Téma: Nevěrná manželka - nesnesu ji, ale současně mi někdy chybí

Buď dokážeš nevěru překonat a přiznat si svůj díl odpovědnosti, v tom případě co bylo bylo, teď je teď a jde se dál.

Nebo to nedokážeš a v takové situaci je na místě vztah skončit a jít dál.

Jiná rada neexistuje.

"Ona má snahu to dát do pořádku, ale já vidím její chyby, které jsem dříve bral jako normální a přehlížel". Na této větě se mi nelíbí 2 věci - jednak, místo manželka nebo moje žena jí nazýváš ona = tak cize (což je znát téměř z celého Tvého psaní) a jednak, ruku na srdce, kdo z nás nemá nějaké chyby? Takže je máš samozřejmě i Ty - dokonalý člověk neexistuje.

Jinak odbornou pomoc si myslím potřebujete oba, jednak jako manželé - nedaří se Vám spolu komunikovat tak, aby to neodnášely děti a jednak Ty, pokud jsi se pokoušel 3x neúspěšně zabít a nic Tě tu nemotivuje. Jenže Ty nechceš, to se pak těžko něco radí.  

Udelej tecku za minulosti, promluv si se zenou o tom, kde se stala chyba (jiste byla na obou stranach), a pokuste se vas vztah zachranit. Nikomu nic neprinese, kdyz na sebe budete hazet vzajemne spinu.

Dalsi moznosti je se na nejaky cas odstehovat a uvedomit si, jak dalece spolecny vztah oba chcete. Muze to ale taky vyjit negativne, s tim musis pocitat.
Nebo zenu prekvap nejakym zajezdem pro vas dva, a tam si vsechno vyrikejte! Treba budete mit druhe libanky? !

Kdyby u nás byly normální zákony, tak bych Ti řekl: Kopni ji do prdele, vem děti a jdi žít nový život.

Bohužel u nás (a nejen tu) mají tátové daleko horší postavení než ženy. Tato diskriminace se ale nevidí. Jen výjimečně.

"Věděla, že nevěru neumím odpustit" = Ty už jsi to zažil, že VÍŠ, že neumíš? Jestli ne, tak ani nemůžeš vědět, zda umíš nebo ne, tohle pokud člověk (jako cokoli jiného) nezažije, tak to nemůže tvrdit.

"Několikrát jsem byl na odchodu, kluk to odnesl a pak jsem řek, že odcházím nadobro" - aniž jsi to, jak se mi zdá, udělal. Takže vydírat vyhrožováním a následně i po té, co to syna tak rozhodilo (jen ta představa, že ztratí onu jistotu mít oba rodiče doma pospolu, byla pro něj hrozná), řekneš, že jdeš nadobro a stejně jsi to neudělal. Chápu, že to bylo volání o pozornost či změnu, ale kromě toho, že ze dne na den nejde nic takového spravit, tak takto se nejedná a pokud  člověk nemíní odejít, z pusy se to nevypouští!

Nevěra je vždy důsledek, ne příčina, takže až pak - po Tvém hloupém vydírání, vybalila, co jí vadilo, co jí u Tebe chybělo. Myslím, že pálit mosty vůb. nechtěla, a dost možná Ti to i říkávala, co jí chybí, ale Vy jste, chlapi, někteří do té doby hluší a slepí, dokud se "něco nestane" a pak teprve "slyšíte".

Ano, chápu to, stejně jak byl nesmysl vyčítat holky, co měls před ní, ale jestli jste se JEN  "dohodli, že to zkusíte dát dohromady", ale neřekli jste si, JAK a co pro tu změnu uděláte, takových jen dohod můžete udělat, kolik chcete, ale bude to k ničemu.

Ted  u Tebe fungují ty přitažlivé a odpudivé síly - když není ve Tvé blízkosti, stýská se Ti po ní (jasně, že ji máš rád), ale tím, jak vidíš (není to křečovité? ) její chyby, tak ji v sobě emocionálně zároveň odháníš od sebe. Ona to cítí a proto se (také křečovitě) zas ona snaží dát vše do pořádku.

První věc je odpustit a poučit se z chyb, které se musíte snažit OBA odstranit. Netlačte vzájemně 1 u druhého na pilu a Ty už nikdy nevydírej něčím, co ve skutečnosti udělat nechceš.

Vidím tam velkou šanci, že to půjde, oba mají vždy podíl viny, tak odstraňte, co Vám oběma vadí a i syn na tom bude líp. Držím pěsti.