Téma: Partner miluje jinou ženu - nevěru si ale nepřipouští

Ahoj,

jsem oproti tobě vzhledem k popisu situace hned v úvodu asi hodně mladá, přesto si odvážím (nebo jak to říct :) napsat svůj názor.

Myslím, že většina mužů nakonec od svý ženy (a navíc dítěte) neodejde. To můžu říct z vlastních zkušeností, kdy jsem chodila se zadaným i ženatým. (Ano, nebylo to dobrý, ale stalo se; jsem ráda, že jsem to zažila a zase vím víc, co bych do budoucna /ne/udělala.) Podle mě to, že si našel milenku, bylo vyvrcholením vaší společné nespokojenosti. Oba jste měli pocit, že to není ono. Navíc je dobrý, že se teď snaží, snaží se být s tebou. Bylo by potřeba, abyste si sedli a na férovku si řekli, čeho si na sobě vážíte, ceníte, a co vám naopak vadí a jak byste to chtěli změnit. Prostě si otevřeně říct, jak se věci mají a navrhnout možný řešení. U tebe si taky myslím, že by nebylo od věci, abys vedle rodiny, i když je tvým světem a je dobře, že jsi v týhle roli spokojená, našla ještě svoje zájmy, přátele. Aby zkrátka muž neměl pocit, že jsi pro něj tak moc jistá.

O milování je taky potřeba pečovat, i když chápu, že se těžko překonává nedobrý pocit ze sebe, to neuvolnění se. Ale beru to tak, že muži sex prostě potřebují a když není, tak strádají a je tak potřeba se snažit, mluvit s ním a naznačit mu, že když on nic řešit nebude, ty sama nic nezmůžeš a potřebuješ prostě vědět jeho názor.

Zkusila bych ho trochu rozmluvit a popovídat si o všem. Podle mě od vás ale neodejde. Nedopsala jsi, nebo jsem nepochopila, jak moc je vážný vztah mezi ním a kolegyní, ale uznej - s tebou má dítě, hodně zážitků, let. Myslím, že nebude tak "odvážný" (nerozvážný), aby to zahodil. A do ní je určitě jen zamilovaný, poblázněný, což přejde.

Bohužel nikdy nevíme, co dělají za našimi zády, ale to neví nikdo u nikoho. Psala jsi, že se ho nechceš vzdát, takže víš, kterou cestou se vydat. Snažit se to s ním vyřešit, zůstat s ním.. Takže až tohle všechno proberete, bude těžký to nevytahovat, neužírat se tím. Ale věřím, že se to snad dá překonat.

doufám, že ostatní napíšou svoje větší zkušenosti a moudřejší názory.

Hodně štěstí

Ahoj, precetla jsem si tvuj prispevek a dovoluji si napsat svuj nazor. Vas vztah prochazi momentalni krizi. Jak sama pises, mate na ni  oba dva svuj podil. Jak je videt, asi budete muset oba udelat neco, aby vztah opet fungoval. Je dobre, ze si uvedomujes sve chyby (coz se ne vzdy dari) a hodlas na nich zapracovat. Muzi maji radi sebevedome zeny. Ty nachazeji ale spis v zamestnani, nez mezi zenami v domacnosti.
Jak sama pises, ty do prace nechodis. Jelikoz nejste ani manzele, mela by ses zamyslet nad tim, jestli bys nemela zacit delat, treba jen na castecny uvazek. Zvysilo by to tve sebevedomi a tvuj pritel by na tebe byl jiste pysny. Myslim, ze jakakoliv aktivita z tve strany by vasemu vztahu pomohla. Je to ovsem jenom muj nazor. Zamysli se nad tim a pripadne o tom pohovor s pritelem.
Ja sama jsem udelala v zivote velikou chybu, ze jsem zustala doma s ditetem, zatimco muj muz pracoval na sve kariere. Po 14 letech, kdy odesel za jinou, jsem zacinala vlastne z niceho, znovu. Proto ti taky doporucuji, at delas neco pro sebe, protoze nikdy nevis, jak se vas vztah bude vyvijet dal. Samozrejme bych ti prala, aby jste zvladli soucasne problemy a aby jste spolu zustali stastni. Tak hodne stesti!!

Partnerství či manželství lze zjednodušeně přirovnat k několika věcem, např. ke květině. Tu když nebudeme pravidelně zalévat, hnojit, přesazovat, pečovat o ní atd. , tak se jí prostě nebude dařit a může začít chřadnout.  Budeme-li jí jen míjet jako "spolubydlící", nebude z nás cítit, že se o ní chceme starat, aby jí bylo dobře, aby nám dělala radost tím, jak se jí daří a prospívá a tím, že povyroste, vyrostou jí nové lístky či dokonce vykvete. A tak je to i v životě - v partnerství či manželství, ve vztahu k dětem, k příbuzným, ke známým, ke kamarádům, k přátelům…Všechny tyto vztahy mají něco do sebe, byť jiným způsobem, ale všechny jsou pro nás důležité - něco v životě nám umožňují a dávají. Jsou barevnými střípky mozaiky. Je na nás, jaké barvy budou mít, zda-li tmavé a studené, či např. pastelové a teplé…

Chci tím říci tai44, že podle mě není něco špatně ve Vašem vztahu až posledních pár měsíců, ale muselo tomu být již dříve, že ta druhá žena je jen následek. Sama píšeš, že jste žili s partnerem jako spolubydlící, to je ta příčina, to je to, o čem mluvím výše. Píšeš, že partner není vyprávěcí typ. To není pro mě totéž, jako nekomunikativní typ. Takže si zatím pod tím představuji (než-li to třeba upřesníš), že si nechce vyprávět co, kde a jak, jako když si jdeš popovídat s kamarádkou. I tak, ano, někteří muži na to nejsou, ale dá se s nimi domluvit i jinak, než-li jenom slovy - společné chvíle, aktivity, zážitky atd. a dá se v nich číst i jinak, než-li jenom z jejich slov - z jejich výrazů, gest, činů, nálad, chování atd. To vše ovšem za předpokladu, že žijeme spolu, nikoliv vedle sebe. Váš vztah začal chřadnout jako ta květina, která si myslím ještě nenávratně neuschla. Teď půjde jen o to, kdo a jak o ní začne pečovat. Zda-li Ty nebo ta druhá…

Nejprve upřesním, že mě je 28. partner je o deset let starší. Jeho nové lásce je 24. Dále bych chtěla říci, že si myslím, že je do ní opravdu zamilován a to se všim, co láska přináší. Myslím, že to muselo být mezi nimi krásné, než přišly starosti v podobě - ha moje partnerka o tom ví… Opravdu se snaží být tu u mě, ale vidím jak moc se trápí a on vidí mě a teď máme oba zlomená srdce. Ale naprosto neuvěřitelné je, že teď se miluje každý den a já nikdy nebyla tak uvolněná a nikdy mě tolik nevzrušoval - asi následek toho, že bych o něj mohla přijít.

Je nekomunikativní - nesvěřuje se s ničím, proto je to tak těžké. a i proto jsem se naučila rozeznávat jeho pocity.

Na jednu stranu jsem ráda, že mi neříká jaký to byl úlet, že miluje jen mě a že už se mu to nikdy nestane, nebylo by to upřímné, ale byla bych ráda, kdyby si uvědomil, že alespoň za všechny ty lži by se mohl omluvit.

Jinak i já si myslím, že naše květina ještě neuschla pečovat o ní budu, co mi jen síly budou stačit.

Děkuji za přání k úspěchu