Téma: Vztah se ženatým mužem, má děti a je bez práce - vaše názory, zkušenosti

… obavu má z toho, že on se rozvede a já už ho nebudu chtít. Nic Ti to nenašeptává? Kdyby to manželství bylo v takovém stavu, jak píšeš, pak by odešel nezávisle na Tobě.

. . plánuje, zatím slovně naši budoucnost…svatbu, děti, prostě rodinu a pro ně j novej život. . Ale dlouhodobě nemá práci?

Na čem chceš stavět? Na nespolehlivém partnerovi, který vše umí jen slovně? I kdyby se rozvedl, nečekej žádné zázraky. Naštěstí to ale na rozvod nevypadá. Nemá Ti co nabídnout, proto ty obavy (že by přišel o dobré bydlo se ženou).

S tím, že by odešel nezávisle na Ele bych to neviděla zas tak pravdivě. Někdy jsou chlapi v tomhle poseroutkové a strach z toho, že by mohli přijít o děcka nebo si děcka naštvat jim zatemňuje mozek.

Ten můj to měl podobně. Dlouho jsem do něj hučela, že nestojím o to, aby se rozváděl kvůli mně, ale kvůli sobě. Nakonec to částečně pochopil a celé mu to myslím došlo až teď.

Ale jestli je nezaměstnaný, tak to je dost síla. Plánovat si budoucnost, když nemám práci? Ani to nemusí být tak, že by z vypočítavosti oddalovat rozvod, protože teď je zajištěný, ale asi taky nebude mít moc velkou zodpovědnost.

Takže do vztahu bych raděj nešla. Nebo jen za podmínek, že se probere ze snu, kde peníze lítají všude kolem a není třeba pracovat a najde si práci. Přemýšlela jsi někdy nad tím, proč s ženou mají tak problémové manželství? Ty bys chtěla mít na krku chlapa a ještě se starat o děti?

Taky bych chtěla aby pochopil, že to nemá dělat kvůli mě, ale kvůli sobě. Práci si hledá a myslím, že teď někdy už měl začít dělat. Znala a znám je dlouho oba, vím proč mají problémy. jo s ním bych chtěla.

Eli, to je dost citlivé téma, otázkou je hlavně jak to doopravdy s tím jeho nefunkčním manželstvím je, oni si chlapi velmi rádi vymýšlejí, jseš si jistá, že to není jen tak, že doma má tu jistotu a fungující rodinu a v tobě jen povyražení??
No hlavně než se rozhodneš pomysli na to, že pokud několik let udržoval a tajll před svou ženou mimomanželský poměr  s tebou, myslíš, že až si vezme tebe, že jednou nedopadneš stejně??? Starého psa novým kousků nenaučíš …

vztah se mnou netají, ona to ví od začátku. nefunkční opravdu jsou, znám je a i jejich vztah. se mnou se chová jinak a mnohem líp než s ní a k ní, takže snad stejně nedopadnu

A proč s ním teda jeho žena zůstává, když to ví? Jestli ti dva spolu nefungují a on se k ní třeba chová hnusně (stejně asi i ona k němu), tak mu nijak nepomůže, že v tom vztahu bude zůstávat. Děti nejsou hloupé a dojde jim, že táta mámě nějak ubližuje a stejně ho nebudou mít rády. Myslím, že děti jsou vždycky víc fixované na matku. Takže pokud se matce "děje bezpráví" děti se postaví za ni, ne za otce. Tudíž si tím, že s ní zůstává ten vztah k nim ještě zhoršuje.

Pokud s ním chceš být, řekni mu tohle všechno a ať se rozhodne. Nebudeš přece čekat věčně, jestli se rozhoupe. Dokud neodejde o žádné budoucnosti bych se s ním nebavila, protože nepřipadá v úvahu. A halvně bz peněz a práce se taky nedá žít, takže pokud nebude mít práci, žádnej láskyplen jvztah nebude. A ty zase v budounu počítej, že mít vztah s rozvedeným chlapem s dětma je mnohem těžší než si teď představuješ. Rozvod totiž nefunguje jako zázračná pomoc a tlustá čára za minulostí. Ale to je samozřejmě tvoje věc, jak se rozhodneš.

No, vsadím se, že se nerozvede, jemu to tak asi vyhovuje, je o něho postaráno, kdyby to tak bylo jak povídá, tak by se bez obav rozvedl s manželkou. Ale kdyby se náhodou rozvedl, jak by Vás chtěl uživit, z čeho? To už by musel zabrat, ale to  se mu asi nechce, proto jen tak slovně plánuje, ale skutek, utek.

Jestli odejde a chce odejít ví pouze on.  

Nevidím v zásadě velký problém na vztahu s ženatým mužem, jako v tom, že je ten vztah založen na víře jeho odchodu od rodiny.

Nebudu se zabývat tím jak moc to je nebo není morální. Myslím si, že to je věcí každého. Nicméně osobně jsem přesvědčena o tom, že nelze budovat kvalitní vztah, pokud není vyřešena minulost a jsi skutečně ochotná a schopná takovou minulost táhnout sebou?

Život sebou přináší spoustu problémů i bez takového zatížení.

Pokud se mám vyjádřit k tomu zda odejde? Vyrovnaně a sám protože to chce ukončit? Ne.

Lidi sebou tahnou i horší věci si myslím. Tak nechápu, kdyby nechtěl opustit manželku a chtěl si jen zašukat bokem, proč by jí to doma vykládal a dělal si problémy. proč kamarádům, známým a všem okolo říká, že chce mě, že miluje mě.

Takže vlastně všem vykládá, že hodlá opustit svoje děti. Ale jak Tě tak čtu, svůj k svému. Až bude platit alimenty nevímzčeho, tak si pak spolu sednete a najíte se "lásky" někde pod mostem. No nic … je to marný … je to marný … je to marný

Víš, ono něco říkat je jiné než něco dělat.

Je dost dobře možné, že tohle skutečně víš z ověřených zdrojů, ale abych řekla pravdu, spíš si myslím, že to je jen verze "pro Tebe".

Já Ti určitě nebudu nic vymlouvat, na to je každý člověk dospělý a zodpovědný sám za sebe, aby se byl schopen rozhodnout a za své konání nést i důsledky.

Jen se mi Tvůj postoj k té věci nezdá úplně reálný, spíš bych řekla naivní. Ono je celkem jednoduché si myslet, že něco bude zhruba tak a tak, ale to jak to bude zjistíš až teprve, když dojde na "lámání chleba" a pokud nemáš ani podobnou zkušenost, tak to může být celkem těžké rozčarování.

Nbuďte všichni tak negativní! Myslím, že šance tady určitě je. Ale je pravda, že to nebudete mít jednoduché a s tou prací je třeba začít.

Elo, myslim si, ze pokud s nim planujes budoucnost, budes ho muset v kazdem smeru popostrcit.
On vlastne nic resit nemusi, pokud ma vsechno. Z toho tveho psani mam trochu ten dojem, ze ty ho chces zachranit. Ale nezapomen, ze vsechno musi chtit hlavne on. A ta chaba vymluva, ze nebude vidat deti - jak to? Bude je vidat minimalne 1x az 14 dni. Na tvem miste bych mu stanovila casovou hranici, do kdy jsi ochotna na nej cekat, a kdyz nic nepodnikne, tak si radeji hledej spolehlivejsiho partnera.
Jinak Lentilko: nemyslim, ze ty prispevky jsou negativni. Pisou tu lidi, co maji zkusenosti a vedi, jak takovehle vztahy vetsinou dopadaji.

Možná, že mě tady někdo taky označí za negativistku, ale já už jenom s tím vztahem se ženatým chlapem nesouhlasím, i když je to samozřejmě každého věc a moralizovat určitě nechci.

Jenomže, ono zaprvé - každej tenhle ženáč tvrdí milence, jak nešťastnej a nenaplněnej se v manželství cítí, otázka je u kolika procent z nich to tak skutečně je…A za druhé, příjde mi to jako takové sebemrskačsví, trávit nejlepší roky svýho života čekáním na někoho, kdo se neustále nemůže rozhoupat k nějakému razantnímu kroku.

Nechci malovat čerta na zeď, ale tohle se může táhnout ještě roky. Vím o tom shodou okolností dost, moje kamarádka žijící v Anglii se už několik let plácá v něčem podobném, s tím rozdílem že pán je o víc jak o generaci starší a neustále se ohání tím, že přestože ( ano, opět ta obligátní věta ) je manželství už deset let zcela nefunkční, manželka o rozvod nepožádá protože následné majetkové vyrovnání pak podle jejich zákonů svědčí v neprospěch toho, kdo o rozvod žádá. Stručně řečeno, většinu shrábne ten " opuštěný ", chtějí tím asi tímhle způsobem omezit rozvodovost. Ale zase, kdoví jak to je, já jejich zákony neznám takže možná je to jen další výmluva.

Ale jisté je, Elo, jedno - a to už tady padlo. Pokud by chtěl skutečně spálit mosty, tak už by se dávno rozvedl obavy neobavy. Nezlob se na mě, nemyslím to zle…ale podle toho, co píšeš, to na mě dělá dojem že mu vlastně vyhovuje sedět jedním zadkem na dvou židlích

svět, vztahy ani pocity nebývají černobílé. zeptej se sama sebe, jestli se ten chlap - ted a nejen k toběě, ale obeccně, chová tak, jak bys htěla, aby se chovval tvůj partner. Jestli vyznává ty hodnoty, které bys ráda aby vyznával.   ozvod je dnes častý - bohužel, na vině je většinou výchova v dětství k neesamostatnosti a neodpovědnosti, v dospělosti to jen krystalizuje.   Sundej na chvíli růžové brýle své touhy a podívaj se na něj a život s ním - bez řečí (jako by oněměl) bez slibů… jen na realitu a své pocity, ty ticché, ty bývají varovné. a pak, pokud chceš, jdi do toho, pokud tě něco bude varovat, nic tě netlačí. Chlap by měl být ten rozhodný, ten, kdo uloví mamuta, ten, kdo chrání ženu a dělá jí "střechu a závětří" jak moc to dokáže, jak se stará o slabé, momentálně třeba nemocné (co jeho žena, když marodí - stará se o ní? ) když marodí děti, stará se o ně jen ona nebo i on…? znáte se tři roky. napiš si plusy a mínussy na papírek a zvažuj.

No, znám sice případy, kdy chlap odešel k milence a byl z toho dlouhodobý funkční vztah, třeba i manželství a nová rodina, ale případů, kdy milenka se z doufající milenky stane jen odloženou milenkou, je mnooooooooooooohem víc. A pak tu taky máme případy, kdy chlap odejde k milence a když se sejde rok s rokem, hupky šupky kouká jak se vrátit k manželce - ty jsou obzváště vypečené…

Jestli je manželství funkční nebo ne, to je jen taková náplast na svědomí. Pokud ti dva fungují jako rodiče, tak to manželství funguje - bez ohledu na to, jak on je v něm spokojený. Ale to je jedno. Koneckonců, kdyby lidi nebyli schopni mnohočetných vztahů, nežije velká část světa v polygamii.

Takže jaké máš šance?

Mizivé.

A čím dýl s ním budeš v téhle bigamii, tím se budou zmenšovat. Když jsi to vydržela tři (čtyři, pět, šest…) roky, vydržíš to přeci ještě chvíli, ne? Dokud si nenajde práci, dokud děti nepůjdou do školy, na střední, dokud tohle, dokud támhleto. dokud dokud dokud dokud.

Moje rada je v první řadě se jednoznačně se rozhodnout, co ty chceš. Když dojdeš k tomu, že ti tohle stačí, tak koneckonců nebudeš první ani poslední, když dojdeš k tomu, že chceš čekat třeba donekonečna, taky nemá smysl ti to rozmlouvat. Ale když třeba dojdeš k tomu, že už chceš regulérní vztah i za cenu, že to nebude s tímhle chlapem, tak radím toto:

Moje rada je dát sama sobě rozumný termín. Ideál je podle mě čtvrt roku. Kratší doba zavání zbrklým jednáním pod vlivem stresu, delší termín zase svádí to neřešit s tím, že je ještě dost času. Nedávej si termín do konce roku nebo do narozenin, to je člověk naměkko a neustojí to. No a dál radím mu říct na rovinu, že takhle už dál nechceš a nemůžeš a že tedy chceš vztah se vším všudy a že si přeješ, aby s tím začal něco dělat. Ono je hezké, že se snažíš na něj netlačit, ale to vlastně dostáváš jen to, oč si říkáš. Seber odvahu a řekni si o víc, řekni mu, že teď už chceš VŠECHNO. Ne jako příkaz, ne jako ultimátum, ale jako jasně formulované přání. No a uvidíš, jestli chlap je jen slibotechna, nebo jestli se něco začne dít.

Pokud ne, tak za ten čtvrt rok radím mu dát sbohem a poohlédnout se po někom perspektivnějším.

K tomu: "má dvě malé děti a bojí se, že rozvodem by o ně přišel" - myslím si, že to nebude tak zlé. Jestli má hezký vztah k dětem, tak má stejná práva na děti jako matka, takže jestli je bude pravidelně vídat a hezky se k nim chovat, tak by nemusel být problém. A když by matka bránila ve styku (setkávání) s dětmi, vždy je tu OSPOD nebo soud (předběžné rozhodnutí o styku). Obě instituce za jistých okolností dovedou rychle obnovit styk otce s dětmi.  

Jestli jde opravdu o nefungující manželství, něco o rozvracení rodiny (jak píšeš) mne vůbec nenapadlo (jako že bych kritizoval).