Téma: Odpuštění nevěry partnera - jde to vůbec?

Text uživatele: 

Leňo, dá se s tím žít. Přijde ale na to, jak. Někdo říká, že nevěru neodpustí, ale stávají se horší věci. Je to podpásovka, žiješ si svůj krásný život a pak tohle. Víš, jednou je nikdy, dvakrát je zvyk.
Máte děti a už kvůli toho stojí pouvažovat, že to zvládnete. Uklouzne každý, on si uvědomil svou chybu. Když ho miluješ, tak to nevzdávej. Odpouštět je velké umění a chce to hodně síly. Kdo ztratí důvěru, ztratí vše. Ale pokud o něj stojíš, tak se pokus to zachránit. Rozvést se můžeš kdykoli, ale někdy je dobré zvážit, popřemýšlet a druhou šanci si zaslouží každý. Vím, jak ti je. Vím, jak se cítíš, jak to bolí. Ale žít se s tím dá. A možná, že pak to bude stejně hezké jako předtím. Uvědomil si, o co by přišel a někdy je to více než čekáš. Tak hodně síly a nevzdávej to.

Text uživatele: Sorbonos to napsal velmi krásně a výstižně. Je to paradoxní, ale někdy dokonce může ta nevěra vztah posílit, člověk si díky tomu uvědomí, co pro něj ten druhý (a rodina) znamená. Bude to ale chtít nějaký čas, než se ta rána a ta bolest co teď cítíš zahojí. Osobně jsem zastáncem dát ještě jednu příležitost, při opakované nevěře už bych zvažoval ukončení vztahu. Pokud ho stále miluješ, pokud má zájem to napravit a stará se o rodinu (děti) pak bych mu tu příležitost jistě dal. Jen se budeš (budete) muset smířit, že něco už bude navždy jinak, tohle už vrátit prostě nejde, ale není to o tom, že už bys s ním nemohla být šťastná...
Držím vám palce

Text uživatele: Milá Leňo, pod to, co napsal eskymo, se můžu jenom podepsat. Shodou okolností jsem zrovna včera měla neblahé výročí, kdy jsem taky dostala, jak jsi to ty nazvala, "palicí do hlavy". Jsem hodně citlivá, bolelo to moc a dlouho, ale jako u všech jiných smutných životních zkušeností, tak i v tomhle případě je nejlepším lékem čas. Od té doby uběhlo už mnoho let a dnes jsem ráda, že jsme se tehdy nerozešli, není dobře ve stáří člověku samotnému. Určitě má smysl dál s manželem zůstat, když jste měli spokojený vztah. Pokud by manželství před nevěrou spokojené nebylo, bylo by asi lepší uvažovat o rozchodu, ale to není naštěstí váš případ . Zkrátka někdy opravdu platí, že není ani tak důležitý skutek sám, jako to, jak my ho snášíme.

Text uživatele: Je to těžké radit. Podle mne je rozdíl, jestli to bylo jen jednorázové nebo krátkodobé nebo jestli je to dlouhodobý vztah , který byl hodně utajovaný.Někdy to totiž trvá i léta než se na nevěru příjde. Pokud to bylo jen jednou nebo krátkodobě, pak jistě odpusť, pokud tu sílu v sobě máš. Horší je, pokud je to už déle a došlo k vážnému narušení vazeb mezi vámi. Ale i tohle se dá odpustit, horší už je se s tím vnitřně vyrovnat. Ale jde to . Protože pravdou je, že pokud se člověk rozvede všechno se zkazí. To se nerozpadne jen váš vztah, ale celá vaše rodina se rozklíží . A o tom , jak těžké je být sám v e stáří by se dalo vyprávět.
Horší je, pokud se nevěry opakují. To už pak člověk ani nemá chuť a zájem , ale i takové páry žijí.
Každopádně si myslím, že to chce zvážit situaci a uvědomit si co získám a co ztratím. Většinou těch ztrát získaných rozvodem je děsně málo. Hlavně nic neřešit teď hned, chce to dát tomu čas.
Přeji hodně síly.

Text uživatele: Je mi 52 let, s manželkou máme dvě děti (18 a 10) a jsme spolu devatenáct let. Narazil jsem na manželčinu masivní nevěru. Tj. několik současných dlouhodobých vztahů, např. s mladíkem ve věku našeho syna a s dalšími - současně. Manželka nejprve vše popřela, i když přesně věděla co jsem si přečetl černé na bílém. Po měsíci přiznala jednu nevěru s jedním člověkem asi dva-tři měsíce. Zhroutil se mi svět, měl jsem dva měsíce velmi težké deprese se vším co k tomu patří, zhubnul jsem během dvou měsíců patnáct kilo. Dohodli jsme se na pokračování s tím, že vše ukončí. Slib ji vydržel celé tři dny. Pak začalo opět SMSkování a došlo i ke schůzce s jedním z nich. Přitom mi ujišťovala, že to pro ni nic neznamená, že vše může okamžitě ukončit atd. Postupně vyplavaly na povrch další a další její lži. Vždy jsem do toho šel znovu, sbíral sílu a vůli jít do vtahu a přišla rána, která mi srazila zpět na úplné dno. Takto se to opakovalo během několika měsíců pětkrát. Vždy jsem se hrabal nahoru a další lež mi zas esrazila na absolutní dno. Skončil jsem na antidepresivech. Když jsem se přímo zeptal, zda nebyli ještě další, odpověď byla obligátní. Když jsme jí nakonec řekl, že vím o dalších, tak přiznala jednoho, ale postupně a ne paralelní dlouhodobou nevěru. To trvá dva roky. Opakovaně jí říkám, že když lže, tak jí nemohu věřit. Jeden problém je "testosteronový" a týká se samotné nevěry, která byla dlouhodobá a masivní a druhý problém je důvěra, bez které žádný vztah nemůže dlouhodobě fungovat a existovat. Je chyba ve mně, když nejsem schopen obnovit důvěru (aspoň tu minimální nutnou pro vztah), když vím, že manželka stále lže a ví přesně co jsem si přečetl a zjistil a přesto valnou část z toho dva roky popírá? Od té doby se s nikým nestýká (aspoň dle jejího tvrzení). Jsem ten špatný já, když se nedokážu přenést přes opakované lži a nedokážu důvěru obnovit? Byl bych Vám velmi vděčný za jakoukoli radu, jak situaci řešit. Bojím se manželku postavit před konečné rozhodnutí, že buď bude upřímná a začne mluvit pravdu o tom co bylo (což jsme si před dvěma lety slíbili) nebo že důvěra již nebude nikdy. Na druhou stranu nevím, zda bych onu "pravdu" ustál, už jsme se natrápil dost. Celé dva roky byly pro mne peklem na zemi, když na to musím neustále (tím myslím opravdu téměř neustále - několikrát denně) myslet? Navenek se vztah zlepšil, intimně se stýkáme. Nebýt dětí a společného majetku, asi bych ji dávno postavil před rozhodnutí, zda bude upřímná, nebo že se důvěra již nikdy neobnoví.

Děkuji za ochotu a pomoc

Text uživatele: 

Proč po ní chceš, aby se k tomu neustále vracela a přiznávala? Nevěra je nevěra, ať už probíhala jakkoli. Tvůj požadavek zavání sebemrskačstvím.

Text uživatele: 

Každý má jinou míru tolerance, tedy i odpuštění, to je jen na Tobě. Ale, podle mě, každý vztah, je-li v něm důvěra - je především o tom, že spolu partneři dokáží o všem komunikovat, tedy i o tom, s čím je některý partner nespokojený = základem šťastného manželství/partnerství (a vztahů mezi lidmi obecně) je komunikace. Nevěra je následek, že něco nefunguje. Rozchodem/rozvodem se nevyřeší příčina = chyby, které se staly, ty je třeba si vyjasnit (vyříkat) - najít tak, aby je člověk neopakoval a poučil se. Trápíš se, že Ti je manželka nevěrná a musíš na to neustále myslet. Začni myslet na to proč se to stalo a komunikuj o tom se svojí manželkou.

 

Text uživatele: 

napadá mne, co chceš slyšet… byla ti nevěrná… byla… uleví se ti, když budeš vědět že ne se dvěma a ls pěti? co to změní? Víš, co jí vedlo k nevěře? tam je jádro pudla. Postavíš jí před hotovou věc, buď začne být upřímná a bude se ti každý večer svěřovat co celý den dělala ( a s kým a proč a jak a co bylo pak a co bude zítra…) nebo nebude důvěra   Vím, že jsi asi nešťastný, jenže tvému neštěstí nejspíš předcházela slepota, prostě sis nevšiml, že tvé ženě něco schází a možná i hluchota… (nechci ti křivdit, možná to tak není, možná je prostě taková ale pak přece za těch 29 let víš, s kým máš tu čest… )  Tak co kdybys přestal tlačit na ní a trochu se zabýval tím, jaké vaše soužití vlastně je… nejen z pohledu tvého, ale i jejího… 

 

Osobní příklad, byť se to tu moc nenosí, tohle je dost anonymní web…

 

Když jsem se po 18 letech rozváděla (známost ještě víc než dva roky před svatbou), nebyla jsem svému muži nevěrná, pracovala jsem - tedy vydělávala i když asi méně než on - nevím, své účetnictví mi nepředkládal, jen pláč, že "nato nemá" a je stále bez peněz, starala se o zvířata a neměli jsme jich málo (některá pro radost, jiná plnila naše žaludky masem, vejci, sýrem…  ) a dělala to, co zhruba dělá každá manželka - prala, vařila, uklízela, nakupovala, manžel podnikal (dílnu měl doma, větší část dne trávil u počítače u her typu travian, jezdil na chatové srazy a diskutoval u kafe s kamarády. já nezústávala pozadu, jen naši kamarádi byli různí - já měla a mám svůj svět prostě trochu jinde…(příroda, kumšt, koně) Začínala jsem ráno před 7 končila v noci po půlnoci, občas padala na hubu, sex po fyzické stránce uspokojivý, po duševní bída a žal… když byl průser, v práci, v životě, s pěnězi, pokrčil rameny, máloco řešil, často propadal stavům deprese, osud mu takříkajíc "nešel na ruku". a u rozvodu řekl, že "vztah se vyčerpal"  byli jsme spolu 20 let, bez dětí… Následující vztah mu vydržel rok a něco, utekl, paní měla moc vysoké nároky.   (nejsem si jistá, jestli se vyčerpal vztah, ale rozhodně možnosti a ochota s tím něco dělat, ) 

 

Popřemýšlej, co chceš od vztahu ty a zeptej se, co chce tvoje žena (chce-li i tebe, život s tebou) my ženy bohužel častěji očekáváme než říkáme, co chcem… proto se nám nae očekávání těžko a zřídka plní, mnohdy o nich nevíte, ale my předpokládáme, že si všimnete že. a bude vám stejně jako ám vadit že. a uděláte tohle, protože je to potřeba. jenže reaita je jiná… a to je jen ta obyčejná, všední stránka života. PAk je tu ještě ta, co by měla jiskřit a tam se bohužel moc vysvětlovat nedá (alespoň já nestojím o chlapa s návodem k použití a s manuálem, kde a kdy je třeba s ním zatřepat a otočit ho vzhůru nohama a dát do něj nové baterie… okud tohle nefunguje, je problém a mám pocit, že se blbě řeší… ) Ne všechno jde vykomunikovat, vykomunikovat jde to, co je ovládáno rozumem… tam můžete vysvětlit, polopatě,   a následně se dohodnout… ale tam, kde hrají hlavní roli emoce, tam je to hladší bez nadbytečného vysvětlování. )

Text uživatele: 

Díky všem za reakce. Chtěl jsem znát zkušenosti a postřehy "normálních" lidí. Když jsem situaci řešil v poradně, tak se mi dostalo několika postřehů a rad. Třeba, že záleží na délce nevěry a počtu milenek/milenců a že neexistuje jedna nevěra-jeden typ jako takový. V případě jednorázového selhání se mnohem lépe a častěji odpouští a vztah se spíše dá dohromady, než pokud se jednalo o dlouhodobý vztah či vztahy, notabene s více partnery/partnerkami. Také jsem se dozvěděl, že existují jakási pravidla pro nevěru a jak postupovat, když je nevěra odhalena.  Výstižně to vyjádřil jednou p. doktor Šmolka v případě, že podváděný ví konkrétní věci a podvádějící to ví také - že je nezbytné přiznat aspoň to, co se provalilo, jinak nejen že partnera nejen dál vlastně podvádíme, ale navíc z něj ještě děláme vola. Myslím, že to odpovídá této situaci. Snažil jsme se to několikrát "vykomunikovat" s manželkou, ale tam komunikace vázne,  snaha není. Když už jí přiměji k hovoru, je to stále stejná písnička- zatloukat, zatloukat, zatloukat, bez ohledu na následky pro vztah. Když jsem v manželské poradně toto říkal psycholožce, tak její reakce byla: To není možné. Nevěřila, že lze zapřít něco, co si přečtete černé na bílém. Zeptal jsem se jí kolik zná takových případů. Má letitou praxi a je poměrně uznávaná a řekla, že za ty roky sotva na prstou jedné ruky a že všechny ty případy skončily naprosto stejně - důvěra se neobnovila. Takže teoreticky jsem od odborníků trochu poučen a chtěl bych vědět, jak se na to dívají lidi, kteří to prožili na vlastní kůži. Jak to řešili, co prožívali apod. Ještě jednou díky všem!!

   Asi to je celé o tom, lze žít ve vztahu, kde není důvěra? Je člověk schopen se přenést jak přes výrazně selhání druhého, tak i přes to, že není schopen se k tomu postavit a těžko si ho lze pak vážit? Říkal jsem manžlece, že nechci, aby náš nový začátek byl postaven na lži - a těch lží bylo tolik, že už je nespočítám. Lze to opravdu všechno hodit za hlavu a dělat, jako že nic?

Text uživatele: 

Ve svém prvním příspěvku jsi chtěl rady, jak by jsi mohl svoji situaci řešit. Rady jsi dostal a nic.

Teď píšeš stále dokola jen o nevěře Tvé manželky, že se Ti nechce upřímně přiznat ke všemu, co a jak, a o jejím výrazném selhání. Nepíšeš nic o tom, jestli jsi se zamyslel nad tím, proč k tomu došlo (tedy i o svém selhání) a jestli jsi se pokusil s manželkou mluvit o důvodech její nespokojenosti ve Vašem manželství, které jí k nevěře vedly. Píšeš, že to trvá 2 roky, jste spolu 19 let, něco, co tak nebylo od začátku manželství, se muselo změnit. A na to jste byli DVA. Chápeš? Dokud si toto nevyříkáte = nebudete spolu důvěrně komunikovat o příčinách, tak se nikam neposunete. Naopak, čím více na ní budeš tlačit: "přiznej se", tím víc se zablokuje.

Tvůj dnešní příspěvek na mě dělá dojem, že chceš jen i naše "potvrzení" o tom, jak je Tvoje manželka špatná a že Ty za nic vlastně nemůžeš. Já nevěřím tomu, že by odborník s Tebou mluvil pouze o manželčině nevěře = důsledku něčeho nefungujícího, aniž by se snažil s Tebou rozebrat možné příčiny - Vaše manželství od začátku… A co manželka, zkusil jsi jí navrhnout, že budete chodit do poradny spolu?

Ty vlastně pořád píšeš jenom o tom, že chceš, aby se Ti manželka ke všemu přiznala. Proč vlastně - o co Ti jde? Proč si s ní nechceš promluvit o tom, co jí k tomu vedlo - v čem byla s Tebou nespokojená. Protože by jsi musel změnit něco i na své straně, což je těžší? Přece pokud je manželství spokojené, nemá důvod a potřebu jeden z manželů hledat jinde, ne?

Víš, ono všechno v našem životě se neděje jen tak. Některé věci se nám dějí proto, abychom něco pochopili, poučili se atd. s tím, že pokud se tak nestane, budou se nám opakovaně dít tak dlouho, dokud nám to nedojte - někdy na to ani jeden život nestačí…Takže je na Tobě, jak dlouho to bude trvat u Tebe…

 

Text uživatele: 

Já bych asi na místě tvé manželky už požádala o rozvod, protože žít s někým, kdo mě na radu cizáků bude setrvale tlačit do kouta a vymáhat ze mě přiznání, které stejně nic nezmění by mi asi taky bránilo s ním žít dál…pokud by se nezeptal proč? ale ptal by se s kým? kolikrát? od kdy do kdy? tak jediné, co ho zajímá je jeho satisfakce a pocit, že "teď mě konečně dosstal" protože ze mě láme pd tlakem to, co ví… a zřejmě bych odcházela s větou … Nezasloužím si tě. a nebylo by to myšleno úplně vážně. Nechci tu situaci zlehčovat, ale  na mě by té tvé touhy odplatě bylo asi moc.   (A nepřála bych ti zažít, jak se chovají, přemýšlejí a jednají psychologové a poradci ve chvíli, kdy se to týká jich samotných… to je totiž dokonalá úkázka toho, že s odstupem se to nahlíží jinak)

Text uživatele: 

Dobrý den ještě jednou. Do poradny jsem chodil sám i s manželkou na párová sezení. Během dvou let mi manželka řekla již tři důvody její nevěry -- pokaždé ale jiný. Jak si vyříkat věci s někým, kdo ti pokaždé říká něco jiného?  Takže nevím, zda je pravdivý ten první, druhý nebo třetí, nebo zda existuje ještě nějaký další, - čtvrtý důvod.    Je opravdu tak nenormální, že potom panuje zákonitě nedůvěra???  Jak jsem se dozvěděl v poradně, tak na délce nevěry a počtu milenců/milenek  prý dost záleží vzhledem k následnému procesu zapomínání a odpouštění. Bylo mi řečeno, že každý, kdo jde do nevěry by si měl uvědomit, že jednorázová nevěra mu spolehlivě naruší vztah a dlouhodobá jej spolehlivě zničí. V praxi na to asi moc lidí nemyslí-asi to je jen taková teorie psychologů.  I když věřím, že jsou i lidé, pro které existuje pouze jedna nevěra jako taková a je jim jedno, zda jejich protějšek pouze jednou někde selhal nebo dlouhodobě spal s fotbalovým týmem, když to trochu zveličím.  Nakonec připomíná mi to příběh dvou známých, kdy on v alkoholovém opojení se vsadil s partou a šel do bordelu. Manželka se to od zúčastněných dozvěděla, on věděl, že ho "kámoši" práskli a přesto zatloukal, zatloukal a zatloukal. Dopadlo to rozvodem, protože ona dotyčná řekla, že tu návštěvu by mu se skřípěním zubů i odpustila, ale  jak mu má dál věřit, když není schopen přiznat ani takovou zřejmou věc. Ve všech vztazích je důvěra na čelném místě a v narušených ještě více. Souhlasím, že komunikace je strašně důležitá, ale musí na ní být dva,  

Text uživatele: 

Možná, že žena ani žádný důvod neměla, prostě měla jen příležitost a chuť. A teď mi řekni, jestli by Tě tato odpověď uspokojila.

(Myslím si, že po takové odpovědi by následovalo zhruba asi toto - "takže až budeš mít zase příležitost … adt. atd". , zkrátka by ses v pravdivé odpovědi rýpal úplně stejně)

 

Pokud se nevěra provalí, navrhuje klasik manželského poradenství MUDr. Miroslav Plzák tři základní postupy:

• Nepřipustit jakékoli vyšetřování nevěry. Prostě ji uzavřít a nevracet se k ní.

• Pokud je to možné, pokračovat v pohlavním soužití. Ale nemá to smysl za každou cenu. Kdyby to byl pro jednoho z partnerů problém, doporučuje, aby si dali přestávku na domluvenou dobu.

• Nesledovat nevěrníka, neslídit v jeho soukromí, nezavádět nesmyslnou kontrolu toho, kam jde a co tam bude dělat.

Text uživatele: 

Barčo, děkuji. Tohle schéma jsem také četl. Ale na internetu je podobných (ne stejných) více a také od psychologů. Důvod jistě byl. Někdy mi přijde, že ten podváděný by měl podvádějícího hýčkat jako v bavlnce, nemluvit, nevracet se, nebo se ten druhý ještě rozlobí. Je zde známé klišé, že za to vždy mohou oba. Svým způsobem ano, i když ten podváděný o tom vůbec nemusí vědět a nemusí dostat šanci tomu předejít. Měla by snad fungovat komunikace a pokud mi na tom druhém mi něco vadí, nebo bych chtěl nějakou změnu, zlepšení přístupu, něco jiného v jakékoli oblasti, tak bych o tom měl druhému říci a problém řešit (nebo se o to aspoň pokusit) a ne hned toho druhého ranit a opakovaně podvádět - to je řešení??? . Pak ten podváděný nemá vůbec šanci nějak na sobě zapracovat, změnit něco apod.  

Text uživatele: 

Trochu mě teď mrzí, že jsem sem dala něco z internetu. Dala jsem Ti šanci neodpovědět na moji otázku. Nemělo by mě to ale překvapovat, protože mám pocit, že ani Tvoje žena nemá šanci. Ať řekne cokoli, bude stejně v pozici štvané zvěře.

"Někdy mi přijde, že ten podváděný by měl podvádějícího hýčkat jako v bavlnce, nemluvit, nevracet se, nebo se ten druhý ještě rozlobí. "

Takže ses rozhodl "nehýčkat, omílat dokola a rozlobit"? OK. Může se tedy stát, že odejde a chyba nebude v její nevěře. Ano, ona udělala chybu, ale tu další už děláš Ty. Měl jsi na výběr -  Odpustit  X  Odejít. Jestli ses rozhodl pro to první, neřeš ženu, ale sebe. Tím co děláš se s tím nikdy nevyrovnáš.

Text uživatele: 

…a bude opakovat stejné chyby v dalším vztahu a přenese si stejné své jednání do dalšího vztahu.

Text uživatele: 

Barčo, nevím, kde se vzala intepretace, že jsem se rozhodl nehýčkat, omílat a rozlobit. Skutečnost je taková, že to dusím v sobě-nevyčítám, nešpehuji, nevracím se a to již hezkých pár měsíců, od poslední společné návštěvy poradny (před více než rokem).  Takže spíše opak toho, co píšeš. Čekám, že čas bude ten nejlepší lékař.

 V podstatě se vše točí okolo původní otázky položené Leňou - Budu-li mu někdy věřit… Je tu někdo kdo žije s manželem/partnerem po nevěře. DÁ SE S TÍM VUBEC ŽÍT?

   Někdo s tím žít nedokáže ani po jednorázové nevěře, jiný dokáže po jakékoli nevěře Někdo jiný to má podmíněné - každý se lišíme. Pokud se má pokračovat, je asi vhodná spolupráce i druhého- dokázat komunikovat, říci proč. Nikdo snad proboha nechce znát detaily, leda by byl masochista, ale zatloukat i to, co vím, že druhý ví?? Jak mi překvapeně říkala psycholožka v poradně: "To ale přeci není možné". Je otázka zda je možné s takto nízkou úrovní důvěry pokračovat nebo není. I když i na to mi psycholožka dala naprosto jednoznačnou odpověď. Domnívám se, že by to mohlo nastartovat onen proces obnovení důvěry aspoň na úroveň nezbytnou pro dlouhodobý vztah. Dva roky zatloukání to zatím nenastartovaly.  

 

Text uživatele: 

Ta věta, že jsi se rozhodl nehýčkat … atd. tu není náhodou. Tohle totiž děláš ty poslední cca dva roky, co uběhly od Tvého rozhodnutí  - Odpustit. Jestli to nedokážeš, pak Ti zbývá jen ta druhá … (nebo začít pracovat sám na sobě)

Text uživatele: 

Barčo, ta věta se objevila někde na netu, kde se radí, jak postupovat vůči podvádějícímu - nemluvit o tom, nevracet se, nešpehovat. Jenom jsem ji použil jako příklad jedné z mnoha rad. Takže opakuji, že více než rok-se k tomu nevracím, nešpehuji a nemluvím o tom. Je to snad chyba?

Jinak jedenpostřeh z on-line manželské poradny ohledně podobného problému: "Minimálně tím, že si konstruktivně řeknete, co bylo příčinou její nevěry a jak tyto příčiny odstraníte (k čemuž nás stále nedošlo). Totiž pouhé konstatování faktu, že nevěra byla, jak se stalo u vás, může být opravdu chápáno jako pouhé zbavení se odpovědnosti ze strany ženy. Tím, že to teď víte, ale není žádná snaha to řešit, tak přirozeně nemáte důvěru ve vztah a ženu - konec citátu. Myslím, že nejsem zdaleka sám a tento problém není ojedinělý.

Text uživatele: 

Píšu tu tedy s člověkem, nebo s úryvky z internetu? Postav se už jednou ke svému problému jako chlap.

Text uživatele: 

Snažil jsem se o problému zjistit co nejvíce, abych jej mohl co nejlépe řešit a srovnat se s tím. Abych neudělal nějakou chybu, nereagoval bez znalosti problematiky, nereagoval na základě prvotního zklamání, naštvání, prvotních emocí spod. zkrátka abych neudělal něco, čeho bych poté mohl litovat. Přeci jenom se člověk půlku života snaží ve vztahu něco vybudovat, jsou zde děti atd. -nehodit to vše unáhleně za hlavu a odepsat to. Abych se o tom, jak nevěra probíhá, jaká má pravidla a věci s ní související, dozvěděl co nejvíce, začal jsem navštěvovat manželskou poradnu a, přirozeně, si našel i něco na internetu. Ale jsem Ti vděčný za diskuzi . Člověk, když o tom píše, tak si třídí myšlenky a názory. Díky

Myslel jsem, že by se mohl ozvat někdo, kdo řešil stejnou situaci a řekl mi, co prožíval, resp, jak to řešil, a jak by mohl někomu s podobným problémem poradit. Někoho, kdo to také prožil a má to již (ať tak či onak) za sebou. Ještě jednou díky. Bean.

Text uživatele: 

Tak jak to s tebou dopadlo???

jsem ve stejné situaci…lži, podvody, zatloukání… už důvěra po nevěře, obnovit zřejmě nejde nejde…i kyž by si to můj pán dost přál. dělá proto hodně, ale podle mě když to v někom je přirozené, tak bude lhát asi vždy…

Text uživatele: 

Dopadlo to tak, že si manželka vybrala mezi upřímností s možností postupného obnovení důvěry a zatloukáním a děláním vola z toho druhého,  to druhé. Ono bylo těžké se vyrovnat s nevěrou samotnou, která byla dlouhodobá a s více milenci současně. Jeden z nich byl dokonce ve věku našeho syna. Jak se zde někde píše, asi nejdůležitější je, jak se člověk chová pak, když to praskne. V případech, že ten druhý něco ví,  je zatloukání ten nejhorší možný recept. Navíc, když to prasklo, tak mi bylo řečeno, že jí to takhle vyhovuje, uchovat manželství a mít milence.  Nakonec souhlasila s tím, že vše ukončí. Dal jsem jí několik šancí, ale vždy to skončilo na prostém faktu, že nemůžeš věřit někomu, kdo ti dlouhodobě a opakovaně lže.  

 I když s tím nesouhlasím, tak to respektuji a bude rozvod. Otevřelo mi to oči, většinou je to žena a matka, která v takovýchto situacích bere ohled na rodinu a děti. U nás to je naopak. Takže ve dvapadesáti začínám znova. Bohužel bez dětí, ale co se dá dělat.

Text uživatele: 

Jednou je nikdy, dvakrát je zvyk. Víš, někteří lidé potřebují k životu více než rodinu a zázemí. Možná rozvod je to lepší, co jsi pro vás dva, potažmo čtyři mohl udělat. Jednu šanci dá moudrý člověk, druhou hlupák.  

Mluví ze mne zkušenost . Byla jsem za hlupáka, ale jak jinak se člověk naučí než zkušeností.  

Text uživatele: 

   Lepší pozdě, jak nikdy. , . , . , . , už jsem myslela, že jsem jediná která si myslí, že: „zatloukat, zatloukat" je ta nejblbější rada.  

Text uživatele: 

Ahoj Julie,

  myslím, že to nelze obecně paušalizovat. Pokud někdo ojediněle ujede, jednou, třeba je v tom alkohol nebo při nějaké vyjímečné příležitosti a druhý nejen, že o tom neví, ale nemá ani tušení nebo podezření, pak je lepší neříkat nic. Zbytečně druhého neranit a nenarušovat vztah (ale nemělo by se to opakovat). Ale v případě, že druhý má jistotu nebo silné podezření, není nic horšího než zatloukat, zatloukat. Dotyčný myslí, že když se nepřizná, že to znamená, že nic nebylo, že se to nestalo, že to není dokázané. Neuvědomuje si, že se hraje o něco jiného, mnohem důležitějšího, co je pro vztah zásadní - o důvěru, bez té to nejde. Každý může udělat chybu, ale měl by se k tomu umět postavit a další šanci si tak trochu tím zasloužit. A hlavně jí potom využít.  

Text uživatele: 

Podobnou situaci řeším jž 5 let. Je mi 57 let,   manžel je  mi nevěrný  asi 7 let,    nejdříve mi to  vůbec nenapadlo, našel  si  ženu jen  o 1 rok mladší než jsem  já.   Letos jsme  spolu 30 let,   máme  2 dospělé  děti, navenek  žijeme jako  spokojená  rodina, jezdíme na  dovolenou,   na  lyže,   na kola,   chodíme do divadla, do  kina,   na  procházky,   všichni  nás berou jako  spokojenou  rodinu, manžela jako  vzorného  otce. A přesto  opakovane  jezdí za  milenkou-  ona je  už asi  20 let  rozvedená-, denně  si   od  rána  píšou  erotické SMS,   večer  ji  ješte  prozvání,  Byli jsme u  psychologa,  mluvili  jsme spolu  o  naší  situaci  nesčetněkrát,   ale nikam  to nevede.   Končí  vždy  stejně- kdybych  chtěl  být s  ní,   tak  jsem  už od tebe a od našich  dětí  dávno odešel.    T ak  poraďte.   Nemám  ted čas se více  rozepsat,   je to  velce složité.

Text uživatele: 

Řešit něco 5 let, to spíš vypadá, jako neřešení. Třeba se příště dozvíme víc, až bude čas.

Text uživatele: 

Další podvedený člověk..

Věřím tomu, že zklamaná důvěra (natož až po té, co se s tím člověkm srovnal) se hodně dlouho  a špatně - jestli někdy vůbec, se jen tak nedá vrátit zpět.

A nejen v případě nevěry hodně záleží I na tom, jak se ten člověk chová PAK.

Text uživatele: 

Perry, mám takový pocit, že ten, kdo u vás doma vládne pevnou rukou je manžel.

Že ty mu prostě milenku "musíš" tolerovat. Důvodů je více. Může to být majetek, závislost, nemoc.

Byli jste v poradně, ale on nemá potřebu na tom pracovat, poradna byla jen berlička pro tebe, aby jsi viděla snahu, tedy, falešnou snahu. Člověk bud chce nebo nechce.  

Vždy, podotýkám, vždy je řešení.  

Jak píšeš, kdyby chtěl být s ní, je s ní. Takže ona je hračka, kterou jsi mu vlastně darovala.  

Řešení je v tomto případě spousta, záleží na tvé povaze a žaludku.  

Můžeš si začít žít svůj život, ve stejném stylu, můžeš odejít, můžeš mu sbalit švestky, můžeš v něm vyvolat obrovskou žárlvost…to je mimochodem velmi účinné.

Je toho spousta co můžeš udělat.  

 

Text uživatele: 

Vždyť mu to, Perryumožňujete - nedala jste mu na výběr a klidně ho necháte si "odskakovat" a ještě Vás tak šíleně bezostyšně zraňuje i tím, že si etoticky sms-kují???

Děláte mu hotel s veškerou péčí  a on nemá důvod být nespokojen a něco na tom měnit! I když chápu, že snadno se to říká někomu jinému, ale…. "Buď padej za ní a nebo si per/vař apod, sám. "

Text uživatele: 

No odpustit mu muzes pokavad je to lehky pro tebe ale duvera uz tam takova nebude a  mam skusenosti stim ze kdyz clovek to udela jednou muze to udelat i po druhy