Téma: Manželka se zamilovala do jiného muže - jak se s tím vyrovnat?

Nikde jsem nečetl, co by jako chtěla dělat s dětma? Nebo jste chtěli dělat s dětma? To jste neprobírali? A proč manželka nepracuje?

Řekl bych, že je to spíše pobláznění. A 22 letý kluk to většinou nemá ještě úplně rozmyšlené co chce. Nebo vy dva jste po ani ne roce známosti a ve Tvých 20 letech a jejich 19 letech plánovali rodinu tak brzy?

Souhlasím s Micánkem. Skočili jste do  toho velmi mladí a ted ji zaskočil někdo, kdo se jí dvoří.  

Každopádně, za mě máš obrovskou jedničku za chování. Udělal jsi maximum za záchranu manželství.  

Dle mého, šance je obrovská, ale přijde na to, zda manželka je natolik zralá, že si uvědomí, kde jsou hranice. Dej ji čas, ať se sebere, nechá si projít hlavou to, zda tak mladý kluk bude ochoten se postarat o její děti. Spíše  se na ni brzy vybodne. Bude si chtít užít a né se starat o rodinu.  

Hlavně žádné hádky, nic, co by ji vyprovokovalo k tomu, aby se sbalila. Ženské dokáží pálit mosty ve vteřině, když se zamilují, proto našlapuj lehce.  

Manželství není sranda a tohle může potkat kohokoli z nás. A potká.  

Bude dobře, pokud to ustojíš. Držím palce.  

Myslím si, že vaše manželství má ještě šanci, ..... pokud se budeš řídit tím, co ti radí Sorbonos. Držím ti palečky, ať máš dostatek trpělivosti, ..... už k vůli těm vašim dětem to stojí za to.

abys měl šanci, musí mít ona šanci (pokud to dokážeš) porovnat věci v klidu. Vypadá to jako zlé, ale nemusí být, 5 let rozdílu je v tomhle věku hodně, Ono pořídit si partnerku a pořídit si partnerku se dvěma dětmi není totéž, zatím se viděli 2x, hormony jedou na plné obrátky a ona "nevidí a neslyší" než tohle opadne a mozek se vrátí k tomu, k čemu by měl sloužit, bude to chvíli trvat. Možná by bylo dobré, abys jí také dal šanci "jet do Třeboně s dětmi, protože ty na víkend máš taky plán... Ostatně stejně by je čekalo spužití v takové sestavě, tak bych se nebránila, poprvé budou možná děti nadšené, bude to samá hra, samá aktivita, podruhé, potřetí, ale jak se 22 letý chlapec porovná s ženou bez příjmu a se dvěma dětmi, které potřebují čas - její i jeho a budu potřebovat finanční prostředky - jeho, neb ona žádné nemá a budou potřebovat místo - na hraní, na spaní, na věci do školy.... Já bych řekla, že máš dokonce velkou šanci, že to dopadne dobře... Jen neseď doma a neotírej slzičky, využij čas k nějaké pro sebe prospěšné a příjemné aktivitě - sport, zájmy kulturní a společenské, cestování... Určitě bych doporučila se chovat mile a příjemně, ale trochu nezávisle. A za mě máš velkou poklonu, že ses k tomu dokázal takhle postavit, ono je pravda, že někdy ty city a emoce a hormony udělají člověku v hlavě a srdci pěkný vír ani neví jak k tomu přišel a co s tím... ale plánovat po druhé schůzce odchod od rodiny... čirá nezralost. Začali jste brzo, brzo přišly povinnosti a ona tak trochu "dohání" oč se v mladí "ošidila"... držím palce a ještě maličkost - pokud to zvládnete, urovnáte, překonáte... uzavřete to jako vyřešené, už to nikdy jako téma neotvírejte, v budoucnu nevyčítat, nepřipomínat, neargumentovat tím... bude-li to uzavřené, ať to tak i zústane....

Zdravím všechny, přidávám další poznatek k mému životnímu problému, manželka se zamilovala do druhého.

Jak píšete, že to bude v pohodě a že to asi přejde, tak dnes se mi manželka svěřila, že si psali na facebooku, že ji strašně chce i děti, v tom nevidí žádný problém, prý se může hned přestěhovat. Psal jí jak se na ni těší jak si to spolu užijí, jsem fakt na úplným dně hlavou se mi honí strašné věci. Chci slišet váš názor, jestli je možné, aby měl jasno po dvou večerech strávených s mou manželkou. Dnes sem byl docela v pohodě když jsem pročítal vaše články a nyní mi moc do zpěvu není. Cítím jak se mi strácí i s dětma někde v dáli, tak zle mi opravdu nikdy nebylo a nepřál bych to ani svému největšímu nepříteli.

Děkuji za každou odpověd' fakt to pomáhá, když v tom člověk není sám, Fakt DíK

Jiří, zařídila bych se podle názoru megery. Ono je něco jiného si se ženou jen užít a zamilovaně plácat někde po netu a něco jiného realita.

Přesně. Tam ten hejsek myslím rychle procitne...

Ono ho to brzy přejde! Teď je nadšený a kdesi cosi, ale nakonec bude hodně rád, že to skončí. Neumím si předtavit chlapa, který chce mít ve 22 letech dvě nevlastní děti a ženu, která je s nima doma... Dávám tomu nejdýl pár měsíců... Prosím, drž se!

Všechny vás zdravím, a děkuji, že mi tak pomáháte.

Zítra má moje manželka odjed za ním do Třeboně s tím aby se to nějak nějak vysvětlilo. Jenže jak se ten den odjezdu blíží jsem čím dál tím víc na nervi. Mám strach, že jak ho uvidí tak se to uní ještě víc prohloubí. Domluvili jsme se, že tam bude až do neděle, aby měla hodně prostoru na to uvědomit si co jak. Nej horší pomyšlení mám na to, že jí bude nadbíhat, snažit, tím to bude mezi nimi sílit. Dále na co nemohu ani pomyslet je, že asi nebude spát každý jinde to zamylování prostě nedělají a je tu i varianta, že v záplavě toho všeho kolem to moje manželka neustojí a vyspí se sním a to by mi asi definitivně zhaslo i to poslední světýlko co mi svítí na cestu za mím štěstím. Jak víc a víc si píší, a to musím fakt před mojí manželkou musím  smeknout, protože mi vše říká,  tak se čím dál tím víc bojím, protože ji píše jak nikdy neustoupí, jak oni bude bojovat jak to sní vše plánuje, dokonce už jí dával návrhy do které školy by naše děti mohli chodit což strašně bolí, když vám cizí chlap šahá to vašeho tak citlivého soukromí. Z jeho strany to vidím tak, že on nemá o co přijít tak se mu dávájí lehko takové návrhy, on může jen získat, ale mě on bere vše, celý můj život. Nejhorší je, že na to ženy slyší. Moc přemýšlím, jestli se tady těch pět dní neukoušu a mám strach, že pokud to nevíde budu už po zbytek života citově postižený, protože jsem si myslel, že jsem chlap že mě jen tak něco nerozhází, ale jsem tak rozhozený, že nevím jestli někdy někdo dá dohromady.

Znovu děkuji všem, že mi nasloucháte.

To se nedá číst, pravopis na … !

Jiří, taky jsme měli 22 a my, co už máme děti a kus toho za sebou víme, že ve 22 letech je to něco, utírat zadečky a vařit kašičky místo lítání po Stodolní a diskotékách.  

Takže, dej jí prostor, ať si to holka zkusí. Řekni jí, že dveře zpět má otevřené, buď frajer.  

To, že se s ním vyspí, to je víc než pravděpodobné, ale to ustojíš. A nadbíhat bude a bude se starat, ptotože to je pro něho cosi nového a hlavně, na chvíli. Po pár týdnech by tak nadšený nebyl.  

Protože po jednom víkendu se stihneš zamilovat, ale nic víc. Ten zbytek se teprve ulkáže. A dítě není plyšový medvěd, aby jsi ho odložil, takže mu brzy dojde, že vlastně skončil život a začali starosti s cizími dětmi.  

Drž se, on nezíská nic. Vdaná žena s dvěma dětma není výhra a to si brzy uvědomí. Oba dva.  

Jiří, vím, že to není lehké, ale ještě jeden postřeh - spěcháš, myslíš, že se to vyřeší o víkendu, nevyřeší, je to trať na měsíce, ale vydrž... a ještě něco, klobouk dolů před manželkou, že ti všechno vyklopí? jak snadné, když tvůj přístup je vstřícný. Já za sebe bych radila prostě říct řeš a až budeš  mít vyřešeno, přijď a řekni mi, jak to dopadlo. Ale proč by ses toho měl aktivně účastnit? Dej jí volnou ruku. Pokud si myslíš, že tam zatím k žádnému sexu nedošlo, tak ti mohu nabídnout názor nednoho z mých kamarádů - na to, aby žena svolila k sexu, musí být zamilovaná, muž se zamiluje po krásném sexu se ženou, která se mu líbí.... Pokud ten mladý muž nabízí stěhování, nenabízí ho jeptišce...   Nesdílím MitsCův názor, že je to hejsek, je to mladý kluk s nepoměrně méne zkušenostmi. Nejspíš i skutečně zamilovaný a s dobrou vůlí to zvládnout a nabídnout tvé manželce zázemí. Ale zatím si neomočil nos do praxe. TAkže neasistuj, měj svůj program, neřeš její, tak trochu i na oko můžeš prostě ukázat, že i ty víš co s volným časem, že máš přátele a kamarády, máš co dělat,   Možná bych zašla s kamarádkou na večeři - nenabádám k nevěře, nabádám k opické demonstraci toho, že nejs zatracenec a zavržený a nečekáš, že ona jediná na světě tě spasí od samoty. Některé ženy někdy potřebují mít na očích rizika ztrát, aby si je uvědomily.   Ten vír v hlavě opravdu může trvat několik měsíců. Ostatně kdo tvé ženě platí cesty 250 km daleko? možná by s tětmi 6 a 8 měla jít na brigádu a vydělat si na vlak či autobus pro sebe a své dvě děti na výlet...   Ono něco jiného je zaplatit manželce a dětem vstupné na hrad, plavečák nebo na jazykový kurs a něco jiného je platit jí cestu za milencem... to bych asi nedělala, ne jako trest, nepřejícnost, ale jako fakt, že tohle je opravdu její soukromá akce vymykající se zájmům rodiny nebo minimálně jejího živitele. Kruci, nějakou morál snad tvá žena má. Pokud jí cesty platí nový přítel z Třeboně, pak je to v pořádku.

Dal jsem na vaši radu a konečně se odhodlal a šel něco dělat. Docela to pomohlo, takový ten nesnesitelný pocit ničeho se trochu otupil a i při prohození pár slov se sousedy sem se dokázal pousmát. Uvidíme zítra po odjezdu jak to bude probíhat. Budu vás informovat o všem jste fakt supr podpora v těchto chvílích.

Zítra má odjet? Starší je už ale školák, ne? Chceš říct, že pojede sama? V tom případě je to k ničemu. Malá dovolená s milencem, která je ještě víc sblíží.   Mimochodem, nevěřím ani náhodou tvrzení, že s ním ještě nespala. Kamarádky snadno potvrdí, že spala u nich o těch víkendech, kdy jste tam byli. Ale nijak to nevysvětluje, proč vypla mobil o kterém tvrdí, že ani nevěděla, kde ho má.... Promiň, chce to víc otevřít oči a neplýtvat důvěrou. Tu už zklamala.

Ahoj, jistě si říkate, že není možné, aby sním nespala, ale když říká nespala tak jí prostě věřím. Nevím proč by mi všechno řekla, ale úplně všechno a do takových detailů a vtomhle mi lhala. Moje manželka není zas taková, že by šla hned a s každým.

Je hezké, že jí věříš, stejně jako jsi jí věřil, když jsi nebyl proti, aby se šla bez Tebe pobavit. A jak to dopadlo. Nehledě na to, že chlap se nezamilovává do hezké tvářičky tak moc, aby si k sobě skoro stěhoval cizí ženu i s dětmi.

Ahoj, třeba jsem slepí, ale věřím. A musím se ti svěřit s jedním mám uplně jasno v tom, že jsem připraven ji odpustit úplně vše a zase fungovat jako předtím a už nikdy se k tomu nevracet. Ale mám jeden problém, nevím co by se ve mě stalo, kdyby mi řekla, že s ním spala. Mám strach, že by se ve mě něco zlomilo a já bych dál jaksi nemohl, ale to si pouze vydedukovávám z mích pocitů, když na to pomyslím. U mě je totiš otázka sexu jakési vyvrcholení citu, o který se nedá dělit. A také by to byla jakási forma potupy, vy někde čekáte na ni až se vrátí a ona se někde miluje s druhým. Docela blbý, že?  

A tak prostě věřím a v těhlech věcek jsem jí vždy věřil, ikdyž popravdě nevím co se tam dělo a děje nyní co tam je, ale věřím, má hlavu plnou jiných věcí.

Jiří pokud jí věříš tak jí věř a nenech si tvou důvěru vymluvit. Jediný kdo ti ji může vymluvit, nebo zklamat je jen a jen tvá manželka. Tak pokud věříš věř a pokud by tě zklamala dej jí to řádně najevo.

Máš mou plnou podporu, já osobně si myslím toto. Pokud tě někdy v životě milovala a má srdce na pravém místě a ty nejsi nějaký budiškničemu, alkoholik nebo násilník, tak přece nemůže zahodi těch 10 let 2 děti a vše co máta společné za pár dní nějakého pobláznění, stoho co čtu si šanci zasloužíš a podle mě ji i dostaneš tak si to nepokaž. S úctou k tvé osobě, protože ses zachoval jako milující člen rodiny.

Ahojte, ted' přidám svůj příběh, ale ze strany tvé manželky. Já se taky rozhodovala, okouzlil mě krásný stejně starý kluk a já se zamilovala. S mím manželem jsme byly 3 roky měli spolu krásnou dcerku. Manžel byl dobrý chlap, ale měl i své mouchy a ty jsem já u toho kluka neviděla. Jak krásně mluvil, budeme se mít krásně, postavíme si nový dům, budeme přád spolu. Po třech měsících jsem v tom byla až po uši a řekla to manželovi, jak tan se snažil, ale opravdu se snažil a já mu tu šanci nedala a odstěhovala se za mím milovaným i s dcerkou. Muj muž se tehdy zhroutil. V novém to bylo krásné, pořád sme se milovali i k mé dcerce se choval pěkně, ale jak čas plynul a začal opadat růžoví opar pochopila jsem jakou jsem udělala chybu. pěkné to bylo pořád to neříkám, ale přišli starosti a vášnivé dny se stali obyčejnými. Sem tam přišla i nějaká ta výměna názorů, ale když mi jednou řekl ve větě tvoje detsko vše se vytratilo. žiji sním pořád dále, ale nejsem štastná, mému bývalému muži jsem to řekla, ale už mi nedokáže odpustit, že jsem mu vzala to nejcenější.

Držím ti palce a dej co nejvíce najevo, že oně stojíš. Já šla po třech měsících a tvá ho viděla dvakrát.

Udělej vše, aby věděla kam patří a hlkavně, aby nedopadla jako já.

Nepokažtesi to a vysvětlete si to dokud to ještě jde.

Myslím na vás

Nelo ano, ale problém je, že na to musí přijít ona, to nejde ukecat, přesvědčit, nacpat do hlavy... A pokud bude manžel stát v pozoru s kyticí ve dveřích nonstop, nebude mít žena pocit, že je třeba se rozhodnout a tudíž nebude vážit z obou stran pro a proti, nedokáže si to utřídit, budde vědět, že kdykoli může zpět a všichni budu nadšeni, tak proč by uvažovala o negativech v novém a pozitivech o něž by mohla přijít ve starém, pokud by věděla, že ztráta nehrozí. DAlší věc je, že to nejde uspěchat, protože ten stav zamilovanosti, zejména pokud se do toho nepřimíchají žádné vnější problémy prostě nějaký čas trvá a urychlit to nejde. Tlak vyvolává protitlak, takže  netlačit....   Spíš "modelově" ukázat,   že možná nebude kam se vrátit, kdyby náhodou, protože si mezitím všimne nějaká jiná mladá dáma, že tenhle pán není zcela k zahození. (Nenabádám k "vrácení úderu" jen k jistě demonstraci nezávislosti) Čistě za sebe k tomu připojím, že chlap, který bude čekat za všech podmínek v takové situaci - tedy po 10 letech manželství - div ne se slzami v očích pro mne možná bude bezpečný přístav, ale rozhodně nebude mít šanci ve chvíli, kdy se hormony bouří, nic není "antikoncepčnějšího" než "chlap naměkko"

Já vím, jen si myslím, že je hodně brzo to vše jen tak zahodit. Vždyd' jde vidět, že ji miluje a stojí o ni. To chce čas, myslím, že sama na to příjde a dá manželovi šanci. Nezapomen, že deset let, dvě děti, je to důležitější než něco co vypadá všelijak.

     Šmankote pohlídáš děti, zatímco ona bude s milencem?   Neměl bys třísknout dveřma a přijít až za týden z hooodně divokýho flámu?   Má se jak hraběcí děcko, proto vymýšlí. Chudáci děti!

Souhlasil bych jenže on chce rodinu zachránit. Tohle se přece děje normálně akorát naopak, že žena je s dětma a chlap s milenkou.

Navíc ten 22 letý kluk to nedá. Teď jsou zasnění oba, plní buchotu srdcí a slepoty, ale za chvilku bude pád na hubu. A ne jeho - on si najde jinou. Ale její a to by si měla uvědomit.

   V klidu šoumene, psala jsem jen SVŮJ názor!!!!   Osobně jsem pro nastavení zrcadla a zachování si důstojnosti.

Však jo, Tvůj názor je fajn. Já však reagoval na to, co psal i Jiří a to, že chce od počátku rodinu zachránit. Proto jsem Ti to chtěl připomenout.

A neznám moc takových jednoznačných lidí s nekompromisním názorem jako Ty. Většina chce s nějakým zlým stavem hledat řešení a ne hned prásknout dveřmi, udělat tlustou čáru a sbohem. Na druhou stranu je to i dobře, protože máš vše pevně ve svých rukách. A to doslova.

Nemyslím to zle Juli, tak na mě nemusíš zase vyjíždět po přečtení, každý jsme jiný.

  Broučku nevyjíždím, to by vypadalo jinak, věř mě! Myslím, že místa je tu dost.......

 OK  

Zdravím vás všechny, díky vám všem a vaší podpoře jsem si to docela vše v hlavě uspořádal. Dávám pořád najevo kam patří, ale dal jsem jí volnou ruku, řekl jsem jak jsem si to v hlavě zesumíroval. Včera byl pěkný večer leželi jsme vedle sebe, vše jsme krásně probírali a já byl docela v pohodě, řekl jsem jí že jsem připraven na 3 varianty. 1, půjdu za ním. 2, zůstanu stebou. 3, dejmi čas. Samozřejmě mám nejradši tu 2. variantu i když ta 3. je pořád lepší než ta druhá, ale mám jasno a čisto v hlavě, chci ji zpět, ale pokud se rozhodne jinak budu to respektovat a nějakou dobu bude mít samozřejmě dveře otevřené, ikdyž se to třeba nebude někomu z vás líbit, ale já ji prostě miluji a dokud to nevyprchne může se vrátit.

Dnes odjíždí a já mám velký strach

Chybí mi tam varianta = půjdu za ním, zamiluji se natolik, že s ním budu chtít žít, mít u sebe děti a rozvést se. Co bude potom?

Je pravda, že tuto variantu si ani nepřipouštím. Nebo si myslíte, že by mohla po pár dnech přijít s tak razatním rozhodnutím. Já si to nemyslím. Manželku znám dobře, vím že má ted' v hlavě zmatek, ale takové razantní rozhodnutí?

Jirko, Ty jsi svým postojem projevil tu nejvyšší míru tolerance, která snad vůbec existuje. Ano, říká se, že člověk, který opravdu miluje, dokáže druhého milovat i tak, že mu umožní být šťastným i s někým jiným. Ale... když to vezmeme do důsledku, to se asi často nestává - s něčím takovým se člověk těžko smiřuje.

Megera Ti napsala, že spěcháš a myslíš si, že se to vyřeší o víkendu a že nevyřeší, že je to trať na měsíce... S tím souhlasím, právě proto jsem Ti psala, že mi tam chybí ta varianta, která mi tam chybí.  

Tvoje manželka je zamilovaná, on jí rovnou nabízí nejen vztah, lásku, ale i zázemí pro ní a pro děti s tím, že se na ně těší. Tedy dalo by se říci, žádný problém. Prozatím bych pominula, že je mladší. Ty jsi jí umožnil víkend bez dětí. Sám píšeš, o čem si víc a víc píší... Můj názor a pocit z toho, co jsi dosud napsal je, že to prostě spolu zkusí = teprve pak, po nějakém čase přijdou na to, tedy hlavně Tvoje manželka, jestli to bylo dobře nebo špatně - jestli to bude fungovat, nebo ne.

Taky si nejsem jista, zda-li si Tvoje manželka plně uvědomuje Tvoji velkorysost - momentálně u ní převažují city nad rozumem a zda-li se Ti se vším nesvěřuje proto, že Tě teď bere více jako přítele, než manžela.

Přečti si znovu a pozorně příspěvek Megery z 22.10. 2012 - 20.56 hodin... Už to chápeš? Ty jsi jí řekl pouze 3 varianty a ukázal takový svůj postoj, že... a teď si za to dodej ten příspěvek Megery, o kterém píšu...

Děkuji za tvou odpověd' na můj problém, jsi zatím jediná která připustila tu možnost, že to prostě zkusí. Bolíto, ale je to opravdu možnost, kterou mám někde až úplně vzadu a nějak ji přehlížím, měl bych ji asi povytáhnout trochu víc ven ze svého vědomí a taky se na ni trošku připravit, co kdyby. Pevně doufám, že takové co kdyby nebude.

Ale i přesto děkuji

Nezlob se, já Ti nechci brát Tvoje naděje a také bych Ti moc přála, aby Ti to dobře dopadlo. Já prostě když něco - cokoliv řeším, tak přemýšlím ze všech stran. Proto je moje úvaha i taková.  

Ještě bych si dovolila doplnit, víš, může se to každému nelíbit, ale i na názoru Julie něco je: "má se jak hraběcí děcko, proto vymýšlí... " Poznala jsem nedávno trochu podobný příběh - rozdíl je u nich v tom, že manželé vašeho věku nemají děti. Před 3 lety si pořídili nemovitost, zrekonstruovali... ale, manželka také nepracovala, zahrada jí nic neříkala, jen bazén a lehátko = manžel také hodně pracoval, chtěl, aby se měli dobře a založili si rodinu... ale, manželka se začala "nudit", zamilovala se do jiného... dnes se rozvádí... Netvrdím, že je to stejné, ale v něčem podobné...

Ahoj, pokud by vám to nevyšlo, chtěla bych se stebou sejít. To co tady píšeš je fakt krásný, že dokážeš narovinu vyznat manželce lásku po deseti letech a dokonce jí dát ještě možnost návratu, kdyby to u nového nevyšlo. Myslela jsem, že takový chlapi ani neexistují a chtěla bych ho vidět naživo.

Držím palečky i na nohou, aby vám to vyšlo.

Ahoj, řeším opačný případ manžel se zamiloval po 15 let do jiné. Já mu davala šanci na záhranu ze všech stran, on už si cestu vybral.. Já boj prohrála.. Ty se to snaž vydržet ale vžádném případě si nelžete, ASI NEMÁ SMYSL NĚCO LÁMAT PŘEZ KOLENO. Jak jsem říkala na lásku musí být jen dva né tři!!

A tak má drahá Manželka přece jen po 3 hodině odjela. Loučení bylo opravdu horší než se loučit s někým na pohřbu, kdo prostě odešel s úctou, už není a je to nezvratné. Toto je uplně jiné, milujete někoho kdo vám odjíždí za jiným, bude v jeho náručí a vy to prostě nezměníte, alespon prozatím. Loučení bylo pro mě těžké, objala mě, dala pusu a podívala se mi do očí tak jak nikdy předtím. Oči měla skleněné, ale držela se. Myslím, že se musí taky hodně trápit.

Moje bejvalka, když se se mnou rozcházela, tak brečela. A další týdny, když jsme ještě bydleli spolu, tak taky. Tohle u ženských nechápu. Přijde mě to trošku jako že si snad dělají srandu. Nevím.

Každopádně Ty se drž!

nečetla jsem přízpěvky ostatních, tak snad se nebudu opakovat, každopádně to risknu 

Milý Jirko, myslím, že do roka ji budeš mít zpátky...

Děláš na mne dojem, že jsi příliš hodný, příliš klidný a příliš ochotný. Na jedné straně úchvatné vlastnosti, ale nic se nemá přehánět. Skutečnost, že jste se brali brzy, aniž jste přičichli i k jiným partnerům a něco si užili si jistě uvědomuješ. Ale to se vrátiti nedá.

1-Podle mne se Tvá žena nudí- je doma s dětmi, což je náročné, nicméně je prostě stále jen doma. Ste reotyp, čili nuda. Ty jsi stále v práci, takže ikdyž třeba má nějaké kamarádky, tak ji to nenaplňuje.

2- Ta Tvá přílišná dobrota, klidná povaha... Ono se to časem přejí, protože tak, jako se muži po čase začnou v takovém vztahu nudit (i v souvislosti s bodem 1), tak ženy také. Ono to opravdu občas chce nějaký adrenalin, Itálii- občas "prásknout" dveřmi, ukázat, že člověk má nějakou hrdost a nenechá sebou orat vláčet. Tím mám na mysli, že Tvá žena Tě má příliš jistého, ví, že jí všechno dovolíš, všechno odpustíš. Je možné, že si Tě proto tolik neváží. Možná, kdybys jí ukázal, že máš vyšší cenu, trochu jí přitáhnul ohlávku, vzal do ruky "bič". Když totiž koni dovolíš vše a rozmazlíš si ho, stane se rozmarným a nebude mít z Tebe respekt. Chápeš, co Ti chci říct? Promiň, že Tvou ženu přirovnávám ke koni, ale myslím, že snad rozumíš, proč dávám právě tento příklad.

Takže ona, svým způsobem znuděná stereotypem, žádné vzrůšo, příliš klidná "voda" najednou zažila s tím klukem "oheň", což ji znovu probudilo k životu. Co ale nechápu, opravdu je to pro mne naprosto nepochopitelné, že v tak krátké době balí kufry. Přijde mi to dost hloupé. Zřejmě se holka "nudila" příliš dlouho....

Takže, pokud se Ti za nějakou dobu vrátí se sklopenýma ušima (předpokládám to!! ), tak se zařiď dle bodů 1 a 2. Buď více akční, "ohnivý", přitáhni jí ohlávku, ukaž, že nejsi jen příliš hodný trouba, kterému může tancovat na zádech a Ty jí za to ještě poděkuješ. Důležité a velmi vhodné bude, když si najde práci na krátký úvazek- přijde mezi lidi a bude se tak více těšit domů i na Tebe!! Pak jí snad vrtochy podobného typu přejdou. Na tom bys měl trvat! A druhá věc- dej jí rázně a rozhodně najevo, že ji sice velmi miluješ, ale pokud by se ještě jednou měl opakovat podobný scénář, navždy Tě ztratí a již nikdy v životě o ní nebudeš chtít slyšet, natož ji vidět.

A ještě jedna malá rada: nezanedbávej ji, věnuj se jí, protože kdyby ses jí více věnoval, možná by k této situaci nemuselo dojít.  Když se květina přestane zalévat, vadne, a pokud se objeví déšť ( někdo jiný), bude"vonět" pro něj.

Nechci, aby to vypadalo, že chyba je jen na Tvé straně, to si nemyslím, nicméně, napsala jsem prostě jen rady, jak to vidím já, můj pohled na věc.

Držím palce!!  

Ahoj, děkuji za tvůj příspěvek a můsím se přiznat, že máš pravdu v tom jak píšeš ke konci tvého článku.

Asi jsem ji možná trochu zanedbávál, pořád nějaká práce, furt jsem si něco chtěl dokazovat a nějak jsem zapomínal tu mou  květinku zalévat a když pak příšel od mladého kluka deštík v podobě krásných slov, podlehla, ale já i přesto doufám, že jsme to podchytili včas. Ale žádné utěšování, chci, aby se rozhodla sama bez nátlaku, já proto udělal co jsem za tu dobu stihl a to mi potvrdila i moje manželka. Když manželka odjížděla řekla, že je to z mé strany je to100 a 1. Když už mluvím o nátlaku tak z mé strany žádný nátlak nebyl a ani nebude, ale mám strach, že on se bude ze začátku trochu přetvařovat a i když se mu něco nebude líbit bude to radši v sobě držet a povolíto až po rozplinutí toho růžového oparu a to se obávám, že už bude pozdě, ale nemůžu hodnotit druhého podle pár zpráv, které jsem četl, podle nich je pro mě velký soupeř, ale až čas by ukázal jestli nešlo jen o fráze.

Ted', když tak píši a podívám se na naši postel a nikdo tam neleží a pár dní ani ležet nebude a nevím kde leží, co dělá, docela blbí pocit. Ještě, že se mám komu vypsat.

Ahoj, reaguji na tvoje zamyšlení, kde píšeš, že nechápeš, že po tak krátké době balí, abych to uvedl na pravou míru, řekla mi, že to jsou vše návrhy z jeho strany bydlení, škola, práce. A ona mu nato nijak kladně neodpovídá.

Jde vidět, že je zamilovaná, ale rozum má asi na správnem místě holka ušatá.

Tak jdu spát a první postřehy? Nemyslel jsem si, že to bude až tak moc kruté, ležím a přemyšlím co asi tak dělá? Je mě fakt hodně zle. To čekání do neděle toho času a těch věcí co se tam asi událo, kruci nemyslel jsem si, že mě to tak položí a to si říkáme chlapi a já tu sedím tak na měko jako nikdy předtím. Ještě, že vedle spí moje krásné děti, alespon nějaké to potěšení. Dobrou

Jen vydrž, do neděle to uteče a pak budeš možná mile překvapen. Zkus jí třeba pod záminkou dětí zavolat a pokud tě nebude odbívat a hovor nějak rychle ukončovat tak tě ráda slyší a to je přece dobře.

Já bych nevolala. To už vypadá jako kontrola a to není dobrý

. Naplánuj si svůj program a hlavně si to užij. Ať už to dopadne jakkoli, ber to tak, že se to mělo stát.  

Já už volal, ale kvůli poště a to ještě předtím než jsem si ten návrh od Neli přečetl a nic zvláštního jsem nezaznamenal. A hlídat ji, tím bych si to mohl tak akorát víte co? Protože jestli je na vážkách a balancuje, stačí podle mě špatně fouknout a je to  nenávratně pryč. Taky mi ještě před odjezdem řekla, že stím vším hodně bojuje a hlavně, bych nedělal nějaké nátlaky, to si prý musí všechno ujasnit ona sama. když na to všechno došlo tak byla ke mě hodně férová, taky mě mohla vodit za nos, ale vše mi řekla na rovinu a hlavně se hned nezbalila a neodešla a zato jí děkuji.  

Už moc kecám, že?    Ale cítím to tak!

  V pohodě, klidně piš.....

Děti zatím nic netuší?

Ne děti ani okolí, kamarádi, prostě nikdo nic nutuší a proč by taky měli, když je tu možnost a podle vás velká, že se mi to moje kuřátko, které mi vypadlo z náručí, vrátí.

To víš, že vrátí. Ona si ted' pět dnů zašpásuje, vše bude na oko OK, ale jak pojede domů, tak zjistí že tohle se časem omrzí a v tobě má jistotu a hlavně tátu od svých dětí!!!!!!!!!!!!!!!!

Neli děkuji, krásně se to čte.

nemyslím si, že bude mít jasno 5 dnech, naopak se jí tam zcela ajistě bude líbit, biologické procesy je třeba respektovat, nejde to urychlit, ale nátlakem by se dalo docílit toho, že přehlédne na protistraně nějaké mínus. Myslím, že nadměrné chlácholení neprospívá ani Jířímu...   Nevěší mu bulíky na nos jeho žena, tak pro bychom to měli dělat my tady? Čas je alfa a omega, a šance v klidu si prožít to úžasné až do fáze, kdy to přestane být úžasné a stane se to běžným, obyčejným a začnou vylézat drobné i větší háčky. Někdo tu zmiňoval rok a to je velmi realistický odhad.

Já s tebou nesouhlasím, myslím si, že u toho milence to sice bude krásné, jako v pohádce, ale podle mě má i jisté skušonosti a musí vědět, že to nelze pořád si jen užívat anastane ta samá situace jako měla doma, starosti, děti, atd. Ona ho sice pozná za těch pět dní, ale jen ze stránky zábavi, pohody a bezstarostnosti. Až přijde na to samé rozhodování co a jak, tak si myslím, že tam bude hodně velký otazník. Doma už určitě ví jaký její manžel je co umí co dokáže a jak se chová k ní k dětem a celkově jaký je to člověk a Jiří pamatuj pokud stebou byla 10let tak asi k zahození nejsi to je tvé velké plus a jeho velké mínus. Ted' akorát záleží jestli nebude ta chemie přece jen silnější než rozum. I to je možnost.

Drž se.

Jo jo, jenže ženské někdy pálí mosty velmi rychle a potom litují. Takže i s tím musíš počítat.  

Počítám ikdyž to vypadá, že si to nepřipouštím. Dík, za upřímnost

Ahojte všichni, tak dnešek jsem si naplánoval docela nabitý hlavně s dětma a musím uznat, že jsem si to fakt užil a že jsem asi i o něco přišel, když jsem jen lítal z práce do práce. můsím uznat, že i tato krize, kterou ted' momentálně s manželkou prožíváme, byla i k něčemu dobrá. Práce FAKT není všechno, užívejte si dětí, oni vám to vrátí 150x a hned. Takže dnešek super, akorát manželka chyběla a idilka by byla kompletní. Děti už spí a já příjemně unaven tak přemýšlím, co budu dělat, když to neklapne a ona mi je odveze tak strašně daleko. To za nimi nebudu moct přijed, třeba když v práci skončím dřív nebo pojedu nahodou kolem. To je uvidím tak jednou za 14 dní, stoho 1 den jen procestujem tam, zpět a zase tam, zpět. Takže snimi budu jen jeden den, a ta cena za benzin. To abych si našel fakt dobře placenou práci. Já doufám, že to zůstane jen v tomto odkazu a nebudu to muset nikdy řešit ve skutečnosti ted' a ani nikdy příště. A jestli se mi vrátí, už nikdy nepřipustím, aby se to opakovalo. Stačí jen trochu mín pracovat a víc si všímat a hlavně zalévat tu květinku, aby neuvadala. Jak já bych se k ní přitulil. Strašně si přeji slišet ty krásné slova co tak s oblibou říkávala vždy když jsme si lehli-- Můžu jít za tebou. Ted' nesliším nic akorát tu bzučí nějaká mucha asi jdu pro lepačku.  

Jiří, vzpomínky ti nikdo nevezme, takže hurá do dalších dobrodružství s dětmi.

A hlavně, neřeš co není. Žij teď a řeš problémy, až nastanou. Vůbec si nepřipouštěj možnost, že děti odveze. Ještě jsou s tebou, tak tuhle myšlenku vynechej, nepřinesla by nic dobrého.  

A pokud by se tak v budoucnu stalo, zase budeš o kus dál a budeš to prožívat jinak.  

Tohle všechno přichází, abychom si cosi uvědomili. A ty teď víš, že rodina je vzácnost .

Ahoj  všichni, tak zběžně jsem četla vaše nazory, já tu rodinu toho chlapce znám a vím, že otce neměl a žil se svojí matkou a sestrou, když mu bylo 16 let jeho matka dostala rakovinu, a on přeruřil studium a šel do práce jako zednik, a sám se staral o matku a sestru, platil veškeré učty. A ukažte mi dítě co si vezme  v 16 letech zodpovědnost matky a otce na sebe???

znáte chlapce, kterému je dnes 22? nebo znáte tazatele? Ano, osudy některých lidí jsou komplikované, náročné  a někdo se se situací dokáže poprat a někdo ne.   Pokud znáte toho mladého chlapce z Třeboně, pak je model jeho rodiny takový, že už se nedivím, že si našel starší (o 5 let) ženu a že akceptuje bez problémů její děti, protože vyrůstal v rdině víceméně ženské. O to komplikovanější bude rozhodování, protože on zjevně dokáže zabezpečit s dostatkem zkušeností rodinu. Také jednání se ženami bude mít v malíčku, co chybí v tomhle věku obecně je tkušenost partnerská. Ta ovšem chybí u obou, na jedné straně díky věku, na druhé proto, že do manželství vtupovala paní velmi brzy a hned si pořídili děti.

Ahoj, taky jsem někde víše uvedl, že je pro mě velký soupeř. Něco ti řeknu myslím si, že asi budem v určitých ohledech podobní. Podle mě to bude boj a já se vzdát jen tak nehodlám. Až to bude vše zanámi, klidně si můžem sednout někam u piva. Rád ho poznám osobně, ale nezlob se, niní doufám pochopíš, že je pro mě momentálně soupeř a já jsem sem napsal, abych slyšel nějaké názory. Nikdo znich ho nezná až ne tebe, budeš asi sestra že. Mě ti lidé tady kolem hodně poradili a nakopli tím správným směrem, ale jak připomínám jsou to jen názory a mě se taky některé líbí více a jiné méně. Tak se nezlob at' napíše kdokoliv cokoliv tak on i já zustame takový jací sme. Děkuji, že ses ho zastala i to je fakt, který sem určitě patří. Popravdě moc lehko se mě to nepsalo. Tak někdy u to piva. Ahoj

Věk 48 sestra nebo maminka?  

Dobrý den, nezlobte se, vím že toho kluka třeba znáte, a říkáte že je zodpovědný. Mě osobně to jako zodpovědnost nepřipadá, když nabízí ženě zázemí i s dvěma pro něho cizími tětmi po dvo diskotékových večer. Kdyby byl zodpovědný jak říkáte tak se nejdřív přesvědší jestli mu ta žena vůbec pasuje, třeba povahově. Co potom až se idilka rozplyne a on zjistí, že je to uplně jinak než to vypadalo. Co potom, žena, dvě cizí děti, to jich jako potom vyhodí na ulici, nebo se bude do konce života trápit se ženou, která mu třeba povahově vůbec nepasuje a nebo bude čekat, že se zase někde ne zábavě zamiluje a opustího. Prominte to je můj názor a myslím si, že je to čirá nezodpovědnost, chtí po někom, aby vzpřetrhal všechny vazby po pár dnech slepoty ze zamilovanosti. pamatujte na jedno, co potom, když to nebude klapat? To není jako ve 20 bez závazků, to si můžou klidně zkoušet co chtějí, ale co ty děti?

Nikdo nemůže vědět po pár dnech jaký ten druhý člověk opravdu je. To ukáže až čas, společný život, životní trable a starosti, ale pak už bude pozdě, si říkat skočili jsme do toho bez hlavě to ty děti zajímat nebude, ty budou potřebovat  zázemí.

Pouze můj názor.

Souhlas.  

Kluk mohl mít náročné dětství, může být jakkoli zodpovědný, pokud má tyto zkušenosti, ale zcela jistě to nedomyslel do úplného konce. V době, kdy může mít děvčat kolik chce, svobodných, které mu mohou dát jeho vlastní děti se zamiluje do vdané ženy, která hold už děti má. A co když by on chtěl mít svoje. Další dvě? Uživí ze svého platu 4 ratolesti? Nejde o to, co dát na talíř, myslím ty věci okolo... kroužky, kino apod.  

Tohle bude jen vzplanutí, pobláznění, možná někde uvnitř chce mít potřebu úplné rodiny, té, o kterou přišel, ale to není řešení. Prostě oba dva udělali chybu, ted se musí čekat na to, komu to dojde dříve.  

Sorbonosi, ted' jsi určitě narazil na tu správnou otázku. Co když bude on chtít taky vlastní děti a to je více než pravděpodobné. Přece se nebude celí život dřít na cizí děti a po něm pak nic nezůstane, žadný nástupce. Podle mě by měli tuto variantu probrat jako úplně první, když už si ji stěhuje domů. Ona začala velmi brzo a ted¨když jsou děti trochu větší bude chtít pauzu, jít třeba do práce a ne znovu se starat o malé děti. On děti bude chtít a podle mě bude i trochu tlačit, ona podle mě bude zdrženlivější, protože si nyní mateřství užila až dost a to bude mezi nima možná problém. Ona mi dítě dát nechce a druhá by mi ho třeba dala. A krize je na světě a možná rychleji než se očekávalo.

Opět můj názor.

Jen škoda, že když jsem to samé prožívala sama, ale z druhé strany, tak jsem si nikde o radu nenapsala tak jak to udělal Jirka. To co tady čtu, kdyby to bylo na moji adresu, asi bych tu šanci mému manželovi dala. Nyní vím, že jsem udělala chybu, ale já byla tehdy tak slepá a zamilovaná a ted' je bohužel už pozdě.

Jiří drž se a hlavně nepolevuj ve snaze o záchranu vašeho manželství.

Ahoj Jirko řeknu ti že jsi asi hodně věcí u své manželky zanedbával, jako jit sni do restaurace, raději spravuješ traktor, podle mě je žena uplně na prvnim místě, vše ostatni vždy počká a neuteče, ale manželka ti muže utect, je fakt že si to mi chapi nikdy neuvědomíme včas až když se to stane, ale to už většinou bývá pozdě.

Díky máš v určitých věcech pravdu, ale já budu dělat vše proto, aby mi neutekla. Píšeš a já nějak cítím,  s těch vět, že víš o čem. Nebo se mílím? Víš ono kolikrát jsem třeba i někam chtěl jít, ale řekla mi, že za ty peníze radši koupí něco jiného a sem tam jsme zašli to nemůže nikdo říct, ale vše v rámci možností. Ono chodit do práce od rána do večera za pár kaček, které se na účtě tak nějak rozplinou, Dúm splátky auto atd. , a moc peněz ti nezbude. To by ti mohla podvrtit i moje manželka. Určitě jsem udělal chybu já i moje manželka, ale na to já ted' kašlu otáčet se za minulostí a sypat si popel na hlavu. Ty chyby co jsme udělali ted' vidíme oba dva  a jestli to dopadne dobře tak se jich určitě příště vyvarujem. Podle mě na to máš moc jednostraný názor až mě to připadá, že doho trochu vidíš. Ted' záleží s které strany.  

Doufám, že odpovíš.

Ještě dodadek, já si nemyslím, že by byl nějaký problém s chozením do rastaurace a tak podobně, V čem bude asi problém, a to řeknu sebekriticky, je v tom, že jsem si toho prostě nabral moc. Pořád nějaká práce, ale mimo domov, když bylo něco potřeba udělat doma tak jsem to odkládal na neurčito, i když to byli třeba banality. ano moje chyba mohl jsem se víc zapojit do chodu domácnosti ne jen jako vydělávající, ale i jako pomocník v domáctnosti. Ted' to dělám a docela si to užívám, jak říkám jsem napraven a budu se asi více angažovat coby pomocník ženy, ne proto, že bych měl, ale proto, že chci. I za to může ta naše krize, díky níž jsem došel na to, že jsem se mohl více zapojit do domácnosti, ale doufám, že za to nedostanu trest nejvyšší, i kdyz cítím, že mi ho asi přeješ. Jen se matně domnívám proč asi? Třeba se mílím, ale kdo ví?  

Moc čekám na odpovět'. Děkuji

Ahoj Jirko to jsi špatně pochopil ja ti přeju aby ta vaše krize přešla a tvoje žena dostala rozum, a taky chtěla udržet rodinu, já jsem zažil to samé a přišel jsem o rodinu,  já si myislim že ona jen trucuje a chce tě jen trestat a že se nudí, a sama neví co vlastně chce, nechápu proč když máte tak velké děti nechodí do práce neměla by roupi, a určitě z dvou platu se žije líb. Asi jí pálí dobré bydlo.

Ale aspoň kvuli těm dětem by to měla hodně zvážit a dat ti šanci.

Tak to promin, měl jsem stoho takový pocit, že do toho vidíš víc a z té druhé strany. Víš jak to myslím, že?  

Znovu se omlouvám.  

Zdravím všechny, tak mi manželka volala, že přijede až zítra, že ja tam špatné počasí a zítra to má být lepší. Nedalo mě to a skoušel jsem po telefonu jen tak okrajově něco zjistit, ale jak jsem se něco málo optal, tak na to byla docela alergická. Mám stoho všeho špatný  pocit. Jak já jsem se těšil, že přijede a to mi ještě posunou čas o hodinu nazpět a nakonec to počasí. Já se snad nedočkám. jen nevím proč mám z toho všeho takový špatný pocit.

protože tlačíš na pilu...

Já vím a děkuji, že mě hlídáš a trochu usměrnuješ. Já mám toho v sobě tolik nahromaděného, že potřebuji trochu odložit, tím myslím, že kdyby mi alespon trochu naznačila, kterým směram se to ubírá, tak by se mi alespon trochu ulevilo, ale máš pravdu tlačím na pilu a tím ji nepomůžu, akorát sobě uškodím. Musím to jít ze sebe někam vybít, abych zítra jak přijede měl čistou hlavu.

ona to neví....

Jiří, ona ještě určitě nemá jasno, kterým směrem se to ubírá. Je v manželstvé a má děti, musí zvažovat.

Moje manželka je rozumná, vždy si vše pořádně rozmyslela. Je mi ted' jasné, že bojuje rozum s citem a ted¨v začátku je ten cit asi silnější. Strašně si vážím toho, že mě bere jako manžela a ne jako překážku.

K čemu postupem času opravdu docházím je, že čas je nejlepší lék. Já se budu stále snažit o záchranu našeho manželství, tak dlouho jak jen bude potřeba. Nyní záleží co ukáže čas, bud' uvidí, že je to v našem vztahu lepší a bude jí to naplnovat přesvědšením, že to je to pravé, ta pravá úplná rodina.

Další podle mě podstatná věc je, co udělá čas s citem k tomu druhému. Bud' časem růžoví opar trochu opadne a cit se alespon částečně otupí, a nebo to zůstane takové jaké to je. Co myslíte?

Jen nedokážu přesně říct jak dlouho bych se dokázal trápit a  dívat se jak se trápí ona. Nevím přesně, za jak dlouho by byla asi na místě ta nejhorčí varianta, na kterou ani nehodlám pomyslet, a to je že bych naše trápení, pokud by bylo opravdu v bezvýchozí situaci, ukončil já sám. Mám jí, ale natolik rád, že jsem schopen vydržet i roky. To jsi samozřemě myslím nyní, kdy jsem stále do ní zamilovaný a nemůžu poravdě vědět, kdyby se to třeba taky mohlo zlomit,  ale podle mě Rok nebude problém, ale aby stačil?

Třeba dnešek něco napoví, necháme tomu volný průběh a budu si užívat každé chvilky s ní a z dětma.

nebojkotovat, ale taky neiniciovat, víš, kdybych se já měla rozhodovat a muž se stavěl do té pozice co ty, nelákalo by mě to, zázemí je nezbytné, ale trocha vzrušení a adrenalinu taky,   nedělej se sebe rohožku u dveří nonstop v pozoru, žij, ona taky bude žít, fungujte jako rodina pro děti, ale nebuď šmarjá pořád tak nabízívý, než se z toho stane podbízívý, ona ví, že jsi zázemí, neřeš to den za dne, žij a opravdu tomu nech volný průběh, dohodněte se, že si řeknete třeba za 3 měsíce, už teď si udělejte jasno, jak budete řešit vánoce, pololetky dětí, v podstatě bych skoro nasimulovala stav "po rozvodu" včetně otázky ekonomické, péče o děti, tedy rovnovážného rozdělení času a péče, ukaž jí, jak to bude vypadat, pokud se rozhodne odejít (v praktickém životě) a také třeba v případě, že skutečně odejde, rok, dva tři bude žít s novým partnerem, než on potká nějakou bezdětnou, krásnou mladou svobodnou kočku a ona najednou bude "ta druhá", což se stát může a jak pak bude se vším bojovat sama. Neděsit,   jen umožnit si představit. Ostatně je to dospělá žena, nepotřebuje držet denně za ruku a obrazně řečeno "kojit nonstop" měla by pracovat, není jediný důvod, proč ne, děti jsou dost velké a chce-li se osamostatnit, pak nikoli na cizí účet.

Možná se na to podívaj očima člověka zvenku. A při všem obdivu ke tvé lásce si uvědom, že to opravdu není jediná žena na světě a i ona by si to měla uvedomit a i to, že nejsi záchytná stanice ztroskotaných... Trochu reality do té pohádky....

Máš úplnou pravdu, musím se trochu sebrat, upřímě nevím co jse semnou děje tak v pr..... jsem nikdy nebyl, až se i sám sobě divím co vlastně dokážu napsat, kdyby mi to někdy někdo ukázal toto co tady píšu třeba před měsícem tak se mu vysměju a řekl bych mu když chce tak at' jde, ale skutečnost je fakt jinde, prostě su měkotinka jak se to týče rodiny. Ale to jsem už odbočil, musím se sebrat a říct až budeš mít vyřešeno tak přijd' s výsledkem. Maš pravdu, že by chom si měli na rovinu vyjasnit situaci případného odchodu, máme toho totiš hodně společného a nebude to jen tak prostě se stratit.

P: při pohledu do zrcadla fakt jak rohoška nevypadám a to jsem se díval se všech stran

I přesto DíK

Jiří, nebylo by od věci zachovat takovou tu mužskou stránku a nedávat až tak moc najevo, že bez ní nemůžeš být.  

Můžeš, jen to ted ještě nevíš. Ale to jsem nechtěla napsat. Spíše to, že co nám uniká je vzácnější.  

Takže zkus i ty být trošku nedostupnější, otřást tou jistotou.  

Dík, už to vidím trochu jinak. Chce být trochu nad věcí a dívat se dopředu. Ano máš pravdu musí na mě vidět, že dokážu myslet na budoucnost s ní, ale i bez ní, alespon na oko.

Nevěř tomu, že nejsou chlapi, kteří se nepostarají o dve nevlastní děti ženy kterou milují.... nevěř tomu, že to za pár měsíců skončí. Možná ano, ale tím se neutěšuj... o to víc by to pak bolelo. A taky si nemyslím, že ona si neuvědomuje co dělá a koho chce opustit. Ví to a proto dělá co dělá. Věř mi.... srdci neporučíš, kdybys tisíckrát chtěl. Až jí ukážeš že to bez ní zvládneš myslím, že se jí uleví a s klidným srdcem tě konečně bude moct opustit. Podle mě má vůči tobě výčitky svědomí, trápí ji, že ti ubližuje... tímhle o ní přijdeš úplně. Ale konečné rozhodnutí je samozřejmě na tobě. Já bych spíš vsadila na to, že s tebou zůstane, když to ten druhý podělá... a tomu se dá vždycky nějak napomoct... nečestné, ale vysoce účinné... a co. Miluješ ji? Tak bojuj. Když čestně, zbyde ti alespoň ten dobrej pocit, že ses snažil. Nečesně??? No a? Myslím že nemáš co ztratit... Můžeš jen získat.. No popřemýšlej. Drží pěst. A poku chceš poradit, stačí říct

Ahoj, dlouho jsem tu nic nepsal, ale za ty dny co jsem tu psal naposled se stalo mnoho věcí. Asi po týdnu co přijela od něho, kde byla celou situaci řešit, jsem pochopil, že návštěva je akorát utvrdila, že chcou být spolu. Nemohl jsem dále přihlížet jak den co den sedí do noci u facebooku s ním a jednoho večera jsem to prostě ukončil slovy : bud' já nebo on. Nedokázala odpovědět, ale já na ni viděl co by nejradši řekla.

A tak jsem to ukončil, a začal rychle řešit co dál? Jako první jsem se snažil vyrovnat s pocitem, že jsem ji stratil. potom jsem rychle oslovil právníka ohledně rozvodu, našel jsi práci i z ubytováním, a rychle si odstěhoval své věci. Dále jsem jí řekl, že budu dávat na děti 4000 kč a ostatní at si platí sama nebo její nový přítel. Toto vše i když to bylo nesmírně těžké hlavně psichycky jsem zvládl za týden. Pak už jsem odjel daleko od domova. Asi po týdnu jsem přijel k rodičům na víkend a ještě jsem se vrátil domů pro nějaké věci a samozřejmě za dětmi, to byl pátek. Ale co jse stalo v sobotu jsem nečekal, přišla sms, kde nic konkrétního nestálo, ale bylo stoho jasné, že si chce asi o něčem promluvit. Stále jsem byl plný lásky i po tom rychlém konci a tak jsem neváhal a jel domů zjistit co jse děje. Byl jsem docela překvapen, vítala mě usměvavá osoba, která mě ráda viděla. Otevřeli jsme víno a začali probírat různé věci.

Řekla mi: najdi si práci zase tady doma, já jsi najdu taky práci tady doma, dále mi řekla, že tan týden hodně přemýšlela a došla k závěru, že mě nechce stratit a že to nějak vyřeší, strašně krásně se to poslouchalo. Já jsem jí řekl, že teda zůstanu doma, když je to tak jak říká a dal jsem jí nějaký čas na vyřešení vzniklé situace. přiznám se byl jsem hodně překvapen jejím přístupem, celý večer byla semnou ani na facebook nešla a to mě hodně překvapilo.

Akorát je tu jeden problém, od našeho (usmiřovacího) večeru pár dní uteklo, vyřešeno nic není stále se nemůže rozhodnout, stále chce čas, a zase začíná trávit hodně času na facebooku a s babičkou si tam psát asi nebude, dále jsem si všim že si vypnula vyzvánění na tel. sms chodí asi stále ale potichu.

A zase mívám ten špatný pocit.

Rozumné bylo se odstěhovat a pak vydržet, ne se hned vracet... dát jí čas na ukončení - týden... ? a po týdnu už vyžadovat, aby situace byla jasná... když něcořeknu, musím si za tím stát... takže buď A nebo B musí znamenat, že když do dohodnutého termínu nenastane A nastoupí B...   není nic mezi... to už máš vyzkoušené. Jasně.. , 4000 to je fakt na děti a to asi není na dojíždění kamkoli, to není ani na suchý rohlík s čajem pro ní... otázkou je, zda kývla protože přemýšlela o vztazích nebo o ekonomice...   Sedněte a dohodněte se napevno, neříkám jak se dohodnout, to je na vás, ale dohodnouta pak tu dohodu dodržet... táhne-li jí srdce do Třeboně a prázdná kapsa domů, není to věru ideální řešení (zejména pro Tebe) 

tak toto je téma přesně pro mě, bohužel jsem uplně ve stejné situaci jako ty, sice můj příběh je trochu jiný ale v jádru stejný, s přítelkyní žiji 6 let, a máme 3,5 roční hočičku, když byla na rodičovské, taky jsem byl skoro pořád v práci, abych nás uživil. nedávno jsem jí zařídil podnik aby mohla prodávat to co chce, udělala si řidičák a náhle po dvou měsících to začalo nějak skřípat, pak přišla s tím že potřebuje čas si urovnat vše v hlavě, ale nakonec po týdnu vylezla s pravdou ven a ukázalo se že si někoho našla a zamilovala se, ničím jsem jí neublížil, jen jsem asi ze sebe dělal moc velkýho vola. , vařil uklízel staral se o malou, když potřebovala jít prodávat bral jsem si dovolenou nebo hlídali naši, taky jsem tak nějak bezradný, nakonec si prý musí odpočinout a přijít na to jestli dělá chybu či ne, řekl jsem že jí dám čas ale i tak se chce odstehovat,, počítám s tím že určite  bude bydlet s ním, ted budu mít mojí malou v péči asi tri týdny aby měla tedy ten čas ale moc se jí to nelíbilo, sice za tu dobu si nic neuvědomí, ale alespon uvidí jaký to je když není s malou, (toto mi dělala když jela ke svím rodičum na slovensko). naprosto souhlasím s vašimi názory, taky si myslím že ted neuvažuje, má ružové brýle a myslí si že to co ted cítí, bude cítít k nemu celý život, nebo naopak, jinak jemu je 24 let, ze spousty komentu tady jsem si vzal něco užitečnýho a to nechat jí být i když je to hodně těžký a me na rodině záleží, hlavně na malé která to ponese težko, ale když ted nemá zájem něco  řešit tak třeba až si nabije pusu, a spálí se, tak třeba potom, chci na ní počkat ale nechci čekat věčne, stále  jí miluji a dokázal bych jí to odpustit, jen musím vědět že o to stojí,

Jen málo žen o to stojí a jen málo žen si to uvědomí.  

A i když si to uvědomí, pak jim často pýcha nedovolí přiznat, že udělaly chybu a jdou snadnou cestou za dalším chlapem.  

Situaci Ti nezávidím. Moc nadějí bych tomu nedával. Spíš bych uzavřel kapitolu a pohnul se dál.  

Dle mého názoru je žívot přílíš krátký na to, abys ho ztrácel planou nadějí.