Téma: Neplodný manžel s mrtvými spermiemi odmítá dárce spermií - navrhuje rozvod manželství

Proč by se měl starat o cizí dítě?

Najděte si jiného, s kterým budete vychovávat Vaše společné dítě.

Muži jsou v tomto hloupí a bezcitní, viz názor tvého muže a názor výše.

Myslím, že s ním nehneš.

Pro tvé dobro - přijmi jeho nabídku a rozveď se. Ber to jako nový začátek, skoncuj s milencem a najdi si s čistým štítem jiného muže.

Nijak.

1) Pokud to nechce, nelze jej nutit.

2) Je třeba vzít v úvahu i to, že jako muž se cítí po takovém zjištění ne zrovna dobře, i když to nedá znát či o tom nemluví. Každý se s tím nedokáže hned vyrovnat, někdo vůbec a je jedno, zda jde o ženu či muže.

Přesvědčovat ho, aby chtěl cizí dítě je asi stejně fér, jako kdyby on přesvědčoval tebe abys nechtěla žádné dítě.

Každý člověk by měl mít právo si o tomto rozhodnout sám a nebýt v tomto nucen do něčeho, co nechce.  

Myslím, že jeho řešení je drsné, ale vlastně rozumné. Když budeš stále uvažovat jak ho donutit k tak zásadní věci nebo vůči němu cítit výčitky, že ti dítě nechce dopřát, tak se vám ten vztah stejně nejspíš rozloží postupně a jen ztratíš čas.

tady bude každá rada drahá. tlačit na něj i přesvědčovat nemá cenu. spíš mu dej čas na to aby tu informaci mohl zpracovat, smířit se s tím. určitě se teď cítí hrozně, a zbytečně. možná to pak ventiluje agresí nebo nějak jinak nepřiměřeně, viz návrhy na rozvod.

potom až se uklidní, zkus s ním promluvit. to dítě by bylo napůl tvé. jiná šance jak mít dítě, které je vaše alespoň z poloviny, není. on by byl táta tak jako tak. to mimino by viděl od narození až po zestárnutí.

pokud přesto nebude chtít o miminu slyšet, tak se nedá nic dělat. a rozvod by asi bylo nejlehčí řešení jak z toho ven. času už moc nemáš, ale stále máš šanci najít si partnera který ti dítě dá. koneckonců, nemáš co ztratit. pokud to má být váš osud že máte být s manželem bezdětní, tak nezáleží na tom jestli se spolu dáte znovu dohromady třeba až vám bude 40 nebo 50.

Děkuji všem za vaše rady.

Nepotěšilo mě to, ale sama jsem si to říkala, že to asi tak musí dopadnout. Doufala jsem, že se to dá vyřešit jinak, ale jak na tom již pár dní uvažuji, zjišťuji, že to prostě jiné řešení nemá.

Dám mu ještě čas cca půl roku, aby mohl absolvovat ještě další kontrolní vyšetření (i když doktor řekl, že pravděpodobnost je naprosto mizivá), domluvili jsme se, že je ochoten si nechat chirurgicky vyndat rovnou z varlat - že by tam mohla být ta minimální šance nějaké aktivní (i když po 3 vyšetření v průběhu 2 let už nevěřím). Následně se znovu zeptám, zda není ochoten přijmout dárcovství, vždyť jde o to, kdo vychovává a tady je to anonymní, takže se žádný jiný o dítě nebude přetahovat.

Pokud na to i nadále nebude chtít přistoupit, podám žádost o rozvod. Nedokáži se smířit s tím, že bych nikdy dítě neměla… sama jsem se ho zeptala, jak by postupoval, kdyby to bylo obráceně a řekl, že by také takto postupoval (I když já bych neměla problém s cizím vajíčkem a klidně bych na dárcovství přistoupila - ale jak píšete, je to věc názoru a nelze si to vynutit).

a co adopce cizího dítěte, nemuseli byste si nic vyčítat. jen takový nápad…

To jsem mu také navrhla, že bych byla ochtona jít do adopce, ale stále si trvá na tom, že chce u dítětě jedině své geny.

Napadla ho jiná možnost, že by mu daroval sperma bratr, ale to je u nás zakázané a já si nemyslím, že je to dobrý nápad ani kdyby nebylo, jelikož to musí hrozně moc poznamenat celkově rodinu a nikdy člověk neví, jak by bratr reagoval na rodinných oslavách, zda by s tím souhlasila partnerka. příjde mi to horší, než jiný dárce.

: - (jsme v pasti

Máte pravdu, od bratra nic, nedělalo by to dobrotu, to je nesmysl, to manžel jen tak plácl a pak by mohl stejně zaujmou jiný postoj a dítě by bylo na světě a trpěla byste Vy i dítě. Jde o to, abyste si zvážila, zda manželství stojí i za to, že bude bezdětné, zda jste schopna se vyrovnat s manželovou neplodností nebo ne. Ale pokud jste to věděla před manželstvím, věděla jste do čeho jdete, pokud jste to nevěděli ani jeden, musíte to zvážit, co dál.  Buď budete bezdětní, nebo se rozejdete. jen bych připoměla slib manželský "v dobrém i ve zlém". jinak nevím, co poradit.

Napada me jenom, ze tvuj muz je silene tvrdohlavy a dostatecne te nemiluje. Pokud jste planovali rodinu a teď to nejde, navic jeste z jeho strany, meli by jste hledat spolecne reseni. On se tomu brani. Nevim, v cem je tak vyjimecny, ze vyzaduje jenom sve geny, ale kazdopadne on zustane s timhle pristupem bezdetny a navic prijde i o zenu.  Pokud mu to zato stoji, tak at zije radeji sam. Ten napad s bratrem je sileny!!  
Sance, ze on jednou zmoudri, tu sice je, ale je minimalni. Pro tebe uz bude pozde. Na tvem miste bych to udelala tak, jak pises. Dat mu jeste cas a pak se zaridit podle sebe.
Charakter cloveka se projevi v krizovych situaci. U vas prave nastala.
Drzim ti palce.   

Souhlasím s tím, že nutit ho do dárcovství je od tebe stejně sobecké, jako od něj neumožnit ti dítě mít. V podstatě navrhl všechny ostatní, pro něj schůdné možnosti:

1. rozvod
2. bezdětné manželství
3. dárcovství od bratra

1 - je nejjednodušší, prostě se rozvedete a ty si pokusíš najít jiného partnera (i když ve 32 letech už to budeš mít obtížné)

2 - to může fungovat, pokud se s tím vnitřně srovnáš a nebudeš mu to vyčítat, že je to jeho vinou, což se nyní lehce řekne, ale za pár let velmi těžce udělá

3 - legálně asistovaně to u nás udělat nejde. Zbývají tak tři možnosti:
a) vycestovat někam, kde to provedou

b) metoda kelímek + injekční stříkačka

c) klasická "přírodní metoda"

ani jedna se nemusí na první pokus povést, bude to pro všechny asi dost stresující a nikdo ti nezaručí, že  tak spolu zůstanete, že po určité době nezačně "bratrovo" dítě považovat za "cizí"

Pak jsou ještě různé experimentální metody, jako vytvoření zárodečné buňky z jiné tělní buňky, než ze spermie - http://www.natic.cz/media/novinky/vedci-dokazali-vytvorit-umele-lidske-spermie-a-vajicka-z-koznich-bunek jen nevím, v jaké je to nyní fázi a zda někde na světe toto již funguje. Samozřejmě to nebude zadarmo.

Měl jsem problém, který vypadal velmi podobně.

Ona měla neprůchodný jeden vejcovod, já měl strašně špatný spermiogram.

Početí tak připadalo v úvahu jenom 1x za 2 měsíce, pokud bude zrovna mé sperma v kondici. Byl to strašný stres pro oba, připravit se na ty 3-4 dny, kdy to "musíme" dělat, podřídili jsme tomu všechno, životosprávu, plánování volných dní, bylinky atd. , včetně jak ona zůstávala potom ležet, aby v ní co nejvíce sperma zůstalo. Vše bylo bezvýsledné, nakonec jsme zvolili umělé oplodnění. První se nepovedlo, druhé také ne.

Tak jsme se dohodli, že si budeme dítě adoptovat. Když jsme měli malou doma, všechno se změnilo. Věřili jsme, že nám to stačí ke štěstí. Samozřejmě že jsme spolu i nadále měli sex, někdy hodně vášnivý, ale tentokrát už bez stresu. A pak to najednou nedostala. Máme holky dvě, jednu adoptovanou, jednu naši, máme ale obě rádi.

Než jsme se k adopci odhodlali, trvalo to - zkus ho přesvědčit. Pokud to ale nebude po dobrém, asi se nic jiného dělat nedá než buď se smířit s tím, že zůstanete sami nebo zažádat o adopci.

Děkuji moc všem za vaše komentáře, hodně mi to pomohlo. Rozhodně dám partnerovi šanci, aby se rozmyslel v klidu, zda by byl ochoten přistoupit na dárcovství nebo adopci a pak se uvidí.

Příběh, který vypráví Lades, mi hodně popořil, že by to ještě nemuselo být ztracené, uvidíme.