Téma: Přítelkyně je pořád v kontaktu s kolegou, plánují spolu volný čas a píší si i o sexu - vadí mi to a trpím tím, vztah upadá

Píšeš, že dřív jste si např. povídali celý den a že plánování společného víkendu je skoro nulové. Tak mě v souvislosti s tím vším ostatním, co jsi napsal napadá, jestli to Vaše chození už nebylo spíše stereotypnější a nudnější - ve Vašem věku bych to viděla i na nějaké společné aktivity, zážitky, prostě užívání si společných chvilek, než jen na celodenní povídání si. Proto Ti i přítelkyně řekla, že: "že to nebrala vážně a bylo to pouhé odreagování, protože se mnou se vídá pořád a píšeme si, když je možnost a že už dlouho beze mě nikde nebyla a potřebuje se uvolnit a odreagovat beze mě." a i proto si myslím, že je pro přítelkyni nová práce, ten kolega atd. prostě něčím novým, co jí najednou prostě víc baví - je to nové, neokoukané, vzrušujícící atd.

Na druhou stranu si myslím, že ta její komunikace s kolegou již přesáhla hranici kamarádství či přípustného flirtu, byť tu komunikaci Ti neukázala jistě sama, ale přečetl jsi si jí bez jejího vědomí.  

Takže podle mého názoru to vypadá, že se Vaše cesty nejspíše opravdu rozejdou. Myslím si, že přítelkyně touží po změně.

Protože já mám málo času skrz práci a prostředí kde žiji, tak na tom nemám vždy čas a chuť. Když studovala, tak měla víc času než já a i tak se nikdy nic moc nenaplánovalo. Asi jednou do měsíce chodíme mezi lidi do hospody, jezdíme nakupovat nebo do kina taky jednou do měsíce. nedá se říct, že by jsme pořád jen seděli doma. Ale díky práci  mám 2x do týdne zkrácený víkend, takže toho času, takhle taky moc není. každý rok jezdíme na dovolené, na různé výlety a akce, to ale většinou jen v létě nebo když je počasí. Je ale pravda, že poslední dobou moc nikam nechodíme a proto jsem začal plánovat a vymýšlet, co by jsme mohli dělat. Z její strany ta aktivita ale není a říká mi, že by chtěla jít někam pařit beze mě, co mi trošku vadí, že nechce vzít i mě, ale chápu to, že někdy potřebuje se jít bavit i beze mě. Máš pravdu, že náš vztah poslední dobou je nudnější a stereotypní, možná proto se událo to, co se událo. Ano, to máš pravdu, bez jejího vědomí a souhlasu jsem si to přečetl. Když jsem se ptal, co si píší nebo jaká je s ním spolupráce, řekla mi, že dobrá a že si píší kraviny a těma kravinama měla namysli ten sex, flirt a další věci. Myslím si to i já, že dlouho už spolu nebudeme. Poslední dobou stále něco řeším, co mi vadí a ona to nechápe a nechce se o tom bavit. Je spíš taková, že nic neřeší a potřebuje akci a komunikaci mezi lidmi. Snažím se teď o změnu mého chování v problémech a vymýšlení aktivit, protože přece jen má pravdu, že moc aktivní vztah nemáme. Snažím se teď dělat věci díky kterým by byla šťastná za náš vtah, ale bojím se, že to bude pořád málo a že rozjetý vlak jejího chování, přístupu ke mě a psaní s kolegem neskončí.

Pokud to nechce řešit ona, nezbývá ti než se taky zařídit po svém. Buď snášet to, co ti vadí- otázkou je, jak dlouho tohle někdo může vydržet, když zi tím dává najevo, že tvoje problémy  potřeby ji vlastně nezajímají-, nebo si najít jinou.  

Právě že už po tom všem několik týdnů to snášet nedokáži a opětovně se vracím k tomu, co si psala s kolegem a proč pořád po tom všem si píší takovým způsobem. Své potřeby a problémy ji najevo dávám a jsem k ní upřímný, ale ona mi nic takového neříká. Neříká mi, že jí chybí ode mě chválá, o které jsem si myslel že ji dávám dostatečně najevo i s tím, jak je v prácí dobrá a šikovná, jak je dobrá holka a že ji miluji, což mě mrzí. O práci mi taky moc neříká jaký měla den, takže těžko to s ní mohu propradt, povzbudit ji. Problém vidím hodně v kominukaci a ve vzájemném chování.

Problém je spíš v ní. Já si myslím, že se do toho kolegy zakoukala a nějak jí to s ním nevychází tak tě má jako zadní vrátka. Tak to aspon vidím já z pohledu ženy. Už jste spolu dlouho a zamilovanost za tu dobu už určitě z její strany opadla. Ona však přichází stále do kontaktu s novými muži kteří ji oblbují. Ale tohle jsi asi nechtěl slyšet. Dívám se na tvůj věk, ona je určitě taky ještě mladá. Jestli se k ní chováš hezky tak asi neví co v tobě má a pravděpodbně si tě nezaslouži. Pravděpodobně je také ještě nevyřáděná. Držím ti palečky.

Toho se právě bojím i já, že se jí líbí. Když jsem se jí na to ptal, proč takhle si s ním psala, řekla mi že že srandy a pak i to, že ho bere jako dobrého kamaráda a že ho nechce, nepřitahuje a nelíbí se jí, ze má mě a chce být se mnou. Řekla mi, že ona je ještě trošku puberťák, i když sama o sobě tvrdí a prezentuje se, že je dospělá, a že i on je ještě puberťák a možná proto to, že já jsem už dospělí a bere mě tak. Takže ji nejspíš vadí, že jsem až moc dospělí a ona není a potřebuje mít někoho takového, jako je ona sama, kolem sebe. Kolega ke samozřejmě nezadaný a vím, že se jí líbí. Všiml jsem si i náznaku, že v určitých věcech se mnou nesouhlasí a raději souhlasí s ním. To že její zamilovanost odpadla je klidně možné protože už delší dobu mi neříká že mě miluje a nevidím z její strany žádnou snahu me informovat, jestli se uvidíme a kdy na to bude čas. Musím se ptát já jí a připomínat se, jestli mi vůbec zavolá nebo bude možnost se vidět. Ano, stále přichází do kontaktu s novými muži kteří z ní jsou tzn. hotovi a neustále ji kladou kompliment co se týče pracovní stránky, tak i výhledove. Snad každý týden od ní slyším, že ji někdo složil kompliment a ten ke a, ji to říká a píše snad denně. Přes to všechno jak jsme si spolu o tomhle promluvili už si s ním takhle nepíše, ale píšou si o pracovních a i osobních věcech jako velcí kamarádi kteří se mají fakt rádi. Denně si píši a poznám to už jen díky tomu, že později odepisuji, nereaguje na vše a je chladnější. Ví, jak jejich časté psaní a jak se mi to nelíbí, ale ona v tom pokračuje přes to všechno dal a samozřejmě jen o práci nejde kdyby jen šlo, tak s tím nemám velký problém. Začínám hodně zarlit a už nevím, co si myslet. Její upřímnost a otevřenost ke mě je velmi malá a přijde mi, že říká víc jemu, než mě. Řekla, že už jen chvíli a pracovat s ním tak moc nebude protože pak pojede sama na sebe a nebude potřebovat jeho pomoc, takže nemohu si zase myslet, že mi ho chtěla. Víte, u ní je problém s tím, že studovala psychologii mnoho let a opravdu ji ovládá, takže v tom vidím kámen úrazu našeho vztahu a řešení nesrovnalosti a problémů. Víte, já jsem komplikovaná osobnost. Ona je extrovert, který je veselý, akční a společenský,  já jsem, dá se říct, úplný opak. Za poslední 3 měsíce z mého pohledu dala věci, které se mi moc nelíbí a snažil jsem se o nich mluvit, ona to ale zaignorovala, zamluvila a nebo se vyjádřila bez jasně odpovědi, tak to ve mě stále bylo a díky tomu se to stále vracel. Poslední dobou moc šťastná se mnou není, vím to, nedivím se jí, já moc taky ne, ale mám ji rád a nechci o ní přijít. Stejně, kdyby mě chtěla pověst nebo se rozejít, tak to udělá a já to nijak ne odvrátit. U mě je zase problém ten, že nejsem moc společenský, upovidany ve společnosti, naladovy a možná negativní. Snažím se na tom pracovat, e najde se vždy věc, která mě zasáhne a zkazí mi náladu. Ale dávám ji najevo, city, lásku, že mi chybí, že mi na ni záleží, zájem o ní, podporuju ji, povzbuzuju  a stojí při ní. Nemůžu zase vše svádět na ní, že je špatná a já svatý, vina je na obou v stranách. Nejsem dokonalý.  

Jiří, ještě než jsem došla k Tvé poslední odpovědi, napadlo mě, že vy dva jste prostě rozdílné povahy. Přítelkyně flirtuje s muži, je společenská, komunikativní, evidentně jí lichotky jiných mužů imponují. Ty jsi klidnější, introvertnější typ, společnost moc nemusíš.

Ani nevíš, jak Tě chápu, protože i já jsem taková nespolečenská a uzavřená povaha. Řekla bych, že kdyby váš vztah trval nadále, budeš mít sám se sebou docela problémy, protože se nejspíš budeš snažit přítelkyni přiblížit, zařadit se tam, kde se necítíš (společnost) apod. A to je vždy problém, protože děláš něco proti své přirozenosti.

Myslím si, že kdybys měl povahově podobnou partnerku, tyto problémy by Ti odpadly…

Obávám se, že přítelkyně se nebude chtít s Tebou "usadit".

Tvoje žárlivost je tady na místě, nemusíš se cíti provinile. Kolem přítelkyně se točí cizí muž/i a je jasné, že se Tě to dotýká.

Nehledej tedy chyby u sebe, jsi jiná povaha a ta je zkrátka vrozená.

Držím Ti moc palce, ať se vše vyjasní k Tvé spokojenosti a hlavně!!! buď si vědom toho, že každý jsme jiný a né s každým je nám dobře.

Já mám na to trošku jiný názor. Podle mě to není tím že je extrovert, protiklady se přeci přitahují a to je v pořádku a normální. Podle mě to je spíš tím, že je nestálá. Bud se vyřádí ted v mládí, a nebo taková zůstane a nebude stálá partnerka nikdy pro nikoho.

Navíc, pokud má přítele, tak nemá s ostatními muži co flirtovat…

Daro007, a Vy máte partnera, který je Vaším protikladem?

Vždycky jsem měla partnera který byl protiklad

Vidím to také u svých rodičů. Moje mamka je extrovertka, můj otec introvert, a klape jim to přes 40 let… není to o tom jestli je někdo extrovert nebo introvert. ale o tom, jak je to kvalitní člověk a vzájemné toleranci.

Protiklady se přitahují, to je pravda. Je to tím, že když si vezmeme třeba introverta, tak on víc přemýšlí, není spontánní, akcni a komunikativní ve společnosti, za to extrovert je přesný opak, má opačné vlastnosti a řekl bych, že mnoho introvertu by v tomhle chtělo být stejných a možná i v jiných vlastnostech, samozřejmě ne úplně ve všem. Introvert má něco, co bych chtěl mít ve skrytu duse  i extrovert a obráceně. Já osobně bych chtěl být stejný jako má přítelkyně v komunikaci s lidmi, mluvit s nimi tak sebe jistě a příjemné, plný pozitivních emocí, mít tolik přátel. Myslím si, že se vzájemně mohou doplňovat a i učit.  V tom bych viděl tu sílu přitažlivosti. Tyto mě poznatky najdete v mnoha knihách o psychologii. Jako nevýhodu bych bral to, že díky odlišnosti svých povah mohou nastat komplikace v přístupu k tomu druhému,  ke vztahu, v řešení a nepochopení problémů. Hlavní je komunikace, upřímnost, pochopení, snaha a tolerance, ale jakmile tohle není, tak vztah není pevný a vznikají problémy, hádky a z největší pravděpodobností dojde i k ukončení vztahu. Můj názor je ten, že odlišné osobnosti spolu dlouho vydržet bez věci, které jsem uvedl, nemohou, mám s tím vlastní zkušenost a nikdy takový vztah nevydržel moc dlouho. Rozchod nastal kvůli rozdílnosti, nepochopení. Jinak přítelkyně o sobě tvrdí, že už se vyřadila a nepotřebuje blbnout, podvádět a nebo mít úlety. To mi ale moc nesedí s jejími činy a psaním. Opravdu už nevím, co mám udělat dál, aby si uvědomila své chování, pochopila mě a snažila se mi dát najevo, že toho opravdu lituje a nehodlá to opakovat a že změní přístup k němu. Bohužel, nestalo se tak a i nadále, i když bez psaní o sexu, si píši a mají k sobě blízko. Píši si denně a skoro i vidí. Uvítal bych, kdyby se se mnou o něm chtěla víc bavit, promluvili si o tom, řekla mi, co si psali a nebo i dobrovolně ukázala. Teď v pátek, den po tom, co jsme se kvůli němu a všemu vlastně pohádali, mu napsala jak je nejlepší a zakončila to smajlike-pusou. Po přečtení to ve mě začalo vrit a říkal jsem si, že to vše snad ani neskončilo.  

Jak Tě tak dál čtu, tak si o tom všem myslím toto:

1) Když to hodně zjednoduším, tak Vy dva jste vedle sebe či spolu jako jablko a hruška, kdy jablko by chtělo, aby hruška byla více jablkem a obráceně - což je nereálné už z podstaty toho, že prostě jablko a hruška nikdy nemohou být stejné, každé samo za sebe je něčím charakteristické, co jím je vlastní, ale tím jsou od sebe odlišné, a společné mají to, že jsou ovocem.  

2) Ano, říká se, že se protiklady přitahují. Ale, vezmu-li to z pohledu vztahů, neboť o ten se tu teď jedná, tak i tak, by měli mít i tolik společného, aby je mělo co přitahovat - a to dle Tvého psaní já moc u Vás nevidím. Navíc je třeba vztít do úvahy i to, že dnes je podstatně jiná doba, a to co fungovalo před 40 lety nezamená, že bude fungovat i dnes.

U Vás dvou dle Tvého psaní vidím nebo cítím to, že čím jste spolu déle a čím jste starší, tím jste více rozdílnější a tím více se od sebe vzdalujete. Což ale já na jednu stranu ve Vašem věku považuji za přirozený vývoj. Je přeci jasné, že člověk se nestane fyzicky a psychicky dospělým dnem 18tin tak, aby byl natolik zralým a zkušeným člověkem, že už by nemohl dál zrát a nabývat zkušenosti i např. chybami. Myslím si, že jak u Tebe, tak u Tvé přítelkyně jsou věci, na kterých by bylo dobré zapracovat, pokud někdy budete chtít mít opravdový, kvalitní, šťastný a spokojený vztah. Navíc u toho Tvého výčtu, co je hlavní, mi tam chybí také např. důvěra, úcta a respektování soukromí = ano, teď mám na mysli to, nevím, zda-li o tom přítelkyně vůbec ví, že si čteš bez jejího vědomí její konverzaci, a dokonce by jsi chtěl, aby se přítelkyně s Tebou o něm chtěla více bavit, promluvili jste si o tom, řekla Ti, co si psali a nebo Ti to i dobrovolně ukázala.

Za sebe píšeš, že: "nejsem moc společenský, upovidany ve společnosti, naladovy a možná negativní. Snažím se na tom pracovat, ale najde se vždy věc, která mě zasáhne a zkazí mi náladu." Já bych k tomu ještě doplnila, že mimo to jsi přecitlivělý, nedůvěřivý a chybí Ti sebevědomí. A to vše dohromady není tak úplně ideální kombinace do žádného vztahu, tohoto, ani jakéhokoliv budoucího, protože hodně žen chce mít vedle sebe spíše muže (bez ohledu na to, zda-li je introvert nebo extrovent), nejen vzhledem, ale i vlastnostmi, jinak bude každá žena vedle Tebe po čase, když Tě více pozná, hledat jinde a prostě to opět nedopadne. Takže ano, pokud jsi začal na sobě pracovat, vydrž v tom dál kvůli sobě samému, bez ohledu na to, jak tenhle vztah dopadne, nebo Ti nebudou dopadat ani vztahy další. Aby nedošlo k nepochopení, nejde o to, že jsi introvert, ale pokud jsi náladový, možná i negativní, snadno Tě něco rozhodí atd. , tak to by odradilo i mě, a že umím být hodně chápavá a tolerantní. Ještě mě napadá to, že sáhodlouhé povídání si, vysvětlování, dotazování, pátrání v soukromí atd. ve vztahu, pokud něco nefunguje, vyžadují a dělají spíše ženy, si myslím já.  

O přítelkyni píšeš, že: "je extrovert, který je veselý, akční a společenský", že: "ona je ještě trošku puberťák, i když sama o sobě tvrdí a prezentuje se, že je dospělá, a že i on je ještě puberťák", a že na základě toho všeho, co se stalo, už nevíš, co máš dál udělat, aby: "si uvědomila své chování, pochopila mě a snažila se mi dát najevo, že toho opravdu lituje a nehodlá to opakovat a že změní přístup k němu." No, jste spolu od jejích 18,5let, Ty máš málo času skrz práci a prostředí kde žiješ, ona má málo času skrz novou práci, kde jí navíc nejen pracovně imponuje kolega, který jí pracovně zaučuje, tudíž si myslím, jak jsem již psala,  že čím jste spolu déle a čím jste starší, tím jste více rozdílnější a tím více se od sebe vzdalujete. Takže já být Tebou, tak jí to rozchodem umožním - ať si na to přijde sama, jestli on je ten nejlepší, případě nějaký další jiný. Podle toho, jak to popisuješ, ona tuto zkušenost či lekci nyní ve svém životě potřebuje. Dostala se do nové práce, kde se jí dostává x komplimentů nejen od toho kolegy, lichocení ostatních jí dělá dobře a v podstatě se opravdu potřebuje vyblbnout, než nabyde více zkušeností a více dozraje, z čehož se do budoucna stanou dvě věci = buď jí to pomůže a časem si z těch zkušeností vezme nějaké poučení, nebo nikoliv. Ona prostě Tebe teď nevidí a neslyší, a ani toho svým způsobem není tak úplě schopna, je v euorii z toho všeho kolem ní, co se děje v té nové práci, a to je něco, čím si potřebuje projít, aby časem rozpoznala ty pravé hodnoty a uměla rozlišit ty pravé kamarády a přátele od těch, kteří se tak tváří pouze proto, když chtějí něčeho dosáhnout. To máš jako s tím facebookem, někteří tam mají tisíce tzv. přátel, ale o kolik z nich se mohou opravdu opřít, když by se dostali do potíží a potřebovali by opravdu pomoci. A umožnění rozchodem píši proto, že si myslím, že Vám to prostě spolu dohromady stejně fungovat nebude, už z toho důvodu, že i kdyby teď přítelkyně vzala zpátečku a na čas se uklidnila, přijde to podle mě znovu, dokud si to nevyzkouší, vlastně jí to bude i lákat jako zakázané ovoce. Ty si myslím, že by jsi k sobě potřeboval jinou ženu - klidnější, podobněji smýšlející, spřízněnější atd. tak, aby ste se na Vaší společné cestě spíše sbližovali, nikoliv vzdalovali. A u Tebe bych to ještě vylepšila tím, jak jsem psala, aby jsi na některých věcech na sobě zapracoval, aby je po čase opět nezačala některá žena hledat jinde. Tím Tě prosím Tě nijak nechci kritizovat, ani tím nemám na mysli, aby se z Tebe místo introverta stal extrovert. Jen si myslím, že i na své straně máš věci, které by jsi mohl zlepšit = změnit. Věřím tomu, že pokud se Ti to podaří, tak pak i Ty sám se budeš cítit mnohem lépe. Koneckonců všichni se učíme celý život, bez ohledu na věk, protože nikdo z nás není jen dokonalý. A vlastně každá životní zkušenost nám má něco ukázat a je jen na nás, co si z ní vezmeme a jak se s ní popereme. Takže neboj, nejsi v tom sám, to je prostě život

A on na ní pořád něco zkouší, má nevhodné připomínky a flirtuje s ní. Naznačuje, jak by ji chtěl, jak by chtěl úplně stejnou holku jako je ona, jak by o něj mohla více pečovat, jak by ho mohla vychovavat, víc se mu věnovat a že i přes to, že spolu nebudou spolupracovat v budoucnu a trávit spolu tolik casu, tak o ní pořád bude mít zájem a psát ji. Co si o tom myslíte? Jak by jste se k tomu postavili?

No já bych ti mohla max. poradit ten nejtvrtší způsob - rozejít se s ní s tím, že jí nemůžeš takhle důvěřovat. A důvěra je přeci základ každého vztahu. Ty se tím trápíš. Nejsi schopný to tolerovat. Ty si musíš najít partnerku s chybama, které jsi schopný toleraovat, a o tom to právě je. Je možné, že jak uvidí, že tě nemá tak jistého, tak si svou chybu uvědomi - teda pokud o tebe ještě trochu stojí. Pokud ne, tak s ní nebudeš ztrácet svůj drahocený čas a dál se trápit. Vybrečíš si to, ale pak bude vše  zase dobré.   Věř mi, že tohle určitě nebude dělat jen tobě, ale i jiným klukům, se kterými bude chodit. Podle mě ji ten kluk jen oblbuje ale myslím si, že jí doopravdy nechce,   jinak by už spolu byli.     Jinak si myslím, že pokud neuděláš něco tak zásadního, tak se nic nezmění a ty se budeš trápit dál. Pamatuj, že každý se k tobě chová tak, jak mu to dovolíš.

Před měsícem, když jsme se rozešli a nebo spíš ona se mnou, protože nemohla překousnout, že jsem jí šel na FB, pak se sbalil když spala a nic jí neřekl, mi řekla, že to nemá cenu, když jí nevěřím a chtěla to ukončit. Zmíníla i, že poslední dobou mi stále něco vadí a stále musím něco řešit a že ji to už nebaví. Kdybych nedávál city k ní silně najevo, kdybych se nesnažil to urovnat, kdybych o ni nebojoval, tak by jsme spolu teď nebyli. Smutné na tom je to, že ona se chtěla se mnou rozejít kvůli tomuhle a nechtěl jsem se s ní rozejít já kvůli jejímu psani, úpadku komunikace a upříimnosti. Ona něco provedla a ještě z toho vyšla jako vítěz. Ona v ten den a v další dny pak řekla, že jestli ode mě uvidí, že jí nevěřím, tak že se se mnou rozejde. Že vztah bez důvěry nemá smysl. Takže kdybych jí řekl, se mi nelíbí, co se stalo a děje, tak by mi řekla, že to nemá cenu a byl by konec. Ona se chová nevhodně ve vztahu, díky tomu už nevím, co si myslet, klesá důvěra, protože si pořád píší a skoro nic se nezměnilo. Ona právě ví, že mě jistého má a proto se asi takhle chová a dovoluje si dělat takové věci. Je to určitě i tím, že najednou jsou v jejím životě nový lidi, zajímaví lidi a nové žažitky a to se jí nesmirně libí. Prožívá nové věci a vidím, že pro ni práce je důležitější než já. Z toho vypovídá i to, že si raději píše s lidmi z práce, volá raději jim, píše raději kolegovy a dobře se s ním baví, protože je to neokoukané, než se mnou. Já s ní ale chci být, za tu dobu co jsme spolu bych nerad vše zahodil. Je pravdou, že jestli neudělám nějaký zásadní krok, tak se nic nezmění, mám s tím zkušenost, takže jí řeknu ať popřemýšlí nad tím, jak se chová ke mě a k němu, proč se takhle chová a aby si ujasnila v hlavě, jestli opravdu chce se mnou být a jestli má jasno v hlavě a v citech. Budu jí muset dát čas, takže se od sebe budeme muset oddálit, nebýt spolu a po několika dnech, týdnu či dvou se jí zeptám, na co přišla a jak to teda bude dál. Jestli bude povídat o nedůvěře a mému chování, tak je jasné, že se mnou není šťastná a nechce se mnou být, takže bude konec. Nevidím už jiné řešení. Jinak bych chtěl poděkovat všem, kteří reagovali, za jejich názor a rady. Mnohokrát děkuji.

Neměl bys se sebou nechat tak zametat a nesnažit se být s ní za každou cenu. Mysli trošku na svou hrdost. Vypadá to, že tvá přítelkyně má oči pro někoho jiného. Aspon podle jejího chování mi to tak připadá. Když ti dávala košem kvůli tomu, že jí nedůvěřuješ, měl jsi jí říct, že má pravdu a že se jí fakt nedá věřit. Protože tohle by vadilo každému normálnímu klukovi kterému na jeho přítelkyni záleží. Zamozřejmě ti držím palce a dej pak vědět, jak ti to dopadlo.

A proc je to porad jeste tvoje pritelkyne!! To mi nejak hlava nebere!!

Máte pravdu, a to asi všichni. Venuju ji všechen svůj volný čas už snad 2 roky. Jakmile je prostor být spolu, kontaktuji ji, jestli i ona nemá nic v plánu, když má čas a snažím se být co nejvíc s ní. Za poslední týdny jsem si všiml, že ona se o to nesnaží a někdy i neplánuje, že se uvidíme, když je možnost a nemá nic v plánu.  Tohle mě na ní mrzí. Právě svou hodnost na úkor mého pohodlí dávám stranou, aby jsme měli šťastný vztah. Nebo alespoň já se o to neustále snažím. Řekl jsem jí, že díky tomu co jsem se dozvěděl upadla má důvěra k ní, ale jestli hodlá toho nechat, snažit se a jestli si je jistá, že se mnou chce být a bude se podle toho i chovat, chovat ke mě, tak by ta důvěra nemusela úplně zmizet a jestli si vše vyrikame, promluvíme si o tom, ujasnime si vše a budeme se k sobě chovat tak, jak by jsme měli, důvěra opět stoupne. Na jsem vždy víc dávám na srdce než rozum a vždy jsem se snažil co to šlo zachránit nás vztah, aby i ona byla se mnou šťastná. Ale když tak pozoruji a cítím i, že ona asi nechce nebo tomu už nevěří, tak začínám dávat víc na rozum. Proč má přítelkyně pořád je? Upřímně, ani já sám nevím. Prostě bez ní si život nedokážu představit a kdybych přišel i o ní, tak můj vztah se stane nudnym a do společnosti nebudu chodit skoro vůbec. Potřebuji si s někým povídat, mít oporu, povzbuzení, rozkos, lásku, a to bych ztratil a neměl, kdyby mezi námi byl konec. To je nejspíš ten důvod, proč se tu trápím už 3 měsíce a měsíc obzvlášť, co si psali o sexu.

Váš vztah už skončil. To co si myslíš, že bys od ní chtěl - podporu a apod. to už je z její strany jen nucené divadlo.  

Tohle už se z její strany nezlepší.  

Tys projevil příliš mnoho citů - na chlapa. Pokud ne s tímhle, utečete ti s jiným. Proč je zatím s Tebou? Protože je to pro ní menší zlo, než být úplně sama.

Píšeš, že potřebuješ mít oporu, lásku a povídat si, ale přitom ona tohle nepotřebuje a nebaví jí to s tebou o tom mluvit. Váš vztah mi přijde jako váha. Zatímco ty jsi na ní závislý, pořád se snažíš něco pro Vás dva udělat, ona je opak. Ty klesáš a ona stoupá nahoru. Vztah by měl být v rovnováze a to ten Váš není. Jak píše Dany, ona se musí vyblbnout a pak časem zjistí, že udělala chybu a vezme si z toho třeba ponaučení.

Ona podle mě už dávno myslí na někoho jiného, proto jí podle mě nechybíš. To je to flirtování s kolegy v práci. Určitě nejsi ani první, a ani poslední.

Jak jsem plánoval, tak jsem i tak udělal a v neděli jsem si s ní vážně promluvil a řekl ji, že si určitě i sama všimla toho, že mezi námi to není poslední dobou nejlepší, že by bylo pro nás dobré, kdyby jsme oba popremysleli nad naším vztahem, nad sebou samotnými a ujasnili si vše v hlavě, ujasnili, zda chceme spolu být a nebo s někým jiným. Zmínil jsem i kolegy a to v tom, aby se zamyslela i nad jeho postojem a city k němu. Zhodli jsme se oba na tom, že naše komunikace není co dřív a že mezi námi je to teď jiné. Zmínil jsem, že ať popremysli nad tím, jestli vztah vůbec chce a jestli se nepotřebuje vyblbnout a užívat si. Zda opravdu se na vztah cítí. Řekl jsem jí ať popremysli i nad všemi problémy, které jsme měli a máme a že i já nad vším popremysli a i nad sebou samotným. A že to bude jak pro ni, tak i pro mě nejlepší řešení. Dál jsem nám čas, aby jsme se nad tím zamysleli a že spolu nebudeme v kontaktu, aby zjistila sama jestli beze mě dokáže být a abych ji nijak ne ovlivňovat a  po pár dnech, že si dáme vědět. Domluvili jsme se na pátku, takže tento týden v pátek si zavoláme a probereme to.

Co si o tomto kroku myslíte?  

Vzala to celkem v pohodě, šla mě dokonce doprovodit a držela mě za ruku. Když jsme se loučili, líbilo jsme se a rozloučili se jako vždy se slovy ahoj miláčku, ahoj lásko. Ale po 2 hodinách si změnila naší společnou profilovky fotku na FB a vyměnila ji za novější, ale je tam už sama. Nedalo mi to a musel jsem ji napsat, co jí k tomu vedlo a jestli to znamená, že se už rozhodla, ona na to, že ji vadilo, jaké tam má tváře (zhubla totiž 12kg) a že to nic neznamená. O hodinu později si dávala fotku na FB, jak se objímá se svým hodně dobrým kamarádem, které ho neviděla rok. O půl hodiny později, přidala fotku kde jen jen on sám s pusou pomalovany od její rtěnky a na tváři má srdce. Jak by jste vy tohle chápali a jak se cítili? Já musel jít okamžitě ven a šel jsem s přáteli do hospody, kde jsem se vyfotil s kamarádkou a i já to na FB dal.  

Tak já osobně na to to, že ten krok dobrý, i když já bych se domluvila jednak na delší době přemýšlení - 5 dnů je podle mě málo, a jednak když už, tak bych zvolila jiné období - teď je adventní čas, období více emocionálnější, ať už tak nebo tak, to se člověk hůře racionálně rozhoduje, je můj názor.

Ovšem, čím jsi to z Tvé strany úplně zazdil, je to, že jsi to nevydržel, opět jsi se při první příležitosti nechal snadno a zbytečně vytočit. Když už jsi udělal ten krok, který jsi udělal a mimo jiné jsi udělal to, že "Dál jsem nám čas, aby jsme se nad tím zamysleli a že spolu nebudeme v kontaktu, aby zjistila sama jestli beze mě dokáže být a abych ji nijak ne ovlivňovat a  po pár dnech, že si dáme vědět.", tak jsi to měl jako muž dodržet = dodržet slovo, a na nějaký fb se vyprdnout a neeereagovat! Ať se přítelkyně na fb třeba staví na hlavu a dává si tam fotky jaké chce a píše si tam co chce, to je jen její projev, který ukáže, jak to ve výsledku vlastně na své straně má a jak to s Vámi dvěma vlastně myslí, ale Ty jsi neměl vůbec reagovat, na nic se jí ptát, a už vůbec ne reagovat taky pubertálně, okamžitě se vytočit, jít s přáteli do hospody, tam se vyfotit s kamarádkou a šup s tím na fb

Ona moc dobře ví, protože Tě zná, jak zareaguješ na její akce či provokace, a Ty jsi to samozřejmě a bohužel vyřešil tak, jak ona přesně očekávala. Ovšem, kdyby jsi dodržel slovo, že je pauza, a že spolu nebudete v kontaktu, abys jí nijak neovlivňoval, tak by to bylo dodržení slova muže = zralého muže, které by ona nečekala, ale za jehož dodržení by si Tě každá žena více vážila.

Přesně jak píše Dany, jen to neřeknu tak elegantně.  

Ženy hrají hry a provokují. Ty jsi ukázal, že jsi ještě nezralý a nechápeš ten rozdíl mezi chlapcem, mužem a ženou.  

Váš příběh byl o tom, že kluk chodil se ženou. Ona ale chtěla chlapa.

Pohádce je konec.

Tady už přemýšlení nic nezvrátí, ona je už rozhodnuta. To loučení bylo krásné divadlo (mimochodem: pro ženy přirozené od přírody, Ty, zatím naivní, se to ješté musíś naučit vnímat jako nedílnou součást života), ale ona už má city směrované jinam (i když si to ani ona sama nemusí uvědomovat (což je další rozdíl mezi myšlením muže a ženy) ). Chovala se vesele, protože jí padl kámen ze srdce (starost) a večer jí čekalo rande s novým "kamarádem".

Ty se musíš naučit své emoce lépe kontrolovat a nereagovat v panice jak dítě. Když v Tobě vzplane zlost, křivda nebo smutek, vždy radši vychladni a reaguj o 3 dny později. Pokud jde o ženy, rychlá reakce není v podstatě nikdy dobrá. Někdy je dobré počkat třeba i 3 měsíce.

Ten čas není důležitý na přemýšlení, ale na ustálení emocí a to trvá dny až týdny, ne hodiny.  

Co napsat. Jak jsem psal minule, klesáš a tím jak jsi jí hned zase napsal si klesl ještě víc. Připomíná mi to tak trochu sebe tenkrát, když jsem se řídil a reagoval emocionálně a dělal stejné chyby. Musíš to překousnout a řídit se ted hlavou. Nenechat se vyprovokovat a hlavně stejně neoplácet.

Taky si myslím, že už se rozhodla, jestli se mnou chce být. Nebyla si tím nejspíš jistá a sama měla v hlavě nejasno a proto to všechno. To co dávala na FB a co tam dělala byla jasná provokace. A já jsem ukázal, že nedokážu dodržet slovo a tudíž nejsem chlap, protože jsem se nechal vyprovokovat a dál ji to znát. Není mi ale jasné, zda její chování znamená provokaci a nebo i důkaz toho, že se mnou být nechce. Ona ví, že toho chlapa moc nemusím, protože dřív spolu spali a chtěl ji. Má přítelkyni nějakou dobu, ale není to stálý vztah. Věděla, že ta fotka mi vadit bude a dám to nějak znát. Vše dělala, aby mi ublizila a ukázala mi, že i beze mě bude šťastná. Jestli se mi ozve dřív, bude to důkaz, že ji na mě záleží, ale nemyslím si, že to udělá. Otázkou je i to, jestli v pátek v den, kdy si máme zavolat a říct si, jak jsme se rozhodli, mi vůbec zavolá. Možná mi napíše jen stručnou zprávu, možná taky ne. Bude pak jasné, že se mnou být rozhodně nechce. Rád bych si i v takovém případě promluvil. Blíží se Vánoce a svátky, které by jsme měli prožít v pohodě a v klidu se svými milovanými a moc mě mrzí, že už to nešlo takhle dal a musel jsem zrovna právě teď udělat takové rozhodnutí a stanovisko. Nemohl jsem dal být ve vztahu, ve kterém jsou problémy a nejsem šťastný, musel jsem se takhle rozhodnout, protože to je poslední možnost, která může nás vztah zachránit a změnit a nebo si díky tomu uvědomíme, že dokážeme být bez druhého a nemělo to opravdu smysl. Nejspíš si to nechci připustit, ale neklapalo nám to a bude nejspíš nejlepší, když se rozejdeme. Kdyby jsme byli spolu, tak to bude slepeny vztah a nic by se nevyresilo, nezměnilo, bylo by to pořád stejné. I kdyby jsme si lecos uvědomili, změnili se, začali se snažit, nebude to trvat věčně a po nějaké době to bude stejně. Její flirtování by tu opět bylo, bylo by to ještě horší a třeba si i našla někoho jiného. Musím si vše promyslet a rozhodnout se. Mám na to ještě pár dní, takže mám čas. Nevidím ji ale do hlavy, nevím, jestli chce dal pokračovat a jestli by se něco změnilo. Jestli ji na mě až tak záleží, že si uvědomí své chyby a začne za mě bojovat. To samé musím i já, protože i já nebyl úplně nejlepší v tomto vztahu a i já bych se musel snažit.  

V pátek zjistíš, že váš vztah už nic nezachrání.

Nastal čas to pochopit.  

Ona si s tebou dělá co chce. Věř mi, že kdyby ji na tobě záleželo, tak by ti takové věci nedělala - v žádném případě. Jsem přesvědčená o tom, že má oči pro někoho jiného. Ona ti ale pravdu samozřejmně neřekne. Asi se z toho budeš muset vybrečet. Rána se časem zahojí a až se na to jednou podíváš objektivně, tak tomu budeš aj rád, že to tak dopadlo.

Měli jste pravdu a v pátek to mezi námi skončilo. Ona to viděla jako nejlepší východisko.

Radost z toho samozřejmě nemáme.

Ale tuhle situaci lze brát i pozitivně - jsi o něo moudřejší a další vztah který bude, bude mnohem lepší. Nebude dokonalý, ale uděláš v něm méně chyb.

PS: Oceňuji i to, že jsi se vrátil a napsal jak to dopadlo. To udělají opravdu jen ti zodpovědnější a těch je vskutku málo.  

Podle toho co jsi psal se to dalo předpokládat, ale uvidíš sám, že potkáš lepší a lepší holky věřmi, protože se ponaučíš z těch chyb

To je mi líto, přála bych ti opak. Ty jsi neudělal nic špatně, tak si nemáš co vyčítat, a je docela možné, že toho ta slečna bude jednou litovat.   Máš ale ještě krásný věk a věřím tomu, že potkáš určitě lepší dívku, než byla takhle. Ona je ted bez tak štěstím bez sebe, že konečně nemá žádnou překážku a může si začít něco  s kolegou z práce, se kterým tak dlouho flirtovala…   tomu bys vlastně nezabránil, i kdyby jsi sní ještě byl. Nestála ti za to a bud rád, že něco takového udělala už ted. Mému kamarádovi to udělala baba po svatbě a s děckem…

Vidím to podobně jako ostatní - přítelkyně se asi nudí tak ji zaujal kolega jako něco nového. Možná nejdřív neměla v plánu nic víc, ale přehouplo se to. Myslím že bys ji měl přimět si o tom upřímně promluvit, tohle od ní není fér. Je možné že vám to neklape, ale to neznamená že je správné aby ti lhala a obcházela tě.

S tím souhlasím, určitě to neměla v plánu. Flirtovala uričitě jen z legrace a vymklo se jí to z ruky. Říká se, že flirtování je neškodné, ale podle mě je flirtování pro vztah, a také pro manželství s dětmi hodně nebezpečné. Pokud si někdo takhle občas hraje, je jen otázka času, kdy se to vymkne z ruky a předchozí vztah se tím rozpadne. Ten který se rozchází (kvůli někoho jiného), se pak často snaží najít na tom druhém chyby, aby si to ospravedlnil. Podle mě to nemusí být ani o nude nebo o tom, zdali vztah klape nebo ne. Je to o přístupu člověka. Jsou lidé, kteří jsou ve vztahu dobří jen dočastně, a pak zase přsídlí jinam… sami sobě se snaží pořád dokazovat, že na to mají… , zvedají si tím sebevědomí.