Téma: Nevěra manželky - jak obnovit vztah a důvěru k mé ženě?

No, tak tady bude každá rada drahá, jak se říká. Obávám se, že jste každý z Vás viděl a vnímal to manželství jinak + jste se každý v tom manželství cítil jinak. Ty jako poklidnou rodinku se společnými zájmy + volný čas u Tebe (mimo společných aktivit) = počítač a hry + nejspíše pocit, že máš manželku bez většího úsilí navždy jistou, ale manželka jako stereotyp, kdy jak říká, se doma nudila. Do toho si manželka po poměrně dlouhé době doma a stereotypu našla práci a s spolu s pracovní aktivitou jí oslovila zřejmě i aktivita někoho jiného. A jak to teď dopadne, si netroufám odhadnout, když manželka na vše odpovídá neřeš to a do poradny nechce jít.

Navíc, si myslím, že jsi udělal zásadní chybu v tom, že už jsi rodinu jednou opustil a to po info nějaké kamarádky, aniž by jsi si nejdříve promluvil s manželkou a řešil to, co se týkalo Vás dvou, doma nebo v poradně již tehdy. Teprve až nyní, když vidíš, že manželku opravdu ztrácíš se snažíš. Ale já si nejsem úplně jistá, zda-li není pozdě = podle toho, jak o manželce píšeš, mám z ní pocit, že její city k Tobě spíše vyprchaly a to je vážný problém. Proto se obávám, že to nyní je tak, jak sám píšeš: "Stále mi pripadá, že to hraje na dve strany nebo že ceká až neco samo prijde." Já to tipuji na tu truhou možnost.

Bojíš se, že Ti odejde a nechá Tě s dětmi samotného. Pak si ale zažiješ jen to, co jsi již Ty sám udělal, byť jsi se pak vrátil.

Jinak to, jak píšeš, že: "nechci jí dát príležitost jít za týpkem a mohla si tím vytvorit nejaký silnejší vztah, když v podstate se ješte porádne nesnažila zachránit tento." Tak, k tomu, Ti řeknu 2 věci. Za prvé, když bude chtít, tak to neovlivníš a ona si s ním ten vztah stejně vytvoří a za druhé, Ty jsi se také nejdříve nesnažil zachránit Váš vztah (manželství) a prostě jsi odešel. Takže, když jsi to mohl udělat Ty, proč by nemohla i manželka? Já neříkám, že je to správné - co se doma upeče, se má doma sníst, ale nemůžeš to teď vidět jen ze svého úhlu pohledu, když sám máš máslo na hlavě. , jak se říká.

Dále, píšeš, že: "Casto mám chut odejít, aby si uvedomila…" Ale to není objektivní a opět to vidíš teď jen ze svého úhlu pohledu. Manželka taky neodešla, když byla těch cca 8 let doma s dětmi a Ty ve volném čase na počítači tak, aby jsi si Ty uvědomil to, co jsi si tehdy uvědomit měl. Ano, měla Ti říci, co jí vadí a možná Ti to i říkala či naznačila, že není spokojená, ale Ty nic, tak to vyřešila po nástupu do práce po svém, ale to nevím, jen dedukuji, neboť o tom nic nepíšeš. Ale myslím si, že na ženě je poznat, kdy je šťastná a spokojená, a kdy ne.

Také není dobrý nápad to, jak píšeš, že: "casto se snažím zjistit,  jak to jde v práci a v kolik prijede domu, atd." Tím jen zvyšuješ její nechuť k Tobě, neboť ona sama jasně říká, že: "moje snaha se žene více venovat to celé zhoršuje (že se žene nelíbí, že se moc tulím a hladím jí, .) " Sice Ti toto řekla její nejlepší kamarádka, ale já si myslím, že přesně tak se Tvoje manželka cítí.  

Takže co teď dělat = rozhodně na manželku nijak netlač a nekontoluj jí, když je v práci. Snaž se a věnuj se dětem dál. Podle tohoto, jak píšeš: "Jen vecer když vedle sebe ležíme, tak se držíme za ruku a hladíme se." si myslím, že manželka je nyní ve fázi, kdy ještě 100% neví ani tak, ani tak, takže mají-li se její city k Tobě obnovit, které po období stereotypu k Tobě z její strany ochladly, potřebuje k tomu čas a prostor. To si myslím já. Ale jak se nakonec manželka rozhodne, to Ti nikdo nezaručí. Taky se můžeš jít do poradny poradit zatím sám. Prostě můžeš udělat pro záchranu vše, co bude možné, ale i tak se může stát, že to nebude stačit, to Ti opravdu opět nikdo nezaručí, protože bohužel se někdy něco snažíme zachránit, až když to i vlastním přičiněním ztrácíme…

Souhlasím s Dany.  

Tady je každá rada drahá. Evidentně vám asi nikdy moc nefungovala komunikace a ani te´d to vlastně moc komunikace není-, že neřeš to. Žili jste skutečně nejspíš vedle sebe a ne spolu, . Tvoje paní je te´d v práci, žije, něco prožívá, konečně po všech těch dlouhých letech a ty to nemáš řešit… to je ale trochu nesmyslný požadavek. Ono se to netýká jen jí.  

Pravděpodobně víš, jak na tom tvůj protivník je- je ženatý, rozvedený, má nějaké děti, má kde bydlet, nebo je to kombinace frajera a někoho, kdo se jen chce bavit, jak velké nebezpečí ve skutečnosti hrozí?  

Pokud by manželka odešla, nechala by děti tobě? Za jak dlouho by se jí začalo stýskat a vůbec, chtěl by onen týpek vaše děti? Je-li onen pán jen floutek, máš velké šance, je li to snílek o velké rodině, začni přemýšlet jak nepřijít o děti.  

Tohle je potřeba dobře si uvědomit a snažit se posoudit o co vlastně ženě jde- chce se jen bavit? je stále doma a tvůj odchod se jí asi moc nelíbil, znamená to, že tě stále potřebuje? nebo tě jen přitáhla domů a te´d zas vesele randí?  

Tohle všechno si zvaž, na jakým to minovým poli se vlastně nacházíš. Zajdi do poradny, poraď se. napiš do všech možných vykecávacíxh fór  a poraď se i tam A nakonec dospěješ k nějakému výsledku, co vlastně dělat, jak se zachovat.  Mně to připadá, že se sice zamilovala, a utrhla ze řetězu,  a nějaké moc silné řešení jí momentálně asi nevyhovuje, jenže to si myslím na základě téměř nulových informací.

Navíc, trochu se odpoutej, zacvič, zaběhej a víc se tě´d o sebe starej, pečuj o sebe a dopřej si, potřebuješ sebepodporu, protože ona se te´d o tvoje city starat  nebude. A taky doporučuju si knihu od J. Klimeše, Partneři a rozchody a přečti si ji. Moužná bude i na uložto.

Dekuji za reakce.

o typkovi vím jen to, ze je cca stejně starý, má syna (nevím zda u sebe), ženaty/zadaný není (nevím kde má "družku") … a hoodně hulí trávu.  

Možná se žena snaží (i bez citů ke mě), jen to nevidím, protože čekám víc než jsem kdy od ní měl. a tím to zhoršuji.

Dám jí více prostoru, aspoň se o to budu snažit, ikdyž to bude hodně těžké, když důvěru k ní moc nemám .  

Zařídil jsem poradnu, tak uvidím, zda tam pak bude chtít jít. (za cca 2 měsíce).

Já v poradně byl, ale moc mi neporadili, protože jsem měl jen info od te kamaradky a nic jsem nevěděl od ženy.

Hm, starej se te´d hodne o sebe, odpoutej se trochu (já vím, že to zní divně, ale v krizi o sebe má prostě člověk pečovat víc, jednak aby nemyslel na věci, který momentálně nemůže změnit a moc se nimi neužíral a taky, aby měl podporu aspoň od sebe).

Popřemýšlej nad tím vztahem, co myslíš, že mohlo být blbě a co bys třeba dělal jinak. A zvaž hlavně, jak bys k manželce mohl obnovit důvěru, jestli bys vůbec mohl, protože tě to obrovsky zasáhlo a je tu jedna věc, která se objevuje velmi často, i když mám zkušenosti hlavně se ženami:  

Když si muž našel milenklu, přítelkyni, bokovku, ale nakonec to pár ustal a on se vrátil k manželce, která doma tonula v slzách a čekala, s hrůzou, jak to dopadne, obvykle se za nějakou dobu- cca 2-3msí objevil u dříve podváděné partnerky silný tlak, nenávist, lhostejnost, zlost a romantické pocity vůči někomu úplně jinému a občas vyloženě nevhodnému. Např. dlouhodobá provalená nevěra manžela, s manželkou měli už dvěi děti, ona zjistila, že čeká třetí, manžela chtěla zpátky, ale dítě si raději nechala vzít a dva měsíce po manželově kajícném návratu se zamilovala do barmana v nepříliš čistém lokále. Ona právnička s vysokými příjmy, on podnikatel ne právě chudyý. , takovou měla na něj zlost, kterou nepociťovala, dokud chtěla, aby se vrátil. Ty ale zřejmě pociťuješ silné pocity nedůvěry už teď… zvaž, jestli bys jí vůbec mohl odpustit.

Díky za reakce.

Ano mám silné pocity nedůvěry a teď nevím, zda jí vůbec dokážu odpustit.

Když jsem se po mém odchodu zase vrátil domů, tak jsem byl moc rád, že můžu být zase s rodinou. Otevřelo mi to oči a hodně jsem se změnil. Říkal jsem si že jí odpustím… Ale bohužel nyní mám pocity dost zkreslené. Je to z její strany bez citů ke mě - nevím jak získat opět důvěru k ní nebo jí odpustit, když o to ani náznakem nežádá : /. Mám pocit, že když takto budeme spolu delší dobu, tak se to bude spíše zhoršovat…

Za pár týdnů mají kluci prázdniny - nebudeme je mít doma -  Nevím, zda nebude lepší když půjdu z domu a nechám jí si dělat co chce a sám se zkusit dát nějak dohromady. - ALE z tohoto mám také veliký strach, že to bude  pro nás konec.

Nevím, možná chytla druhou mízu a časem jí to přejde.

Má cenu s ženou mluvit o mých pocitech a potřebách, když jsme teď tam kde jsme. ?

Myslím, že by sisi měl te´d ty věci spíš řešit sám v sobě. Zhoršit už to moc nemůžeš, ona si pravděpodobně užívá tvojí přítomnosti ale vztahu s někým jiným a ty jsi tam jako kus nábytku,, ale to už spekuluju.  Pokud nevíš, jestli jí odpustíš, co dělat s věcmi, které tě žerou, nemáš vlastně žádnou pevnou základnu. Ona by i mohla přijít s něčím konstruktivním ale tvoje vlastní odmítavá reakce by tě mohla překvapit.  

Asi by bylo nejlepší abys zašel za odborníkem  a trochu se v sobě povrtal, udělal si jasno (ono to nebude hned), co vlastně chceš ty sám. Pak taky můžeš něco jasně přijmout nebo odmítnout.  

Manželce řekni, že nejsi s celou situací v pohodě, že máš pocit zhoršujícího se stavu, že tě asi nemá ráda a ať si to přebere a že potřebuješ být chvíli sám, ať už skutečně, nebo jen v myšlenkách. Možná že vlažně zareaguje, možná že ne, ale máte spolu kus prožito a i jiné věci, i to by musela zahodit.

Nemá, pokud nemá zájem, ale zkus to jinak,

Zavolej nějaký svojí kamarádce, vem jí na večeři pokecej s ní, klidně řekni ženě, že s jdeš na večeři po letech se známou, povídej si sní a pak doma řekni že to byl prima večer, když projeví zájem vyprávěj jí o čem jste mluvili třeba klidně vše a bez strachu a upřímě.   a až domluvíš jdi si po svém. Pak to mužes zopakovat třeba za tyden s tou nebo jinou a uvidíš žena si všimne. výsledek je nejistý bud po tobě zatouží, z duvodu že si bude myslet že Tě ztrácí nebo nebo se rozhodne pro jinýho. ale ty budeš vědět a pak se mužeš zařídit podle toho

Ahoj, přihodím názor na tvůj problém. Zaprvé s tebou opravdu soucítím a přeju ti, ať ti je brzo líp. K tomu cos napsal. Souhlasím s názory, že u vás nefunguje komunikace a projevilo se to i v tom, že jste se rozhodli k sobě vrátit a neřešit a přejít to, co se stalo. V tom osobně vidím největší TVŮJ současný problém. Píšu záměrně tvůj, protože tvé ženě právě toto vyhovuje. Víš je to jako: "Zahla jsem ti a už se o tom nebudeme bavit! " Zdá se mi, jako bys o ten vztah stál především ty. Tím, že jste nevyřešili to, co se stalo, se jen těžko dokážeš přes to přenést. Myslím si, že si potřebujete s ženou sednout, promluvit si o důvodech její nevěry a o tom, jak to vidí dál, jestli chce investovat veškerou svoji energii do toho, aby váš vztah zase fungoval a zachránili jste ho. V tuto chvíli váš vztah spíše stagnuje a tvá žena se evidentně moc netrápí, z toho soudím, že jí tento stav vyhovuje.  Vždyť ty si ani nemůžeš být jistý, že nevěra je u konce. Mám totiž pocit, že tvá žena se má trápit spolu s tebou - buď proto, že ti ublížila, nebo proto, že se provalila její nevěra, nebo proto, že přišla o milence. Zdá se mi to podivné, a i když to bude pro tebe bolestivé, tak myslím, že si o celé záležitosti musíte pořádně promluvit.

Jak ti psal Plamínek, starej se nyní především o sebe, získej zpět své sebevědomí, však jsi chlap v nejlepších letech.  K ženě buď milý, ale dej jí najevo, kdo se teď musí především snažit, aby váš vztah fungoval. Pokud totiž nebude mít tvá žena zájem na vztahu zapracovat,  omluvit se za to, co udělala, udělat za vším sama tlustou čáru, pak se obávám, že se budeš pouze trápit a trápit.  Držím palce.

Ahoj Janku,

tvá reakce přesně vystihuje to, jak to vnímám já.

Žena dobře ví, že potřebuji od ní slyšet nějaké její pocity – že udělala čáru a jedeme od začátku, že to s typem ukončila nebo že nechce být se mnou, prostě cokoliv, co by nás nebo mě někam posunulo…

…moc dobře to ví… ví že se tím trápím… ale prostě se asi bojí mi to říct – nechce mi ublížit, nechce mě ztratit, nechce se mi ani náznakem přiznat, že mi byla nevěrná, nebo není rozhodnutá co dál, nebo jak píšeš jí to takto vyhovuje…

Žena je velice atraktivní a její humor má často sex. podtext (takové otevřené flirtování s kamoškami, kamarády), v práci je obklopena mladými kluky, kteří k ní asi dost vzhlíží. Ona je středem pozornosti a asi je jí to dost příjemné (komu by nebylo) … ona sama se teď chová dost jako puberťák (bohužel to asi brzy bude mít dopad i na její zdraví). A nechce se jí nic měnit… tak to teď vidím a vnímám já, už jen z toho jak o práci a dění tam mluví…

Ikdyž jsou teď dny, kdy jsme s ženou spolu (duchem i tělem) a ona mi připadá semnou spokojená,  tak o svých pocitech prostě mluvit nechce …

Ale vždyť vy jste o nich nekomunikovali nikdy, takže te´d se to najednou nezmění. Pochybuju, že by  se jí chtělo mluvit o něčem tak nepříjemném a sporném,, takhle přikrytý problém řadě lidí vyhovuje, zřejmě  tyhle věci řešit neumí a nechce se jí do toho. Takové lidi často potkávám, páky na ně nejsou a odpovědnost většinou necítí, nemají rádi vinu, je to takové " soukromí" na úkor vztahu. Já a jak se cítím je víc, než jak se cítíme my dva.  

Není žádný způsob, jak ji přimět, aby komunikovala, je -li to její způsob, jak si vyřešit problém- přikrýt ho. Ale do vztahu to dobré není, vlastně to ani o něm není.  

Ona ti účty skládat nebude, prostě to zřejmě sbagatelizuje a vyloučí tě z toho.  

Přeju ti, abych se mýlila.  

Vítku, já vidím problém ve vás - tedy ve vaší žárlivosti. Všechno rozpoutala nějaká domněnka, kdy kamarádka řekla, že se manželka zajímá o kolegu z práce. Proč by si nemohla s jiným mužem rozumět? Pak zapracovala vaše žárlivost a udělal jste z komára velblouda. Osm let byla zavřená doma s dětmi /to vám jak se zdá vyhovovalo/, plnila si svoje domácí povinnosti a byla izolovaná. Děti odrostly, nastoupila do zaměstnání, vypadla z toho domácího stereotypu a vy namísto abyste jí to přál, že se vrátila zase do společnosti jste se zalekl /tedy vaše ego/ a na základě toho, že jedna paní povídala jste odešel. Přitom tady nic nepadlo o žádném důkazu. Zkuste manželce začít věřit, přejte jí že se vrátí do společnosti lidí, se kterými ji bylo dobře. Nemůžete ji mít pořád zavřenou doma. Když byla doma, měl jste všechno jistý, tak teď trochu zabojujte a ne že hned vyklidíte pole a odejdete. Začněte o ni usilovat, předcházet si ji a tak. Ten cizí muž by měl být pro vás výzva se vztahem něco dělat. Takže ji znovu dobývejte jako když  jste spolu začali chodit. Ona na to vlastně čeká, co bude, proto nereaguje.

Zdravím Inko,

Děkuji za reakci, ale popisujete to jako by byla žena 8 let na řetězu nebo se o rodinu a věci kolem starala 

sama… Tak to opravdu není. Ano, mohl jsem dělat více, moc dobře to vím, ale rozhodně si nemyslím, že by žena jakkoliv trpěla, byla nešťastná, apod. Ttávili jsme společně hodně času. Mohla si i kdykoliv vyrazit a když vyrazila, tak jsme byl v pohodě,  protože jsem cítil, že jsme spolu.

Moje žárlivost začala silně pracovat až po tom, co začala být ke mě úplně bez citů… to jsem si uvědomil, že se něco děje a začal jsem se plně věnovat rodině a hlavně jí - jak píšete "o ni usilovat, předcházet si ji a tak" ale to to celé jen zhoršovalo… a až cca po 2 měsících, kdy už jsem opravdu nevěděl co (ona nekomunikovala) jsem zašel za její kamarádkou… a pak jsem odešel (co jsem měl dělat? ).

Teď samozřejmě ve mě ta žárlivost a nejistota je, a potřebuji se toho zbavit… a rád bych. Ale také potřebuji od ní cítit, že nás chce zachránit (nebo to ukončit … ) prostě něco aby z ní "vypadlo". Je mi jasné, že mi nebude teď říkat "miluji tě" a je potřeba čas na to aby se to spravilo, ale já momentálně prostě nevidím tu tlustou čáru…

Ale ta tlustá čára již byla a je s tím, že jste se na ní dohodli oba dva před 3 měsíci, kdy jsi se po odchodu od rodiny vrátil = "Po 1,5 mesíci jsme se dohodli, že se vrátím, že nebudeme rešit minulost."

Ale oni neřeší minulost, mají řešit přítomnost a manželka je citově poněkud "out of contact."

Vítku, já jsem nepsala že trpěla a byla nešťastná, to jsou vaše slova. Já jsem tím chtěla říct že žila na mateřské ten věčný nikdy nekončící kolotoč domácích prací. A asi to i dělala z lásky pro rodinu. A teď nástupem do práce se jí změnil život. Spolupracuje a schází se i ostatními lidmi, nejen z členy rodiny.

Je víc příležitostí navázat další kontakty.

Na vaší straně je výhoda, že s ní máte děti.

No a v tom ostatním prostě musíte být lepší než je ten druhý.

Dejte jí čas aby si srovnala hlavu - asi to nebude hned a nějaký čas to potrvá.

Nezávidím vám vaši situaci. Asi jsem trochu moc škarohlíd, ale možná se brzo budete muset rozhodnout, jestli chcete žít ve vyhaslém manželství bez lásky, nebo rozbít dětem rodinu. Vaše žena asi sama neodejde, zvlášť s nějakým nezodpovědným huličem. Sice jí hoch "rozumí", imponuje jí třeba jeho nevázanost (s vámi je "nuda" a "dusno"), ale nezajistí ji hmotně, a už vůbec její děti. Kdyby chtěla, už by odešla. Ale milovat vás také asi  nezačne - když ji budete uhánět, bude říkat, že ji tím  zaháníte, a když přestanete, hned se začne zrychleně odcizovat.

Vůči rodině určitě cítí provinění a povinnost (její výklad - doma se nedá volně dýchat). Vedle vás protéká její život mezi prsty, s milencem má pocit, že opravdu žije.  Na druhou stranu je s vámi docela bezpečně, jste ji schopen zajistit, děti máte rád, máte společné majetky i minulost. Mezi tím se rozhoduje ona. Také volba na nic.

Tipl bych si, že vy neodejdete kvůli dětem a ona kvůli dětem a hmotnému zajištění. Časem ji asi hulič omrzí (nebo možná ona jeho). Najde si jiného, vrátí se?  

Pokud se vrátí, vy jí odpustíte, ale otázka zní: Odpustí vám ona, že vás zradila?  

Dobrý den Vítku

Jak to tady tak čtu, zřejmě prožívám to samé co Vaše žena. Jsem s manželem dohromady již 12 let. , máme syna (3 roky). Před půl rokem jsem se seznámila s jedním mladším mužem, do kterého jsem se strašně zamilovala. Ten "vztah" trval asi 3 měsíce a nyní s ním již nejsem v kontaktu. Jen ho občas potkám, protože bydlí nedaleko.  Nevím a neznám důvod mé nevěry (i když mezi námi sex nebyl), ale trápí mě pořád to, že ho nemůžu dostat z hlavy, trápím se, brečím potají. Snažím se s manželem vycházet v pohodě. Nevím jestli mu to mám říct, svěřit se mu, a znovu mu tím ublížit. Předtím, než se mi to stalo mi ve vztahu nic nechybělo, alespoň jsem nad ničím takovým neměla důvod přemýšlet. Prostě, to co jsem cítila k tomu muži bylo tak silné, že teď mi vše přijde tak plitké a ochablé, že nevím, jestli to vydržím, ale nechci rozbít rodinu a ublížit manželovi, protože mi na něm hodně záleží a miluji ho. Nevím, jestli zatnout zuby a počkat, až mě to přejde, nebo udělat to strašné rozhodnutí, jestli odejít nebo ne. Nechci zahodit, to co jsme k sobě celou tu dobu cítili, co jsme prožili, nechci, aby naše dítě bylo z rozvedené rodiny. Ale jsem na tom tak psychicky špatně, že opravdu nevím, co dělat. Zatím tedy nedělám nic a jen přemýšlím a přemýšlím, brečím a hubnu.

Dobrý den,

s postupem času se u nás situace začala uklidňovat.  

Minulost neřešíme, řekla že udělala chybu a že se k tomu již nechce vracet.

Začala se o mě více zajímat, možná se jí vrátily city ke mě… je zde viditelný i hmatatelný pokrok.  

Já se s tím bohužel stále peru, často si to sám připomínám, mám pak i divnou náladu, kterou přenáším na ní.

Ikdyž jí teď asi začínám věřit (když zrovna nekoumu minulost), tak to stále ve mě je a nemohu se přes to přenést a zapomenout.

Nechci jí stratit a zároveň se bojím budoucnosti s ní. - Co když bude třeba další dítě->bude zase nějaký čas doma, pak někde někoho potká, zamiluje se, … atd.

Dost mě tato situace ovlivnila, změnila názor na ženy, na rodinný život bez nevěr.