Téma: Nedostatek sebedůvěry, žárlivost a nejistota v asi kamarádském vztahu
Uživatel: LukjášJ
Věk: 15
Ahoj komunito
Přejdu rovnou k věci. Můj problém nejpsíš je žárlivost a méněcenost.
Připadám si jako člověk bez energie, bez zájmů, který nic neumí, není sympatický, charismatický, vtipný, oblíbený, laskavý atd atd. všechno dobré, co tvoří lidské vztahy.
Na druhou stranu se bojím abych nebyl arogantní, přiblblý, egoistický, morous, zapšklý, a vůbec abych nevypadal divně.
Ano, vím, že bych měl pracovat na svém sebevědomí, vážení si sama sebe.
Mám kamarádku, se kterou udržuju velmi dobrý vztah, píšeme si každý den, píšeme si dobrou noc, sladký sny…Ve vztahu nejsme. Ona mě doufám má hodně ráda. Vážim si toho.
Jenže já nevim jestli ji mám taky tak moc rád, mám ji rád, ale nevím jestli je to láska.
Neskáču láskou radostí, nemám tu energii, byl jsem týden v Anglii, ale nestýskalo se mi.
Připadá mi, že ona si zaslouží někoho jinýho, lepšího, že já se k ní nehodim, že nejsem tak chytrej, rozumnej, že kdyby jsme byli spolu, nebyl bych skvělej partner, ale naopak nudnej, až flegmatickej.
Ona si najde někoho, kdo bude laskavější, vtipnější. Přál bych si jí vykouzlit ten dojemnej úsměv na tváři O. Doufám, že nejsem nějaká necitlivá zrůda, že mi nejde jenom o to jak vypadá, protože je opravdu krásná .
Navíc, strašně na ni žárlim. Né jenom, když se směje s jinýma, nebo si povídá s jinýma (a já mám kvůli tomu pak pocit, že si neumím normálně povídat nebo že neumím být srandovní) ale i když ona je tím tvůrcem srandy nebo laskavosti. Nehádám se s ní kvůli své žárlivosti, protože vím, že chyba je ve mně. Normálně je všechno v pohodě, ale bojím se, že se to časem ukáže, ta nechuť, ta méněcenost, a že budu podvědomě směřovat k rozchodu.
A není to jenom s tou dívkou, je to i když se máma směje s bráchou, jaktože on je tak srandovní a já když máme pomáhám třeba utírat nádobí tak jenom mlčim a když něco řeknu tak je to jedna věta…?
Pak přichází myšlenka, brácha je lepší a já tomu už věřim. Je pracovitejší, máme často ráno pomáhá v třeba v kuchyni zatím co já spim. Ale i kdybych vstal brzo, nenabídnu se k praci, prostě odejdu do pokoje a něco budu dělat v pokoji. A mě to štve, ale proč tam lízt, když už je tam brácha, když už se máma směje s bráchou?
Je to asi hodně složitý a samý ''že, ale, když, …'', promiňte, ale někam sem to musel napsat. Jak se mám zbavit těchto pocitů (nechci oni přijít) jak se zbavit žárlivosti, méněcenosti?
A co když nejsem méněcej, ale prostě takovej sem? blbej, nevšímavej.
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 2401x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Ahoj Lukáši,
chtěla bych reagovat na tvůj příspěvěk…píšeš že trpíš pocity méněcenosti, uvažuješ jak působíš na ostatní, že jsi bez energie, bez zájmů…
Vzhledem k tomu, že ti je teprve patnáct, myslím si, že je i spousta dalších, ve tvém věku, co toto prožívají. Je to fáze kdy se pomalu stáváš dospělým, snažíš se zjistit jaký doopravdy jsi, co by tě třeba bavilo a trápí tě, že nevíš. Myslím že to je normální. Ve tvém věku jsem měla podobné pocity. Například moje starší sestry jsou úplně jiné, než jsem já. Řekla bych že jsou také vtipnější, ukecanější.
Ale postupem času jsem se tím přestala trápit. Prostě tak to je, jsem jiná, uzavřenější, pořád nad něčím přemýšlím (vzhledem k tomu co jsi zde psal, to máš podobně). Ale to, že taková jsem, ještě neznamená, že mě mají rodiče méně rádi.
Stejně tak to je i u tebe, tvoje mamča to pozoruje, že jsi jiný, než brácha, ale věř, že tě má ráda stejně jako jeho. Já bych ti radila…netrap se tím, na to jsi moc mladý. Užívej si života, máš ho před sebou. A je jen na tobě. Přijmi se takový, jaký jsi, řekni si "no tak nejsem jako brácha, no a co? "
Každý jsme jiný. Máš své slabé stránky, ale určitě i mnoho dobrých, které je potřeba vyzdvihnout! Řekni si sám pro sebe, co by tě bavilo, co by tě potěšilo. A tam začni. Neohlížej se a prostě to udělej. Jdi na kolo, přihlaš se na tenis, nebo do knihovny…prostě cokoliv! A třeba tam kam půjdeš, poznáš nové kamarády a budeš zase o krok dál, pryč svým myšlenkám o méněcennosti.
A u kamarádky bych ti poradila asi takhle… Nepřemýšlej nad tím. Na vážný vztah jste oba mladí. Nech váš vztah plynout tak jak to je. Třeba se dáte dohromady, třeba tam ta jiskřička přeskočí a budete spolu časem chodit. Ale třeba taky ne. Jde o to, netlačit na pilu, nežárlit, protože žárlivost ničí…Jak by zničila tebe, tak i ji, protože by si připadala, že ji k něčemu nutíš a vzdálila by se ti. A to ty přece nechceš.
Měj ji rád, obdivuj ji, jak je krásná, pište si. Ale na nic nespěchej. Když to bude láska, vyvrbí se. Když ne, budete dobří kamarádi. A kdyby to tak zůstalo, tak hlavně nevěš hlavu. Tu pravou jednou potkáš a bude to vztah se vším co k němu patří.
Ale hlavně si myslím, že by bylo dobré, kdyby jsi se zaměřil na sebe. Pracovat na sobě. Najít si něco, co by tě bavilo. uvidíš, když budeš mít sám sebe více rád, ostatní to uvidí také. Moc ti přeju, aby jsi byl zase
v pohodě a netrápil se. Určitě zase napiš.
Věk: 15
Děkuju za odpověd. Já jen, nedokážu se zbavit tý úvahy, že když mě ona chtít nebude, nebo by jsme se rozešli, tak by to bylo kvůli tomu, že sem nebyl takový či onaký. Např. že by se semnou nudila a šla by za někým kdo ji baví. Pak to ale znamená, že sem nudnej, a né jenom pro ni, ale celkově nudnější typ člověka pro ostaní…
Ještě, někdy mívám v sobě takovej zvláštní strach, takovou nechuť. Třeba když poslouchám určitou písničku, když ucítím něco krásně vonějícího, zvláštně vonějícího, nebo když například koukám na soumrak.
Když je venku nádhernej den, výjdu na balkon, nadechnu se a prubudí se ve mně ten pocit. Nevim jak to popsat.
Někdy je mi z toho smutno, nebo prostě zvláštně.
Štve mě, že nedokážu popsat většinu svých pocitů.
Nedá mi to na tohle nezareagovat - píšeš, že nemůžeš přestat myslet na to, že pokud se rozejdete, bude to proto, že jsi (ne) byl takový nebo makový.
Myslet už dopředu na to, že se rozejdete, když spolu ještě ani nechodíte, je dost předčasné. Měl by ses spíš snažit myslet pozitivně než už v myšlenkách "přivolávat" rozchod. V Tvých obavách z rozchodu čtu mezi řádky obavu, že "nebudeš dost dobrý" a "když nebudeš dost dobrý (nebo zábavný) pro tuhle kamarádku, nebudeš dost dobrý (nebo zábavný) pro nikoho". To je ale nesmysl.
Jistě, každý máme nějakou představu ideálního partnera. A protože ten opravdový ideál v reálu prostě neexistuje, hledáme někoho, kdo se mu alespoň blíží. Možná tím ideálem pro kamarádku jsi Ty a možná že nejsi. Ale i pokud nejsi, neznamená to, že nejsi zábavný, chytrý apod, prostě že nejsi dost dobrý. Tvvé vlastnosti, které nemusí oslovit Tvou kamarádku, můžou imponovat někomu jinému. Takže ani v případě neúspěchu není potřeba vše vzdávat a házet flintu do žita. Někde na Tebe čeká ta, která Tvoje vlastnosti ocení - a to, že to možná nebude Tvoje současná kamarádka neznamená, že se v Tvém životě už nikdo takový neobjeví.
10 nejnovějších témat v kategorii:
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
---|---|---|---|
Žena mi přiznala milence, utíká od rodiny | 23 | 5221x |
12.08.2020 07:41:00 (Milivoy) |
Jak se zbavit žárlivosti? ???? | 3 | 2057x |
23.05.2020 14:02:30 (Azeret1237) |
dlouhodobý problém | 8 | 1774x |
09.12.2019 13:13:24 (JajaC) |
Psaní s kamarádem... | 9 | 2603x |
07.09.2019 13:29:12 (Husajedna) |
Přítelkyně vs. kamarádka - co s tím? | 5 | 2257x |
12.08.2019 15:59:55 (Peťa87) |
hysterie ? | 23 | 2362x |
27.07.2019 16:04:34 (njn) |
Podvedla mě s mým kamarádem | 2 | 2969x |
26.07.2019 14:07:48 (HonzaK) |
Podvádím přítele se zadaným kolegou | 18 | 3204x |
12.07.2019 12:27:08 (Daniela1996) |
Sebevražda manžela | 2 | 2510x |
08.06.2019 12:45:07 (Hell) |
Přítel používá seznamku | 2 | 1856x |
29.05.2019 08:56:48 (Dev4) |