Téma: Vztah jeden muž a jedna žena - je to přežitek?

Asi by to mnoha mužům udělalo radost, mít doma dvě ženy legálně, ale asi Tě zklamu. Ve škole nás totiž učili, že nějací sociologové po sáhodlouhém bádání a výzkumu zjistili, že nejperspektivnější a nejvíc funkceschopná je hierarchie nebo společenství ve včelstvech. Tudíž jediná plodná samice, která udržuje druh, jejích několik desítek až stovek tisíc služebnic a pečovatelek a jednou do roka nějaký ten samec na oplodnění, který je záhy z úlu vyhnán a zahyne.

    Celkem mě to vyděsilo. Mně stačí jedna žena v bytě a to jsem já. Někdy se sama sobě divím, že jsem se sebou vydržela celý svůj život. A dvě ženy v baráku - to by byla zhouba. Nene, tak to nejde. Jeden muž a jedna žena a kupa dětí…tak to má být

Teď mě ještě napadá, že někde psali, že pro lidi by byla ideální dočasná monogamie-zhruba 6,7 let, než dítě vyroste a pak o dům dál. Podle mě je to jak píšeš - svého času byly nevěry a rozvody tabu a teď je to všem jedno. Lidi jen postrádají morální hodnoty a zodpovědnost a hledají podobné hloupé výmluvy, že 7 let a dost.

Lucy, já nepsal trojici muž a dvě ženy. Třeba by se nějakému muži líbila trojice dva muži a žena, aby se měl s kým dívat na fotbal a některým ženám by to také mohlo vyhovovat, nejsou přeci nevěrní pouze muži.

Jedna žena a dva muži… No když bude jeden vařit a uklízet, druhej prát a žehlit a ani jeden po mi nebude nic chtít …

rozvod nebyl zlocin, jenze kdysi se lide nerozvadeli kvuli kde jake blbosti

dneska se nedomluvi jakou barvu vymalui zachod tak se radeji rozvedou, protoze je to tak jednoduche

Méďo, Ty snad žiješ jen tady?? Já teda v mém okolí mám více spokeojených manželství a partnerství. Samozřejmě mráčky jsou, ale z mých asi cca 16 kamarádů, se kterýma se pravidelně vídám, je jeden čerstvě rozvedený a jeden má milenku - už jsou spolu skoro 5 let a on je pořád doma a ona má taky rodinu.

Tady je to přece od toho, ab y tady psali zklamaní a podvedení, proto to jsou Moje starosti přece. A přežitek 1 muž a 1 žena rozhodně není - to říkají jen ti, kteří ztratili víru v dobro a měli po nějaký čas smůlu a přestali bojovat. Jsou výjimky, samozřejmě, ale to jsou lidi, co nechtějí děti třeba vůbec nebo chtějí ale jsou divní, protože si za otce/matky svých dětí vybírají určité typy lidí (to není vtip, bohužel).

Já pořád věřím v dobro a v rodinu na furt. Problémy vznikají proto, aby se řešili a život nebyl tak jednoduchý. A vše je k něčemu a vždy záleží na těch dvou a toleranci a neřešit malichernosti.

Nemyslím si, že nevěra je výdobytek naší doby. Ta byla, je a bude.  

Když si vzpomenu na Starověký Řím a jejich přístup k sexu, i za dob ne právě moc minulých, kdy  kdejaký sedlák ohýbal děvečku, potom soudruzi náměstci lákali své sekretářky na vínko …to patřilo k dobrému jménu, mít milenku …

Jenže se o tom tolik nemluvilo. Nebylo ani jak. Ony manželky to tutlaly pod pokličkou, přece se nerozvedou hned tak při první manželské neshodě.  

Dost možná, že toho nebylo tolik, ale zcela jistě to nebylo proto, že ted jsme zkaženější, ale proto, že je více příležitostí.  

    Dříve byla nevěra, spíše následky nevěry minimální, jelikož žena byla podřízena muži ve všem!   Zlom nastal v první polovině devatenáctého stolení a přišel ruku v ruce s volebním právem žen a ženským orgasmem. Do té doby se to dělalo potmě a dírou v noční košili, předehra neexistovala a jediný účel milování bylo rozmnožení, potom byly paničky rády, že jim manžel po třech dětech dal volno a užíval si s posluhovačkou, kterou to taky moc bez předehry nebavilo, ale co měla dělat, že? Sem tam válka, holky se nudily a přišlo se na to, že když hladovým, tak chuť a požitek je úplně něco jiného jak když MUSÍŠ!   No aby té rovnoprávnosti nebylo málo, tak když může chlap možu taky a tuplovaně, jenže si dámy nas§aly do gatí, páč je nikdo nebere vážně, takže si za to mohou samy. Kdyby se ještě nosila cnost, poctivost, bylo by lépe, ženská se má udržovat v pořádku, pověst má jenom jednu a není zvířátko aby podléhala pudům. Své chování vlastně přenáší i na děti a co si z toho vnouče vezme do života, když má babi desátého miláčka. Hranice se posouvají ve všem, ale je jen na nás jak to budeme mít doma. Mě osobně stačí jeden manžel, jedna tchýně a zvykat si na nového chlapa a jeho móresy nehodlám.

Juli?

Je jich určitě více, ale ne každá ženská potřebuje hodinovou předehru.

A jen k babičce - co má chudák dělat, když všichni milenci umřeli?

(to bylo na "tak schválně kdo" - pokud by to tu fungovalo, tak by se přiřadilo jako odpověď)

    NE, mě to odhlásilo.

rozvody byly dříve pro ženu většinou ekonomická  společenská sebevražda, dnes ne. NAvíc se změnily modely rolí…  Nevěra bylaa je a bude, ale motiv může být a je různý… ale jak pravila Barča v podobném tématu… nic nového pod sluncem už nikdo z nás nenapíše. postoje máme různé právě tak jako zkušenosti.

Tak mě to docela udivuje, ale je to fakt, teď to člověk slyší z okolí jak tamten je nevěrný s touhle atd. Jako je mi docela smutno z toho, jak si navzájem pár může ubližovat, protože nevěra je zrada a podvod, pokud je muž nebo žena nespokojený ve vztahu, tak se mají radši rozejít a ne podvádět.

Taky mě příjde, že společnost je nastavená tak, že ten kdo nepodvádí, je věrný, tak je divný a kdo podvádí, tak je to borec největší.

Umím si představit o kolika nevěrách slyšíš z okolí … Sama se občas dostanu na místo, kde se dozvím kde jsem s kým a koho podvedla.  

Jen já jsem si u toho neužila, asi ptz jsem u toho nebyla.

Tak trochu něco o POLYGAMII a k tomu jeden příklad …  nic není nemožné ani pro středoevropana.  

Milý Medvěde!   Ptáš se, zda soužití jednoho muže a jedné ženy je přežitek.

Záludná otázka, protože na tom se neshodli ani profesionální sociologové za minulých asi tak šedesát let.

Ono je to složité, protože nemůže být jeden recept pro každého, protože každý jsme originál a úplně jiný než kdokoliv druhý. Podobně i každý dobrý a úspěšný vztah je patrně jiný. Zkrátka univerzální recepis asi neexistuje.

Druhá velmi důležitá věc tkví ve výchově a vzdělání a také v „inteligenci pro párové soužití“ (MUDr. Plzák).

Lidé, rádi si představují, že to je jako v románech Rosamunde Pilcher. Dva se někde potkají, padnou si do oka, pak se spolu případně pomilují a překonají různé nástrahy a intriky a znovu si padnou do náruče. Ovšem ty nástrahy a intriky by lehce a snadno překonali, kdyby spolu dostatečně od počátku komunikovali.

To znamená, lidé si na základě takových vzorů myslí, že důležité je mít štěstí a někoho, toho pravého, potkat a jinak již není třeba ni jiného dělat, než splynout v neskonalém štěstí.

Jenže někoho pravého umím potkat a poznat, jen když vím, koho vlastně hledám. Musím mít jasnou a poměrně přesnou představu o vlastnostech, které dotyčný, či dotyčná musí mít, a co jsem ochoten případně tolerovat. (Těch bodů a vlastností je hodně asi tak dvě stě. )

Za další. Když na takového člověka myslím a vím, jakého chci potkat, zpravidla se brzo objeví. Jeto záhada, jak je to možné, ale funguje to.

Teď nastává to nejdůležitější. Začínající vztah je nutné pěstovat jako květinku, aby vztah zesílil, aby rostl a košatěl. I v této fázi mohu také zjistit, že jsem se mýlil, něco podcenil, či nedocenil a musím vztah ukončit, než nadělá paseku v srdcích obou. To platí pro oba účastníky budování vztahu.

To co nastává a trvá potom, je už jenom výsledkem péče, kterou oba jedna žena a jeden muž, celý život a dennodenně tomu vztahu věnují.

 Ano, Medvěde máš pravdu. Také jsem si všiml za mojí existence na MS, že lidi nejvíce těží témata o nevěře partnerů/rek a manželů/lek

Model jeden muž a jeden žena není zajisté přežitek. Věřím tomu, že v každé době existovala pravá a nefalšovaná láska.

Jsou manželství, kde jsou manželé nevěrní, protože pokud nechodím v jejích botách, tak raději neposuzuji a neodsuzuji.

Znám, ale také mnoha manželských párů, kde muži nejsou nevěrní, ale kdyby byli, tak se jím vůbec nedivím.

Znám manželství, kde vím s naprostou jistotou, že svůj vztah nehrají a jejich vztah je čistý, nefalšovaný a pravý.  

Ó ano, Pluto je moudrý muž. Jsem tu sice jen chvíli, ale stejně jsem na to přišla

Soudit náleží jiným. Souzením jenom sami sebe soužíme.

Chci žít tak jak chci já, ne jak by si přáli druzí. A svým jednáním druhým neubližovat. Zní to sice dost jednoduše, ale jak všichni dobře víme, zas taková sranda to není A proto si čas od času taky řeknu: "Podívej se na ně, to je děs, jak se ty lidi dneska chovají. "

Milý Voslíku.  

Líbí se mi tvůj nick, takové milé jméno a ještě máš mé velké sympatie, protože prý pracuješ v kníhkupectví?  

Víš, já se vůbec už ničemu nedívím jak se lidi chovají. Já si zase řeknu, že mně je těchto lidí líto, ale každý je strůjcem svého štěstí, na což někdy přídou, třeba později, ale nejspíš příjdou, snad.  

Milý Pluto,

mně se tvůj nick taky moc líbí a hlavně se mi líbí, jak své paní Plutové, říkáš paní Plutová. Nevím, kdo to na mě prásknul ale je to tak, pracuju v knihkupectví. Moje oddělení se sice jmenuje technická literatura, ale i tak jej mám ráda. Jsou tady i zvířátka, příroda, pivo, víno, vesmír

A k tomu divení se - už se pomalu divit přestávám, ale chápej, jsem tady na světě asi tak o polovinu méně jako ty a ona ta setrvačnost prostě setrvává. Snažím se ji dobžďovat.

Jestli mne udivuje, že jsou lidé nevěrní? ANO, samozřejmě

Vážení, nic proti ženám ale kdyby ženy nebyli potvory, tak by muži  byli nucení vycouvat a držet se svých poloviček co mají doma. Proto jsou nevěry protože muži to jen to zkouší která je povolná. A když žena je povolná, tak tím je něvěra. Tak že to vše záleží na ženě jaká je.  

))))))))))))))))))  to skoro vypadá, jako by ženy povolné mohly za žádost mužů. a na hranici se ženami, které také chtějí… fuj, že jim není hanba. ovšem pak žena chtivá, narazí-lii na muže povolného… hups, a je tu nevěra, tentokrát zrcadlově,, že  áno.   opravdu smích a jen smích… večer po práci osvěžující

tak to mi opravdu pobavilo

…a víš o tom, že kdyby muž jen tak nezkoušel která žena je povolnější, tak by to nevěděl a nebyla by nevěra…

To je pořád dokola, jedno pohlaví háže vinu na druhé.  

Jako se slepicí a vejcem.

A nakonec by stačilo jediné, zamést si před vlastním prahem a jednat tak, aby svědomí zůstalo čisté.  

A nemusíme se zabývat nevěrou.

Vztah jeden muž a jedna žena není přežitek, ale mi jsme se spíš naučili bavit o tom kdo komu zhnul, kdy, kde atd. Ty obyčený všední vztahy, který máme o těch se nikdo a nikde nebaví, není to zajímavý téma, není očem drbat. Je to jako v tomhle vtipu:

Stál u okna a volal na svou ženu:" Pojď sem, tamhle jde ta ženská, do které je zamilován Arnošt Kabousek! "

Upustila talíř, zakopla o práh, přirazila k oknu a kroutila hlavou:" Kde, prosím tě? "

"Tam, na rohu v tom modrém. "

"Idiote, to je jeho žena! "

"No a? "

Medvěde, už ten název "Moje starosti" je o tom, že se sem chodí lidé svěřit a čekají pvzbuzení na své starosti. Jinak si myslím, že muž a žena na jeden život spolu, je to, to nejlepší pro zložení rodiny, pro výchovu dětí, které milují své rodiče a vyrůstají s jistotou svého domova.

Nejhorší jsou nevěry, které rozvedou páry, rozvedou mámu a tátu, to je pro děti velké trauma. Nejen, že je to má vlastní zkušenost z dětství, ale čteme to zde téměř denně.

Nevěra začíná při touze po tělesném prožitku s někým cizím,  a když člověk hned takové myšlení nezapudí, tak časem může podlehnout. Proč nemít už v hlavě touhu jen po svém zákonném protějšku? Tím jen vztah utužíme.

Jsem 44 roků vdaná s jedním mužem, tak jsem si dovolila napsat svůj názor a zkušenost.  Pavla