Téma: Ženatý, 2 děti - přesto se zamilovávám do cizích žen, co s tím?

Ahoj,  

si úplne normálny. Deje sa to všetkým, len niektorí tomu prikladajú menšiu pozornosť. Samo o sebe to problémom nie je, nakoľko tvoje predstavy ostávajú predstavami. Nebuduješ nové vzťahy, nehľadáš si inú sexuálnu partnerku.

Myslím si, že to že sa zamilovávame sa deje, niekedy keď máme zbytočne veľa času , a hlaven keď sme sa už od toho nášho partnera odmilovali. To ale neznamená, že toho svojho nemilujeme. Práve naopak. V tvojom prípade to vidím tak. S tvojou manželkou už zaľúbený nie ste. Preto i tie iné občasné predstavy. Medzi tebou a tvojou manželkou je ale niečo viac. Hlbší cit. Preto predstavy ostávajú predstavami.  

Nerieš to tak. A i keby si si to chcel overiť a zaplietol by si sa s nejakou… poriadne rozmýšľaj a radšej si všetko nechaj pre seba… kým si to neujasníš.  Zatĺkaj, zatĺkaj, zatĺkaj

Good luck!

Ahoj, děkuji za názor Madeline. Snad máš pravdu, nechci to zveličovat, ale už mě nebaví pořád myslet na někoho, o kom vím, že s ním nikdy nebudu, při tom toužit po jeho společnosti, úsměvech a tak. Je to takový zbytečný trápení do kterýho umím spadnout velice rychle a nikam to nevede. Dost to otravuje život. Ale jestli je to tak jak říkáš, že nejsem žádná vyjímka, tak nezbyde než se stím nějak smířit. Radši bych ještě nějaký ten rok před důchodem. Tajně jsem doufal, že na to existuje nějaký lék, taková zapomněnka, kterou když spolknu, tak bude vše ok , nebo alespoň terapie

Jinak přeju pěkný den

Zapomněnka nebo spíš odreagování existuje. Je to asi to vytahování se před chlapama, ale pokud možno důvěryhodnými. Prostě se z toho vykecat a dělat si sám ze sebe legraci.

Život je příliš dlouhý na to, abysme měli jen jednu lásku  proto si taky myslím, že to normální je. Já jsem sama, taky se mi to stává často a mám výhodu v tom, že nenesu vůči nikomu žádnou odpovědnost.   

Máš práci, kde přicházíš často do styku se ženami? To bývá potom těžké.  

Blassi, nepopisuješ více méně, že by ti stačilo jen s ní přátelství, inteligentně s ní pokecat? I když i to by bylo být nebezpečné. A co si  přesně představuješ pod slovem že jsou akční? Že třeba jezdí na kole, vymýšlí výlety atd. ? Nechtěl bys tu akčnost zařadit do svého života s manželkou?

Ano, možná i ten inteligentní pokec mi schází. Právě ten je podle mě dost nebezpečný. Akční - ano, výlety jakkoli, sport. akční i ve smyslu energická, veselá. J

Jinak akčnost se snažím zařazovat i do svého života, bohužel daří se mi to jen za sebe.

A to konkrétně znamená co? Manželka akční není?  

Manželka moc akční není - nemůžu jí to zazlívat - stará se o děti a o domácnost. Já samozřejmně taky, ale když jsem v zaměstnání, je vše na ní.

Takže klasika, manželka se stará o děti a domácnost, dělá zázemí díky kterému pak máš víc času a víc "roupů"  . Takže víc pomáhat manželce, víc se zapojit do péče o děti, tím ji ulevíš, ona bude mít víc enegrie na mimodomácí aktivity, ty naopak budeš víc unavenější, vaše energie se vyrovná a bude vše o. k.

Tak tam je ještě něco, může to být klasický únik do "víru života", z manželky je matka, a někteří muži se možná konečně dostávají do celoživotně kýženého stavu-tak maminka se o mně už hezky stará, takže teď si najdu děvče-viz Miloš Kopecký, ale to by chtělo znát podrobnosti.

Taky by stálo za to zjistit, jestliže je milenka akční blondýnka a manželka je tišší bruneta, nebo taky ne. atd.

Ano, tak nějak to je.

To má spousta lidí.

Myslet si, že lidi žijí tak, že se zamilují, založí rodinu - a mají pokoj - je naivní.

Pokud se člověk pohybuje mezi lidmi a nežije jen v neměnném okruhu lidí, tak nějaké výzvy přicházejí stále - ať už citové nebo sexuální. Jediné, co se s tím dá dělat je naučit se s tím žít - tak, aby to člověku nekomplikovalo život. Čili umět si některé věci zakázat (např. snahy o to, aby se ten vztah realizoval), čerpat spokojenost ne z poklesků, ale ze sebeovládání -  a některé prostě zahrnout do svého života ve formě fantazií a snů.  

Nic lepšího s tím neuděláš, až tě přestanou zajímat baby, budeš jen starej a prázdnej.

Buď rád, že nejsi a prostě si to užij - samozřejmě v rámci pevně daných hranic nastavených s vědomím svých prirot - což obojí máš.

Jasně, je otrava, že člověk nemůže mít všechno - ale nemůže.

Životní klid není založen na tom, že ti život nebude nabízet to, co si musíš odpustit nebo zakázat - ale na tom, že se naučíš být šťastný z toho, co máš a co si dovolit můžeš. To je to "přeprogramování", o které by ses měl snažit.

Ber to třeba tak, že co by jinej za to dal, kdyby měl výbornou manželku s ní rodinu, spořádané rodiče a ještě mu do cesty běhaly přitažlivé blondýnky, které by se navíc tvářily, že o dotyčného stojí a není pro ně jen uslintaný ubožák - a ty si tu stěžuješ, jak tě to obtěžuje.

Jsi jako někdo, kdo si na rautu stěžuje, že na té švédské tabuli je toho moc a jak ho to tedy obtěžuje, když to nemůže sežrat všechno. Příště ať ti laskavě naservírují jen to, co se do tebe vejde, protože nechat nějaký talířek bez ochutnání je přeci takové úsilí.

Buď vděčnej za to, co ti život dává, nestěžuj si na to a nepokaz si to.

Moudrá slova, díky za ně lámu se v pase kvůli tomu připodobnění k rautu, ale vážně, vzpomínka na něj  by mohl být ten lék a začátek přeprogramování. Super! Děkuji!

Problém je v tom, že všichni chtějí všechno ochutnat a když se někdo ženatý či vdaná zamiluje, tak ty myšky vždycky má…  a proto je to tak těžké odolávat a přináší to spíš trápení, než radost z toho, co člověk má.  

Vystihla jsi to naprosto přesně

Blassi - některé Tvoje řádky jsou mi velice sympatické, protože se z nich pozná dobrá vůle.

A dobrá vůle v životě člověka, je nesmírně důležitá.

Já jako praktikující křesťanka (katolička) , bych Ti určitě doporučila se zajímat o křesťanský směr, aby jsi tak porozuměl různým životným těžkostem, které potkávají každého člověka - aby si věděl jak na *těžkosti* a aby si se zdokonalil v ctnostech.

My tady na webu MS, neznáme Tvůj životopis - t. j. , čím jsi si od dětství prošel, co jsi zažil, co Tě zranilo… , je obtížné napsat proč se u Tebe opakuje zvyk, kdy *Tě něco nutí si pořád hledat nové vztahy - (a třikrát do roka se zamilováváš, jak píšeš). *

Na mně působíš, nebo můj dojem je, že si (a to asi z pochopitelných důvodů)  po (křesťanské) - duchovní stránce slabý. Potřebuješ se zdokonalit v ctnostech. Taky na mně působíš, že neumíš (a to asi z pochopitelných důvodů) zacházet s myšlenkami a do své mysle si asi *pouštíš* všechno s čím se potkáš. Tvoje představivost - fantazie, je typická mužská - je nekonečná.

Muži mají geniální představivost, geniální fantazii a když to neumí ovládat, tak je to špatné. Aby si to uměl ovládat, je potřebné umět správně, chodit křesťanským směrem. Jenom tak to dokážeš.

A neklam se, antidepresiva by Ti v tomhle problému moc nepomohli - a ani vycházky…

Moje doporučení je: zaměřit se na křesťanské hodnoty a hledat PRAVDU.

Silně působíš (alespoň na mně) , že nejsi v Pravdě a právě to, že Ty nejsi v Pravdě, právě to Tě ničí, spoutává… - proto nejsi svobodný.

Určitě bych se rád dozvěděl víc o rozvíjení cností, křesťanské filozofii, tento směr mě zajímá. Je pravda, že aťse to někomu líbí nebo ne, naše společnost, právní řád i vše ostatní vychází právě z tohoto směru. To co píšeš, zní velmi rozumě. Přiznám se ale bez mučení, že praktikující křesťan ze mě asi nikdy nebude.

Blassi:   je to tak jak píšeš - naše společnost, právní řád i vše ostatní vychází právě z tohoto směru. Vlastně už v starověku Řekové, či Římané ale i další národy si vážili lidi, či jednotlivce právě pro tyhle vlastnosti, které nazýváme CTNOSTI.

Ale i současný  ateisté vidí dokonalost v praktikování ctnosti, kde je ale hlavním předmětem stvořené dobro pro přítomný život člověka. My křesťané se chceme přiblížit co nejblíž k tomu nejlepšímu a samozřejmě k našemu velkému vzoru >> k Ježíši, proto si vybíráme a směrujeme k nestvořenému Dobru, k Bohu…, proto usilujeme o ctnosti, které nás přivádí přímo k  Bohu. I Ježíš nás k tomu pobízí, když říká:   „Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy. “  (Jan 13,15) nebo:   „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. “  (Jan 13,34)

No není to úžasný, když čteš slova: *CTNOSTI které přivádí (člověka) přímo k Bohu. * 

Aristoteles definoval CTNOST, jako trvalý návyk konat dobro. Faktem je, že *ctnosti* - (ten dobrý zvyk - návyk) , nám během života v nějakých kritických momentech velice ulehčí  konat a dosahovat dobro, které by jsme jinak nedosáhly…. Je taky pravdou, jak někdo napsal, že: *Ctnostný život (člověka) spočívá v tom, že se stáváme podobnými Bohu. *

 Já se setkávám i s ateisty, kteří obdivují tyhle vlastnosti u lidi. Ctnosti jsou úžasná záležitost. Jinak ctnosti dělíme na lidské a Božské. Pro mně jsou vždy velkým příkladem křesťané, kteří usilují o ctnosti nadpřirozené (Božské ctnosti) >>  získáváme je u křtu a během života každý pokřtěný křesťan je má samozřejmě rozvíjet - (co má, musí rozvíjet) . Taky se pozná, kdy se jedná u člověka o ctnost lidskou a kdy o ctnost nadpřirozenou (Božskou) .

Božské ctnosti:   Víra, Naděje a Láska. Lidské ctnosti:   Moudrost, Spravedlivost, Statečnost, Mírnost.

O ctnostech by se dalo hodně povídat - zkus se podívat na internetu po nějaké dobré knize o *ctnostech* - nejlíp v nějakém křesťanském nakladatelství.   Já jsem si taky před nějakým rokem koupila knihu: *Otázky o ctnostech I. * od Tomáše Akvinského:   Klikni zde > Link">>> Link

Třeba Ti kniha pomůže - i když z Tebe nikdy praktikující křesťan nebude jak píšeš.

Děkuji za tip, knížku určitě přečtu. Když čtu Tvoje řádky, dost se mi toho vybavuje z filozofie z vejšky, pasáže o cnostech mi dost utkvěly v paměti, různé pohledy od různých autorů. Říkal jsem si, že jednou, až bude dost času, že bych si něco podobného rád v klidu přečetl. Možná nastala ta pravá chvíle.

Blassi - určitě, já Ti to jenom doporučuji.

Děláš nějakou práci, kde se kolem tebe pohybuje hodně žen? Ono se sice stává, že se někdo ženatý nebo vdaná zamiluje a pak trvá  i několik měsíců, u nekoho několik let, než  zapomene. Někteří kvůli tomu rozvrátí celou rodinu nebo mají alespoň tajný sex, ale zamilovat se 3x do roka mi přijde opravdu hodně často 

Je to tak 50/50, živí mě práce s lidmi a mezi lidmi.   Říkal jsem si to samé, ale měnit bych nic nechtěl. Nikdo není 100%, ani já ne, každý má dvé slabé i silné stránky a zrovna jí si dot vážím… Viděl bych to taky na ty hormony, rád bych je ovlivnil, kdyby to šlo. Myslím, že měnit partnerku není ta správná cesta. I kdybych partnerku vyměnil,   vím, že já sebe lusknuitím prstu nezměním a vše se bude dřívě, či později opakovat.  

Ty píšeš, že se v tomto směru nezměniš, jako bys byl jiný, než my , ale všichni jsme v tomhle stejní.  Co ty můžeš vědět o tom, co se honí hlavou tvé manželce ona taky může být občas zakoukaná do někoho jineho a ty o tom nemusíš vědět.  U tebe dělá hodně, že pracuješ s lidmi a tak je vyšší pravděpodobnost, že se zamilujes a zamilovávaš častěji, než obvykle. ale je hezké vidět, že ti děti očividně dělají větší radost, než nějaké úlety ale až vyrostou, tak už si přibližně vím, jak manželství dopadne .  

Možné je všechno, přesto doufám, že se pleteš. Anebo že až nás děti nebudou potřebovat, tak budeme tak staří a unavení, že nebudeme mít prostor podobné věci řešit.  Najdu si nového koníčka manželce pořídim na mazlení Yorkšíra a bude.

Jednou vám děti vyrostou a odejdou. Budeš dělat stále stejnou práci, kde se budeš zamilovávat a u manželky tě už nebude nic držet. Budeš si chtít ještě užít života, i když budeš starší - to je pro každý věk a pro každého. Ne jen pro mladé…  V mém okolí se rozpadne téměř každé manželství hned po tom, co děti vyrostou. Uvidíš jak budeš přemýšlet za několik let. Kdyby se přeci jen stalo, že s manželkou zůstaneš, tak ji nekupuj jojstira. Ten je strašně ustekany. Lepší je kokr a nebo kočička

Dobře, yorkšíra nebrat

"blassi" - vy jste podle mně nevyzrálý puberťák, který něco hledá, ale přetransformovává si tento nedostatek skrze ženy.  

Rodiče vám nevysvětlili základní pojem mezi "zamilovat se" a povchně se "zakoukat".  

Pokud hledáte intelektuální rozhovor, pak vám ho manželka neposkytuje - tady si pokládám otázku - proč? jestli ona není intelektuální, pak je to vaše chyba, vybral jste si ženu, která není tou pravou, no chudák "holka".  

Nebo je to tak, že manželka je v domácnosti, stará se o všechno, je matkou na plný úvazek, vy přijdete domů z práce a vidíte tu "maminu", která běhá kolem dětí. Vy ale chcete vidět "dračici", tou ona ale teď není.  

Nevím, jestli je vaše žena jen v domácnosti, nebo taky pracuje, třeba na poloviční úvazek. Ale jestli jsou vaše děti malé, tak asi bude doma na mateřské.

Doporučuju, jestli je žena jen v domácnosti, převzít, kdy přijdete z práce a odpočinete si, péči o děti, manželku několikrát týdně vypustit ven, ať se jde vyvětrat z kamarádkama, zacvičit, pobavit atd. Přijde na jiné myšlenky, odpočine si od stereotypu a pak bude určitě akčnější a bude mít více síly a chuti si s váma povídat.  

Podle mně jste trochu v téhle věci sobec, žena se stará o děti, ale vy ji chcete jen pro sebe. Rozdělte si více úkoly v domácnosti, ať je to vyvážené. Měl byste si o tom s ní nějak citlivě popovídat.  

Asi ještě nejste připravený na to být otcem a manželem, věkem sice ano, ale rozumem ne, musel jste očekávat, že když přijdou na svět děti, že se všechno změní. Na to vás taky měli připravit rodiče, asi jste o tom doma nikdy moc nekomunikovali, a to je chyba. Rodiče můžete mít hodné, ale tady v té věci vás asi nějak nevedli. Podle mně jste trochu rozmazlený. Nejste náhodou jedináček?  

A taky, možná ta vaše "úchylka" na blondýny vznikla někdy v dětství, zapátrejte v paměti.  

Jestli vás něco pořád nutí hledat další vztahy, ikdyž jste zadaný, pak si taky myslím, že vaše doposavadní partnerky nebyly a nejsou těmi pravými. Kdyby vám bylo třeba 50 a se ženou jste byl třeba 30 let, tak tady jde třeba už o nějaké to okoukání, stereotyp. Ale ve vašem věku jde o něco jiného.  

A taky si položte otázku - jste vy ještě dostatečně zajímavý pro svoji ženu? Možná se vaše chování nějak změnilo a ona se s vámi může nudit, jen vám to neřekla.

Psychologovi byste se neměl bránit, může vám hodně pomoct, nebo nějaký manželský poradce, můžete jít sám a někde daleko od domova, aby to bylo "potichu" a anonymně.  

Abych řekl pravdu, tak jsem to manželské soužití s dětmi očekával daleko horší, nebo lépe řečeno náročnější i když  jsem se na děti těšil a nevyměnil bych je za nic na světě. S rodiči jsme o tom mluvili dost často hlavně s matkou - spíš jsem z toho měl strach, nyná musím říct, že v mnoha ohledech zbytečně. Nechtěl jsem to mít doma zařízené tak, jak bylo zvykem u nás doma, nebo v mém okolí, že chalp přišel domů ze zaměstnání, natáhl v neděli na gauč a partnerka se mohla zbláznit, aby stihla uvařit, vyprat oblečení, naklidit celý dům, postarat se o děti a vůbec, celou domácnost.

Psychologa si nechávám jako opravdu poslední  možnost - jednoho doktora psychologie mám v hodně vzdáleném příbuzenstvu, jdokonce vedl rodinnou poradnu. Je to známý záletník (jeho manželka mu nezůstává nic dlužna). Jeden rok je katolík, druhý budhysta, za rok znovu opět katolík, občas se smotne brčko, zhulí se a zpívá v neděli v kostele místo modliteb píseň život je jen obnošená vesta 

Tak to bych potom šel radši jak píšeš někam hodně daleko, už kvůli tomu abych dotyčnéhp psychoolga raději vůbec neznal

Blassi - s Tvým vzdáleným příbuzným, který je jeden rok katolík… (jak tady píšeš) - tak to bych byla (na Tvém místě) hodně zdrženlivá v psaní… , protože tohle jsou někdy typické příznaky proroků, s tím zpěvem… jak píšeš  To by jsi se mohl taky dost šeredně splést ve svém pomlouvání.

Doporučila bych Ti proto taky velice dobrou knihu, kterou mám doma a je to kniha o (vnitřním… ) MLČENÍ, od Anselma Grüna. Má necelých 60 stran a je fakt dobrá. Člověk si po přečtení knihy uvědomí svoji mělkost, nečistotu srdce , marnivost..   Mrkni se na link >> ZDE

Nechtěl jsem nikoho pomlouvat, nebo znevažovat víru, ať už jakoukoliv. jen se podělit o svoji zkušenost, nebo zážitek, v tomto směru.

Blassi - chápu Tvoji snahu, příště si na podobný směr dávej pozor, lehce by si propadl bludu.   Na mně působíš jako člověk dobré vůle a byla by Tě škoda se takhle plácat..

Jinak děkuji za tip na čtení, určitě se po knížce poohlédnu

Jinak mi nezbývá souhlasit, že v mnoha směrech jsem opravdu nenapravitelný puberťák.

Ja s tím moc nesouhlasím. To jsou podle mě věci, které nemají nic společného s tím, jestli někomu ve vztahu něco chybí, nebo ne. Zamilovat se do někoho jiného můžeš, i když jsi v harmonickém vztahu. To si řídí přiroda sama. Jsou to jen hormony, které ho dali dohromady i s jeho manželkou. Člověk není stvořený k monogamii a proto se to stává. Přináší to spíše trápení, protože mít v životě jen jednoho partnera není pro člověka od přírody přirozené. Navíc, žádný vztah není 100%. V každém vztahu ti vždy bude něco chybět. Tady je podstatné spíš to, aby jednou nevyměnil 80% pozitivních​ vlastnosti manželky za 20% vlastnosti milenky.  

Řekni to manželce, třeba by si to taky ráda užívala s někým jiným. No a na hlídání dětí se pak budete střídat. Hlavně je potřeba o tom s ní mluvit.

Tak to by, myslím, byl začátek konce, tohle určitě ne.

No někteří spolu jen žijí jako kamarádi, vychováváji spolu děti, a při tom má každý jiného sexuálního partnera.  Mě připadá, že to tak může být mnohdy i lepší, než se zamilovat do někoho, koho nemůžu mít a pak se trápit. Protože se to stane vždy…  

Život je příliš dlouhý na to, abysme měli jen jednu lásku. .  Jenže ta kamaradska domluva musí být oboustranná a hned na zacatku, vždy tam hrozí riziko, že se jeden z nich zamiluje.  Jeden můj kamarád si to tak zařídil a nemůže si to vynachválit.

Darečku - já s Tebou nesouhlasím (s tím co tu píšeš) , na mně Tvoje názory působí zvráceně a destruktivně. Já bych Ti poradila, aby si hledala Pravdu. Pravda Tě osvobodí od bludu, ukáže Ti správný směr >> budeš radostná a šťastná…

Hledej proto Pravdu - zajímej se o křesťanský směr.

Tu zvrácenost si tak ale vymyslela příroda. Já né  

Kdyby bylo člověku od přírody dáno být monogamní, tak by se to nemuselo upravovat zákonem, jako je nanzelstvi.  

A ti, kteří se strašně snaží být věrní, tak s tím vnitřně bojují a trápí se, jako zde tazatel.  

Morálku si vymysleli lidé. Není to nic špatného, protože se tím bojuje proti tomu někomu ublížit, ale příroda je mnohdy krutá a mocná čarodějka.  

Dárečku - chápu Tvůj názor, ale pravdou je, že člověk nemá jenom Tělo a Duši, ale má i Ducha, nebo Duchovní duši, jak se taky říká a to mnozí neví, nebo neslyšeli o tom….
Chybou je to (a to z pochopitelných důvodů, jak jsem psala) , že mnozí lide svůj život tím pádem staví, nebo tak řečeno se *zastavují*  jenom u zpomínané přirozenosti - např.   kariéra, pracovní místo, sex… a *dál* už nejdou - o nic *lepšího* např. po duchovní stránce, už neusilují….

A přitom to, co je vzácné a nejcennější se musí hledat a usilovat se o to. Tak to bylo vždycky. Když sem v 80-letech chtěla kvalitní a hezké rifle, tak jsem je musela komplikovaně shánět jenom v prodejnách (např. v Tuzexu) a stejně to bylo podpultové zboží. Nebylo jen tak vystavené všem na očích. Prostě, to co je kvalitní, cenné, či nějak velmi vzácné se musí hledat a je potřebné o to usilovat. A tak je to i v duchovním životě - to je ta úzká cesta o které se píše v bibli.

Samozřejmě dokážu si představit co všechno dokáže udělat s člověkem život, když hlavním cílem je uspokojovat svoji (např. tělesnou…) PŘIROZENOST. Taky jsou i písničky na tohle téma. Slyšela si např. písničku -  *Moje tělo si se mnou dělá co chce. a všechno je mu málo… * >> od hudební skupiny Elán?
Klikni na video, text písně (hlavně refrén) trefně vystihuje co chci taky říct, tady v diskuzi.

Viz video:

Co k tomu dodat - je to tak špatné s naším tělem? Vůbec ne, přece lidské tělo je krásné a bylo nám dáno k životu tady na zemi, jen se často zapomíná, že naše tělo je oživováno duchem. To znamená, že máme ve svém těle, ve svém nitru něco velice - velice cenného, úchvatného a to si mnozí (z pochopitelných důvodů) neuvědomují. Jeden bohumilý člověk řekl, že: svatý člověk (t. j. ten co žije podle bible - podle evangelia) je pro božího Ducha obzvláště vhodným příbytkem, protože svatý se oddává tomu, aby přebýval s Bohem, a je nazýván jeho chrámem.

V bibli je psáno, že když Bůh stvořil člověka z prachu země a vdechl mu v chřípí dech života, tak se stal člověk živím tvorem. (… i proto lidské tělo a duchovní duše = to spojení, tvoří v člověku jednotu.)

Naše duše, jak nás učí bible je chrámem (Božího) Ducha >> člověk je stvořený na obraz Boží, proto se máme chránit a utíkat před podobnými zvrácenostmi o kterých píšeš.

Slyšela si o biblických městech: Sodoma a Gomora? Jsou to známe biblické města v kterých žili lidi zvráceným-neřestným životem. Tyhle města byli zničené ohněm a sírou. (V bibli se o tom píše v knize Genesis 19, 1-38.)

V bibli se taky píše:   „K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, opilství, hýření… lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl na Božím království. “ (Gal 5, 19-21)

Hmm, člověk může všechno, ale ne všechno mu prospívá - dokonce i Babyloňané věděli co je takovou tou ozvěnou mravního zákona a např. Egypťané měly podobné mravní zásady, ve své knize mrtvých.

Nám křesťanům Bůh vyhlásil *Desatero* na hoře Sinaj a dal ho Mojžíšovi napsaný na kamenných tabulích. Mojžíš, nevím zda jsi o něm slyšela, ale byl to biblický velký muž - prorok, je to praotec nového velkého národa. Někteří Izraelité dodnes neuznávají většího muže ve svých dějinách, než je Mojžíš.

Morálku si nevymysleli lidé (jak píšeš) , ale ten zákon  byl vyhlášeny Bohem na hoře Sinaj kvůli našemu lidskému dobru a naši lidské slabosti… jak jsem to psala.

Tady na obrázku DESATERA jsem záměrně barevně odlišila 5,6,8 a 9 přikázání, protože se víc vztahuji do naší diskuze. Např. 5. a 8. přikázání spolu dost souvisí a taky 6. a 9. o kterých bych ještě něco v tomhle tématu řekla.

Tak 5.   přikázání, není jenom že člověk >> vrah, někoho fyzicky zabije, ale mysli se tu i na zabití slovem a to tak, když se člověk na někoho nějak brutálně hněvá a ubližuje mu nadávkami, či neústupnými spory… , nebo se msti a tak podobně.

Něco podobného platí i v 8. přikázání, když někdo škodí někomu nepravdivým svědectvím, pomluvami… to velice platí taky pro lidi kteří pracuji pro bulvár, pro noviny. Je důležité si uvědomit, že člověk se bude po smrti zodpovídat z každého jednoho slova, které řekl, nebo napsal.

A to co se v současnosti všechno píše na některých internetových stránkách, či bulvárních stránkách, či novinách tak z toho mi tuhne krev v žilách, protože dotyčný člověk co to píše a je za to zodpovědný, musí to jeho svědomí přece  alespoň trochu vyčítat, že je to špatné a že se to nedělá ani ze srandy, že to nějakému člověku o kterém píše ubližuje >> jako např. ten nedávný incident s tou necudnou fotomontáží známých osobnosti. Uff, já se za takové lidi z bulváru modlím, uff - ale se budou z každého slova které napsali a z každé fotky, či fotomontáže s kterou ublížili, nebo pohoršili. . (a napáchali tak nesmírné škody)   zodpovídat po smrti před Bohem. Protože tak se zabíjí slovem, tak se ničí, tak se ubližuje. A ten kdo to dělá je taky VRAH >> to platí pro 5. a 8. přikázání.

6. a 9. přikázání v desateru je zaměřeno na pudový život člověka, který se má ovládat duchem. Když se člověk naučí ovládat pohlavní pud, tak ho to nebude táhnout k cizoložství…, ale musí se o to snažit, má se o to zajímat, aby tomu rozuměl proč je to potřeba  tak dělat…. Člověk na to skutečně má, aby to dokázal a společně s tím úsilím získává další (i duchovní) dobra…. Opakuji, člověk na to má - je stvořený na obraz Boží, je víc než zvířátko.

Je proto důležité na tom pracovat. Některé vyzkoušené zkušenosti jak na to. ,   Ti napíšu když tak příště - je už pokročilý čas, proto se raději nebudu rozepisovat.

Dala sis na tom zálezet a moc ti za to děkuji mě můj otec už od malička vedl v náboženství a bibli moc dobře znám. Doslova mě do toho nutil, až se mi to zprotivilo.  

Dárečku - no, psala jsem to už pozdě večer a když píšu v neskorých hodinách, tak nacházím po sobě na další den překlepy, chyby. Např. všimla jsem si teď, že jsem chtěla napsat, že naše tělo je chrámem Ducha svatého a já jsem napsala, naše duše je chrámem…  

Jinak je jenom dobře, když po teoretické stránce bibli znáš. A zkoušela jsi to i praktikovat ve svém životě?
Asi taky víš, že do Ježíšových slov (v bibli) je potřebné se jakoby OBLÉCT  >>  tzn. praktikovat to, aby to taky fungovalo >> aby se nastartoval ten motor Ducha v našem životě.

Ahoj. Jak jsem již psala před tím - zprotivilo se mi to, protože mě můj otec do toho nutil (dokonce i do oblekani) a proto nehodlám nic z toho už zkoušet. Získala jsem si na to v dospělosti vlastní názor a myslím si, že náboženství slouží pouze jako útěcha lidem. Je to takový útěk z tvrdého života.  

Dárečku - Uff, no tak nutit by se nemělo…    ale rozumím Tvému názoru.

Byla si vychovávaná v křesťanské církvi, nebo v sektě? >> TO JE TAKY ROZDÍL.

Pro mně víra, je nebe na zemi, je to svoboda - ráj… . Nedokážu si představit žít bez křesťanské víry, ale prošla jsem si i těžkostmi - bez toho to prostě nejde, protože život je očisťující proces a když chce člověk žít co do hloubky víc duchovně, tak nemůže *naplno* - (v tom správném slova smyslu) žít úplně jenom podle těla. To by byla skoro vražedná kombinace, to by nefungovalo. Ale jak někdo řekl: *Až jednou poznáš co je to vnitřní život, vypořádáš se i z vnějším životem*