Téma: Nevěrný přítel nemá budoucnost - jak o tom přesvědčit dceru?

Romy, i když Tě chápu a živě si umím představit jak Ti na osudu své dcery záleží, tak to nejlepší co pro ni můžeš udělat je vlastně nic.

Resp. nechat ji žít si svůj život podle jejího. Jestli to s oním chlapcem má nebo nemá budoucnost podle ní, na to si zkrátka musí přijít sama.

Jako rodič jí máš naučit volit vlastní cestu a ne říkat kudy má jít.

Nicméně přiznám se, že mě velice zarazila věta o tom, že máš od lékaře ověřeno, že je panna. To jako jak?

Pokud to správně čtu, tak dceři je víc než osmnáct a toto je její osobní věc se kterou se Ti buď svěří nebo ne, ale lékař Ti to nemá co sdělovat.

Špatně formulováno, dcera mě poprosila at jdu na prohlídku s ní, má strach, že jí to neuvěří, tak jak se stalo její kamarádce a prohlídne ji normálně pomocí zrcadel. Díky tomu vím, že mi nelže, když říká, že spolu nic neměli. Já vím, že ji musím nechat jít, ale z druhé strany je mi líto té druhé, ať je jakákoliv. Tohle chování si nezaskouží. Sama mám za sebou nevěru manžela a ani po 8 letech mu nevěřím, a už to nikdy nebude ono. Mám strach aby nešla stejnou cestou. Já nemám na chlapi ve svém životě štěstí nebo spíš vybírám špatně. Ne že by byli špatní, ale nehodíme se k sobě.  Můj manžel měl jinou představu o manželství. Jeho představa je 100% matka a manželka. Já k tomu potřebuji ještě jistou dávku volnosti. Třeba jednou ročně jet s kamarádkou na welnes víkend a trochu se odreagovat, nebo jsem vystudovala vysokou, což vyžadovalo noční učení a to se mu nelíbilo. Byla jsem dvakrát vdaná a dcera je z prvního manželství. Kluk se kterým se teď schází, je příbuzný (sice z pátého kolena) mého nynějšího muže. Mají dost společného. Dcera je po mně ambiciózní a to bude úplně stejný problém jako u mně. Spíš je tohle svěření jenom takový povzdech. Ono právě díky tomu, že ji do ničeho netlačím, se mi svěřuje.  Jinak moc děkuji za odpověď.

Romy, tak s tou prohlídkou jsem to nepochopila, neboť jsem to brala čistě podle sebe, na gyndu jsem chodila sama od prvopočátku. Pak je to tedy zkrátka v pořádku, že to víš a i to, že máš s dcerou tak důvěrný vztah. To je důležité.

Chápu Tvoji obavu, neboť je to velmi časté, že si dítě přebírá vzor rodiče při volbě partnera, ale na straně druhé i tak záleží na osobnosti dítěte jak to celé nakonec dopadne.

Mimo to, každý si musíme nasbírat zkušenosti sám. Jak psal níže příklad pan Sova, tak nějak to je.

Moje maminka se mě také snažila před spoustou věcí v životě. nejen vztahových varovat a ano, můžu dnes říct, že ve většině měla i pravdu, ale vycházela ze svých zkušeností a ty já jsem si nejdřív musela také prožít. Stejně tak si je musí prožít i Tvoje dcera.

Co by, ale mě osobně zajímalo, (nemusíš na to, ale odpovídat jestli nechceš) proč Ty jsi zůstala a stále zůstáváš s manželem i když jste tak hodně rozdílní a potažmo jeho nevěra je pro Tebe dále velkým vztahovým problémem, který neumíš/nemůžeš překročit?

Ahoj, je to velmi jednoduché a bohužel se to tak děje ve spoustě případů. Jednak jsou v tom tři děti, kterým nechci brát kompletní rodinu. A druhá strana a bohužel asi ta hlavní, jsou peníze. Já bych je sama neutáhla a nemám sebemenší chuť začínat znovu. Nemám kam jít. Ne, že bych je neuživila, ale to není jenom jídlo, mají spoustu zálib, ve kterých je chci podporovat, jako syn hraje storní tenis a ono vozit ho pořád někam není zadarno. A o té nejstarší nemluvím, ta příjdě hodně draho i když si přivydělává a spoustu si platí sama. Proto to udržuji tak jak to je. Někdy se to dá a někdy je to docela náročné. V kostce, náročné je to pouze po stránce sexu. Na ten nemám s ním absolutně chuť. To je asi ten nejhorší kámen úrazu. Zbytek by se dal. Uvidím jak se to bude vyvíjet. Nejpozději do 9 let by měli být všichni ze školy venku. To ještě dám a potom se uvidí.

Děkuji Ti za odpověď. Tak nějak jsem to tušila.

Ony ty vztahy a rozhodnutí jsou vždy těžká a co je známé a zažité je mnohdy jednodušší i když v některých ohledech těžké.

Je to Tvůj život a tak je jen na Tobě jak s ním naložíš a pokud jsi v jiných ohledech v zásadě takto spokojená, tak možná co víc chtít.

Jen jedno Ti k tomu povím, protože znám podobnou situaci, zkus si odpovědět na jednu věc. Budeš schopná svůj život za těch devět let změnit nebo pak budeš dál jen přežívat? Ať tak nebo tak, je to jen Tvoje věc.

Píšu to jen protože často si člověk říká, až tak pak, ale pak už to může být všechno jinak a dle mého je život příliš krátký, aby člověk čekal na něco. co možná nestane.

Ta paní u které přesně tohle vidím, také nejdřív měla děti a nechtěla jim brát rodinu, samozřejmě i ta finanční stránka v tom hrála roli, to je jasné. Dnes už je to hodně let co opustili děti hnízdo a ona? Pořád nějak žije v tom neuspojivém vztahu, protože už si tak velkou a zásadní změnu neumí a ani nechce představit.

Jediné co k tomu dnes řekne, je… měla jsem to udělat tehdy, teď už jsem na to stará.

Ne, já Ti opravdu neříkám co bys měla nebo neměla dělat a nakonec jako všechno, jen si to musíš prožít, ale jen kvůli sobě, zkus si zvážit všechny možnosti a altermativy, jestli to skutečně takhle chceš a jsi ochotná přijmout i fakt, že už svůj život nikdy nezměníš.

Když v tom najdeš něco pozitivního pro sebe a budeš tak umět i dál žít, je to v naprostém pořádku, ale když ne… to nejhorší je, když člověk po letech lituje, tak jak to vidím u té paní. Tehdy by to pro ni byl velký krok, ale zvládnutelný, dnes po těch letech, už je to jen přání které se nikdy nestane a lítost, když se otočí zpátky za svým životem.

Ahoj,

máš pravdu je to těžké. Dopředu nemůžu říct zda se nezachovám jako ta paní. Je to i velmi pravděpodobné, protože jsem peníze v prodeje domu z předešlého manželství dala do opravy nynějšího bydlení. A tady s námi bydlí tchýně. Sice ve svém, ale bydlí. I když tento dům dostal manžel od svých rodičů, je na mě napsaná půlka. Ovšem z věcným břemenem a rodný dům, který je v rodině od 16. století neprodáte. A to že by mě manžel vyplatil, na to můžu taky zapomenout. Když jsem mu před těmi léty řekla, že až dorostou děcka, půjdeme si každý svou cestou, ztropil hysterický záchvat jako vystřihnutý z knihy psychologie. Že mě miluje a chodil za mnou na kolenou abych to nedělala… Snažil se to napravit se svoji urputností. Nakonec se trochu uklidnil a dalo se to. Ovšem já jsem to jakž takž vydýchávala tři roky. Ty tři roky jsem s nim nic neměla a vydržel (teda doufám - nikam nechodil, byl doma vždy na čas a věnoval se nám). Po třech letech jsem byla schopná s ním něco mít. A to byl kámen úrazu. Zase to spadlo do starých kolejí (ne že by mě podváděl, ale  zaujal stejný postoj k sexu) Toto vyžqaduje podrobnější vysvětlení. On totiž hlavní kámen úrazu byl v nesouladu v sexu. Já jsem spontální člověk. Takže pokud byl třeba na služební cestě, bombardoval mně denně 50 sms, až přijede, jak si představuji náš sex. kde si ho představuji. V kostce měl vysněný celý věčer a to do puntíku. A pokud jsem nedejbože třeba neměla ten večer na to chuť, což jsem si v 99 % ani netroufla, nebo to neprobíhalo tak jak chtěl, že jsem na určitou praktiku řekla, dnes ne, byl oheň na střeše. Stejně po třech dětech jsem byla řeknu to polopatě dole necitlivá. Ono se říká, že nástřih hráze ja taková malá, velká operace. Původně jsem byla porodní bába, než jsem vystudovala ekonomii, takže to vím z praxe. Než se tam všechno pospojí, ono to trvá. Vysvětlovala jsem mu to, ať má trpělivost. Dávala mu číst články od sexuologů, kde byla tato problematika řešena, ale myslím, že to ani nečetl. Jeho hlavní heslo je, když mě máš ráda tak mi vyhovíš, říkal to Šmolka. Chudák Šmolka, když ho vidím v televizi, tak bych mu jednu flákla . Po té jeho nevěře jsme mu to všechno vysvětlovala znovu, zdálo se že to konečně pochopil, že jsem to všechno myslela vážně a že díky jeho přístupu se pro mě sex stal naprosto odpornou věcí, kterou musím pro klid v rodině vydržet. Ale ono to zklouzlo zase do starých kolejí. Sice mi neříká, že když ho mám ráda. , ale výsledek je stejný. Pokud nic není tak je uražený a co je nejhorší tak začíná řvát na děcka. POslední čtyři roky jem chodila z práce denně v 7 hodin večer. bossing na pracovišti, ale byly slušné peníze tak jsem tůstala, nebo spíš nebyla jiná možnost práce. Prosila jsem ho zase, aby na mně nenaléhal tak často, že jsem opravdu úplně hotová. (taková malé intermezzo, ono mu to již nefunguje, ale stejně to pořád chce, klidně denně, a vydrží mě otravovat hodinu. Problém s erekcí měl vždycky, jednou jsem ho z toho dostala a bylo to chvíli v pohodě, ale pro mě je to dřina, ne zážitek. Myslím si, že tyto problémy pramení z nervů a jeho pochroumaného sebevědomí.) I když jsem ho prosila, aby mi dal na chvilinku pokoj, nepomohlo to, zase jsme tam kde jsme byli. To ten sex je pro ty chlapy opravdu jenom ta jediná věc? A co ostatní. Pracuje kolem domu, lenošný není, ale s dětmi mi nepomůže, myslím s učením. Kluk má poruchy soustředění a je to s ním nadlidský výkon ho udržet. Já se musím znovu učit chemii, fyziku. matiku. Ani neví co ty děcka zajímá. Střední školu jsem vybírala s holkama sama. Nenapadlo ho se podívat na internet a zeptat se a co toto, to by tě nezajímalo? Pokud mu něco říkají, odpoví jim hm, jo? Před týdnem jsem to nevydržela a promluvila jsem si s ním na toto téma. Teď seká dobrotu, ale jak dlouho? To už jsme tu taky měli. Asi se zeptáš a co tym tedy ještě děláš. Je to asi opravdu jenom strach jak bych to zvládla. S první dceou jsem zúůstala sama. První manžel děti nechtěl, a když jsem otěhotněla, tak mi dal na výběr, buď on nebo dítě. Sbalila jsem mu kufry. Tenkrát to byl můj barák, takže jsem měla kde bydlet. Ale pamatuji si, jak jsem musela do noci šít (co jiného s malým děckem chcete dělat) abych jsme vyšly. Měla jsem měsíčně cca 5000 Kč. Teď by to nebylo lepší. Od nového roku jsem změnila práci (v té staré jsem to už opravdu nedávala, kluk se mi vyrazně zhoršil ve škole), ale důsledkem je 14000 čistého měsíčně. Za to děcka neuživím. Myslím, že jsem se hlavně potřebovala vypsat, někam, kde mě nikdo nezná a jeho eventuelní názor bude naprosto nezaujatý. Že by to mělo v dohledné době řešení, nemyslím. Zkusím si podat sazku.  

Romy, vypsat někdy taky stačí a velká životní rozhodnutí se zrovna obvykle nedělají jen tak, že si člověk řekne.

K tomu sexu, to je prostě ubohý, co na to víc říct… snad jen to, že seběvědomej chlap takhle nutit ženu nepotřebuje. Tohle je typické pro nesebevědomé muže.

V každém případě Ti přeji, aby sis v tom svém životě našla kousek místa pro sebe a měla se z čeho těšit.

Dospělé dceři se nedá moc dobře radit, zvláště, když nechce nic slyšet. Každý si, holt, musí natlouct nosánek sám.

Když řeknete malému děcku: Nesahej na kamna, spálíš se! Díťátko to jde v prvním vhodném okamžiku vyzkoušet. Asi proto, aby se přesvědčilo, zda rodič jen tak nekecá.

Romy, předem se omlouvám za svoji upřímnost, jinak to neumím. Jak chceš přesvědčit svoji dceru o tom, že nevěrný přítel nemá budoucnost, když jsi o tomtéž nepřesvědčila sama sebe? Říkáš dceři něco jiného než sama děláš a tak to právě nefunguje. Každý si k Tobě dovolí jen tolik, kolik mu dovolíš Ty, a stejné to bude u Tvé dcery či ostatních dětech. Nechává si líbit jen to, co Ty. A tak to nejspíš bude se všemi Vašimi dětmi - jaký rodinný model či vzorec zažíjí, takový si jako "správný a normální" osvojí a budou jednou samy žít, dokud možná samy jednou nepřijdou na to, že by mohly a měly žít jinak - v lásce, úctě, toleranci atd. Děti jsou totiž našim odrazem. Také pokud si jednou uvědomí, že mohly žít jako děti v jiném prostředí - obvykle se to stává, když pak samy ve svých životech nejsou šťastné, může dojít i na výčitky rodičům či jednomu z nich - např. své partnerské zklamání mohou dávat za vinu tomu, v čem vyrůstaly. Jen tím chci říci, že to, že budeš v takovém manželství dál setrvávat, má to i druhou stranu mince. Jen Ti nabízím i jiný či druhý úhel pohledu - z druhé strany, ze strany dětí.  

Nevím no, já když čtu, jak se manžel chová k Tobě a jako táta ke svým dětem, tak mi to prostě přijde jako silné kafe, které bych pít nechtěla. Chápu ale, že se to snadno říká…