Téma: Nevěrná přítelkyně - chci jí odpustit, nevím jak se teď chovat

V životě přijde ještě hodně těžkých chvil a jestli je bude takto řešit … já bych tou důvěrou tolik neplýtvala, pokud ona k takovému aktu nepotřebuje city. Minimálně by se měla bezpodmínečně do budoucna vyhnout alkoholu a to bez ohledu na to, zda bude vaše společná. Sebevědomí se dá zvýšit, ale citová oploštělost může být vždycky problémem.

Dík za koment, v podstatě jsem to rozepsal v následujících příspěvcích. ONa se dost snaží, vidím to, ale mám v hlavě pořád ten neustálý pocit kterýho se nemůžu zbavit, a to jak jsem psal v prvním příspěvku… bohužel

Říkáte že ze začátku jste měl odstup, ona byla do vás blázen. Já myslím, že vás i trochu provokovala, abyste se víc projevil. Zdá se mi že jste takový chladný, suše konstatujete jak probíhal celý rok, znáte se rok, ale váš vztah existuje jen tak poslední čtvrť rok, co jsem si zpočítala, tak co řešíte co dělala dříve. Když z vaší strany to bylo odměřené. Připadá mi to takové majetnické. A co vy cítíte k ní? Nic tam nečtu, jestli jste zamilovaný, blázen do ní, jen takový kalkul abyste si nezadal z k. Proč jí vyčítáte předchozí vztahy, ať už jsou jakékoliv, v jejím věku je to normální se vybouřit. Vždyť není vaše manželka aby se vám zpovídala a pokud to udělala, tak buďte rád že je upřímná. Dejte jí šanci, jste spolu dost krátce abyste mohl něco hodnotit. Kazíte si zbytečně současný vztah vrtáním se v minulosti.

Toto se stalo již v našem vztahu. Pak se ke mně nastěhovala, ale to jsem to ještě netušil. Předchozí vztahy jí v žádném případě nevyčítám. A co k ní cítím? To se dá asi jen těžko napsat slovy. Miluji ji nesmírně za to jaká je, že je obětavá a hodná. To člověk ale pozná až po delší době. I jí ty události změnili natolik že je nyní taková jaká je. Odstup sem k ní měl protože byla sprostá a jen nadávala. Ale do vztahu sem v počátku šel s tím že s tím hodlám něco udělat, že ji změním, aby se na ten svět koukala trochu citlivěji, chtěl jsem jí pomoct. Akorát se to zřejmě zvrtlo, protože byla taková jaká byla a trvalo to dejme tomu čtyři měsíce, já ztrácel víru v to, že jí vůbec změním. Vím jaký špatný život vedla a měla před tím než byla semnou. Když se ptáte co k ní cítim, nebo jestli ji miluji. Miluji, protože ona a její život, nebo její vnímání na okolí mi je přednější než to mé.

Konec konců i přes tyhle její boty jsem se rozhodl ve vztahu setrvat, myslím si že mnoho lidí by tak neučinilo. Můj majetek ona není. Jinak jako gesto přestala pít a sama od sebe se vzdává kamarádů ačkoliv jí k tomu nepodněcuji. Na pivko si zajdeme spolu, ale pije střídmě.

Akroát má původní otázka směřovala trochu jinam. A to jak se s tím spíš zžít, že se stalo přímo to co se stalo…

Nicméně děkuji za vaše reakce

Já teda nevím, ale pokud to chápu dobře, tak jsi šel do vztahu s tím, že jí změníš??? Já si to neumím dost dobře představit, ale přijde mi to jako, jo tvoje tělesná schránka se mi líbí, ale vnitřně si tě přestavím k obrazu svém : -O Tohle bych teda já osobně neunesla, asi bych z toho měla pořádnej komplex. Jsrm vdaná teprve krátce budou to 2 roky a vztah trvá 4, ale miluju muže proto jaký je a at má chyby tak by mě ani nenapadlo chtít ho měnit a mít z něj někoho jiného s jeho vhledem 

Asi to tak vyznělo, ale je to spíš špatně pochopený. Tu holku jsem znal delší dobu před naším vztahem, jednou jsem jí dělal i vrbu. Věděl jsem jak se trápí s těma klukama nebo respektive vztahama který měla. Sama dnes říká že každý její vztah dopadl stejně a to tak že ho zničila tím, že byla sprostá a nadávala. Je to dost roztěkaná holka. Jednoho dne jsme se potkali na zastávce a ona si vzala ode mě tel. číslo. S tím jestli bych jí něco nenapsal. Tak sem si řekl fajn, proč ne. Chvili jsme si psali, až z toho vylezlo že by semnou chtěla být. V tu chvíli jsem dost myšlenkovitě váhal. Napsal sem jí že si spolu skočíme na pifčo, popovídat si nejdřív nějak normálně, že se do ničeho nechci hrnout. Po nějaký době co jsme si psali jsem si říkal, tak když o mě stojí, tak se tomu nebudu bránit, ale stále jsem měl v hlavě to že bych jí v tom jaká je změnil, aby přestala nadávat a být tolik roztěkaná. Mám tendenci lidem nějakym způsobem pomáhat, jsem ryba, asi se na to i dost hodím. Věděl jsem že se ta holka trápí, ať se to týkalo školy kde v podstatě jen válčila, tak i doma kde se řvalo a matka nejeví zájem o své děti a vidí jen sebe, tak i mezi jejími přáteli, se kterými neměla až tak dobré,, konexe,, nevim jak to napsat. Prostě vše bylo falešné. Takhle sem myslel že jí změním, že jí přivedu k tomu že né všechno je hnedka černý nebo šedý. Ale chtěl jsem jí ukázat že když se bude trochu víc radovat, začne mít i lepší pocit sama ze sebe a to se odrazí i v jejím okolí. Jenže jsem po nějaké době začal taky ztrácet sílu, protože to nepřicházelo. A tak jsem možná od toho vztahu trochu upustil, že jsem se začal zajímat nejenom o ni ale i o sebe a svý zájmy. A to asi bylo osudný. Možná by to nikdy neudělala. Ale prý to nebylo naschvál a ani to nebylo proto že by jsme to měli ve vztahu špatné, nýbrž prostě jen obrovská pitomost která ji mohla stát vztah. Přičítám to i tomu životu co vedla a tomu jaká je, nebo spíš byla. Říkám že se o budoucí nevěru nebojím, protože možná když jsem ji chtěl nějakym způsobem změnit, asi jsme to k tomu potřebovali, protože až teď si uvědomila, co tim mohla ztratit, nejsem sobec, ale myslím sebe… to je z jejích úst, akorát sem to napsal trochu stroze. Jen doufám že jí to ty očka otevřelo pořádně, protože to pro ni ve finále když to vše prasklo a já to zní tahal jak z chlupatý deky byla pěkná rána. Oba jsme to hodně oplakali. A v pořádku to není ani teď. Proto píšu sem. Protože mám v hlavě milion myšlenek, proč nebo jak to… ? Pak si řeknu akorát tak jo, jedem od začátku, ale nemůžu se zbavit toho pocitu, který sem zmiňoval v prvním příspěvku.

No a teď přijde a řekne s kym si to píšeš, s nějakýma holkama, achjo : D

no to je bokem…

Není to nic co by neunesla, ve vězení není a já to s ní myslím jen dobře. Není to tak abych jí z vegetariána předělal na masožrouta : )

Jen jí chci ukázat že jdou věci dělat i jinak a vrátí se to člověku i jinak.

Tak snad máme první kroky za sebou, teď už je to jen na ni jestli to okouká nebo ne.

Chyby mám i já, na tom se musí taky pracovat. Samozřejmě že všeho s mírou.

Ale k tý nevěře… kdo to umí řešit s klidem a nevyptávat se, udělat za tím tlustou čáru, v podstatě když je to pro mě čerstvé.

Na to koule asi nemam : ) : (

Aha, no, ale i tak já si myslím, že až moc řešíš to, aby se nějak změnila at to třeba myslíš dobře, ale jestliže celý život živla v prostředí, kde to neměla zrovna lehké a musela bojovat i o pozornost vlastní mamky, tak je to podle mě jistá obrana a poza to její chpvání, které jí pomáhá zvládat jisté situace v životě a myslím, že by jsi měl zvolnit s tím předělávat jí nejvíc jí dle mého názoru pomuže ke změně to, že jí ukážeš, že nemusí bojovat o pozornost, že jí máš rád, nebo že jí miluješ a pak ta změna asi přije žila jistým zpusobem 20let a tak změna nenastane za týdem, měsíc, nebo rok. Sám píšeš, že osudným asi bylo, že jsi přestával mít zájem a třeb zse jen volala po pozornosti ač teda hodně špatným zpusobem. Já ti radit nemužu nevím zda m někdy někdo byl nevěrný, nikdy jsem na nic takového nepřišla, takže si ted mylím, že bych neodpustila a nedokázala na to zapomenout, ale třeba bych se zachovala jinak, kdybych v té situaci byla 

Je to moc složitý tohle to, já jsem rád že sem se alepoň vypovídal. Jinak to nikomu nepřeju : )

Odpustit se dá téměř cokoliv, zapomenout ale ne.

Vím že to nepůjde za týden po 20 letech. Mám ale pevné nervy a vůli.

Jinak to nebylo o stržení mé pozornosti, to by vám řekla sama. Hodně jsme spolu o tom mluvili.

Ale prostě blbej den, kterej se nikdy neměl stát.

Sama mi říká že v tom nic nemusím hledat, že to nebylo nijak kvůli mě, že bych se jí nevěnoval nebo bych byl na ní zlej. Prostě se to stalo a důvod sama nezná. Na internetu se vždy píše že každá nevěra má důvod, tahle z mé strany neměla, tím se nechci obhajovat ale je to tak. Ostatně by mi obhajování samo sebe moc nepomohlo na internetové diskuzi, toho jsem si dobře vědom : )

Já nepotřebuji utěšit, ani vynadat.

Jen poradit : )

Já rozhodně nemám v umyslu ani jednoo z vás soudit, nadávat nebo litovat tak jsem to nemyslela to s tou pozorností jsi napsal ty sám a tak jsem jen reagovala. Každopádně to  není lehké ani pro jednoho z vás 

Ale díky za příspěvek, jsem rád že si s někým o tom můžu promluvit.

S mou polovičkou bych tohle asi v klidu nikdy nevyřešil, navíc se to nehodí.

Kalkul jestli je k. to není.

ale nemůžu se toho pocitu zbavit, přec jen je to má první zkušenost takovýdleho typu.

A můžu říct, že bych nejraději udělal anketu, jak to lidi cítí takovouhle věc, protože by mi to mohlo pomoci se s tím  lépe smířit. Ćlověk jen sám se svým názorem tápe a né vždy se rozhoduje správně, a protože to vím, píšu sem…

Ještě k tomu dodám, že náš vztah nebyl špatný.

Ale i kdyby byl jakýkoliv myslím se že tohle se nedělá když má doma kluka.

Na druhou stranu asi co se má stát to se má stát, protože nás to posunulo,, dál,,

Ale takovýmhle způsobem.

Myslím si že někdy méně je více…

Možná ti přišla do života, aby jsi se naučil odpouštět. Také si myslím, že se tohle nedělá když má doma kluka. To mrzí. Ale je potřeba odpustit, nikdo není dokonalý. Člověk udělá v životě blbostí, ale to neznamená, že se bude celý život za to omlouvat. Musí ti stačit že jí to mrzí. Odpustit také neznamená zapomenout, ale věčně si to připomínat je také špatně. Asi je trochu divočejší, spontánější-je také mladší,

možná by ti také neuškodilo se na to povznést a spláchnout to, protože těma náladama jí vlastně trestáš. Všímej si toho pěkného na ní. S odstupem času to špatné odezní.

Jo tak to cítím že by to mělo být, děkuji.

Ono mi taky nic jiného nezbyde.

Ale protože to bolí a jsem zmatený, člověku se honí v hlavě miliony zlých myšlenek.

Souhlasím s Inkou. Navíc si myslím, že to i pro ní byla hodně krutá lekce. Evidentně měla hodně nízké sebevědomí, když jim tohle dovolila a sama sebe si nevážila. A víš, o kolik jí ještě muselo klesnout, když jí ti kluci takhle využili a ještě se jí vysmáli?

Tím samozřejmě nechci říct, že co udělal je v pořádku, jen si myslím, že za to svojí lekci už dostala. Navíc, když pak vidí, že celou dobu měla vedle sebe kluka, kterej jí miloval a vážil si jí.

já bych řekla že tam hraje velkou roli alkohol, některé ženy to dělají, pokud nebude pít, nebudou se dít tahle představení  anebo se nad sebou zamysli zdali ty jí dáváš vše v sexu co potřebuje, věz že ze mne mluví životní zkušenost,

Pokud podvela jednou, možná bych odpustila, ale dvakrát? tříkrát? To prostě podle mě neudělá člověk, který někoho miluje. Ví, že by mu to ublížilo, s jde do toho s tím. Je jí 20 už to není malá holčička, buď má pít do té míry, aby nedělala blbosti, nebo nechodit pít vůbec.

Zdá se mi, že slečna trochu hraje na city. Nesnáším vypočítavé ženy, které na muže hrají chudinky. viz. "cítila se zneužitá."

Pokud jí třeba po sexuální stránce nevyhovuješ, a proto hledá jinde, má ti to buď říct otevřeně, nebo tě opustit. Né z tebe dělat blbečka.

Promiň, ale uvědom si, kolikrát jsi schopný ještě odpustit? A hlavně, jestli vůbec odpuštět ještě chceš. Nevěra je obrovské narušení důvěry, a to je alespoň pro mě, ve vztahu asi úplně nejvíc. : - (

promin ale nechápu že s ní ztrácíš čas- podvedla tě jednou líbáním, pak sexem. a kdoví o čem ještě nevíš. taková hajtra se nezmění - můj názor. ještě si s ní užiješ hodně trápení. ne, nemiluje tě. jinak by to neudělala jednou, pak podruhé, atd. je to hnus a ty jí to žereš a ještě ji omlouváš. no dělej jak umíš. vidíš jak teď už máš problémy jí věřit, co čekáš že bude potom? bude to ještě horší a když už si budeš myslet že je to mezi váma v pohodě tak to zase přijde. znám to, nevěrníky nebrat, nikdy se nezmění, nejsou vhodní partnery pro vážný vztah. měli by si najít sobě rovné pro volné vztahy a neobtěžovat a neubližovat jiným.

Ahoj chtěla bych napsat (blbost) po tomhle by to ta holka neudělala v životě naseká chyby každý a ta holka to chce odčiňit lidi jsou totiž závistivý zlý a hnusný každý si něco přibarvuje plete se do věcí do kterejch mu nic neňí tudíž i do toho cizího vztahu dá se to zachránit všechno de řešit a je blbost psat tady takový věci z trapnejch vět udělala to víc krát udělá to znova  to jí neomlouvá co udělala ale odpustit to jde a hlavně záleží na charakteru člověka a ta holka se změňí ta holka kuli tomu bere prášky na hlavu a má deprese a je na dně a p. že toho kluka nemiluje a že to někdo na dalku píše přes internet a toho člověka nezná tak ho nemůže soudit (kisisik) tak si uvědom že já jsem nikdy nehledala kluky jen na píchání ale na vážnej vztah a nejsem žádná hajtra to si odpusť to si říkej tý svý bejvalce jinak to jsem já ta holka co jsem to udělala 

 lidi jsou totiž závistivý zlý a hnusný každý si něco přibarvuje plete se do věcí do kterejch mu nic neňí tudíž i do toho cizího vztahu  (TO JSOU TVÁ SLOVA)

No lidi se tu do toho pletou a píší své názory z toho duvodu, že zakladatel tohoto tématu chtěl RADU, NEBO NÁZOR.  

jestli jsi to opravdu ty, tak sorry, pro mě jsi hajtra. někdo, kdo si dá jen tak trojku s někým, a přitom chodí s někým úplně jiným, to není normální holka ale normální kur*va.

No tak každopádně jestli jsi opravdu ty ta "rajda x" tak si to teď příteli asi nesmírně ulečila. Ty jsi ale hodnááááá

Ta holka teď kvůli tomu přišla před závěrečnýma zkouskama o školu. Udělat to nechtěla, ale udělala, naplánovaný to neměla. Nechala se psychicky týrat od člověka, který to neunesl. A ona porad bojuje a neodesla. Vzdala se kamarádů, sama se prišla přiznat mé mámě. Zavrhla svou tetu, která odsoudila náš vztah jakož to setrvačnost. Myslíte si že si odpuštění nezaslouží? Upřímně, sáhněte si do svědomí… Kdyby jí bylo 30 asi bych se rozhodoval jinak. Byla to pro ni lekce, pro mě cesta osobního rozvoje. Je to neomluvitelne, ale odpustit se to vyloženě musí. Je hrozně citlivy člověk a co dělala ji rozhodně jedno není. Vidím ze se dá na tom mnohé stavět, hlavně co se týče jejího života, který ji byl absolutně ukradený. Nepoznala asi lásku. Teď bych si měl dokázat odpustit já sám sobě, že jsem se pak choval, tak jak jsem se choval. Zaslouží si to. A já? Mě už to tak neboli, když vím, jaké mám dnes priority a nepokladam se za střed vesmíru. Je to očividně její životní přání, který jsem já. Takhle o mě nikdo nikdy nebojoval a nestal o mě. Je to dobrý pocit. Je třeba se na to podívat nezaujate

Borec asi by jsi se mě jít léčit. Ne asi ale určitě, normálně se tady chlubíš že si jí týral a nyní to ještě považuješ za osobní rozvoj? Osobní rozvoj, vykoupen bolestí a utrpením druhých není osobní rozvoj!

A že o tebe bojuje a že tak žádná o tebe nebojovala? Nedivím se!!! Musí být stejně narušená jako ty!!! Jste zrcadla. Vrána k vráně. Na pozvracení tvé zkroucené nemocné myšlení. A ještě tady hledáš "pomoc" aby ti lidi pomohli jí odpustit nevěru a po tom co jste se k sobě jakože vrátili si ju týral ale to ti je jedno, ale chudáček hledá pomoc s odpuštěním. Neuvěřitelný. A Vy ostatní se proberte! Vy nevidíte že to je narušenec?  

Odpustit se dá ale zapomenout ne. Nezačínat znova to je prodlužování trápení.

http://www.mojestarosti.cz/poradna/vztahy-manzelstvi-rodina/nevera-zarlivost/kamarad-s-vyhodami-mam-ale-pritele-co-ted-lhani-priteli-mi-vadi-a-nechci-ztratit-ani-jednoho.html

Škoda ze jsem hned ze začátku nedal na Barču, ale miloval jsem ji a tak se snažil o nemožné a přehlížel to co jsem přehlížet neměl.  

I tak chci poděkovat Ince a Genevieve… bez těch dvou komentářů bych odpouštěl hůř. Dost mi pomohli se stim vyrovnat, jelikož mě to dost vzalo. Teď akorát nevím co mám dělat opět, když mám po rozchodu a jsem z toho nešťastný. Jsem nešťastný i z toho ze jsem do nejakyho mobilu vůbec lezl. Na druhou stranu být za blbce taky není fajn. Takže dobra životní zkušenost. Do mobilu už nikdy příští přítelkyni nevlezu. A už si budu vybírat mezi nimi a ne brát hned na první potkání… A nechat se zmanipulovat tím co má mezi nohama ale radši tom, co má v hlavě.