Téma: Signály nevěry, kdy je chlap ochoten přiznat nevěrnost

Já mám jen dvě takové zkušenosti…první, když jsem byla ještě velmi mladá a tenkrát na otázku byla přímá odpověd.  

Tedy " … chceš se rozejít? "   " Ano "

A druhá, tak ta byla jako od Dr. Plzáka …Zatloukat, zatloukat.  

Někdy je to potupné, když už víš svý a navíc, ženské mají kontrolku v sobě a většinou poznají, když je někdo jiný ve hře.  

Takže pokud ti tvrdí, že tady nikdo jiný není, tak navrhni rozchod. Tak nebo tak cítíš, že něco není tak jak by mělo.  

A uvidíš, zda mu spadne balvan z hrudi. Kamarádka mi říkala, že lidi vydrží víc než si myslím. A tohle je příklad toho, že ubližujeme  protože chceme být milosrdní a přitom je to právě naopak.  

Lže, nechce tě zranit, ale neví, jak ti to říct, bojí se že přijdou výčitky a slzy.  

Takových moc není. Buď je chlap opravdový muž a nepodvádí svou ženu (je fuk zda přítelkyni nebo manželku - jaký v tom je rozdíl?? Ten papír?  Ne. Není žádný. ) anebo není. Pokud už podvede, tak:

- zatlouká a nikdy to nepřizná a ještě bude hnusný a přetočí vše na partnerku

- zatlouká, nakonec přizná a odejde

- zatlouká, nakonec přizná a bude prosit za odpuštění a vztah bude pokračovat, ale milenecký vztah neukončí

- zatlouká, přizná rychle pod chytrou volbou slov zdatně komuničkně nastavené partnerky

Nezatloukat znamená rovnou odchod k nové partnerce anebo řešení hodí na ženu, ať se ona rozhodne (protože pro chlapa je to pak jednodušší), což není Tvůj případ.

Co se týče poznání, zda někoho má nebo zkrátka už o vztah nestojí je asi ten, že se s Tebou nestýká tak často a to jak návštěvy, společné akce apod. a i intimně.

Ale jsou chlapi, kteří žijí dvojí život a nedají na sobě nic znát. Jednoho takového dokonce znám a věřím, že jich je dost.

Pokud se Tůj přítel tváří divně apod. , tak to nebude ten případ a je třeba na něj trošku zatlačit, nic jiného Ti nezbývá. Ale připrav si důkazy jinak pokud je trochu sebevědomější, tak by Ti mohl "vyklouznout". Pokud důkazy žádné nemáš a jen indicie, tak se mu klidně mohlo něco stát - problémy v práci, líbí se mu někdo ale řeší to jen v sobě a nepodvádí Tě atd.

Mici, jakých není moc? To mi nějak uniklo. Těch, co to přiznají?  

To máš pravdu, málokerý chlap s tím vyrukuje.  

Ano.

  Myslím si, že žádný nevěrný chlap není ochoten přiznat nevěru. Jednak je to pro ně ponižující přiznat chybu a druhak vědí, že by se přiznáním připravili o ten servis co jim ze soužití plyne.  

   Panáček bude asi pěkně vyčůraný a tak mlží a mlží, nebo se bojí, těžko říct. Nic nepokazíš, když ochladneš a věř, že kvalitní muži jsou, nejsou možná tak na očích, ale jsou.  

Díky za vaše velmi  přesné reakce. Přesně to je ono, zatlouká ale velmi obratně, je stále milý, chápající, nechápe co chci říct, když řeknu, že tohle není tak jak říká vůbec se o tom nechce bavit, to znamená co vím zcela jistě o tom se odmítne bavit, to co nemohu prokázat zcela nezvratně o tom řekne, že je to jen výplod fantazie, bujné představy, vykonstruované, překroucené, nepodstatné… skoro jako by říkal / teď to trochu nadnesu/ no, s tou jsem i spal, ale miluju jen tebe. Tak to pochopitelně není, ale když jsem mu řekla jméno té dotyčné, tak řekl ano, znám, ta existuje, ale nic s ní nemám. Říká mi kdy mu mám a nemám volat, kdy má nějaké věci s dětmi a ony to nesmí vědět/ nevím, jestli mu dospělé děti čtou SMS či co/ prostě říká nevolej, protože to asi není příjemné když je s jinou a chodí mu SMS a nebo někdo volá.   Pořád říká že si přestáváme rozumnět, ale ve vztahu chce setrvat. Ano, někdy mi dojde, že by nás chtěl obě, nebo že tam to druhé není tak jisté a proč zavírat vrátka. A i jinak mám pocit, že času na mne má stále méně, pořád má nějakou nabídku práce a nebo se musí za něco revanšovat a jet tam a onde, ale tam mi nevolej, to já když jsem jinde nenám myšlenky na to, že mi voláš a musel bych se pořád omezovat v tom co ti říkám. ) Přitom když to tak vezmu, tak naše hovory prakticky žádné intiimnosti nemají nebo jen velice málo, tak nechápu, co by prozrazoval)… No prostě jak říkám, co řeknu, je můj problém, moje výmysly, moje fantazie a když raděj mlčím, tak a proč jsi neřekla, to já bych dojel abys nebyla smutná… a pomohl bych a zařídil bych a … ale já už  nevěřím, pokud jsem volala je mi ouvej tak napsal a co mám dělat jsem 80 km a právě jsem si dal něco… Ano v žádném případě nechce, aby snad to vyznělo, že je to jeho selhání a taky má ve mně rezervu.

Mne strašně mrzí, že ze všeho cítím, jak by chtěl, že jsme se nerozešli kvůli němu, ale že jsem to vlastně zavinila já, protože jsem mu přestala rozumnět a přestala mu věřit a začala se stavět proti němu a vytvářet prostředí ve kterém se nedá komunikovat.  . Takže si pořád dělám výčitky, kde jsem já zklamala, ale to není pravda. Kdybych ho i teď neměla ráda, tak se za to co mi dělá na něj opravdu jak se říká vykašlu, ale on je tak výmluvný, všechno hned vyvrátí a i když s ním zabředu hovor, lidi já to vím, že se něčeho dopustil, ale nakonci té debaty on odchází středem jako vítěz a já jsme ta, co se patří aby se omluvila. A já tomu zase uvěřím, že jsem ho neprávem podezírala. Jak to, že se mnou takhle manipuluje?? !!!

Něco napíšu, on to, co je tam důležité jako že přehlídne a chytí se nějaké banality a o té píše, já zase napíšu tohle je banalita, hlavní je, že.  zase to zopakuju a on zase to jako přehlídne a všimne si třeba toho jak jej oslovuju, jak a tak to jde pořád dokola tak dlouho až napíšu tak jo, OK, promiň. A on fajn, posílám pusu. A navíc ze mne velice obratně dokáže i vytáhnout odkud to vím a pak si dá jo pozor tu chybu nezopakovat.

Hele Myro, tohle řve do světa. Prostě je to tak jak píšeš. Poslouchej ten hlas uvnitř, nenech ho přeřvat rozumem a nemůžeš se nikdy splést.  

Takže i tady radím, poslouchej, co ti radí tvůj vnitřek a bude to tak správně. Ne to, co vysílá hlava.

Máš přesnou intuici a jen se rozumem snažíš to v sobě ubít.  

Na tvém místě to utnu  zavčasu, pokud nemáš jiný důvod s ním setrvávat.  

Chlap, pokud ho neusvedcis, neveru neprizna. Proc by to taky delal? Ma dva vztahy a vyhovuje mu to.

On si dokonce i mysli, ze nic spatneho nedela!! Vy obe tuhle hru hrajete s nim.
Ty jsi ale vynalezava, a tak si muzes zjistit, kdo je ta druha a eventuelne se domluvit s ni. To pak chlapa dostane, kdyz ho pak usvedci z nevery obe!

"Proc by to taky delal? Ma dva vztahy a vyhovuje mu to. "

Lištičko, takto právě jsou schopné v takovéto situaci uvažovat ženy. Chlap to, až na vyjímky, vnitřně těžko nese ač se to nezdá. Pořád vnitřně řeší pocity viny a jak ublížil či ubližuje té a pak zase té, jak dělá co nemá atd atd. Je to v hlavě, tedy u toho chlapa, spíše ode zdi ke zdi ikdyž to na venek nevypadá. To že to pak obrátí třeba proti vám, když se to provalí, je jen další uník před těmi pocity. Toto je totiž trochu jiným uvážováním mužů a žen a s aktem nevěry to nemá co dělat. Uvědomte si prosím, a teď mluvím za nás chlapy, že my stále řešíme vědomě či nevědomky jednu zásadní věc: "Proč musím mít jen jednu ženskou, když je jich ještě tolik  dalších přitažlivých okolo. "  Pokud něco ve vztahu neklape, přijde nevěra. U nás mužů je často příčinou sex. Bereme ho trochu jinak než ženy. Zesnulý doktor Dr. Plzák jednou řekl:" Žena se vyrovná muži tehdy, až se po sexu bude chovat jakoby se nic nestalo…" 

Promiň, ještě jsem se nesetkala s chlapem, který by řešil v sobě pocit viny. To žena pálí mosty, ale muž? Ten si kliďánko udržuje klidně i dvě rodiny, nejen vztahy.

No pod heslem zatloukat, zatloukat. Nikdy.

Ani kdybysme Tě  mučili????

Samozřejmě. Pokud není nikdo při činu přistižen, je třeba se na něho dívati jako na nevinného.

Rozumný člověk (a je jedno jestli jde o muže či ženu) nevěru nepřizná nikdy.

Nechápu v čem je nějaké přiznání potřebné. Vidím v tom spíš vlastní masochismus (ze strany dotazujícího).

Ve vztahu je třeba důvěra a jestliže partnerovi nevěřím, nemá takový vztah cenu.

Když je protějšek přesvědčený o tom, že je mu partner nevěrný, stejně neexistuje způsob jakým ho přesvědčit, že tomu tak není. Nemluvě o tom, že je takové pátrání ponižujicí.

Myro, je to hnusné, je to ponižující, je to neupřímné, tak proč v tom pokračovat? Nenech se tím dál trápit, nerozpytvávej to, neřeš, nehledej, nezkoumej - ve výsledku to stejně nejvíc ublíží tobě. Ukonči to dřív, než si úplně zničíš sebevědomí. To je jeho problém, že se neumí rozhodnout, že chce mít dvě najednou, že já nevím co. Možná je prostě slabej, nedokáže to říct, nedokáže se rozejít. Obvykle to ale nebývá z velké lásky k podváděné (protože proč by ji teda podváděl), ale ze strachu a možná nějaké nedopělosti, setrvačnosti, nejistoty nebo prostě jen z rozlišné povahy žen a mužů.

Jak ti radila sorbonos, zeptej se ho, zda se chce rozejít a nebo mu prostě rovnou řekni, že se chceš rozejít ty. Takové vztahy jsou fakt k ničemu, pokud jednomu ze zúčastněných ubližují.

Ano, máte všichni pravdu. Rozejít se. Tak by to mělo být. Ale já tenhle vztah tak dlouho hledala, bylo to opravdu krásné silné přátelství  a k němu se pozvolna přidával milostný náboj. Trvalo to 5 let a já byla opravdu strašně šťastná. A říkám to otevřeně, myslela jsem si, že by mne nikdy nezklamal a i když jsme spolu nikam nejezdili, nedávali si žádné dary, setkávali se tak jednou za 3 týdny bylo to hezké a vzhledem k tomu, že jsme si denně aspoň chvilku zavolali jsme prakticky nepřestávali být v kontaktu.

Bohužel pak nastal zlom, když jsem zjistila, že právě toho že za mnou jezdí tak málo asi využívá ještě i k dalším kontaktům. Dlouho jsem si myslela že si to jen namlouvám a že opravdu má povinnosti pracovní i rodinné jak mi tvrdil, …

Nebudu to celé popisovat, ale v podstatě více jak rok mne takto udržuje v tom, že se nic neděje. Až jsem to opravdu už nevydržela a po velkých vnitřních bojích ABYCH NĚCO NEZKAZILA  se jej začala nenápadně ptát na různé věci, ale  doposud nic ne že  nepřiznal a ani nepřipustil nic. Vše je jen jak už jsem psala moje bujná fantazie. … umí mluvit, obratně se vysleče z problému, odvede řeč na něco jiného…ale stále mi říká, že on teda je ve svých citech stálý a pevný a jen ten, kdo nevěří / tedy já/ dovede vytvářet tyto konstrukce.

Jestli tomu rozumíte těžko se odpoutat od někoho s kým vám bylo tak dobře a hezky a navíc, když vám tvrdí, že proč to dělám, když on mne má tak rád a jak říkám, je tak obratný, přesvědčí vás o opaku.

Řeknu třeba a proč jsi mi neřekl, že jedeš navštívit Hanku, / naše společná známá/, mohla jsem jet s tebou. A ani jsi mi o tom neřekl, že jsi za ní byl, / já se to  po delší době dozvěděla od ní, která se mi tím pochlubila, ale pozor ona neví, že spolu chodíme, je z úplně jiného dosti vzdáleného města, jen si dopisujeme o ona si myslí, že jsme on a já jen přátelé o to byla otevřenější/. a on řekne. Neříkal jsem ti to? Aha, ale to jen proto, že vlastně o nic nešlo, bylo to bezvýznamné setkání a stejně jsem si říkal, že ty bys ani nejela,, vím, že ji moc nemusíš. A já, ale ne, viděla bych ji moc ráda. A on, no, tak to jsem si spletl, tak příště jedem spolu, už se moc těším!   To není sice ta žena o níž já si myslím, že je jeho novou přítelkyní/ i když kdoví? /, jen aby jste viděli jak to otočí, udělá z toho, jak se budem těšit na další společný výlet: / jen na okraj nikdy se neuskutečnil, byl za ní zase sám, ale to jsem mu ještě ani nestačila říct, že se mi zase pochlubila/.   

Já vím, ale je to těžké opouštět někoho kdo je vám blízký, raději  leccos i přehlédnete, …vidina, že  zase budete sami, to je dost zlé. Mám hodné děti i vnoučátka, ale na takové to popovídání si a s ním se dalo mluvit úplně o všem děti nemají čas a vnoučátka jsou ještě malá.

Já vím, musím to udělat, ale je to těžké, ale je to nevyhnutelné. Dospělo to už moc daleko, jezdí za ní často, na mne čas nemá  a jen mne vodí za nos a děcka mi říkají, že zneužívá mé dobroty. Vím to taky. Jen jsem si myslela, že třeba chlapi jsou aspoň víc čestní a dokáží říct na rovinu…

Můj první muž, byli jsme spolu 20 let a to jsem si o něm myslela leccos špatného mi aspoň řekl : Víš Myro, já se ti omlouvám, vím, že bys pro mne udělalala všechno na světě/ a taky že ano/, a jsi strašně hodná, ale já prostě jsem se fakt zamiloval a musím jít, je to silnější než já. A šel. Trvalo mi to 5 let než jsem se z toho vyhrabala, ale aspoň jsem věděla, že prostě se mnou už být nechce.

Ještě jednou moc děkuju za to, že jste mi radili, že jste mi věnovali svůj cenný čas a pomáhali  mi. Dík.  

Myro, opravdu je to skvělej (šílenej) manipulátor, s ním bys nejen nikdy nevěděla, na čem jsi, ale i kdyby Ti náhodou něco takového za zády neprováděl, tak mít někoho, kdo ( jak to tak čtu a valím oči) kv. jakékoli sebemenší prkotině z Tebe udělá tu "špatnou" a ještě v Tobě vyvolá (spíš Ty si to necháš) pocity "viny", je hrozný, s někým takovým přece ani nemůže existovat normální, upřímnej a vyváženej vztah.

Držím pěstičky, ať to zvládneš. Jsi ještě mladá ženská a jistě se najde někdo, kdo si té Tvé dobroty bude vážit.

Myro, krásně jsi to napsala a kdyby sis to přečetla cizíma oči, tak uvidíš všechno, co vidíme my.  

Leňa to popsala dokonale…manipulár, který  to prostě umí.  

Každý má možnost volby a je jen na tobě, jak se rozhodneš. Doufám, že správně.  

Myro, prave jsem docetla knizku, ve ktere se najdes!!
Tana Keleova-Vasilkova "Nikdy".
Pujc si ji v knihovne a ten pribeh ti otevre oci!!

Jedna se tam o zenu ve tvem veku, ktera prozila podobny vztah.

Ano, knížku jsem čatla, Katku Petr taky opustil po 20 letech manželství, máš pravdu.

A zažila si svoje i srodiči a dětmi.

Četla jsem asi 8 knížek od této spisovatelky, píše ze života, pravdivě.

Myro, řeknu Ti to takhle, je mi skoro jako Tobě a ano, samota není příjemná. Ale než takového "partnera", tak raději žádného. Záměrně píšu "partnera" v uvozovkách, neboť v jeho chování nic partnerského nevidím. Víš, Tebe momentálně trápí, že máš dost indícií a on se Ti nechce přiznat k nevěře. Mě by na Tvém místě již dříve a více trápilo, že Váš vztah musí být utajovaný, nikam jste spolu nejezdili a že Ti říká, kdy mu můžeš volat a kdy ne a k tomu Ti říká: "to já když jsem jinde nenám myšlenky na to, že mi voláš a musel bych se pořád omezovat v tom co ti říkám…atd. " A to je to, co by mi vadilo hned a dál by ani nic jiného už dávno nebylo, protože takhle se někdo, kdo mě má údajně rád nechová a nevyjadřuje. Ten člověk neví co to je mít rád, nemá srdce a svědomí, proto z Tebou vědomě manipuluje a ubližuje Ti. Dobře ví, že Ty city, srdce a svědomí máš a přes tyto Tě promyšleně manipuluje tam, kde Tě chce mít. Ne, on není ten, který si zaslouží Tvé city.  

Nevěra je dost choulostivá věc a nikdo se k ní rád nehlásí. Je to věc, která ubližuje mnoha lidem v okolí, i když možná vznikla jako řešení problémů ve vztahu.

Pro tazatelku:Miluje se s Vámi? Je k Vám pozorný? Jestli ne, tak má jinou. Buď jen v mysli a nebo už i v reálu. Na přímou otázku Vám neodpoví, takže to nemá smysl. Co by se změnilo, krom toho, že byste už to věděla opravdu, na tom, kdyby se Vámn přiznal? Vlastně nic. Dělejte tedy tak, jako by se přiznal. Kašlete na něho a postarejte se o sebe hlavně, protože toto byste stejně dělal po jeho přiznání. Vím že to není jednoduché, ale co jiného dělat.

 Říkám to otevřeně, myslela jsem si, že by mne nikdy nezklamal a prostě se to ve mně pořád pere, jestli by to udělal a proč. i když jsme spolu nikam nejezdili, nedávali si žádné dary, setkávali se tak jednou za 3 týdny bylo to hezké a vzhledem k tomu, že jsme si denně aspoň chvilku zavolali jsme prakticky nepřestávali být v kontaktu. …

No a odpověď Michaelovi. Ano, pozorný je stále… co se toho sexu týká tak to není tak bouřlivé v našem věku už přece jen … ale asi takto, není to bez intimností, lépe řečeno nebylo do té doby než jsem se jej začala jaksi sem tam přece jen na něco ptát, po těchto dotazech jaksi to vše ubývalo … a navíc teď jsme spolu už hodně dlouho, několik měsíců se neviděli, jen volání a SMS, tak to jaksi ani nešlo…

Už jsem se fakt rozhodla, že to ukončím, už jsem i napsala, že nechci jen vyplňovat prázdná místa v diáři a že vím, že ne všechno co říká je pravda, opět že je to jen vykonstruované, vymyšlené, převrácené… tak jsem zjistila, že tudy cesta nevede, že stejně nic nepoví. To, že bych byla v podstatě ráda, kdyby mi řekl pravdu nelze, neboť co není nemůže přiznat. prostě dokola… mě nejde o přiznání, chci vědět jestli o mne stojí, . já mu nechci ublížit, .

No ale všechno vedlo k rozchodu … až  včera mi došla SMS, že na mne stále myslí a miluje mne.

Vůbec nevím, jak s tou informací po dlouhé době naložit. Nevím co dělat. V podsatě jsem si to už v hlavě srovnala a on mi tohle napíše. Jen pro úplnost, třebe dodat, že těmito slovy jsme dost šetřili a neříkali jsme si je pořád, prostě jsme to brali,   že tohle se denně neříká. Proto mne to zase tak vykolejilo.

Jinak Michaeli, ty jsi mladý, ale myslíš, že sex opravdu nelze se dvěma partnerkami? Navíc jak já tak tuším, že jsme od sebe 250 km vzdáleny/ myslím my jeho dvě partnerky/?  Co když nás chce obě. Je to pro mne potupné se dělit, to nechci, jen si říkám, že to není nemožné. Já ji jen tuším, ona o mne pravděpodobně neví a on proplouvá mezi námi. nevím, ale jaksi tuhle teorii připouštím, že z pohledu chlapa, který nemá závazky ani k jedné z nás, to asi jde. Co myslíš?  

    Miluje?  Chachá, ten had zjistil, že mu teče do bot tak se snaží.  Zapomeň na něho, nejsi ani Ježíš, ani nemáš Alzheimera, abys mohla toto odpustit a zapomenout!