybudované zázemí nebo nevybudované zázemí, vždy se dá vše řešit, když se chce…

Autorce článku přeji hodně sil. Jediné co vás může osvobodit od matky je spřetrhat VEŠKERÉ kontakty včetně emailu. Moc dobře vím jaké to je, mám podobný osud. A přesto mám někdy noční můry že se vše vrátilo. Nejlepší je začít žít a to zcela bez jejího vlivu. Už nesmí mít možnost ovlivňovat cizí život, nemá na to právo. Takové jako ona a jí podobné bytosti by měly hnít navždy v pekle. Je zřejmé že vás stále citově vydírá a tvrdí jaká je skvělá matka a vy na to slyšíte. To je ale omyl. Je ta nejhorší matka a to že vám dala život ještě neznamená že vám ho může ničit. Hodně štěstí v dalším životě. Hlavně myslete na budoucnost. Na 100% se bude chovat ke svým stejně ke svým budoucím vnoučatům, tak je v budoucnu před ní chraňte. Dětem postačí pro šťastné děctví druhá babička

Jak jsem psala - sice si myslím, že jsem hezká, oblékám se moderně, chodím do společnosti, ale nikomu se nelíbím.  

Chybí Ti bohužel sebevědomí… jsi hezká, jak si myslíš, ale i když se pěkně oblíkáš tak ta nejistota zTebe vyzařuje… tak proto možná se zatím nedaří najít toho pravého. Holka být Tebou tak nic neřeším tady na diskuzi, tady toho moc nevyřešíš…

Začni dělat nějaký kolektivní sport - třeba badminton … cokoliv - najdi si nové přátelé a práci mimo obor… matce bych popřáala jen k narozeninám a na Vánoce a ŽIJ si svůj život, strašně rychle to totiž utíká… tak hurá do toho!!!!