Téma: Citově jsem se přeorientovala na otce mého přítele - co teď?

Mně se to stávalo, když jsem ještě nebyla připravená na trvalý vtah Dělal mi dobře pocit, že se někomu líbím a pořád jsem si myslela, že mi jen s tím jedním partnerem " něco utíká". Časem to přešlo a jsem spokojená jen s tím jedním. Samozřejmě, že i teď mi ego polechtá, když se líbím i jiným mužům, ale nejdůležitější je, že se líbím tomu mému

Byla bych ráda, kdyby mě to přešlo, protože mi připadá, že je tímto vztah s mým přítelem v ohrožení Nutí mě to přemýšlet nad tím, že bych kvůli tomu vztah s přítelem ukončila i když je můj nynější přítel nejlepší kluk jakého jsem kdy měla. Bojím se, že bych toho litovala, protože mi není přítel zase úplně lhostejný. Kdyby to byl náky jeho kamarád, tak by to bylo lepší, ale není moc dobrý, že to zrovna musí být jeho otec, kterého musím vidět vždy když k němu příjdu k nim na návštěvu.  

Hodně jsem přemýšlela nad tím, že bych to příteli řekla, protože mám pocit, že za to ani nemůžu  myslíte že je to dobrý nápad? Na jednu stranu to působí směšně, ale pro mě to je k pláči  

Směšně to nepůsobí, možná jsem tam nacpala moc smajlíků. Jinak co píše Barča níže je moc hezky napsaný a stojí to za popřemýšlení.

Říct tohle příteli? To bys tomu dala …

Myslím si, že si jen mylně vykládáš projevy sympatií ať už kamarádů, nebo třeba toho otce a za každým slovem, úsměvem hledáš něco, co tam původně nebylo. (A chlap to pochopitelně brzy vycítí a buď se jeho zájem otočí na Tebou vyslaný signál, nebo si jen něco pomyslí) Chce to sebekázeň a nejspíš psychologa. Když zajdu kousek dál, myslím si, že kořeny jsou někde v dětství.

Je to možné. Přemýšlela jsem nad tím, jestli nejsem praštěná   ono je možné, že duševně reaguju přehnaně na takové věci a pak mi z toho přeskočí. S otcem nynějšího pítele jsem si to určitě milně vyložila. Ja dokonce o tom i vím a přes to na to takhle reaguji. Když jsem doma u mého přítele, tak už si s jeho rodiči musím povídat. Ale mě to nedělá moc dobře. Jsem z toho neštastná. Možná bych se mohla zkusit poradit s nákým odborníkem 

Ještě nejsi na pořádný vztah zralá, jakmile máš něco jisté, zkoušíš lovit dál, zřejmě  se potřebuješ od toho svého jistého trochu odpoutat. Je to o přiblížení, máš s tím problémy, s blízkostmi, nezvládáš je. Tohle je na psychologa.

Neměla jsem vědomě za potřebí lovit dál. Zdá se mi, že je to spíš z mého nevědomého myšlení.  

Po pravdě, je to v podstatě můj první pořádný vztah. V minulosti jsem hlavně měla kluky, kteří mi nějakým způsobem ubližovali.

Neměla jsem na muže doposud štěstí a myslím si, že jsem si takového normálního kluka konečně zasloužila. Zase na druhou stranu jsem na to nebyla zřejmě dost připravená. Pravda je, že si často kladu otázku, jestli bych dokázala být s jedním klukem celý život.  Ale je to zatím nejlepší kluk jakého jsem měla. O to víc mě to mrzí že jsem taková.

Ale nedávno jsem zažila u mého přítele pár věcí, které mě trošku zamrzeli nebo zklamali. Ale nějak jsem to neřešila a nad tím nezastavovala. Je možné, že se mi podvědomě kvůli tomu mohl zdát jeho otec v něčem lepší?

Elisko, ja jsem si jednou dokonce myslela na sveho sefa Nase hormony s nami delaji nevidane veci, nekdy snime primo o zakazanych situacich.  Prave v tom je ten rajc!!
Na tvem miste bych to neresila. Bud rada, ze  tata je sympatak a aspon vidis, jaky jednou bude tvuj kluk.
Kdyz jsem si precetla tvuj prispevek, rekla jsem si, ze tvoje starosti bych chtela mit!!

Ja na jeho otce takhle nemyslím   kdybych takhle o něm smýšlela, tak to bych se tam raději už vůbec neukázala a s přítelem bych se raději rovnou rozešla    To co se ve mě vyvynulo, se stalo aniž bych chtěla a ráda bych se toho zbavila. Spíš když si na jeho otce vzpoměnu, vyvolá to ve mě pocit napětí a přejde to v depresi na několik hodin. Následně pak několik hodin pláču. Pak to zase na pár hodin přejde. Nebo když jsem byla u nich doma na návštěvě, přítomnost jeho otce ve mě vyvolalo opět depresi, pak se deprese po několika hodinách začala  znovu ztrácet, i když jeho otec tam byl stále přítomen 

Elisko, a neni to tim, ze ten otec je silna osobnost a ty se pred nim citis nejista? To by mohl byt taky duvod k depresi. Mozna ze ti chybi jenom vic sebevedomi. Nejlepsi by bylo to moc nerozebirat anebo kdyz s tim mas opravdu problem, probrat to s nejakym terapeutem. V zadnem pripade s pritelem.

Jeste me napadlo, ze by asi problem zmizel uplne, kdyby jste si s pritelem pronajali vlastni byt. Alena to je asi jeste moc brzy??

Na společné bydlení ještě nejsem připravená,  i když by to bylo moc dobré řešení, ale na mě to je ještě moc brzy. Myslela jsem si, že nejdříve tak po třech letech chození. Uvažuji, že bych se na nějakou dobu jeho rodičů vyhýbala. Ale jak to udělat abych ho neurazila, to nevím. Možná mu říct, že když jsem s ním u jeho rodičů tak často, že  se necítím dobře.    kdybych podle mě u jeho rodičů nebyla tak často, bylo by to asi lepší. Možná pro to se to stalo. Jeho otec se mi nezdá až tak silná osobnost, že bych se vůči němu cítila nejistá. Nemáte náky nápad jak mu to říct že mi to vadí?  

Elisko, mohla bys vyzkouset to, ze by jste si nekam vyrazili na dovolenou, treba na horskou chatu nebo neco podobneho, treba i jen na vikend, nebo jenom k nekomu na chatu.  Pri te prilezitosti bys mohla tema s pritelem probrat, ze se citis uvolneneji a ze neustala pritomnost jeho rodicu na tebe nepusobi dobre. Je docela mozne, ze pritel najde sam nejake jine reseni. Je totiz mozne, ze jemu samotnemu to taky vadi,  ze se stykate porad u nej.
Preji ti, abys nejake reseni nasla.
 

"nejdříve tak po třech letech chození" - to je taka matematicka laska nezrelach zen ktere nevedi co chteji

Nemyslela jsem to doslovně. Jít po tolika letech od rodičů, to potřebuje přípravu ne jen psychickou, ale také finanční. Navíc musím ještě dostudovat. To není jenom tak si říct, tak a ted se budu stěhovat   teda, aspon u mě to tak není. Ti co do toho jdou tak po třech měsících chození, mi připadá spíš zoufalé. Ja jsem sice se svým přítelem přes rok, ale stále je to na mě ještě brzy. Každý to cítí jinak. Ja na to potřebuji čas. Možná to nebude trvat tři roky. Možná méně, nebo dokonce víc. Každopádně to ještě náky ten čas potrvá.  

Poslední dny přemýšlím nad tím, že jestli mě to nepřejde, tak to příteli řeknu i za tu cenu, že by se semnou mohl rozejít. Protože takhle přeci nemůžu žít