Téma: Fyzické týrání a šikana od matky přítelkyně

Nevím jak dalece je pravda vše co píšeš. Netvrdím, že to pravda není, avšak už jsem slyšela dost podobných příběhů a skutečnost ne vždy byla právě taková.

Nicméně je-li to pravda, váš vztah je již nějakým způsobem trvalý, tak se například můžeš pokusit domluvit se svými rodiči, zda by mohla Tvoje přítelkyně bydlet u vás.

Jít k psychologovi to samozřejmě přítelkyně také může.

Naprostý souhlas. Bůhví jak to opravdu je, každý příběh má vždycky tolik pravdivých verzí, kolik lidí ho vypráví. Možná že je matka magor, a možná dceruška ještě nevyrostla z nějaké těžší formy puberty. Každopádně pokud ty jsi jak říkáš ze skvělých poměrů, určitě nebude Veselky řešení problémem...

Ahoj,

ty jsi mladý vysokoškolák a tvoje přítelkyně je (podle věku) ještě na střední.

Rozhodně nedoporučuji společné bydlení, ani u tvých rodičů.

Tvoje přítelkyně vyrůstala ve velmi obtížné situaci a jistě se to na ní podepsalo. To, co by jí teď nejvíce prospělo je osamostatnit se, uvědomit si, že minulost je už pryč a že může existovat i bez závislosti na někom jiném.

Takže, jak to udělat?

Nejdříve bych jí poradila kontaktovat nějakou pomoc zde. Dále by se měla odstěhovat od matky. Existují různé azylové domy, kde se může pro začátek uchýlit. Další možností bydlení, do budoucna, je spolubydlení. Např. dvě a více holek bydlí v jednom pokoji. Vyjde to velmi levně, nebude sama a hlavně nebude s matkou! Je jí už 18, takže se může poohlídnou po nějaké brigádě. Pro začátek klidně se symbolickým výdělkem (např. roznášení plakátů).

A tady nastupuješ ty, pomáhej jí s hledáním práce, s hledáním bydlení, podporuj ji v samostatnosti. Bude to pro ni velmi těžké, proto bude potřebovat tvou podporu. Za pár let budeš mít ukončené studium a ona bude mít sebevědomí (zvládne bydlet sama, vydělat si něco, hospodařit i s málem atd). Ideální podmínky abyste spolu začli žít a byli šťastní.

To je má obecná rada. Pokud budete chtít, můžeme řešit detaily (jako je hledání bydlení, brigády, domluva s rodiči na výživném).

Ale nejdříve kontaktujte poradnu. Pokud jde o fyzické násilí, doporučuji kontaktovat policii. No, nevím jak přesně postupovat, to by právěže měli poradit na lince bezpečí (klikni na obrázek červeného smutného smailíka v pravo nahoře).

Díky za vaše rady a k Vám, kteří jste nějak nevěřili tomu, co jsem napsal.. Já vyrůstal opravdu v klidné rodině, ani jsem netušil, že to někde může být opravdu takhle extrémní ty rodinné vztahy, taky jsem si ze začátku říkal, že si to přítelkyně vybarvuje a přehání, tak jsem se rozhodl poslouchat jejich telefonáty a rozhovory a pak jsem 100% uvěřil, několikkrát jsem byl u toho, když po ní úplně bezdůvodně řvala, teď jsem byl u toho, když jí začla mlátit pěstmi do hlavy a viděl to na vlastní oči, okamžitě jsem zakročil a skočil mezi ně, aby na ní nemohla a následovalo to, že mě vyhodila z bytu s tím, že mě tam už nikdy nechce vidět.. Je toho strašně moc, ale nemá smysl vše rozepisovat, jen taková blbost pro pochopení, že opravdu není vše ok.. Matka přítelkyni seřvala, že po ní neuklízí a že ani není schopná ustlat její peřiny, tak se rozhodla, že jí udělá radost, aby bylo doma vše ok a my mohli být spolu- ustlala jí postel v obýváku.. Když matka přišla z práce, přítelkyni seřvala, co jí má co lézt do jejího obýváku.. Nevím jak vám, ale mi tohle normální fakt nepříjde.. Chápu vás, že nevěříte všemu, co se kolem šustne, já taky nevěřil, dokud jsem tomu nebyl svědkem.. 

Nejvyšší čas se osamostatnit. Měla by se domluvit i s otcem, jak to bude finančně atd. Ale musí chtít.

Věřím a potvrzuji. Pro přítelkini nejlepší bude a je odstěhovat se. Povzbuď jí ať se nebojí a sám se do toho nepleť.

Já sama přsně tohle zažila-ať upaluje co nejrychleji pryč!!Je plnoletá, tak si spolu pořiďte byteček/podnájem-ať to stojí, co to stojí.Já se z područí tohohle mámina chování dostala v 21-ti a říkala tomu mému 1 pokojíku "oáza klidu".Co nejrychleji pryč!Ona je jen slaboch, co si ní léčí své mindráky.Některé ženy by neměly mít děti...

Řeknu Ti, že už teď má spoustu následků výchovy, kterých se bude těžko zbavovat, ale chce to trpělivého partnera, co bude vždy stát při ní!Proč asi jsem takovej mazel, co by se neobešel bez doteků-máma mi je nikdy nedala!Neznám od ní pohlazení, vlídné slovo, objetí...ať upaluje!Pomoz jí-PROSÍM.

Nejhorší je, že přítelkyně ví, že pokud jednou odejde, tak už spolu skončí navždy.. A nemá nikoho dalšího ke komu by šla nebo jinou rodinu, nemá žádnou tetu, strejdu nebo tak někoho.. Než mě poznala, tak si myslela, že to chování té matky je normální.. Až se mnou zjistila, že to normální není.. Jediná opora jsem já a mí rodiče, ale stejně to nikdy nenahradí opravdovou vlastní rodinu.. Společné bydlení 2 studentů není žádná prdel, její otec je podnikatel, ale v případě, že by takhle odešla z domu, tak by se na ní taky vys*al, on to totiž nechápe a bral by to jako zradu, opravdu se mu nedá nic vysvětlit ani s ním rozumně mluvit, stejně tak s matkou.. Přítelkyně studuje na gymplu- platí 20 tisíc za rok školné, nájem, jídlo a vše okolo, to jsou neskutečné peníze, které by jsme sami nemohli ročně vydělat a finanční situace mých rodičů je taky špatná, takže pomoc i kdyby byla, tak by se to nedalo přežít.. A úspěšně studovat a ještě k tomu chodit do práce je taky velice těžké.. Přítelkyně to chce nějak vyřešit doma sama, že se usmíří apod.. Ale stejně to už tady bylo tolikkrát a pokaždé se to za pár týdnů zase otočilo proti ní.. Je to pekelná situace :-/ Snažím se jí držet a podporovat psychicky, ale né vždy je to tak jednoduché.. Momentální situace u nich doma je taková, že musí přítelkyně být každý den v 9 doma, prát, žehlit, vařit a vše si dělat sama( né že by to předtím takhle nebylo), že už se do ní matka nebude starat.. Vypadá to na klid po bouři, ale je jen otázka času, kdy se to zase všechno otočí.. Nejhorší je, že je fakt třeba 2 týdny super, ale pak jí něco přeletí přes nos a přichází zase 2 týdny šikany.. U ní není normální, že děcku dovolí ven a když je něco v nepořádku(známky, pořádek, chování), tak to zakáže.. Ne ona vše zakáže a jen když je něco navíc, jakože jí koupí kytku, bombony a podobně, tak někdy povolí- neříkám, že vždy, ale velice často to takhle je.. Už pro mě je ta situace hrozně těžká, co prožívá přítelkyně a co prožívala ty roky než jsme se poznali, to muselo být fakt peklo..

Bylo by zajímavé, znát názor otce. Je to nějak divné.

Otec by byl nejradši, aby přítelkyně neměla přítele, aby s nikým nechodila, jen chodila do školy a chodila na brigády.. Proti mě nic nemá, tím jsem si na 99% jist, on by měl podle mě problém s každým klukem, kterého by si přivedla domů, jelikož jí opustil jakožto 14ti letou holku, asi s tím má pořád problém a vidí jí jako jeho malou dceru.. Jinak jak se staví k situaci jsem popsal výše.. O příštích prázdninách jsme s přítelkyní chtěli jet do Anglie. Za 1. by si odpočinula od matky, naučila by se anglicky, poznala nové věci a něco si i vydělala, jenže otec nesouhlasí s tím, abychom jeli spolu.. Nestrpí to, že spolu spíme.. Když je ale třeba někde pracovat, na chatě a podobně, tak to můžeme, protože pracujem, ale pokud chceme jet na dovolenou nebo u sebe spát o víkendu, tak proti tomu má výhrady.. Už jen proto by nechtěl platit náš společný byt.. Já vždy radil lidem okolo, co dělat apodobně, ale v téhle situaci si opravdu nevím rady..

Přesně ona je ten typ ženské, která by neměla mít děti.. Nejhorší je, že i otec je typ chlapa, který se o děti starat neumí.. Má 4 děti, opustil už 2 rodiny a o děti se staral tak maximálně finančně.. Před 3 lety opustil rodinu přítelkyně, jako otec na ní úplně kašle, ale platí jí školné a vcelku velké dárky např. k narozeninám, vánocům atd.. Na 18tiny jí koupil řidičák, na vánoce notebook.. Ale jinak tento rok spolu nikde nebyli, žádný výlet, nic.. Pár hodin na narozeniny a to je vše, občas přišel na oběd nebo něco, ale hned valil do práce.. I vzhledem k tomu, že pořád pracuje nechce řešit problémy, které mezi sebou ty 2 mají, ani ho to nezajímá.. Když bývaly takové problémy kdysi, řešil to tak, že přítelkyni zmlátil a byl klid.. I když si to vůbec nezasloužila a nemlátil jí málo.. Když za ním před rokem přítelkyně přišla, že by se chtěla odstěhovat od matky, že ani netuší co tam prožívá a jaké to tam je, řekl jí, že chápe že je to těžké, ale to je tak vše.. Prostě nezájem a ještě to pak použil proti ní- od té doby mu přítelkyně nic neřekla a nevěří mu, proto nepřipadá v úvahu, že by jí vůbec platil nájem a podobně.. Nesnáším nespravedlnost :-/

Hele, nechci rýpat, fakt ne.., ale co vlastně po nás chceš? Dostal si tu mnoho rad od pisatelů..., ale jít do práce to nejde, protože studovat a pracovat je problém, přítelkyně chodí na soukromou školu kde je školné 20tis ročně, to byste neutáhli.

Ovšem zase říkáš, že doma musí všechno udělat aj. Já fakt nevím, ale na tom Tvém vyprávění mi prostě něco nesedí.

Nebudu to příliš rozebírat...pokud je situace tak špatná, tak je na místě jít pryč, soukromou školu může "vyměnit" za státní, oba dva můžete při škole chodit na brigády a za pomoci vydělaných peněz a výživného od vašich rodičů si zařídit docela slušný život. Ne jednoduchý, ale slušný a rozhodně klidnější než nyní. Jenže ono to tak horké nebude, že.....

Nic vlastně nejde, řešení není..., ale víš, když je něco fakt problém a zvlášť tak závažný, tak se člověk o řešení snaží a nehledá výmluvy.

Nehledám žádné výmluvy, jen jsem vás chtěl seznámit se situací, přeje jen čím víc se dostanete problému pod kůži, tím více nebo správnější řešení vás napadne.. Že jste už slyšela podobným smyšlených příběhů více, řekl bych že to většinou psaly dívky v pubertálním věku nebo někdo, kdo má sám psychické problémy, mezi ty se naštěstí neřadím, z puberty už jsem vyrostl..

A že vám na mém vyprávění něco nesedí, za to já nemůžu, píšu to jak to je a nepotřebuju si vymýšlet na poradně, k čemu by mi ty rady pak byly a pak není mi 15, abych si vymýšlel. Těch problémů mám bohužel plnou p*del a asi se potřebuju i vykecat, tak možná proto. A kdyby to tak horké nebylo, nepotřeboval bych tady nic rozepisovat a raději bych svůj volný čas věnoval svým zájmům a neztrácel ho tady.

Všem děkuji za váš čas a za rady, určitě si z nich něco vezmu, seznámím s tím přítelkyni a začneme to nějak řešit. 

Možná by na sociálce něco poradili, ohledně chování matky. Možná by se našlo řešení....otec podnikatel by mohl platit přiměřené výživné, kde by byl zahrnut i nájem něčeho malého, jestliže dcera ještě není soběstačná a nemá "díky matce" kde bydlet.

To výživné by měla platit také matka v takovém případě;).

To už zní skoro jako "horor". Ale nechci a nebudu nikoho soudit, neznám je.
Co bych ale udělala rozhodně a neodkladně, je to, co již radili ostatní. Ihned bych začala nějakou poradnou, mají s takovými situacemi určitě bohaté skušenosti a osamostanila se.
Peníze jsou potřeba, to beze sporu, podle výše školného předpokládám, že přítelkyně chodí na soukromé gymnázium. Pokud by se přítelkyně osamostatnila, měla by nárok na výživné atd., dal by se dohodnout splátkový kalendář atd., k tomu brigáda.
Bylo by to těžké, bojovat s vlastními rodiči a třeba by je to na dlouho rozdělilo. Ale, pokud tam zůstane, dobře, bude mít placené školné, dostávat dárky, ale za jakou cenu? Takové prostředí ji strašně poznamená a ovlivní do jejího budoucího života, její jednání, postoje, i psychicky - od toho není daleko ke zdravotním potížím. Další otázka je, jak dlouho jí vydržíš pomáhat Ty? Co potom? Navíc píšeš, že oba její rodiče byli šikanováni, tedy si to přenesli do svého života, podle toho co píšeš. Připadá jím to normální tak, jak to sami zažili. Teď v tom vyrůstá Tvoje přítelkyně, jak myslíš, když z toho včas neuteče, že se bude jednou ve své rodině chovat ona, aniž by úmyslně chtěla? 
Pokud z toho prostředí hned neodejde a nesvěří se do odborné péče, je u ní také velký předpoklad, že bude stejná = obrazem svých rodičů, aniž by sama úmyslně chtěla, jak jsem již psala. Teď jde na prvním místě jen o ni, její osobnost, psychické a fyzické zdraví atd. Na tom záleží nejvíc! Peníze jsou potřeba, ale VŽDY až na druhém místě. Štěstí a zdraví si za ně nikdo nekoupí. To je můj názor. Co se v životě včas neřeší a nevyřeší, se vždycky jednou nějakým způsobem vrátí zpět. A tady je nejvyšší čas.

Velice děkuji za radu. S těmi rodiči máte pravdu, asi jim to příjde normální, ale tomu se i celkem divím, protože oba utekli z domu (v18-ti a 17-ti letech), ale ti to měli doma ještě horší, takže tohle je pro ně asi pohodový život.. Zkusím domluvit přítelkyni, aby se ozvala otci s tím, že by chtěla bydlet sama, jestli by jí vůbec nějak pomáhal finančně.. Velice si cením vašich rad a názorů a moc vám všem děkuji, snad vše dobře dopadne.

Tvou poslední odpovědí jsi mě moc nepotěšil.
Byl jsi u toho, když Tvojí přítelkyni mlátila její matka. S její matkou není rozumná řeč, s otcem také ne, podle toho co píšeš. Nemyslím si tedy, že se s otcem na něčem dohodne.
Snažila jsem se Ti vysvětlit proč je důležité hned jednat, i ostatní s tím, že na prvním místě je Tvoje přítelkyně, teprve na druhém peníze. Jestli chceš opravdu své přítelkyni pomoci, vezmi si návod z toho, co jsme Ti všichni radili a podle toho a v tom pořadí postupuj. To nejsou od nás jen rady, ale i životní zkušenosti. Věř tomu, že to je tak, jak Ti všichni radíme. Nechci se dotknout Tvého věku, ale být starší a zkušenější (ze své rodiny takové potíže neznáš), díval by jsi se na to jinak a rozhodněji.
Tvoje přítelkyně potřebuje pomoc tím, že se prostě osamostatní a začne v poradně, jak na to.
Její rodiče pak budou přispívat i kdyby nechtěli, studuje, je nezaopatřená. Ona by nechtěla bydlet sama, ona musí začít bydlet sama, v zájmu sebezáchovy - vzít svůj osud do vlastních rukou. Dřív než bude pozdě. I tak bude mít těžké se s tím, co už zažila, vůbec vyrovnat.
Tak Vám přeji hodně štěstí a správnou volbu.