Téma: Sama v 58 letech, nezvládám se starat o sebe ani o své staré rodiče, jsem hypersenzitivní člověk (HSP)

Mila Gando, me porozumneni mas, ale rada bude tezka. Treba, kdyz ti napisu sve napady, jak bych se to snazila resit ja, nekdo se prida s dalsimi.
Ty sama potrebujes pomoc! Pokud se nedas do poradku ty sama, nebude fungovat nic. Takze moje rady:
1. kontaktuj pecovatelskou sluzbu a informuj se, kde vsude by te mohli zastoupit (jidlo, uklid, pradlo   atd.),  popripade i dochazet na vypomoc. Informuj se, jake fin. prispevky rodicum nalezi a vyuzij je prave na tuhle vypomoc. Krome fin. prispevku maji narok i na nektere hygienicke potreby.

2. neprodlene navstiv lekare a zacni resit sve deprese. Potrebovala by jsi odstup, treba v podobe lazni, kde bys nacerpala nove sily a utridila si myslenky

3.  otcovi napis seznam ukolu, ktere musi vyresit rano a vecer - viz garaz, svetlo atd. Treba mu napis ty ukoly tak, ze je bude muset odskrtavat jako splnene. Za pokus to stoji

4. kdyz to vsechno nebude fungovat, uvazuj o pecovatelskem dome

Nalozila sis toho na sebe moc a myslim si, ze jedna osoba tohle vsechno ani nemuze zvladat.
Tvuj soucasny stav je toho dukazem. Preji ti hodne sily a at se ti podari tu situaci vyresit.

Tohle pouze podpora na internetu nevyřeší, když jak Ty, tak oba rodiče potřebujete odbornou pomoc a péči.

Mám několik doplňujících otázek:

1) "maminka zvrací, závratě, leží."

Co to znamená? Je to stav momentální či je maminka nějak nemocná?  

Každopádně by to měl řešit lékař, u takto starého člověka hrozí dehydratace + další komplikace = zavolat domů praktického lékaře nebo nechat maminku odvézt do nemocnice.

2) otec vědec a několik let demence."

Co na to lékaři? V jakém rozsahu potřebuje otec dohled a péči?

Velmi doporučuji se s otcem v tomto věku a nemoci už vůbec nehádat, nepřináší to nic dobrého ani jemu, ani Tobě a v této situaci je to zcela zbytečné.

3) "V roce 2010 jsem zažila psychické trauma a pořád se z toho neumím zotavit."

Doporučuji jednoznačně odborníka, co nejdříve.

Pokud nezvládneš nic zařídit, zavolej si k sobě domů praktického lékaře, poradí a pomůže zařídit vše, co bude třeba pro Vás všechny.  

Ano, lekare potrebuji vsichni tri. Nejak jsem ani nepredpokladala, ze by rodice lekarskou peci nemeli.

Ahoj Lištičko a Dany - děkuji moc za reakce!

Omlouvám se, budu vám odpovídat najednou : -D

Ano! Mám pocit, že MNĚ by opravdu pomohl pečovatelský dům ; -)

Snažím se "dát dohromady" celý život… To obnáší desítky terapií a psychoterapeuty a psychiatry (často placené hotově) a stovky knížek! Na "deprese" mi dávali různé prášky, ale já jsem naštěstí byla soudná (i když jsem ještě nevěděla, že jsem HSP, tak jsem už cítila, že mi to dělá víc hůř než líp), takže jsem to vždycky brala jen nezbytně nutnou dobu.

Nevím, zda jste četly můj odkaz na stručný popis HSP - hypersenzitivních lidí. Vypadá to, že jsem se jsem se snažila "léčit" zbytečně ; -) Že se to přeprat nedá, když je to v mozku zakódované.

Rodiče finanční příspěvky odmítají a hygienické pomůcky ještě vehementněji. Např. jsem mamince objednala sedátko na vanu za 2000, - a otec odmítl jít k praktikovi pro poukaz, že si to raději zaplatí sami.

Seznam co má každý den doma udělat otcovi manipulátorovi a suverénovi, který se vždy staral jen o svoji práci? To bych tady měla ještě větší peklo. On přece všechno ví nejlíp. A pokud se přece někdy splete, je to moje chyba, on se urazí a je pak zlý i na maminku. Jo - pořád se ho bojím.

Praktický lékař tady byl asi před čtrnácti dny, na žádost maminky (před tím to odmítala), že chce do nemocnice na infúze, že už je kriticky slabá (ona totiž od března bojuje s pásovým oparem a VELMI zhubla). Lékař (dlouholetý - rodinný) tady byl, konstatoval, že je dehydratovaná, ale na nemocnici ani infúze doma to není, protože by se pak už "nerozjedla". Že má jíst nejlépe čerstvé vývary atp. Přitom on ví, že péči o ní nezvládám. No a že je vynervovaná z manžela a z celkové situace, to mu už neřekla, protože před otcem to "nešlo". Mě doktor skoro ani nepustil ke slovu, že se přece domluví s pacientkou.

Maminka má ty potíže se zvracením a závratěmi už desítky let od migrény (ale ne tak často jako teď), věří jen tomu jednomu doktorovi… bere na to prášky, a když jsem teď řekla, že by se možná mohlo změnit dávkování, nesouhlasila.

Od psychického šoku 2010 jsem dlouhodobě chodila (postupně) k několika odborníkům, dokonce hned 2011 jsem si sama našla a absolvovala třičtvrtěroční denní stacionář na neschopence (ten mi jednoznačně víc ublížil, než pomohl).

Praktickému lékaři jsem o své situaci říkala už mnohokrát! (V podstatě od 18 si mu stěžuji na nadměrnou únavu! ) Když jsem si u něj před 2 lety žádala o invalidní důchod, poslal mě na chybnou adresu… Když jsem teď nedávno volala jeho zdravotní sestře, že aktuálně nezvládám, odkázala mě na sociální odbor, odkud musí pracovnice nejprve přijít zhodnotit situaci (nemá hned čas), rozhodnout, a pak by zase někdo přišel, aby maminka! podepsala smlouvu o péči. Když s tím maminka nesouhlasí, ale vidí, že se o ní nedokážu postarat, je to docela patová situace. (Sociální pracovnici jsem samozřejmě hned objednala, ale pak na zamítnutí maminky zase odvolala.)

Obvolávala jsem dobrovolné i placené služby. Většinou neměly kapacitu. A pak ještě ten nesouhlas maminky…

Chápu moc dobře, že se tohle nedá dost dobře řešit po netu!

Moc mi pomáhá, ŽE JSTE TADY A ŽE NEJSEM ÚPLNĚ SAMA!

DĚKUJI!!!

Pani Gando, kdyz maji rodice takovy postoj, je to opravdu tezke. Myslim, ze budete muset trochu pritvrdit! Treba jim rict, ze se asi budete muset vystehovat, a at si pak poradi sami. Kdyz si neporadi, budou muset do domova. To by bylo to nejlepsi reseni vubec.
Takhle kazdy spoleha na to, ze je o ne postarano. I doktor na to spoleha. Vy jste asi vzdycky byla ta hodna dcera a rodice si mysli, ze ta pece o ne je samozrejmost. Snazte se obcas se vic proti nim prosadit.
Na vasem miste bych na tu socialku zasla osobne, vylicila jim situaci a at vam poradi, jake jsou jejich moznosti. Treba ta pani ze socialky ma vic zkusenosti s podobnymi pripady a  poda to tak, ze maminka bude nakonec souhlasit.
Nevim, jestli chodite do zamestnani? Mozna by jste mela na par dni nekam odjet a uvidite vy i rodice, jak to zvladaji.  
Obavam se, ze prakticky lekar vam nepomuze.
Je mi jasne, ze pokud se na cele situaci nic nezmeni, nejvic to zdravotne odnesete vy. Ale zivot mame jen jeden.  Snazte se ho, i kdyz malymi krucky,  aspon trochu zmenit tak, aby jste mela i prostor pro sebe.
Ja vim, ono se to snadno rekne, ale hur praktikuje.
Porad doufam, ze se tu ozve nekdo, kdo je v podobne situaci a poradi vam co a jak.
Drzim vam palce!

Milá Lištičko! Moc díky za další nápady!

Navrhuji zůstat u tykání ze tvé první odpovědi - myslím, že tak to tady funguje, nehledě na věk! ?

Každá rada nebo poznatek jsou pro mě moc důležité, protože jsem většinu času taková paralyzovaná a nedokážu se příliš soustředit.

Přitvrdit až tak úplně nemůžu, protože jsem bez peněz a rodiče mě už 5 let živí. Jsem tu v pasti, žádná zlatá klec : - (

O odstěhování uvažuji od toho 2010, ale nějak na to pořád nemám dost sil (ani těch peněz, i když to bych snad vyřešila). A teď už je nějak pozdě, přece je tady nemůžu nechat samotné. Bylo by vše na mamince a ta teď sotva dojde do koupelny.

Víc prosadit se vlastně snažím - těmi malými krůčky (díky za pojmenování! ), což je docela těžké, když ještě do nedávna se víceméně starali rodiče o mě.

Nejvíc mě děsí, že maminka umře a zůstanu tu s otcem. Pořád si marně říkám, že to budu řešit, až kdyby to nastalo. Ale já jsem tu situaci už před třemi lety zažila, když si maminka zlomila krček stehenní kosti a byla 14 dní v nemocnici. Dostala jsem se do OPRAVDU kritické situace, odvezla mě záchranka.

Ano, sociálku zkusím osobně.

Odjet na pár dní plánuji už taky dlouho… Nejdřív byl pejsek nemocný (umřela loni (2017) na podzim), pak různě maminka, no a nakonec jsem zjistila, že vlastně nevím, kam jet - že se nedokážu rozhodnout. Ale hlavně: kde bych měla klid na svých 15 hodin odpočinku!

Před pár lety jsem nebyla schopná ani dojet na úřad. Mezi lidmi jsem dostávala panické záchvaty. Řešila jsem to s psychoterapeutkou a zlepšilo se to natolik, že teď si už ledacos zařídím jako dřív. Ale cestovat několik hodin na dovolenou, abych pak zjistila, že jsem si špatně vybrala a že si tam neodpočinu…

Já vím, je to se mnou těžké, nechci hrát hru "ano, ale". Opravdu se situaci snažím vyřešit ve prospěch všech (a teď už čím dál víc ve svůj, neobětovat se jako dřív! ).

Jenže se pořád nemůžu zbavit pocitu, že dokud se nezhroutím, otec mi nebude věřit, že mám nějaké problémy… … …

Taky doufám, že se ještě někdo ozve : -D

Teprve teď vidím, že jsem ve stresu odkaz špatně vložila, takže to zkusím znovu:

HSP - vysoce citliví lidé

Gando, tak o to je to horsi, ze nechodis do zamestnani. To jsi vlastne cely den v  pasti!! Pokus se, si aspon obcas nekam vyjit, treba jen do parku nebo nekam na vystavu, proste mezi lidi, kde prijdes na jine myslenky. Nemas nejakou kamaradku, sousedku nebo nekoho, s kym by sis mohla popovidat?
Ja bych si nasla nejakou brigadu alespon na par hodin anebo kurz - sport, jazyk, prednasky - neco, co by mi pomohlo obcas vypadnout z domu.
O HSP jsem cetla. Bohuzel je to vlastnost, ktera cloveka sice obohati o spoustu krasnych prozitku, zaroven ale vsechno prozivas daleko vic, nez ti druzi.
I ja s tim mam do urcite miry sve zkusenosti. Nekdy i zavidim lidem, kteri se dokazi se nad spoustu veci povznest.

Co na to odpovědět? Máš samozřejmě pravdu!

Pár kamarádek mám, občas si někam vyjdu - spíš sama do parku, než mezi lidi. Kamarádky na mě většinou hrnou svoje problémy, z čehož pak špatně spím.

Nejhorší je, že na okolí prý působím sebevědomě, takže když si zkusím postěžovat, neberou to vážně.

Zdravím, já trpím úzkostně-depresivní poruchou, a naštěstí se mi nikdy nestalo, že bych nebyla schopná absolutně nikam vyjít… Měla byste na tom nadále pracovat a je skvělý, že jste s tím pokročila.

K vašem starostem vám již bylo porazeno, já bych doporučila ještě nějakou právní a sociální poradnu a nelekněte se, ale doporučím vám tento (klikněte)  portál - poskytují totiž komplexní poradenství a to vy potřebujete.

Určitě si udělejte čas sama pro sebe, někam vyražte a pokud by to jen trochu bylo možné, doporučila bych i brigádu.

Moc držím palce!

Milá Rypoušice! pls tykání?

Četla jsem o tvém CFS (napíšu tam), děkuji za odkaz na umirani.cz, ano snažím se vyrážet, pooomaaaličku se to zlepšuje - takže možná i na brigádu (pokud zvládnu spát víc než pár hodin a nebudu mít ráno průjem) dojde

"ganda", moc Vás obdivuju, že se staráte o rodiče a ještě máte sama zdravotní problémy. Chápu Vás, také jsem se starala o taťku, k tomu dvědět,  ale měla jsem manžela, který mně moc pomáhal. Ještě k Vašemu zdraví, mně napadlo, zda nemáte také Fibromyalgii, u nás lékaři školeni v roce 2010. Podívejte se na symptomy nemoci: https://fibromyalgik.webnode.cz/

Milá Pavlo, děkuji - na odkaz o fibromyalgii jsem se podívala hned před týdnem. Doufám, že tohle nemám, naštěstí netrpím fyzickou bolestí. Ale na druhou stranu doktoři to nemají lehké, když musí všechny lidské potíže zapasovat do nějakých škatulek… Za "našich babiček" bylo mnohem méně nemocí a poruch

Milá Gando, tady asi nezbývá nic jiného, než být sobec. Co naplat, když budete řešit rodiče a sama se totálně odrovnáte, tím nepomůžete nakonec nikomu. Vím o tom své, v podobné situaci je máma. Naštěstí má nás, mě a bráchu, jinak by to neustála. Její rodiče /taky oba přes 80/ ji stále potřebují, osobně si myslím, že i zneužívají a ona chodí do práce a neví kam skočit dřív. Staří lidé často nejsou tak neschopní, jak se jeví, ale manipulují a snaží se ze sebe dělat chudáky a zneužívat okolí. Vidím to na babičce, je čilá jak rybička, běhá po dědině a pletká ze sousedy, pak se objeví máma a najednou ji všechno bolí atd. Vloni jsem pár měsíců dobrovolničila v domově pro seniory a pochopitelně jsem se coby nezkušený žabec mohla přetrhnout, abych každému vyhověla. Zkušené pečovatelky mé nadšení ihned zchladily, budou tě zneužívat, říkaly a měly pravdu. Začněte myslet na sebe, jestli je vám život aspoň trochu milý.

Milá Theo,

jak výstižné!

Ano - protože to prostě nezvládám, nestarám se o ně tolik jako dřív - a… ono to nějak funguje

Výsledkem ovšem je, že otec manipulátor je na mě nepřetržitě naštvaný (cítí, že mu unikám).

Pani Gando, otec je asi nastvany permanentne.   Moje kamaradka pecuje o invalidniho muze, a ten ma neustale spatnou naladu, protoze je jednoduse nespokojeny sam se sebou. Vyzaduje jeji neustalou pritomnost a sluzby, prestoze by dokazal byt par hodin i sam.  Dovedu si predstavit, ze u tveho otce to bude obdobne. Cloveku to dokaze vycucnout energii, ale mohla by ses treba naucit, mu odpovidat v duchu to, co si myslis a jemu rict neco jineho - proste mu vzit vitr z plachet. Musis si rikat, ze on je nemocny a nemuze za to. Ono je jiste jednodussi, pecovat o cizi pacienty, nez o vlastni rodice. Ti si ke svym detem dovoli vic, nez k cizim.  
Chce to pevne nervy! Tak na sobe pomalu pracuj!

Milá Lištičko, ano, jenže otec je na mě naštvaný permanentně od mého dětství. Baví/bavila ho jenom jeho práce a jeho studenti.

Já bohužel neumím něco jiného myslet a něco jiného říkat. Navíc on to vycítí. Když se ho bojím, tak je to relativně "dobré". Když se začnu cítit dobře, okamžitě přijde nějaká protiakce.

Pevné nervy právě už nemám a pracuji na sobě celý život...

Ale pracuji dál, nevzdávám to!

Děkuji!

Gando, tak ja osobne bych asi nezvladla pecovat o cloveka, ktery me manipuluje a nemiluje!
Ptam se, jestli ti to zato stoji? A kde beres tu silu, tomu denno denne celit?
Tohle kazdy nedokaze a jak je videt, i tve zdravi ti ukazuje, ze to takhle nejde dal.
 Jake mas povolani? Nebylo by resenim, chodit aspon na pul dne do prace a peci prenechat socialnim sluzbam? Nejde uz jen o rodice, ale jde taky o tebe. Zivot mame jen jeden.
Ja nejsem odbornik. Jiste existuje nejake reseni, ale to by znamenalo i hodne zmen. Nevim, jestli by jste to vsichni zvladli, tem zmenam celit.