Téma: Miluji ho a bojím se že ho ztratím - jeho cit ke mně ochladl a píše si s jinými holkami

Ahoj, nejprve se Vám zde krátce představím.

Jmenuji se Katka, je mi 19 let, studuji střední školu v předposledním ročníku, jsem tělesně postižená. Mám přítele, je zdravý, pracuje jako automechanik, je mu 21 let a jsme spolu od 27. 4. 2014 (čili přes půl roku).

Na začátku našeho vztahu.

Seznámili jsme se na Internetu, v té době jsem měla někoho, byl také OZP, ale byl líný, nepomáhal, rozmazlený fracek, o kterého sem se musela starat (pomalu i vytírat zadek), chtěla jsem si s někým povídat a seznámit se s někým, třeba bych našla někoho, kdo mne chápe a bude mi pomáhat.

Psali jsme si takhle od února 2014, moc jsme si rozuměli, krásně se mi s Lukáškem psalo, krásně se o mě vyjadřoval, prostě idylka.

V dubnu 2014 jsem skončila v nemocnici. Bohužel ten víkend jsme měli mít s Lukáškem rande, ale díky nemocnici jsme měli rande tam. Přišel za mnou, dostala jsem krásnou kytičku, já ušmudlaná, v pyžamu, no prostě to nejhorší co mohl vidět. Povídali jsme si a když odcházel, tak jsem se bála, že už mne nebude chtít vidět. On mi večer zavolal. Povídali jsme si, další den přišel zase. To už přišel na pokoj, byli jsme tam sami, povídali jsme si, já se mu musela furt dívat do očí, protože je má překrásné, v ten mne políbil. Pak za mnou byl dvakrát a v den odchodu po operaci si mě odvezl na víkend. Bylo mi s ním krásně, byl moc hodný, uvařil řízek s hranolkama . Prostě jsem se cítila překrásně, pečovaně, takhle se o mne ještě nikdo nestaral.

Nechtěla sem ho opouštět, bála jsem se, že si najde jinou. Nakonec jsme se domluvili, že se s tím, se kterým jsem byla, rozejdu a že se nastěhuju k němu. V ten víkend, co si mne po té operaci vzal k sobě, mi řekl: "Miluju Tě", sám od sebe. Nastěhoval si mne k sobě i s mýma potkánkama, se kterýma se skamarádil a jsem za to ráda.

Po 14ti dnech jsem přišla na to, že si píše s nějakou holkou ze seznamky a s dalšíma holkama po mobilu. Dostala jsem vztek, že jsem vlítla na špek dalšímu hazjlovi. Brečela sem, bolelo mě to. Bohužel, "miluji tě" jsem slýchala těch prvních 14 dní vztahu, pak jsme měli krizi, já kvůli němu brečela, on mi řekl, že už mě nemiluje.

Nějak jsme si to vyříkali, já pak byla zase v nemocnici a tam jsem přišla na to, proč se tak chovám, proč žárlím, proč brečím atd. Bojím se, že uteče za zdravou holkou, hezkou prsatou zrzkou. Když jsem mu nějak během velkých prázdnin řekla, že ho miluju, on mlčel. Tak jsem se ptala, jestli mě vůbec miluje a on řekl, že na to není vhodná doba, aby mi to říkal.

Naivně sem si myslela, že když spolu budeme déle jak půl roku, tak mi ta slova vysloví. Sex je s ním krásnej, ohledně sexu si rozumíme skvěle. Bohužel chodí pozdě z práce, je utahanej, nemá náladu a já když ještě do toho se ptám, jestli nemá náhodou někde nějakou bokem, že se ke mě nechová hezky, jako k partnerce ale jako něčemu cizímu, tak jako dřív.

Moc ho miluju, umíme se spolu smát, koukáme na stejné seriály, baví mne auta a zajímám se o ně také, i když ne tolik, jako on. Máme rádi hudbu, dobré jídlo, rádi sledujeme filmy a pak se o nich bavíme. V sexu nám to klape, dokazuje mi polibky na tělo to, že se mu moje tělo líbí. Líbí se mi jeho tělo, moc, i když je při těle. To se mi na něm moc líbí, není vyžle a je z něj kus chlapa. Miluje, když ho drbu po hlavě, když mu masíruju a škrábu záda, koušu do uší atd…

Když mu to dělám pusou, tak mi říká zlatíčko a lásko.

Popravdě, ztrácím se občas v něm. Nicméne, moc ho miluji a doufám, že on bude mě také.