Téma: Manželova druhá nevěra po 19 letech manželství

Zdeni, otázka je, jak si představuješ budoucnost. Tvůj muž má jasno. Vyhovuje mu domácí servis od Tebe a na tom se mu nechce nic měnit a obzvlášť ne jen pro postelové avantýry. Nic jiného pro něj ta žena neznamená. Na Tvém místě bych mu dala na výběr. Buď se bude chovat jako manžel a otec od rodiny a to se vším všudy, nebo nebude, ale už bez Tebe. Jsi ještě mladá, děti jsou relativně velké a ještě můžeš prožít život podle svých představ. Ve Tvých letech bych rozhodně neváhala mezi spokojeným životem, nebo trápením s někým, kdo si neváží rodiny. (Mám z Tvého psaní pocit, že manžel by rychle otočil, kdyby zjistil, že odchod myslíš vážně)

Dobré ráno Baruško. Velice děkuji za Váš názor. Co k tomu dodat. Není to tak jednoduché odejít. Otázka je kam. Moje rodiče o všem vědí. Vědí, že se trápím, ale pomoci mi nemohou. Zase jsem toho moc nenaspala. V pátek slavil náš syn 18 narozeniny. Dovolili jsme mu, si pozvat kamarády. To víte, že jsem se snažila, aby bylo dostatek jídla k pohoštění atd. Z manžela jsem jsem měla strach, jak to zvládne. Býval děsný despota, tak jsem měla obavy. (píši, že býval, protože se hrozně změnil. Na baráku nic nedělá, nic neopravuje, nedodělává, nevylepšuje. Po dvouch letech začal opět hrát fotbal, pak sedí s kámošema a chlastá. Připadá mi, že je z něčeho nešťastný, ale nedokáže mi to říct)Manžel chlastal jak dán s omladinou a já běhala kolem pohoštění. Ráno jsem vstala a začala uklízet. Uvařila jsem, uklidila a manžel šel na fotbal. Rychle jsem ještě prala a žehlila, že večer až manžel zavolá, půjdu se taky pobavit i já. Nezavolal. Volal mi až kolem 11 hodiny (já zrovna žehlila), že jde ještě na kulečník. Draly se mi slzy do očí a upřímě jsem mu řekla, že už nikam nejdu, On mi na to řekl, že už to stejně vím, že jdou na kulečník. Což jsem nepochopila.

                            Víte Baruško, já se také dokážu bavit, sice nepiji, ale také bych mohla chlastat. Ale za mě tu práci nikdo neudělá. Nikdo nevypere, nevyžehlí, neuvaří. Jsem na pokraji sil a už mě takhle žít nebaví. Rozhodně si takhle svou budoucnost nepředstavuji. Bydlet v nedodělaném baráku, kde chlap nehne ani prstem a já sama to nezvládám. Když už se snažím cokoli změnit, dělám si to sama.   on mi nakonec řekne po 20 letech, že jsem soběstačná? nic jiného mi nezbývalo.

                           Nevím jestli se s tou milenkou ještě scházejí a je mi to snad už i jedno. Já jsem si o ní zjistila vše, vím, kdo to je (dokonce i od jejích milenců). Shodou náhod jsem poznala i jejího muže, který se mě jen zeptal, jak mi je. No jestli se mu líbí takovéto s prominutím coury, tak já tu opravdu nemám co dělat.

                           Jenže, kam odejít. Máme společný barák. Jeden z kluků už o našch problémech ví a chtěl by zůstat se mnou, ale já sama je neuživím.

Zdeničko, pročti si odkazy, možná zjistíš, že Tvoje situace by po rozvodu nemusela být tak neutěšená, jak si teď myslíš. A jako bonus je tu Bezplatná právní poradna online, kde by Ti mohli poradit, co se domu, nebo dalších otázek týká. Držím palce Tvému muži, aby se vzpamatoval dřív, než ztratí všechno co má, jen pro veselou společnost z hospody a nějakou tu couru. Oni se totiž narozdíl od něj budou veselit dál...

  Zdeničko, jsi moc hodná a obětavá.... v tom je ten problém. Je načase vzít do ruky bič, zamčít barák a trošku chlapům protáhnout faldy, všem!   Mladej má oslavu a Ty kmitáš? To samé s manželem, chceš jít na fotbal a není udělaná práce na domě? Všechno táhneš sama a za druhé..... přitom bys měla myslet taky na sebe. Vysaď na týden, nevypereš, nevyžehlíš, nenakoupíš, neuvaříš....... Přeji hodně štěstí

Dobrý večer Julie. Obávám se, že kdybych je teď začala honit bičem, asi by to nepochopili. To jsem je měla honit už dávno a nenechat to dojít tak daleko. Já neuvařím, neulkidím, nevyperu, ale kdo v tom má potom žít. Stačí, že dodnes není dodělaný krb, nahozené špalety u oken, navrtané prahy u dveří a spousta dalších věcí. Jako ženskou už mě nebaví nic esteticky zrášlovat a cokoli tu dělat. Za těch 12 let co tu jsme jsem se tu jako ženská nadřela ažaž.

Souhlasím s Julčou, vem bič a na ně... nikdy na to není pozdě! PROMIŇ, ale zatím jsi vychovala další "mamánky". Oni si pak najdou slečnu a ta bude ve stejné situaci jako jsi Ty teď.

Co Tvojí synové doma dělají? Máš dva velké syny tak ať hnou pozadím a taky něco udělají. A manžel, nemá splněné povinnosti... neplní je on, proč by si je měla plnit Ty... ať si jde na jídlo k milence.

Ale to se musíš naučit si doma dupnout a následně z toho neustoupit.  

Jsme ženský ne služky a osobní děvky... !!!

On chlap je zvířátko a co ho nenaučíš a nebudeš po něm chtít to dělat nebude.

Zdeničko, četla jsem to a když jsi napsala, že kluky neuživíš, tak jsem se rozhodla napsat. Protože jinak bych nereagovala. Barča a Julie napsaly to, co si myslím.  

Budeš se divit, ale když odejdeš, nejen že se i děti uživíš, ale tvůj život se promění.  

Důvod, proč spousta žen neodejde od manžela je ten, že se bojí další existence a když už se tedy odhodlají zjistí, že to není tak hrozné. Že vždy nějaké peníze se najdou a ten spokojenější život se na nich odrazí.  

Takže se toho neboj a jdi...

Přestań dělat služku někomu, kdo to neocení.  

V rodném listě nemáš napsáno pipka, ale jméno a příjmení.  

Vím, o čem mluvím.  

Nebjím se další existence, ale nechci to jen tak vzdát. To dokáže každý, sehnat podnájem a odejít. Já toho muže mám ráda a záleží mi na něm. Nikdy, ale opravdu nikdy mi neřekl urážlivé ponižující nadávky. Nikdy mě sprostě nenapadl a ani já jeho, což se v dnešní době jen tak nevidí.

                       To že je takový je také výchovou. V jeho rodině vše organizovala jeho maminka a já tu funkci jen přebrala. On si ani neuvědomuje, že dělá něco špatně. To jsem třeba zjistila, když jsem byla po oper. zákroku a manžel mi řekl, mamoušku lehni si a odpočívej, já jdu s dětma ven. Ale po návratu se mě zeptal co jsem připravila k večeři.

Zdeni, na jedné straně jste si to tak trochu zavinila sama. Říkám trochu. Jste příliš hodná, ustupujete a příliš se obětujete. To ženy dělají. Je to jejich přirozenost. Ale pánové- nevím proč si toho nedovedou vážit.

Podle mého názoru mezi vámi správně nefunguje komunikace, a to od začátku vašeho manželství. Když Vám byl poprvé nevěrný, asi to mělo nějaký důvod, možná mu u vás chybělo něco, co mu dala ta druhá. Ale od toho je dospělý, aby, pokud s něčím není spokojen si s Vámi sedl a probrali jste to. Navzájem si sdělíte své pocity a patřičně si vysvětlíte co a jak, proč. Tak to má vypadat. Ale chlapi jsou prostě srabíci, chovají se jako pitomci. Ne všichni pochopitelně, ale většina. Tento model je klasika. Pro ně je prostě jednodušší vzít si to, co doma postrádá jinde. Chyba, velká chyba. A Vy? Už tehdy jste měla obrátit celý barák vzhůru nohama a z něj měly chlupy lítat. Ano, chápu, děti jsou velké pouto, ale ženy tady nejsou od toho, aby neustále pokorně skláněly hlavu, klopily oči a tolerovaly pánovo choré, nedospělé chování. Plně rozumím, že Vám to zlomilo srdce. Člověku, který miluje to velmi ublíží... A také jste si ihned měli stanovit nějaká pravidla. To je základní kámen každého manželství. Vy jste to asi neudělali!

Dále- oslava synových narozenin- vy pendlujete jako hadr na holi, manžel sedí, vy vše zvládáte sama... Máte pocit marnosti... Ale- Váš manžel má pocit marnosti také, protože tím, že mu nedáte prostor a pocit, že ho potřebujete, raději tedy sedí na zadku a nedělá nic. Proto Vám řekl, že jste soběstačná, má pocit, že není pro Vás a doma potřebný! Chápete? Proto také chodí raději do hospody, dá přednost nějaké tuctové krávě (což nechápu, že má tak ubohý vkus)

Takže shrnuto, sečteno, podtrženo: Zdeni, chybu tak nějak děláte oba, především, že spolu nějak neumíte komunikovat. Ženy jsou z Venuše, muži z Marsu. To je problém.

Zdeni, vy dva se stále máte rádi, doporučuji kvalitní, zdůrazňuji kvalitní manželskou poradnu. Není vše ztraceno!! Váš manžel ještě není ztracený. Vzniklé škody lze napravit, ale chce to, aby jste projevili zájem oba, Vy oba ten zájem máte!! Ale neumíte ho před sebou správně ventilovat.

No, pouvažujte nad tím, Váš manžel by si tohle měl přečíst...

Tak, snažila jsem se Vám poradit, jak nejlépe umím. Zdravím Vás i Vašeho manžela! Držím palce!!!!

Děkuji za názor.

Vím, že je chyba na obouch stranách. Já s komunikací nemám problém, ale manžel nerad mluví o svých pocitech. Přitom jsem tak blbě tolerantní a on to velice dobře ví, ale přesto se mi nesvěří. Já na něm skoro vše poznám dle nálady, výrazu tváře, chování. Při první nevěře, když jsem na ní přišla a lidé mi to nakonec chodili říkat, tak jsem také musela vědět kdo to je. Opět mladší než já, kuřačka, která si ráda dala pivo a byla pořád vysmátá jak lečo, ale věřte nebo ne, obě bych mu přála. Ty by mu přitíply křídla. První skončila jako ožralka a o dceru přišla. Druhá by s ním strávila krásných půl roku a hledala by další kořist. A on by musel hlídat její děti. No a to ještě nevím třeba o těch dalších, které utajil. Věděl, že se o děti postarám a vše zvládnu. Přiznávám, asi to s ním neumím a nevím jak na to a tak hrozně bych chtěla.

Ano, chybičku jste uděla již v první fázi. Vybrala jste si špatného manžela. Radit Vám tady může kdokoli cokoli, ale na nohy se musíte "postavit sama". Jak já říkám, "můžeme Vás dovést k prameni, ale napít se musíte sama"... Teď se nacházíte ve fázi, kdy se pomalu budete měnit a věřím tomu, že konečně prohlédnete a naučíte se znát svou cenu A ta je vysoká Zdeni

Tak hodně síly

Sorry, musím do práce, ještě jsem nečetla reakce, jen Tvůj dotaz, tak zatím posílám toto.

Zdenko, tvrdá pravda zní, že služku lze vyměnit snadněji než princeznu. Proč to tak je se mě neptejte, ale odkoukáno z praxe. Muž, který doma nehne prstem? muž, který nemá zájem o rodinu a chová se despoticky? co tam ještě děláte? Rozvod je věc neradostná, ale zase platí Dobře se vdát je krásné, ale dobře se rozvést, to vám je radost Pokud pracuješ a máš nějaký příjem, myslím, že to vzvládneš. Společný dům - to je řešitelné - prodej, pronájem a dělení zisku, rozdělení na dvě části s výhradním užíváním, záleží na dispozici. Kluky vést k tomu, aby pomáhali, bude víc času. Mladá žena v 39 nemá život za sebou ale před sebou. tak směle do něj. Ochlasta a bezohlednej hospodskej  flink... neuvěřitelné - co tě drželo v takovém vztahu? Nebal kufry sobě, sbal je jemu.... Nebudu hodnotit jeho milenku, to nepřísluší nikomu z nás, ale že si s ním nepomůže je zjevné. HAjdy do poradny pořešit faktické věci - bydlení, majetek právní formality, každého dne je škoda. Kluci  jsou velcí a mohou pro Tebe být zastáním v určitých pracech kolem bydlení, asi nebudou žehlit, ale mužštější práce jistě zastanou. Neboj se, největším problémem není nemožnost něco udělat, ale strach z vlastní slabosti... pryč se strachy.   Kdo nezlusí, bude se strachy třást až do smrti..... nemáš se čeho bát. Jsi pracovitá ženská, uživíš se, kluci pomohou, brigády jsou a budou.... a věř, že nebudeš stále sama. Jen pamatuj na první větu a nestav se v životě do role služky...

Děkuji za  názor megero ( to je děsná přezdívka).

Dobrý večer. Všem děkuji za vaše názory.

Není zrovna lehké přečíst názory ostatních, nezaujatých lidí. Já jen cítím hroznou zradu a už nemám sílu  cokoli řešit. Stále se cítím osamělá, bez lásky a citu. Dnes jsem toho moc nenaspala. Ráno jsem odjela k rodičům, kde jsem jen vykouřila krabičku cigaret a vyspala jsem se na zahradě. Nikdo mě nehledal, nikdo se nepídil. kde jsem . Po příchodu se manžel ani neptal, kde jsem byla. Co mě trápí, přitom na něm vidím, jak se užírá a trápí se také.  Fakt si tu připadám úplně zbytečně. Co jen opravdu vím, že pokud se nic nezmění, odejdu. Nemám sice kam, ale něco se snad naskytne. Třeba to chce odloučení, aby si tu uvědomili, že jsem také živá bytost, která se chce taky bavit, být milována ( nejde o sex ) Nebudu manžela přeci učit, jak se má chovat. Nikdy jsem mu nic nezakazovala, ani ho neměnila. Jsme oba dospělí a máme stejné možnosti.

                   Je to opravdu o té komunikaci a porozumění.

Zdeničko, je mi moc líto, co prožíváš, nevěra musí být hrozně bolestná, cítím z tvých řádků, jak se ti chvílemi hroutí svět, ale to je ta bolest v srdci. Nevím, jak ti poradit, i kdybyste si žili každý svůj život, tak pod jednou střechou, tak by tě to stejně ovlivňovalo. Pokud chceš od muže pryč, bude lepší, když se moc nebudete vidět. Ty seš pracovitá ženská a potřebuješ povzbuzení a více si věřit. Já nejsem pro rozvody, ale pokud se manžel nechce měnit, nechce se vzdát nynějších návyků a nevěry, tak se budeš trápit stále, nebo rezignuješ a budeš, jak zvadlá kytka. Promluv si s ním a nejdříve si promysli řešení, které mu řekneš. Držím ti palečky, ale jinak odpovědět neumím. Pavla

Zdeni, jasně, že se cítíš sama, když jsi sama, že se cítíš opuštěná a zrazená, když jsi opuštěná a zrazená a že si připadáš nemilovaná vedle muže, který tě nemiluje... a zcela jistě nemyslím na sex a dokonce ani na to, že má milenku, ale nechová se jako člověk, který má někoho rád. Je dobré nejednat v afektu, abys neudělala pro sebe chybný krok, ale rozhodně je dobré jednat. Obávám se, že v těchto letech se lidé zásadně nemění a pokud nejsou pod tlakem  neopouštějí ani své návyky a záliby - třeba tu v zábavě a alkoholu.. Pokud čekáš na zázrak, fajn, ale asi se stane jiný zízrak, než čekáš... zázrak se stane, pokud se postavíš na vlastní nohy a přijde člověk, který tě ocení takovou, jaká jsi, bude tě mít rád a nenechá tě nikde ztracenou....

Paní Zdeničko moc se Vám omlouvám za můj příspěvek, ale když jsem se dočetl od kolika let jste s manželem svoji a jak staří jsou vaše děti, napadá mne myšlenka že jste začali s povinnostmi a vážné odpovědnosti celkem brzo. Otázkou je, zda Váš manžel byl v době snatku vyzrálý a Vy také. Byli jste připraveni na život včetně výchovy dětí? Není to třeba tak, že první a druhá manželova nevěra nesouvisí třeba s předčasným nástupem manželství a odpovědnosti vůči dětem ve věku, kdy většinou mladí lidé poznávají svět, chodí se bavit a užívají si?

Napadá mne taková myšlenka že Váš manžel chce dohnat něco co mu uniklo a co se nedá vrátit.

Chci ještě zdůraznit, že nevěru Vašeho manžela neschvaluji.

Budgie, vůbec se neomlouvejte, i v tomto tématu je trocha pravdy.

Nechtěla, nebo neměla jsem v úmyslu, psát vše do detailu, ale odpovím. Já bohužel měla tu smůlu, že hned po prvním sexu, jsem otěhotněla. Byla jsem velice mladá(18), ale zdravotní problémy a hrozba toho, že již nikdy nebudu moci mít dítě mě přesvědčily o tom, si dítě ponechat. Po porodu se mi úplně změnil život. Vdala jsem se i s otcem mého prvorozeného syna, ale manželství trvalo jen dva roky. (ožrala, kamarádi, nezájem). S nynějším manželem jsem začala chodit a já už měla dítě. Nemohu říci, že jsem si ničeho neužila. Na zábavy jsem stejně nechodila, nepiji, jen ze smutku. Manžel asi zas tak vyzrálý nebyl. Při první nevěře se mu zdřejmě líbylo, že dotyčná byla vysmátá a bez manžela, který doma hlídal dítě. Tenkrát mi vyčítal, že se mnou není žádná legrace. Bodeť by byla, když jsem měla na starosti dvě malé děti celý den a on se potuloval, chodil na zápasy a pak si sednout s chlapama na pivo.

                   Nevím co se snaží dohnat, ale čas nedožene. Ten neúprosně tiká nám všem stejně spravedlivě. Jenom mě mrzí třeba to, že jsem s manželem ještě nikdy nebyla sama na dovolené, bez dětí. Aby jsme se věnovali jen jeden druhému. Třeba jen týden, plný něhy a povídání atd.

                    Máme tři děti. Tři kluky. Sice jsme byli mladí, ale  rodičovství jsme brali velice vážně. Nejstarší je automechanik s maturitou, prostřední studuje prům. školu s vyznamenáním a poslední od září také nastoupil na prům. školu.

Pani Zdenicko. ctu si tady Vas problem a vidim, ze vsichni mame nejaky. Ja rozhodne nemam tak dlouholete zkusenosti v partnerstvi jako Vy (ta veta zni blbe, ale nevim, jak jinak to rici), ale prece jen zkuste si vse dobre promyslet nez se rozhodnete mozna odejit. Nekdy to je reseni, ale nekdy to muze vyvolat jeste vetsi problemy.

Zkusila jste se obratit na nejakeho terapeuta? Ja nevim, tezko soudit, kdyz clovek nezna ani Vas ani manzela, ale mi to pripada, ze selidi strasne brzo vzdavaji, misto toho, aby bojovali.

Treba je to opravdu jen krize stredniho veku a pokud to ted vzdate, budete si to vycitat naporad. Jak rikam, nevim, mozna city ochladly, ale 19 let se jen tak nemuze vytratit.

Je to mozna krute, ale zkuste popremyslet, co do Vaseho vztahu prinasite Vy. Venujete se stale partnerovi, nebo se to omezilo vse jen na povinnosti k detem a domovu a on je tu jen tak? Prekvapite ho necim, co ma rad obcas? Davate mu najevo, jak je pro Vas dulezity? Ono totiz, kdyz si chlap najde jinou, je potreba hledat nekdy duvody u sebe.

Ale kazdopadne Vam preju, aby to dopadlo podle Vasich predstav

Zdeničko, podle toho co jsem vyčetla tak ty chceš cosi dělat, ovšem žádné radikální řešení. Jenže pokud nebude spolupráce a tvůj muž nebude chtít cokoli řešit, tak takto budeš žít do smrti.  

Jediná moje rada tedy je : buďto s ním zajít do poradny, pokud chápe, že máte problém nebo jít od válu.  

Hele, já nejsem zastánce rychlých řešení a odchodů, šup, šup a rozvod, jsem strážce krbu a taky jsem se snažila, aby to fungovalo, ale to musí chtít oba.  

A tady jsi hlavní stavební kámen pouze ty.  

Nemusíš se rozvádět, stačí odloučení. Vidím, že tě to trápí, manžela omlouváš, stejně jako jsem to dělala já, jenže to není řešení.  

Doporučuji poradnu alespoň tobě. Dozvíš se odborné rady a uvidíš. Pak si můžeš s klidem říct, že jsi pro vás dva udělala maximum.  

Přesně tak, Zdeni. Nemusí jít do poradny oba. Stačí zajít k psychologovi/žce sama a tam už dostaneš radu, jak na to, co jsi udělala "špatně" a jak změnit svůj přístup i své naučené vzorce chování. I já byla takový "hodný a až moc tolerantní pako" (to nemyslím na Tebe! ). Mně to kdysi moc pomohlo, byť se nejednalo o parner. vztah, ale dodnes na ta skupinová sezení (neříkám, že to je potřeba, mně to bylo nabídnuto, ptž začal další 6 týdenní stacionář) ráda vzpomínám.

P. S Pro Tebe.

Pani Zdenicko, ted jste si sama odpovedela, kde je problem. Vy jste veskery svuj cas venovala detem a ackoli s nejlepsim umyslem, partner to vnima jako ze ho nepotrebujete a jde za nekym, kdo mu pozornost venovat bude.

Nemuzete to udelat tak, ze treba nechate deti samotne nebo s nekym zodpovednym a pojedete nekam na vikend? Proste ho prekvapte, delejte to, co ma rad, aby vedel, ze Vam na nem zalezi. A pokud byste z jeho strany nevidela ani pote naznak naklonnosti a pozitivni zmeny, tak je to celkem jasne.

Ale estli jen bdete sedet a brecet, tak on rozhodne s kytkou a omluvou neprijde, teda nevim, muze se stat, ale takovych chlapu je malo.

Chlapi jsou jesitni, chteji byt stredem pozornnosti, jsou schopni zarlit i na sve deti, ale Vy jste chytra zenska, dovedete prece vsechno skloubit!

Milá Zdeničko, nejdříve jsem si myslela, že někdo píše o mně. Náš příběh je hodně podobný, píšu Vám zejména proto, že jsem o pár měsíců dál, a už mohu lecos hodnotit s odstupem.

I můj život byl o tom, že "nejdříve povinnosti" a na zábau už moc času nezbývalo... tedy mně ne. Po provalení první dlouhodobé nevěry jsem odpustila příliš snadno a příliš rychle jsem "obnovila důvěru". Byla to chyba, a je jedno, že jsem to dělala kvůli dětem.

Můj manžel to vzal tak, že se vlastně nic tak strašného nestalo.

Druhé mimomanželské dobrodružství už jsem vzala jinak. Zpočátku byl přístup podobný tomu Vašemu. Kam mám jít; mám ho ráda; máme děti; máme společný majetek; není tak špatný; nechci zůstat sama; co když už nenajdu nikoho, kdo by mě měl rád; jeho už znám, ostatní mohou být horší..... Jejda, těch důvodů nic neřešit radikálně bylo!

Od prvotního poznání k rozhodnutí "něco konečně udělat" uběhlo pár let. Mezi tím byly lepší a horší chvilky... asi podle toho, jak se chovala milenka (také byla trochu "veselejší"... moje váhání řešit situaci využívala hlavně ona, a stálo nás/mě to hodně). A pak jsem si uvědomila, že jsem za spolehlivou domácí chudinku, která vše zařídí, obstará, vykoná... ale žije bez lásky.  V momentě, kdy jsem postavila manžela před fakt, že je konec, a že podávám žádost o rozvod, protože chápu jeho potřeby a on by měl tedy chápat ty moje,  situace se obrátila. Já jsem teď v pohodě. Exmanžel lituje a velmi rád by vrátil čas.  Já bych dnes řešila vše mnohem dřív, přišla jsem o spoustu času.

Dobrý večer, děkuji moc za názor. Uposlechla jsem Vaše názory. Jednoho dne, když jsem přišla z práce, využila jsem toho, že jsme sami doma. Řekla jsem, že si s ním chci promluvit. Zcela otevřeně jsem mu řekla, že od něj chci odejít. Že už nechci takto dál žít, v  tomto jednostraném stereotypu. Uposlechla jsem názor INDIÁNKY a dala mu celý tento komentář přečíst. Já už vlastně nemám co stratit. Mládí je již dávno v trapu a co by mě mohlo jen potkat, je láska jiného muže.

Jeho reakce, daly se očekávat. V tu chvíli začal vyzobávat jen to co se mu hodilo. Ale asi si s toho něco vzal, měl výraz v tváři, který jsem ještě neviděla.

Zatím není o čem psát. Vše co se stane nebo nestane je otázka času.

 Ale pokud nezapomenu heslo ) budu Vás informovat, jak se oba snažíme zachránit naše manželství

Zdeničko, PROSÍM TĚ, mohla by sis to heslo napsat do notýsku? !

Já bych chtěla vědět jak se manžel polepšil a jak to krá krá krásně dopadlo....

Zdeni, jestli se budete opravdu hodně moc snažit, ztratíte ho definitivne... Tudy cesta nevede... Přemýšlejte, i když je to pro vás teď možná dost těžké..... svět není jen černý a bílý. Je tu ještě spousta jiných barev... jiných cest a možností... Na vašem místě bych jí ho nenechala, to ne, ale taky mu dala ale opravdu pořádně za vyučenou. Rozhodně si nemyslím, že tohle vyřeší poradna. Je načase přestat být ta ušlápnutá domácí puťka se zlomeným srdcemOpravdu, nebo se chcete utrápit?? ...

Dobrý večer. Heslo jsem si do notýsku nenapsala, ale správce hesel mi ho zaslal-tímto děkuji.

Je to již dlouhá doba, co jsem tu byla naposled. Bohužel jsem asi selhala já. Z mé bolesti se pomalu a jistě stává odpor. Manžel se snaží, ale ve mě se něco zlomilo. Nedokáži se ho ani dotknout. Spíme odděleně a každý sám. Jsem objednaná k psycholožce, tak jsem zvědavá. Najednou to pro mě stratilo smysl. Prohlížím si podnájmy a stále intenzivněji přemýšlím, že odejdu. Cítím neskutečnou prázdnotu. CHtěla bych se smát a nemám čemu.

Jinak Všem přeji krásný a úspěšný rok 2013. Snad bude lepší než ten 2012

    Bude to dobré, možná né hned, ale časem to všechno přebolí. Hodně štěstí, zdraví a lásky Zdeničko.