Téma: Manželka se zamilovala do cizího muže - jsme spolu 23 let a máme 2 děti

Text uživatele: 

Máme za sebou další plačtive ráno… krátce jsme si promluvili nez odjela do práce. Ma žena je opravdu vážně zamilovaná a není to jen nějaké poblouznění. A je to přesně diky tomu jak se píše v ostatních podobných příspěvcích. Během pár posledních let náš vztah někam vyšuměl. Žádné společné aktivity, občasný celrodinny výlet, dovolená. Už z toho mála času (žena směnuje jako zdravotni sestra) který měl být tráven společně jsme každý užívali po svém. Ja večer u pc žena u televize. Konečně mi také rekla co je to za člověka. Žije sám v domku, nikoho nemá ani žádné závazky. A je to prý strašně hodný člověk…                Já přesně vím kde se stala chyba. Co bylo poslednich pár  let v našem vztahu špatně. Takové to sklouznuti do stereotypu. Ale dá se to nějak napravit, když je má milovaná momentálně v takovém rozporu? Řekla mi, ze ke mě stale něco cítí načež ja ji řekl že v ní tu skomírající jiskricku dokážu rozfoukat opět ve velký plamen.

Jsem o tom přesvědčen, vím to. Je jasné že to chce čas a nechat jí v klidu. Ale copak to jde? Žít spolu doma, jen tak se míjet ani ji nepohladit a před dětmi se tvářit ze je vše v pořádku. Sama mi řekla " ja jsem si taky myslela ze jsem se definitivně a naposledy zamilovala před 23 lety". Vim že si píšou, už sms ale jine internetove chaty. A řekl jsem ji ze to vím. Jsem totálně na dně stejně jako ona. A.     

Omlouvam se za formu píšu na telefonu.

Text uživatele: 

Ahoj. Něco takového se může stát i v harmonickém vzahu kde všechno funguje jak má. Vy jste spolu v podstatě od dětství a většinou se člověk nezamiluje jen 1x za život. To je ten průser, který vymyslela příroda zřejmě pro rozmnožování   Znáš kapelu No Name? Mají novou písničku, něco v tom smyslu, že na jednu lásku žijeme moc dlouho   Těžko se v tomhle radí co máš dělat ty. Snaž se jak můžeš, hlavně žádné hádky nebo vyčítny, na nic se ji neptej, jen pozoruj, protože to nějak stejně už neovlivníš. Ted už bude záležet spíš na ní, protože ona si ted stejně v té zamilovanosti myslí že ten její milovaný oběkt je ten nejlepší na světě.

Text uživatele: 

Musíš to vydržet a vytrvat, tvoje tlačení na pilu k ničemu není.  

A copak se to dá? Dá, a musí se to dát. Vztah si nejspíš zanedbával, takže si dojdi za nějakým terapeutem, ať spolu zpracujete tvoje pocity, nech si možná předepsat antidepresiva, a začni se držet laskavé cesty, kda máš zájem, navrhuješ nějaké společné věci, jsi schopen ukočírovat děti a hlavně sebe. Musíš to vydržet, musíš to zvládnout. Ale ani tak nemáš jistotu, že to vyjde, občas je už pozdě.  

Text uživatele: 

Ano máte pravdu, vidím to stejně. Dám tomu čas. Soustředim se na děti a práci.  Děsí mě jak hubne a ztraci se před očima. Jen stanovit meze vzájemného fungování. Já to vydržím. Rozumím te chemii která tam momentálně je. Snad to pomalu odezní. Diky za reakce. Jen chci říct, nikdy jsem na ženu nezvýšil hlas. Vždy se vše řešilo v klidu i teď. A.  

Text uživatele: 

Alex,

Vaše žena není chlap a nemyslí jako chlap. To, co jí říkáte, ji utvrzuje v tom, že si bude dělat, co chce, ona ani vlastně neví, co chce. Možná by Vám lépe poradil chlap. Ale asi bych jí řekla, jak si myslí, že by to dopadlo? To si myslí, že ji "kamarád" přijme s otevřenou náručí i s dětma, i s se synem, který nechce poslouchat a nechodí do školy a hulí? Brzy by jí vypakoval, kluka by uhodil nebo mu vynadal a šupem by se vrátila. Prostě Vy ji určete mantinely, ona neví, co chce a bude blbnout do té doby, co ji to budete trpět. A pokud se žena nevzpamatuje, odnese to i ten váš syn a pak možná opravdu uteče. Vezměte to trochu do svých rukou.

Text uživatele: 

Dobrý den Pavlo, děkuji za za Váš názor. Určitě  vezmu ženu večer po práci  třeba na kávu. Mam v úmyslu ji povědět že ji dám lhůtu např. jednoho měsíce kdy já se nebudu na nic ohledně jejich vztahu ptát, po ničem pátrat a budeme se snažit doma normálně fungovat. A po měsíci ji vezmu opět někam ven a zeptam se jí jak dalece jsou ve vztahu oni a jak si stojím já. A uvidíme. Pokud na tom budu stále špatně, tak přitvrdím. Sama říká ze to nebyl úmysl a vůbec se do toho člověka nechtěla zamilovat. Jsem si vědom ze náš vztah jel poslední dobou na setrvačník. Doufám ze to pro nás dobře dopadne.  Přeci jen 23 let života se nedá hodit jen tak za hlavu. Znám svou ženu. Alespoň si to myslím. Ale může opět překvapit. No bude to pro mě perný měsíc po ničem nepátrat. Nejhorší jsou ty strašlivě intenzivní city které se v člověku probudí, když to vypadá že toho druhého ztratí a z druhe strany odezva 0. Díky A.

Text uživatele: 

Alex,

ještě měsíc? To je velký tlak na psychiku. Už to trvá 5 měsíců, měla by vědět co dál, asi se "kamarád" nehrne do vztahu, o kterém sní Vaše manželka. Ne, dejte jí týden, 10 dní.  Radím, jak si myslím, že je to dobře, sama jsem vdaná 46 roků.

Text uživatele: 

Pani Pavlo,

myslim že vzhledem k tomu že ten vztah přešel v průběhu 5ti měsíců od kamarádství po zamilovanost a celé to prasklo na pomyslném citovém vrcholu, bude také nějaký čas trvat než ty city odezní. V průběhu měsíce by si mohla dostatečně spočítat všechna pro a proti. A teď když je to venku začít zase pomalu normálně uvažovat. Znám svou ženu a vidím jak je zmatená a nešťastná. A jako bonus je ve znamení berana a tak zatvrzele se ve vypjatých situacích i chová. Nerad bych aby v podvědomé časové tísni udělala nějaké špatné rozhodnutí které by mé možné naděje definitivně pohřbilo. Diky A.

Text uživatele: 

Alex, jasně, je to na Vás, znáte situaci, tak věřím, že se rozhodujete správně. Tak držím palečky.

Text uživatele: 

Chtěl jsem Vám dát za odpověď pozitivního smajlíka, bohužel v telefonu je to tak malé, ze jsem trefil toho nesprávného. Neberte to osobně. Nejde to opravit . Odjíždím za ženou. Diky a ještě se tu uvidíme. A.

Text uživatele: 

To nevadí, tak dejte ještě jednoho vedle a je to vyrovnané…

Tak hlavu vzhůru…

Text uživatele: 

ten třetí je bonus. Díky

Text uživatele: 

Já nepřináším žádnou radu, souhlasím se zde jmenovanými. Jen chci vyseknout poklonu a smeknout pomyslný klobouk. Takové chování se jen tak nevidí. Přemýšlíte nad tím, snažíte se jí dokonce chápat a tolik vám záleží, aby se vztah nezhroutil. Jinej by to nezkousl, sama nevím, jak bych na tohle reagovala. Máte svatou trpělivost.  

Ale kdybyste chtěl oplácet stejnou mincí, tak já bych vás brala, haha (no jo, jaro leze i na rypoušky)

Sranda ale ještě jednou vás chválím a držím pěsti, ať to dopadne co nejlépe

Text uživatele: 

Diky za Váš komentář.

Propráskat dveřmi z domu se můžu kdykoliv. Ale to nikdy nic nevyřeší. Už nám neni "náct" a  "horká hlava" může udělat rozhodnutí které nepůjde vzít zpět. Nezbývá než čekat a pozorovat co se s mou drahou děje.  

Samozřejmě doufám že 29. to budou dobré zprávy. Přiznám se že pro jiné zatim ani nemám "scénář". A.

Text uživatele: 

Dobrý večer.

Tak jsem to udělal přesně jak jsem napsal výše. Manželka hned jak mě viděla ještě více posmutněla v očekávání opětovného řešení našeho problému. Jaké bylo její překvapení když jsem na ní vyrukoval s mým měsíčním v podstatě ultimátem. Evidentně jsem jí tím zaskočil. Ale s důrazem jsem jí vysvětlil že 29. Května jdeme na večeři a tam budu opravdu chtít slyšet nějaké její rozhodnutí. V tu chvíli bylo vidět jak moc si oddechla že teď se nebude nic řešit.  I mě je teď podstatně lépe. Moc hezky jsme si promluvili o běžných věcech, dětech atd. I smích byl.  No vydržím, po ničem pátrat nebudu.

Jen se s obavou dívám do kalendáře kde 29. je tak daleko a zároveň blízko.

Děkuji Vám všem za názory a rady. A.

Text uživatele: 

Alex, tak ten rozhodný večer máte za sebou. Evidentně, je třeba manželku nasměrovat, protože se v tom plácá. Je třeba, aby si uvědomila, že rozpadem rodiny ze sobecké zamilovanosti, vezmě klukovi jistotu domova a dá mu špatný příklad do života a pohled na ženy. Když má někdo rodinu a děti, již se nikdy nerozhoduje sám za sebe, ale má také zodpovědnost vůči ostatním, hlavně dětem. To si málo partnerů uvědomuje a tak se hodí minulost za hlavu, jenže, když si natlučou nos, není cesty zpět. Dnes je zvyk všechno zahodit a pořídit si nové, nic se neopravuje, jenže Bohužel se to praktuje i ve vztazích a to je ta chyba. Tak doufám, že u vás to tak nedopadne, už k vůli dětem.  

Text uživatele: 

Sbalit kufry, vyprovodit k sousedovi. Najít si mladou, nezamilovávat se a jen užívat.

Text uživatele: 

Vidím, že někomu se názor nelíbí a jsou to ženské. No jo, asi budete podobné, kurvit se to jo, ale nést následky ne.

Text uživatele: 

Pro nevhodnost (vulgarita, napadání apod.) byl příspěvek smazán správcem webu.  

Text uživatele: 

Jj, iq tykve sem zabloudilo. Tak se zase vrať mezi svý, sobě rovný.

Text uživatele: 

Pro nevhodnost (vulgarita, napadání apod.) byl příspěvek smazán správcem webu.  

Text uživatele: 

Božíčku, další zatrpklej buran. Ono neznemená, když máš špatnou/špatné zkušenosti, že to tak platí pro všechny. Svádí to k paušalizování, ale kdo je aspoň trochu moudrej, ten ví, že to tak prostě není.

Koneckonců s takovou nevraživostí od tebe stejně, naštěstí, každá rychle uteče.

Běž se ventilovat jinam.

Text uživatele: 

Pro nevhodnost (vulgarita, napadání apod.) byl příspěvek smazán správcem webu.  

Text uživatele: 

Pro nevhodnost (vulgarita, napadání apod.) byl příspěvek smazán správcem webu.  

Text uživatele: 

Milý môj. Mám kamaráta, je to zlatíčko. Jeho žena sa už dva razy zamilovala do rôznych mužov. A on z toho bol celý preč. No je jej veľmi oddaný. Stále sú spolu. Možno aj preto, že tí dvaja muži nejak nemohli alebo necheli zostať vo vzťahu s ňou. Myslím, že občas ju pohladiť môžete, tak nejak nenásilne, spontánne. Mazlení potrebuje každý, a dokiaľ vaše mazlení neodmieta je to plus.  

Text uživatele: 

Já mám zde na to zase jiný názor. Vy to nemáte jak chytit do hrsti, protože Vaše manželka je člověk, ne majetek. Vy za ní rozhodovat vůbec nemůžete, protože tohle už není ve Vaších rukách. Nemáte to jak podchytit. Rady, které tady zazněli, jsou spíš majetkového rázu. jsou to lidé, kteří podle mě berou vztah příliš majetnicky, což je špatně. Vaše manželka, není majetek!!!   Tím že jí dáváte ultimáta ji tlačíte jen ke zdi. Tak se může stát, že odejde, bez ultimáta by si dávala sice pořád na čas, ale  za nějaký čas by to mohlo vyprchat a nakonec by zůstala u třeba u Vás.   Vy stím nemůžete dělat vůbec nic a s ultimáty si jen přitížíte.   Já si myslím, že jste udělal velkou chybu, že tím vztah Vaše manželka s Vámi ukončí. Řeknu Vám ale natvrdo tohle - Vaše manželka mi připadá neopatrná a nezotpovědná, protože si nedala pozor a tak dovolila aby vyšlo vše najevo. Kdyby jste o ničem nevěděl, tak by Vám to neublížilo, jí taky ne a dokonce ani dětem,   za nějaký čas by to vyšumělo a vše by pak zůstalo ve starých kolejích.   Nejsem žádný zastánce nevěry, vím že se to z morálního hlediska nemá dělat, ale Vaše manželka už to udělala a v tom případě už to musíte řešit jinak.   Tím že jí dáváte ultimáta je dobrá cesta k tomu, jak jí spíš stratit. Netlačte Vaší manželku ke zni. Dejte tomu čas. Vaší budoucnost bych viděla možná i pozitivně, protože kdyby jí on tak strašně chtěl, už by spolu dávno byli. To ultimátum Vemte zpátky, píšu Vám to jako žena, která si ultimáty taky prošla.

Text uživatele: 

Dobrý večer Daro.

Mrzí mě pokud by to mělo vypadat jako ultimátum. Já jen momentálně nedostávám žádné odpovědi. Pouze typu "nevim". Myslel jsem to v dobrém. Je to myšleno tak jak jsem napsal dříve. Budeme zkrátka měsíc "normálně" fungovat. Že nebudu pátrat a na nic se ptát. A zkusíme si o tom v klidu promluvit třeba u večeře. Nechtěl bych aby to vypadalo "majetnicky". Jen si myslím ze je třeba hledat nějaká řešení. Moje žena má svobodnou vůli, neni žádný můj majetek. Toho jsem si velice dobře vědom.

Nebo mám žít vedle své ženy s vědomím že má vztah s někým jiným, dělat jakoby nic, starat se o děti, platit slozenky atd. ?  

To asi moc dlouho nepůjde. To už bych byl opravdu idiot . A.

Text uživatele: 

Udělá jednou, udělá po druhé. Řešíte teď situaci do dospělosti dětí, věřte mi, že pak bude při první přípežitosti pryč, aby dohnala to o co si myslí, že v mládí přišla. Měl by na to být zákon… každá ženská be se měla vdávat až ve 30ti, po zkušenostech minimálně s 10 ha. lama, slibotechnama. Pak by si věrného a pracovitého chlapa vážila a byla by za tu lásku a jistotu (pro některé ženy tady ten nudný stereotip) ještě moc ráda … Plno ženských celý život hledá toho pravého a opakovaně si natloukají zobáky. Některá má tu kliku a najde ho hned na začátku. Protože, ale nemá právě tu zkušenost, tak si myslí, že jsou automaticky všichni takový. Omyl, nejsou …  

Text uživatele: 

Janě není majetek je to obyčejná p… stejná jako vy a ženské, které jen takhle černo-bíle uvažujete.  

Text uživatele: 

Ahoj, Pokud nechceš o manželku úplně přijít, tak jiné východisko nemáš. I kvůli dětem toho blbce hrát musíš. Ty říkáš, že tohle je třeba řešit, ale na tohle řešení není. Bud tvá manželka pochopí, že jsi pro ní ten nejlepší, nebo nepochopí. Pokud na ní budeš tlačit, tak by si nemusela za nějakou dobu uvědomit, že bys pro ní mohl být lepší třeba ty. Momentálně je pro ní nejlepší její milovaný oběkt, protože je zamilovaná. Musíš prostě počkat až zní opadne ta zamilovanost. Jestli si bude i za ty dva roky, nebo tři myslet, že je proní lepší pořád její milovaný oběkt, tak bude aj pro tebe lepší, když to ukončíte. Jen chudáci vaše děti. Kvůli hormonům se zapomene na všechny zážitky a sliby, které padnou aj u oltáře. V podstatě kvůli těm samým hormonům jste se brali aj vy, před xxxx lety.

Text uživatele: 

Tady souhlasím, to ultimátum byl poněkud nešťastný tah. A že se jí ulevilo, že nemusí měsíc nic řešit, krátkozraké, to je jak řecký dluh.  

Tazatel by se měl zaměřit na sebe, ne tlačit manželku. Dát sám sobě termín, dokdy je ochoten věci snášet s tím, že ale s ženinou situací nesouhlasí a věčně to snášet nebude, no ale asi stalo se.  

Text uživatele: 

Ještě malý dodatek, připrav se na to, že jí ted bude na tobě všechno vadit. Budou to dělat hlavně ty hormony. Tím si chce člověk ospravedlnit to, co dělá. To máš jako se zlodějem který okradne bohatého. Zloděj si řekne: však oni toho mají dost a ty peníze si získali taky podpovem, tak jsem udělal vlastně dobře.  

Text uživatele: 

Nebo mám pro tebe ještě jedno řešení.   Domluv si schůzku s tím milencem od tvé manželky, tak aby ona o tom nevěděla. Zeptej se ho, jak to s tvou manželkou myslí, a jestli si uvědomuje tu zotpovědnost, že rozvrací rodinu. Pokud si s ní nechce jenom užít,   tak mu řekni, jestli si jí veme i s těma dětma, veškerou zotpovědností a se složenkama   a jestli se bude starat o ty děti jako o své, a jestli ano, tak kdy se má k němu nastěhovat. Pak už jen manželce můžeš zavolat s informací, že sedíš s jejím přítelem, a že už jste domluvení. To by podle mě mělo fungovat. Takhle se ukáže, co je on zač.

Text uživatele: 

Daro, klobouk dolu, tomu se rika radikalni reseni.
Jedna znama to udelala s milenkou sveho muze a fungovalo to stoprocentne!!

Text uživatele: 

No ja jen nevim, zda ten vztah mezi manzeli v tom pripade stejne nepujde do kytek, jelikoz duvera bude narusena… stavajici situace uz tak neni idealni. ovsem cekat dva tri roky na odmilovani, jak pise Dara007vyse, to si teze nedokazu predstavit

Text uživatele: 

Ten pán, kterého žena miluje, je údajně sám, možná, že by po tom ještě skočil. Tahle gesta, nejsou li vážně míněna zaberou jen někdy. Jindy je to katastrofa.

Text uživatele: 

Daro, k tomu řešení se schůzkou s oním člověkem. Asi se mi koukáte do hlavy a to se mi vůbec nelíbí . Ale to bych si nechal na později.

Jen se vrátím k předešlé myšlence. Toho pozvání na rozhovor po měsíci. Mělo by jít  pouze opravdu o povídání. Vůbec to není postavené tak jak že: tak ty jsi se za měsíc nedokázala odmilovat tak ja s tebou končim.  

Vzhledem k tomu že v současné době z ni nechci pacit kazde slovo nebo odpověď. Tak si myslím že uz mi treba něco řekne. Když ne tak si dáme společnou večeři. A dál se uvidí. A.

Text uživatele: 

Ještě jedna rada, pokud se k tomuto radikálnímu řešení rozhodneš, nevolej mu přímo ty a nedomlouvej se, protože by tě tak mohl odmítnout, nebo se na to naopak připravit. Spíš za nim rovnou natvrdo zajdi, a nebo řekni náke kamarádce, at mu zavolá, třeba ohledně náke obchodní záležitost a příjdeš tam pak ty. Bylo by dobré aby nevěděl, že jsi to ty a o co se jedná.

Text uživatele: 

Pro Máša: Důvěra bude sice narušena, ale vychovají spolu aspon ty děti, jak se budou před dětma chovat slušně, tak to bude OK. Ale aspon budou nějak jako rodina fungovat. Děti tak nepříjdou ani o mámu a o tátu. Hlavně si to nevyčítat, protože se tohle může stát každému.

Text uživatele: 

Fungující takto pár není pro každého.  

Text uživatele: 

1) Jdeš na to špatně, řešíš krátkým ultimatimatem následek roky tvající příčiny. To nedopadne tak, jak si představuješ, i kdyby Ti za měsíc manželka řekla, že si vybrala Tebe, protože se opět vrátí do nevyřešených problémů, které jí dříve či později opět začnou dusit.

2) Máte oba dva velký a vážný problém se synem. Ovšem Vy dva prioritně řešíte sebe místo syna, u kterého Vám utíká drahocenný čas k možnosti nápravy a řešení tak, aby Vám neujel ještě více a hůře, případně i časem mladší syn. V případě staršího syna není dobým či vhodným řešením to, že nemusí mít režim, povinnosti a zodpovědnost, a mladší syn takový příklad vidí…

3) Neznáš svojí ženu, jinak by Ti včas došlo, že jí něco v manželství chybí tak, aby jsi včas udělal něco pro zlepšení či řešení, a ona nehledala porozumění, pochopení atd. jinde. Stejně tak neznáš svého syna, příčina jeho chování není v tom, že se chytil party.

4) Dáváš ženě ultimata. Také Ti je dala, když jsi svojí nedbalostí a liknavostí způsobil situaci, že došlo k zástavě Vašeho domu? Myslím že, ne. Alespoň o tom nepíšeš.

5) Podle mě to sami bez pomoci nezvládnete, jak syna, tak sebe. Už u syna se Vám přístup ani jednoho z Vás neosvědčil, tak ho necháváte doma = to není řešení, tak si nemysli, že pouze Tvoje ultimatum a přitvrzení vůči manželce Vaše manželství vyřeší či zachrání. A pozor na jednu věc, jako muž a člověk by jsi měl dodržet své slovo. Takže když jsi dal ženě to nešťastné ultimatum, jsi připraven tedy i na to, že si nevybere Tebe?

Text uživatele: 

Ahoj Dany. To není nikdy o chybení něčeho ve vztahu. To je o tom, že se to prostě stane. Může se to stát i v ideálním a harmonickém vztahu.    A pamatuj na to, že žádný vztah není po všech stránkách perfektní. Perfektní to nebude nikdy. Vždycky ti v každém vztahu něco bude chybět.

Text uživatele: 

1) "To není nikdy o chybení něčeho ve vztahu." = nesmysl.

2) "To je o tom, že se to prostě stane." = nesmysl.

3) "Může se to stát i v ideálním a harmonickém vztahu." = souhlasím, zejména ve vztahu trvajícím 23 let, a který začal u obou patnerů v jejich 17ti letech.

4) "žádný vztah není po všech stránkách perfektní.  Perfektní to nebude nikdy. " = souhlasím, ale současně si zase pamatuj Ty, že rozumně uvažující a zralý člověk ani pouze perfekcionismus ve vztahu nehledá a neočekává = vztah je o vzájemné důvěře, pochopení, toleranci, úctě, péči o něj, komunikaci, spříznění atd.

5) "Vždycky ti v každém vztahu něco bude chybět." = nesmysl. Rozumně uvažující a zralý člověk takto ve vztahu neuvažuje.

Text uživatele: 

Ahoj Dany. Žádný vztah nebude nikdy neprektní a vždy ti něco bude chybět. A to hlavně proto, že všichni máme nedostatky na nejsme dokonalý. Úkolem každého znás není hledat dokonalý vztah, ale partnera s chybami, které jsi schopný tolerovat. Dokonalý nebude nikdo a nikdy, a proto také žádný vztah nebude nikdy dokonalý.  

Text uživatele: 

Ahoj Daro, Ty mě fakt bavíš

Jasně že nikdo z nás není dokonalý. Ale já to vidím a přistupuji k tomu v životě jinak, když mám partnera, se kterým chci žít, mám ho ráda a miluji ho, a toleruji tolerovatelné, tak ale současně nepřemýšlím o tom, že mi přeci jen něco chybí. Proč bych to měla dělat? Vždyť to nedává smysl.

Text uživatele: 

Dara toto od svých rodičů nezná, zná jen model -žít v přetvářce- pokud to tedy správně chápu.

Za mě nebrat.

 

Text uživatele: 

Ahoj Dany, musím se přiznat, že mě tvoje rychlé soudy trošku nesedí.

 K bodu 1.

Opakuji že to není žádné ultimátum typu buď ja nebo on. Jen určitý čas na přemýšlení po jehož uplynutí by jsme si měly povědět některé věci. Např. Jak dalece jsou ve vztahu, co dělá ten člověk za práci, atd. A samozřejmě jak si v tom stojím já.

 

2. Myslíte že problémy syna neřešíme? Řešíme je spolu a s ním od října minuleho roku. Od začátků jeho postupně se zvyšující absence ve škole. Bohužel nám nikdo pořádně neporadil. At to bylo stredisko výchovné péče, sociální kurátor. Atd. Zkoušeli jsme opravdu různé možnosti. Snažíme se mu stále vysvětlovat že by měl  dodržovat určitá  pravidla. A ze v jeho 15ti letech si nemůže dělat co se mu zachce.  

 

3. Po společném 23 létem soužití neznám svou ženu? Tomu si dovolim odporovat. Že to zašlo takhle daleko je jasně vina nas obou. Ja jsem k tom přispěl tou pomyslnou poslední kapkou.

Že neznám svého syna? A že to není partou?

S naším synem jsme mnoho let cca. 7 jezdily po soutěžích v činnosti která ho velmi bavila. Měl v tom naší velkou podporu. A nikdy do toho nebyl nucen.  Vždy byl náš vztah fajn. Kdyz mu bylo 13 kroužek bohužel skončil. Zkoušeli jsme další různé koníčky kroužky nic uz ho nechytlo. Po zakladce nastoupil do prvaku na školu v jiném městě. Bohužel nebylo možné dojíždět, takže internát. Oba dva s manželkou jsme take "internatni". Neviděl jsem v tom problém. Po měsíci začaly první absence. První nereagovani na telefonáty. Vse se řešilo domlouvanim po dobrém. Vzdy slíbil ze to bylo naposled. Nejsem slepý viděl jsem že se něco děje. Se školou jsem celou dobu komunikoval. Po dalších absencích jsem ho podrobil testu na drogy, pozitivni na thc. V te době už s námi nechtěl moc mluvit. A z domu utikal za kamarády.  Nikomu tuto zkušenost nepřeji. Je to hrozná bezmoc. Na policii vám řeknou " vždyť se vrátí, víte co by ho muselo hledat lidí? Teď v patek v noci? " Nikdo Vám tu nepomůže. U psychologa nic - syn mlčel. U kurátora to samé.  

V tak mladém věku vás mimo jiné formují a ovlivňují lidé se kterými jste v denním kontaktu. To je realita. Smutné je že pro takové mladé lidi je u nás jednodušší si koupit "trávu" než cigarety. A tak to s nějakou partou prodával. Co by chodil do školy, když prachy se dají vydělat tak snadno s bez námahy.

 

Po této stránce už je doma klid. Nehuli, snaží se dodržovat nějaká pravidla, reaguje na volání. Má novou lásku. Starší a ta ho směruje na správnou cestu. V září nastupuje do prvaku na jinou školu.

V době kdy jeho "zlobeni" bylo na vrcholu mou ženu,  naprosto ignoroval a tak jediná jakási autorita kterou byl trochu ochoten akceptovat jsem byl já. Což samozřejmě vedlo mezi synem a mnou k neustálým konfliktům. Nemáte představu co jsem si od něho musel všechno vyslechnout. Zákazy, prosby, domlouvani. Nic nepomahalo. Jen jsem stále poslouchal že mě nenávidí, ze nejsem jeho táta, ze uteče atd.

Když jsem mu zabavil telefon syčel na mě ze jsem "skončil". To jen tak ve zkratce.

Žena ho neustále omlouvala a drzela nad ním ochrannou ruku. A samozřejmě jsme se dostávali do rozepří.

V tu dobu začala komunikovat s oním člověkem. A postupně došlo k tomu co tu od začátku řeším.

 

4. Opět stojím za tim ze toto není ultimátum.

 

5. Syn už je relativně v pohodě. Uvidíme jak vážně to myslí s dalším vzděláváním.  

Proč se stále ohanite ultimátem. Nikdy jsem ji neřekl že za měsíc chci slyšet koho si vybrala!!!

Jen že si půjdeme někam sednout a zkusime si o tom promluvit. Nic vic nic míň. A pokud bude stále tak zamilovaná? Uvidíme…     A.

 

Text uživatele: 

Alex, každý Vám poradí podle svých zkušenotí, ale jen Vy víte a znáte, jak to mezi Vámi je. Vyberte si od každého, to, co myslíte, že by Vám pomohlo a nakonec se rozhodněte sám. Věřím, že jsou ideální vztahy, kásné, je to štěstí. Jenže jsme lidé a děláme chyby. Říká se "není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka". V prvé řadě, pokud se máte ještě rádi a manželka se jen pobláznila, tak se dá vše srovnat a pokračovat dál. Hlavně máte děti a rozpadem rodiny by velice strádaly. Vím to, jsem už postarší, ale kdž se nám rodiče rozvedli, my skončili v děcáku. Před 55 lety, to byla hrůza. Já rozvody nenávidím. Myslím si, že lidé blbnou a dělaí unáhlené závěry, LÁSKA odpouští, Vy máte ženu rád a jste schopen ji odpustit, snad se jí rozsvítí, omluví se, uzná chybu a půjdete živtem spolu dál Ale říkám, nejsem s Vámi, neznám Vás ani jednoho, tak píšu jen svůj názor. Pavla

Text uživatele: 

Alexi, to neměl být a není rychlý soud, nýbrž stručná rekapitulace podstatných informací, které jsi do doby mého příspěvku napsal.

1) Ultimatum:

Byl jsi to Ty, kdo takto o něm napsal, cituji: "jsem na ní vyrukoval s mým měsíčním v podstatě ultimátem. Evidentně jsem jí tím zaskočil. Ale s důrazem jsem jí vysvětlil že 29. Května jdeme na večeři a tam budu opravdu chtít slyšet nějaké její rozhodnutí." a "Pokud na tom budu stále špatně, tak přitvrdím."

Tak jo, dělej jak myslíš, ale já Ti znovu říkám, že takto to fungovat nebude, a nedopadne to tak, jak si představuješ, protože, jak jsem již psala: "Jdeš na to špatně, řešíš krátkým ultimatimatem následek roky tvající příčiny. To nedopadne tak, jak si představuješ, i kdyby Ti za měsíc manželka řekla, že si vybrala Tebe, protože se opět vrátí do nevyřešených problémů, které jí dříve či později opět začnou dusit." a "Podle mě to sami bez pomoci nezvládnete, jak syna, tak sebe… tak si nemysli, že pouze Tvoje ultimatum a přitvrzení vůči manželce Vaše manželství vyřeší či zachrání. A pozor na jednu věc, jako muž a člověk by jsi měl dodržet své slovo. Takže když jsi dal ženě to nešťastné ultimatum, jsi připraven tedy i na to, že si nevybere Tebe? "

Minimálně Ty by jsi si měl zajít do manž. poradny. Jsem přesvědčena o tom, že odborník Ti toto Tvé řešení neposvětí. Tohle není žádná legrace, ale vážná krize, navíc ve vztahu, který sice trvá 23 let, ale od Vašich 17ti let. Takto brzy navázané vážné vztahy či manželství mohou, ale nemusí vydržet - člověk dospěje, dozraje, a časem mu začne v hlavě hlodat červíček, že se "uvázal" příliš brzy, nestihnul více životních zkušeností a začne velmi reálně přemýšlet a toužit po tom, jaké by to bylo s někým jiným tak dlouho, až se to nakonec stane, zejména, žije-li ve stereotypním vztahu, s problémy, a o který se nepečuje. Prostě byla to u Vás jen otázka času, kdy se to stane. A proto Ti říkám, že svojí ženu neznáš, neboť jsem přesvědčená o tom, že přesně to, co píšu, se jí delší dobu honilo hlavou, jen se Ti o tom nesvěřila. Ona ani nebyla příležitost, kdy se svěřit, když jste neměli posledních pár let společné aktivity a volné večery jste netrávili spolu, ale každý po svém = vztahy v rodině mezi rodiči a dětmi upevňují mimo jiné pozitivní společné zážitky, nikoliv jen běžný stereotypní chod domácnosti. Chyběla Vám zásadní věc = společné a příjemně strávené chvilky jen pro sebe, které by Vás stále ztmelovali a poutali k sobě i po těch letech, bohužel.

2) Starší syn

U něj platí v podstatě to samé, co u manželky = nuda, stereotyp, ve volnu každý sám, jen běžný chod domácnosti, nakonec internát. Já byla u první SŠ také "internátní", ale právě s ohledem na dnešní dobu bych si to u své dcery netroufla - ne každé dítě je po ZŠ natolik samostatné, zralé a silné, aby to ustálo a odolalo nástrahám, které ano, bohužel jsou dostupné na každém rohu.

Budeš se divit, ale tyhle "případy" ze svého okolí znám, a horší. A věř mi, že ano, vnější okolí též ovlivňuje dítě, ale počáteční a nemalou roli v tom hraje rodina, kdy nejhorší v těchto situacích je nejednotná výchova a nejednotný přístup obou rodičů, o kterém píšeš.

Děti i ve věku Vašeho staršího syna klamou tělem, neřeknou, co se jim honí v hlavě, zdánlivě působí ok, nemají-li tak důvěrný vztah s rodiči, nebo alespoň s jedním z nich. Ale i tak se některé děti prostě úplně či dokonce vůbec nesvěří. Ale 100% se jim v hlavě něco honí, něco, co je trápí, nelíbí se jim atd. = neumí své pocity samy zpracovat, neví jak s tím, co mají na duši naložit. Tak začnou "zlobit", dělat chyby, neumí domyslet následky. Ale to je ten signál, že klamou tělem, že není vše na duši ok, v podstatě tím na sebe poutají pozornost, která jim do té doby chyběla. Proto Ti píšu, že neznáš svého syna, protože i takové děti znám, ne proto, abych Tě soudila. A pokud syn nemluví, stále to dusí v sobě, tak věř, že to je časovaná bomba, která stejně, ale ještě více a hůře bouchne, dříve či později. Takže moje upřímná, vážně ale dobře míněná rada je, nenechte to teď s manželkou spát. Hledejte pro syna jiného svého šikovného, trpělivého, zkušeného a dobrého dětského psychologa - pro kurátora a krizové centrum je to jen další "případ", tam se to povést vždy nemusí. Ale syn to, co má uvnitř potřebuje nyní dostat ze sebe ven a potřebuje pomoc to v sobě a správně zpracovat + potřebuje pomoc vést a nasměrovat na správnou cestu. Sám si s tím neporadí a to "zlobení" se stane znovu, ve větším a horším. Pak už bude mít horší a těžší možnost se srovnat a napravit chyby, které udělá.

A ještě pozor na další věc. To Tvoje něšťastně vyřčené ultimatum je ve Vaší situaci velmi nebezpečné i s ohledem na syna v situaci, ve které se nyní nachází. Ty chceš 29.5. slyšet od manželky nějaké rozhodnutí. Tak se ale také připrav na to, že pokud se rozhodne pro toho druhého, bude ta poslední kapka k tomu, aby se Vám syn vymkl z rukou úplně = teď je to v jeho situaci, kdy sám není v pohodě absolutně nevhodné. A to chceš případně ještě přitvrzovat. Nejsi hloupý, tak se zamysli, v klidu přemýšlej, a nedělej nyní taková rozhodnutí = jednáš ovlivněný emocemi, které chápu, to se neboj, ale ta mohou mít s větší pravděpodobností nyní velmi špatné důsledky.  

Text uživatele: 

Tak jak to podal, tak to ultimátum je a ne že ne. Dokonce chtěl přitvrdit, takže to další vysvětlování, a rozmazávání, že vlastně to tak není, je zbytečné.

Tím ji akorát zažene do kouta, je li zamilovaná, tohel nepomůže.  

 

 

Text uživatele: 

Udělal jsi chlape jednu fatální chybu a to tu, že jsi se tady vytasi s tímto dotazem. Teď tě některé upranýřují, jiné sežerou za živa. Měl jsi si raději zajít k nějakému pořádnému psychologovi a ne chtít radu a rozhřešení od ženských vymasírovaných trapnými časopisy, romantickými seriály a filmy. Pusť si Sexmisi, nikdy proti ženským nebudeš mít šanci ve věci viny. "Koperník? Byl taky žena! " To mluví za vše, tady jsou všechny tvé pocity i argumenty jak to u vás bylo pro některé tady rádoby ženy marné. Jen se budeš více trápit, ony si stejně pomelou tu svou.

Text uživatele: 

Nevím, co máte za problém, ale možná byste si mohl ušetřit vaši kritiku na zdější přispěvatele.  

Jo a sorry, já jsem taky ženská…

Text uživatele: 

? kde jsem to jen o tom filmu "Sexmise" četla? Teď v nějaké nové diskuzi… kdo to říkal, nevíš Rypoušice?

Text uživatele: 

Medvěd a byla to diskuze o lesbách s podivuhodným, vyčnívajícím doporučením.

Takže pisatel asi s chutí sleduje zdejší diskuze, hlavně s těma blbejma ženskejma  Asi nadbytek hormonu ACTH vzhledem k vyjadřování.

Text uživatele: 

Ano, jasně… Zase za to může jen chlap, že. Ano, chlap má koule, dokonce dvě - jen ne věštecké, bohužel. Manželka má své pocity a nespokojenost řešit s tím, kdo se spoléhá na to, že je tu nějaká párová intimní důvěra. Tedy s manželem a ne s nějakým cizým kre. m, ktertý si chce užít a využije její emoční slabosti, navíác jí je evidentně sympatický. To vždy zavání průšvihem. Už z toho důvodu je to pro mě haj… zl. Chlap, který rozbíjí rodine je šmejd stejně tak jako ta blbá naivní ženská. Jestli je tak ona nespokojená manželovou neempatickou hluchotou, má proto odejít ze vztahu a až pak si hledat náhradu. Ne skočit z postýlky do postýlky. Je dobrý, že do okamžiku zamilování se, jí byl ten hrozný manžel dobrý a evintně si zase až tak moc nestěžovala. Já to zažil i to co následovalo. Když se ženská potřebuje odmilovat od starého kvůli novému je schopná chuděra hromady svinstva. Jenže to vy vznešené bytosti nikdy nepřipustíte, zkrátka chlap i kdyby se rozkrájel, tak je to vždy a jen jeho chyba především. Děte se bodnout a nechte ho chudáka na pokoji. Takhle má určitě sám ze sebou co dělat.  

Text uživatele: 

Pro Dany: Tak to jsme asi každý jiný. Já měla víc patnerů a vždycky jsem je mezi sebou srovnávala, protože u každého mi vždy něco chybělo.   Např. jeden byl příliš lakomý. Nechtěl mi  zaplatit ani čaj, celých pět let mi říkal, že spolu nechodíme a přítom jsme spolu byli 24 hodin denně, ale zase strašně rád semnou jezdil na výlety do přírody.   Vůbec jsem neseděla doma. Ten další, kterého jsem měla po něm, mi  koupil co mi na očich viděl, bral to jako vážný vztah, plánoval si budoucnost, ale vídali jsme se max. 2x v týdnu, u něho mi zase vadilo, že chtěl ve svém volném čase chodit jen po obchodech, cpát se habnurgrama a do přírody na procházku se mu vůbec nechělo. Některé mé kamarádky to vyřešili tím, že mají kromě manžela pár milenců, a každého mají na něco jiného. Jednoho třeba na sex, protože je dobrý v postely, druhý je dobrý na výlety, a třetí zase na žití a výchovu dětí, a další na placení složenek a kupovíní

Text uživatele: 

Jj, u některých lidí je to trochu taková sodoma gomora

Ale teď vážně, ty zkušenosti, které popisuješ, by nebyly pro mě také akceptovatelné, pak samozřejmě chápu Tvůj názor. Ale vem to tak, že ten názor, který na základě svých zkušeností máš neznamená, že to tak je vždycky, nýbrž že to znamená to, že jsi bohužel zatím nenarazila na muže, který by byl tak nějak ve všem tak akorát, ne dokonalý, ale akceptovatelný či přijatelný. To je můj názor.

Text uživatele: 

Pro Dany: Jen ještě malý dodatek, i když nad momentálním partnerem nepřemýšlíš nad tím, že ti něco chybí, tak to neznamená, že ti nemůže pomotat hlavu někdo jiný. To vůbec není o tom. Prostě se to stane a je to tam.   At už ti ve vztahu něco chybí ne ne

Text uživatele: 

Ano, Daro, čistě teoreticky se to může stát i tak. Ale to není tento příběh = ten má konkrétní a jasně definovatelné příčiny. A navíc, kdybychom to měli všichni brát podle Tebe, tak by to znamenalo a byl by to signál k tomu, že nač se snažit, když se to stejně může stát, tedy pokazit. S tím nemůžu souhlasit. Každý by se měl ve vztahu snažit a snažit se o něj pečovat tak, aby věděl, že udělal vše proto, aby se to nestalo, a ne dopředu paušálně počítat s tím, že to třeba stejně nevyjde, a tak ve vztahu jen přežíval. Je třeba věřit, věřit, že to vyjde, a udělat pro to vše, a ne už předem myslet na nejhorší

Text uživatele: 

Ahoj,

měla jsem podobný problém a těsně před rozvodem a další dítě na cestě, nedokážu ani popsat jak mi bylo bídně. A nepomáhaly ani rady od rodičů. Finančně jsem nebyla závislá, ale ty pocity nikomu nepřeji. Manžel se po našem odcizení často napil a znáte to, už tam byla zeď a těžko to překonat. Byla jsem i u psychologa a chtěli do mě naládovat prášky, chtěla jsem manžela dostat do poradny a nešlo to. pak jsem se v nouzi obrátila na pár kártářek a každá mlela něco jiného. Na karty jsem nevěřila a tyhle podvodnice mi to povtrdily. Pak mi jedna známá doporučila abych zašla za nějakým NedovolenaReklamaNaWebu z Brna, protože jí prý pomohl zachránit vztah, ale že je mdocela dost drahý, nejde prý o to, že dělá karty numerologii, ale je prý dost moudrý a vzdělaný, našla jsem si o něm nějaká videa z TV, kde mluvil velmi moudře, a zkusila k němu zajít. Musím říct, že jsem byla na 90 procent rozhodnutá odejít a skončit to utrpení, co už nebylo manželství, i když jsem manžela milovala, ale kde není snaha… Ale Xxxxxx řekl,  abych mu dala ještě šanci, že to je hodný člověk a řekl mi toho o manželovi hodně, i o mě. Povídal i spoustu velmi zajímavých věcí o výzkumech, o vesmíru a vyzkumech mozku a lidské energie. Hodně mi to tenkrát pomohlo a začala jsem se na věci dívat jinak a hlavně překonat tu stěnu mezi námi. S manželem jsme stále spolu, děti jsou rády že nás mají oba. Vitě asi po roce a něco mi manžel říkal, že kdybych tenkrát za ním nepřišla sama, asi by nenašel odvahu a nebyli jsme spolu a nechápal co se se mnou stalo. Já sama to nevím, nevím, co mi ten Xxxxxx řekl a jak to udělal ale pomohlo to. Když jsem u Xxxxx byla opět tak jsem se ptala, ale on neřekne vše, jen mi řekl pár věcí, co si pamatuji a hodně nosím u srdce… že lidé jsou dvě bytosti Jin a Jang a každý máme možnost, že vše se vrací a hlavně snaha musí být už kvůli dětem a ta stěna se dá překonat. Prý některé vztahy vypadají hodně beznadějně, ale je to jen iluze a hranice, které jsme si dali naší pýchou a ublížením. A především prý je to o potenciálu a respektu sami k sobě navzájem- tehdy se podíval na datum narození manžela a tvrdil, že manžel v něčem uspěje a přitom to vůbec nevypadalo, manžel pil a nadával…  Já stále nevěřím kartářkám a rádoby radám, ale věřím moudrým lidem, kteří umí třeba i používat karty a jsou velmi pozitivní a dokáží naladit, dodat energii. Nám to s manželem podělala manželova matka, to mi Xxxxxx řekl, že to ona dělá rozbroje, nevím jak to poznal. jsem opravdu moc ráda, že jsme s manželem spolu a když tak pročítám některé diskuze, tak si říkám, kéž by lidé měli v sobě stále to pozitvní a snahu, protože se vše vrací, to dobro co uděláme a pro koho jiného než pro toho koho milujeme? Ale má to i jinou stránku, držet se dál od lidí, co nám ubližují a udělat si kolem sebe přátele a lidi, s kterými je nám dobře a chránit to naše, rodinu. Snad vám to pomůže a přeji Vám, aby se to podařilo.

Opakované vložení nevyžádané reklamy do webu. Uživatel/ka byl/a zablokován/a.

 

 

Text uživatele: 

ahoj, s těma kartářkama to máš zvláštní. Já taky chodila ke kartářkám když jsem měla náky problém, a i když se vzájemně neznali tak mi každá řekla to samé. Můžu se tě zeptat  co vás přesně s manželem odcizilo?

Text uživatele: 

 Toho pána, o kterém psala Maryška znám, velmi šikovný člověk, chodívala jsem v Brně na jeho přednášky, je to i výborný výtvarník a žil dlouhé roky v Americe. Já s ním viděla rozhovor na Brno TV Na přednáškách hovořil i o vztazích a energiích jak mezi nimi funguje, bylo to velmi zajímavé, jak píše Maryška. Všimla jsem si a nechápu proč admin smazal jeho jméno? To mu asi hráblo, protože to není žádná reklama, paní se snažila pomoci a hezky to napsala.

Text uživatele: 

Nejspíš nabízí placené služby, ne? Pak určitě není problém, aby si zde zaplatil reklamu, tak se to v civilizovaném světě dělá. Přijde mi i zajímavé, že tu někdo ví ještě i po téměř dvou hodinách o kom byla v příspěvku řeč.

 

Text uživatele: 

 Ta jsem pročítala tuto diskuzi, mám také podobný problém. Když pominu trapne feministické kecy nějaké Dany, dostala jsem se až k Maryšce, která to velmi pěkně napsala.  Také nechápu proč tady administrátor smazal jméno té osoby, co jí pomohl?? Chtěla jsem se na něj také obrátit. Je vidět, že zdejší administrátor má asi IQ rohožky, protože tu nebyl žádný odkaz na toho pána. A následně se ozve nějaká Brča, co zde píše o placeném odkazu? Nechápu, asi to také není inteligentní osoba a s největší pravděpodobností, je to jedna a ta samá osoba, co si hraje na adminku a píše tu i pod jinými jmény, ale inteligenci postrádá. Proč by paní měla platit nějakou reklamu za někoho? Maryška jen napsala kdo jí pomohla a jak, a o tom je přece tato diskuze. A je úplně šumák zda někdo napíše co pomůže a kdo pomůže a jestli je to grátis nebo placené, hlavně že to pomůže ne?? A pokud tu někdo doporučí někoho nebo něco, a adminka napíše že si to má zaplatit, tak jen ukazuje že to to nemá v palici vpořádku. Já taky nebudu platit někomu cizímu reklamu, když kamarádce doporučím jaký lék mi pomohl na jakou nemoc.

   Navíc, kdyby se jednalo o nějaký velký web, ale takový bezvýznamný web jako tento?? Dnes na diskuzích dělá administrátora a píše opravdu každý tupec, který má díru do krku. Myslela jsem, že je tu slušné forum a jsem docela zklamaná. Nicméně pána, který pomohl Maryšce si najdu, a tomuto bezvýznamnému webu dávám sbohem, protože neinteligentní, podvodnické tupce tolerovat nebudu a nehodlám je ani číst. Alexovi moc přeji, aby mu to dopadlo dobře.

Text uživatele: 

Další iq tykve sem zabloudilo? Njn, lidská hloupost je hold neomezená…

Text uživatele: 

Zuzko 2, nevim, odkud jsi sem zavitala?    Prijit sem jednou nebo dvakrat a nazyvat mistniho admina tupcem je velika nehoraznost a jasne svedci o tve inteligenci.
Jenom pro tvoji informaci: tady jsou lidi v pohode, pokud sem prave nezavita nekdo takovy, jako jsi ty!
Kdyz je to takova prkotina zalozit si vlastni web, tak to laskave udelej a natahej si tam tobe rovne. Tenhle web ma urcita pravidla, a kdyz jsi je necetla nebo nepochopila, je to tvuj problem. V zadnem pripade to neni duvod, urazet jine lidi! To je naprosto ubohe!!

Text uživatele: 

Pravděpodobně nějaká zhrzená nespokojená. No na něčem si nelad vylít potřebuje.

 

Text uživatele: 

Víš Lištičko, kdyby věděla, že nejsem adminem, tak by ji ani nenapadlo o nějakém tupci psát. Z nějakého důvodu jí nejspíš ležím v žaludku a nedokáže to napsat pod nickem který tu běžně používá a známe ho. To já jsem "všech průserářů král" a nějakým zakládáním jiných nicků se ani neobtěžuju.

Text uživatele: 

Cha chaaa… ja uz jsem se taak dlouho taakhle nepobavila

Text uživatele: 

Text uživatele: 

Milá Zuzko, nejsem tady adminkou, jen jsem měla snahu vysvětlit, proč se odmazávají kontakty nebo odkazy a co si o mně myslíš je mi úplně šumáček.

Text uživatele: 

Tak to zae prrr, psát o někom,  o jeho IQ je nehoráznost, notabene, pokud toho člověka neznám. Jste zde na návštěvě, tak se chovejte slušně. Ale řeku Vám toto, "pro hloupého, všicni hloupí". Má úcta.  

Text uživatele: 

Lištičko, jak by při té veliké inteligenci mohla číst nějaké pravidla. Ona si nastavuje svoje, ostatní jí jsou ukradený. Ona je jedinná, která vše ví, vše zná a vše dělá a chová se nejlépe. Ale jediný co nemohu pochopit jak se někdo s tak vylízaným mozkem a názorama může dožít 46 let. Vždyť krávy se střílejí mnohem dřív, aby nemohly napáchat žádnou škodu. Holt na Zuzku 2 nějak zapoměli. Škoda.

Text uživatele: 

Hribecku… mas na mysli nemoc silenych krav?

Text uživatele: 

Mášo, tady to vypadá ještě i na něco jiného. To není jenom nemoc šílených krav. Je to těžko definovatelné. To víš, lékařská věda ještě vše nezná.

Text uživatele: 

Nedávno si moje kamarádka stěžovala, že jí domácí rohaté zvířectvo napadli nějací cizopasníci, co žijí nejen těsně pod kůží, ale taky pod citlivou kůží rohů. Musí se to něčím natírat, smrdí to jak nemytá pata a kravičky prostě skákají rohama proti zdi a drbou se jak jeleni.  

Někteří lidi chytnou všechno…

Text uživatele: 

Pro nevhodnost (vulgarita, napadání apod.) byl příspěvek smazán správcem webu.  

Text uživatele: 

Neber to tak tragicky. Ani tvoja manzelka by to tak brat nemala.  On ti ju neprebral. Ona je stale tvoja manzelka a tak aj planujete ostat.

Chapem, ze ta jej konanie zaskocilo a zarmutilo… to sa ale stava a znamena to iba, ze sa mate snazit nieco zmenit a viac zapracovat na vasom vztahu. Budte si viac napomocny, skuste si viac vyznavat lasku, viac si vazte jeden druheho a pocuvajte sa navzajom…

 

Ale urcite sa nerozchadzajte… Pretoze takuto chybu- rozchod urobi vela ludi vo vasej situacii a celkom zbytocne. Zahodia za hlavu niekolko desiatok rokov tvrdej prace a stastia pre par omylov a pritom su tieto chyby len vystrasnym sygnalom.

 

Vies, ty si jej zivotna laska… s tebou preziva lasku partnersku … on jej zrejme trosku popkietol hlavu, asi ked sa ocitla v slabsej chvili… ocitla sa s nim niekde na zaciatku, tam kde bola kedysi s tebou, tam kde vidia ludia len sympatie a ziadne starosti… a to je lakave … pretoze kazdy chce uniknut z tazsich chvil, od povedzme ze od problemov…

 

ale to je ta jednoduchsia varianta a ja si myslim, ze vybrat si variantu tazsiu, podstupit riziko, snazit sa viac, je sice zlozitejsie… ale v konecnom dosledku prinesie vacsie a stalejsie stastie.

 

mate prekrasne deticky a kedysi ste si slubili, ze budete spolu nie len v dobrom ale aj v zlom. A na to su manzelstva dobre. Ze ked pride tazsia chvila, clovek si ma na co spomanut… a v takych chvilach sa ukaze, aky silny bol vas doterajsi vysledok prace.

 

Myslim, ze medzi vami je to v poriadku.

 

Prajem vela stastia…

Text uživatele: 

Děkuji za milou a povzbuzující odpověď.

 

Během uplynulých 10 dní jsem si postupně prošel snad všemi emocemi. Od prvotního šoku, paniky, vzteku i lítosti. Včera jsem si s ženou hezky popovídal a věřím že to všechno dobře dopadne. Ono nešťastné ultimátum jsem odvolal a vysvětlil jí jak to bylo myšleno. Máte pravdu že to na ní působilo velmi negativně.

 

Je to přesně tak jak tady píšete. Většinou po nějaké době vztah dvou lidí sklouzne do onoho nešťastného stereotypu. A v momentě kdy začne partner "volat o pomoc" záleží zda ho ten druhý slyší. Já byl bohužel v té situaci kdy se ještě navíc řešila synova budoucnost ke své ženě hluchý a slepý.  

Má žena je odjakživa velká romanticka. A v momentě kdy potřebovala největší pomoc tak já nezareagoval.

Samozřejmě a pokud v takových chvílích naslouchá někdo jiný, prohodí milé slůvko, později pohladí… Má to ten člověk  o hodně jednodušší.  

 

Já se ale lehko nevzdávám. Vím že to bude chtít spoustu času. Dám jí ho kolik bude třeba.  Ona sama je z toho momentálně také velmi nešťastná.

Koneckonců je vědecky dokázáno, že období "zamilovanosti" je přechodný stav.  

A pokud to bude jen trochu možné udělám vše pro to, aby to trvalo co nejkratší čas. A.

 

 

Text uživatele: 

Ty se to pořád snažíš ospravedlnit tím, že to nakonec svedeš na sebe. Není to tím, že by sis ji nevšímal. Stalo by se to  i přes to, že by sis jí všímal. To jsou věci které se prostě stanou, at chcete nebo ne, a i když každý tvrdí - já ne, tak se to stane každému. Konec konců, to bě se to může taky stát, i když miluješ svou ženu.   Držím ti palce a  přeji hodně štěstí

 

Text uživatele: 

Daro diky, to mě pobavilo. "Že to na konec svedu na sebe".

Díky za tyto stránky. Člověku pomůže, když se jednak může " vypsat" a  když se ne zúčastnění lidé snaží pomoci alespoň radou, případně se podělí o své životní zkušenosti.  

 

Ještě jednou díky. Alex

Text uživatele: 

Dobré odpoledne.

Mám chvilku, tak jen ve zkratce co je u nás nového. NIC.  

Po měsíci od odhalení mi bylo řečeno že:

1. ja mám "počkat".       Kdyz jsem se ptal na co? Žena nevi! ?

2. Mám si najít kamarády, není přece nutné aby jsme všechen volný čas trávili spolu. toho společného času     jsou tak dva víkendy do měsíce!

3. Že do náruče jiného může jsem ji vlastně dohnal já.

4. Když jsem ptal co mám dělat já? Zatímco oni se budou vídat, volat si a tak. Odpověď? Mám se                         chovat " přijatelně".

 

A to není všechno. Zkrátka se ho jen tak nevzdá. A ja mám sedět doma na prdeli, chodit do práce a platit složenky. V podstatě se mnou momentálně nechce mít nic společného.  

 

Takže paráda. No, tohle ještě chvilku vydržím. Potom si vezmu oddechový čas mimo domov a srovnam si v hlavě co vlastně chci já.  

Je se bojím aby má drahá nebyla překvapená.  

 

 

S pozdravem Alex.

 

Text uživatele: Srovnej se a zaměř se na sebe. Ujasni si, jestli a jak dlouho to chceš snášet, ujasni si, jestli chceš děti, atd. Až ti to bude jasné, tak poznáš, že už je asi čas jednat. Není na škodu uvažovat, co financemi a pohovořit si s rozvodovým právníkem. Nejsi přece ovce, pokud ona kašle na tvoje pocity, tak ty by ses měl starat sám o sebe o to víc.

Text uživatele: 

Alexi,

tak nějak jsem si přečetla celou tuhle diskuzi a pořád jsem si tak říkala, co vlastně by bylo "to správné" pro Tebe, pro děti, pro ženu.

Poté, co jsi napsal tenhle příspěvek to vidím trochu jinak než v průběhu diskuze.

 

Umím si představit situaci když žena chce románek ukončit a "jen" to chce udělat po svém, ne s ultimáty a jiným.

Ovšem to, co jsi teď popsal, nemůžu říct, co máš dělat, ale pouze to, co bych v téhle situaci udělala já.

Bylo by to klidné, bez výčitek, ale jasné. Na to, abych jen tupě čekala až něco přijde, bych nepřistoupila. Za téhle situace bych ženě, v mém případě tedy muži, řekla, že má tolik času kolik jen bude chtít, aby si své pocity a vztahy vyřešil, rozhodně na něj nebudu v ničem tlačit a začneme s tím rovnou a teď.

 

Tedy přeloženo dětem jsme stále a i budeme oba rodiči, ovšem i já si hodlám svůj život uspořádat a ujasnit své priority vůči němu a s tím musíme oba přijmout i důsledky. Čímž jsou zejména pauza ve vzájemném vztahu, musíme se dohodnout jak společně budeme řešit péči o děti, aby tímto netrpěli a rovněž si odteď budeme své účty platit každý sám, pro děti společně.

 

V téhle situaci si totiž Tvoje žena žije čile na dvou židlích, jednu má pro pohodlí a druhou pro zábavu, umožnila bych jí tu zábavu, ale se všemi důsledky, ať sama dospěje k nějakému rozhodnutí a bez nátlaku.

Ono totiž tohle se dlouhodobě nedá vydržet.

 

Text uživatele: 

Alexi, poctivě jsem přečetla váš dotaz. Poctivě a s určitým překvapením jsem četla i ty všemožné rady a osobní úvahy.

A čekala jsem, kdy konečně napíšete to, co jste nyní po 19 dnech napsal.  

Dle toho, jak jste popsal jednání manželky a svoje,   bylo toto jediné možné vyústění celé vaší rodinné situace, nic jiného jsem od začátku ani neočekávala.  

V životě jsou situace, kdy je třeba vytáhnout na boží světlo obyčejnou lidskou chlapskou  hrdost, bez ohledu na analýzu, kdo kdy proč  a co a jak.   Čekat s psíma očima  není prostě za situace, kdy vaše žena dávno spí s jiným (a spí, tomu věřte) a vy jen dál platíte ty složenky zkrátka to pravé ořechové. Vykašlete se na chytré články v chytrých knihách. Život jde jinak. Už neimponujete, jste  druhý, i když ještě stále na určité věci potřebný a použitelný.  

 Zvrat už může nastat jen ve chvíli, kdyby si to  milenec vaší ženy u ní něčím zásadním pošpatnil.   Což se ale stejně nedozvíte po pravdě a myslím, že  to v tuhle chvíli ani nepřipadá v úvahu. A pochybuji, i kdyby k tomu snad došlo, a napsal jste 29. že už je vše OK, že by to byl jednoznačný zvrat ve váš prospěch. Alespoň určitě ne z dlouhodobého hlediska. Spíš se už víc do budoucna soustřeďte na svoji druhou etapu života.  Štěstí přeje připraveným.

Text uživatele: 

Clapče, zklamu tě ale jsi v … Jestli nemluví, tak je stále do toho blba co zneužil vaší situace a její emoční lability dál zamilovaná a určitě se slejzají ti za zády dál. Vím o čem píšu, mě se po 24 letech manželství stalo to samé. Krize  se starším synem a ona místo, aby ji se mnou pomohla řešit, tak se utekla od reality zamilovat do náruče jiného, kde jí bylo fajm a na vše zapoměla. To že jste spolu od mládí ti taky pozitivní body nepřidá, protože je nemá z chlapaama žádné zkušenosti a na základě té s tebou si myslí, že jsou všichni pravdomluvní a fétový borci. nemá žádnou zkušenost s tím, že když si chce chlap užit, tak naslibuje hory a doly, přičemž pak zůstanou jen ty doly. Nevidím to dobře, navíc nějaké opravování vztahu, pokud je duší s někým jiným není efektivní v žádném případě. Ještě se mužeš dožít i toho jako já, že si vymyslí, žes ji znásilnil, protože ty jako manžel za ní půjdeš a něco budeš chtít, ona však je v duchu s tím druhým a u ženských to funguje tak, že bere sex z tebou jako nevěru jemu a něco pro ní špatného. Taky super pocit … Na tvojí situaci mám jedinou radu, neponižuj se, protože to stejně nemá smysl. dětí je mi líto, ale mysli hlavně na to, abyy ti necvaklo a neudělals nějakou blbost. Radím včas vyhledat nějakého odborníka a nemyslet si, že to zvládneš sám - duševně. mě to trvalo 4 roky, než jsem byl schopen vůbec s nějakou ženskou pořádně "intimně" komunikovat, natož si jí pustit do života. Nejhorší jsou ty krachy vztahů blesk z čistýho nebe, kdy si myslíš jaké máš krásné manželství a skvělou manželku, přitom je to všechno úplně jinak. Máš doma jen obyčejnou dě. vku, jak lakonicky poznamenal můj syn. Co mi dalo práce mu vysvětlit ať to tak nebere, že je to život, že se maminka zamilovala někde jinde - pořád je to jeho máma, která ho přesto všechno občas potřebuje. No přeju silné nervy … .

Text uživatele: 

Ahoj, byl jsi za tím jejím milencem?

Text uživatele: 

Alexi, do tvé situace se nevžiju, ale pokusila jsem se představit si samu sebe na místě tvojí manželky a zapřemýšlet, co by "zabralo" na mně.

 

V první řadě mě ale napadlo to, co by nezabralo a to by bylo, kdyby se můj muž vztekal nebo hroutil. Ano, je to tak, popravdě kdyby vyjadřoval příliš velkou lítost nebo bolest, sice by mi ho bylo určitě líto a bolelo by mě to, ale na to, abych ho upřednostnila bych asi potřebovala, aby pro mě nepřestal být chlap a neztratil v mých očích svou důstojnost. To se samozřejmě nevylučuje s vyjadřováním citů, ale vylučuje se to (pro mně) s nějakým doprošováním se, psíma očima a snahou se nějak vlichotit (netvrdím, že něco z toho děláte).

 

Přestože tu zaznělo hodně odmítavých reakcí na téma ultimátum, popravdě to by mi nevadilo, předpokládám, že bych nějakou potřebu to vyřešit sama měla a tohle by mi možná i usnadnilo situaci v tom smyslu, že už bych případné rozhodnutí nemohla dál odkládat.

 

Kdyby mi muž udělal scénu, asi ani to by mi nevadilo (tak nějak mám za to, že bych si ji v podobné situaci zasloužila), ale pochopitelně by nesměl říct něco, co by mě do hloubky urazilo. Ale projev žárlivosti by - přiznám se - pro mě byl totéž co projev lásky a trvajícího zájmu. Ale je to opravdu tenký led v tom, co by mohlo a nesmělo být vysloveno, aby to propast ještě neprohloubilo. A samozřejmě by hrálo roli, jestli by dělala scénu kvůli uraženému Egu nebo kvůli mně. A přiznám se, že pokud by mi podobné scény nedělal běžně, tak by to na mě možná opravdu zapůsobilo - když si představím, že by mi žárlivou scénu udělal můj naprosto nežárlivý a zcela důvěřující partner, tak by to pro mě bylo efektnější než když přinese kytku - a i když bych se naoko zlobila, tak by mě to i trošičku potěšilo. Ale to nevím, jak jste toto mezi sebou měli.

 

Co by na mně asi nejvíc zabralo by bylo obrácení situace - tedy že bych si uvědomila, že nejde jen o to, jestli manžel přijde o mě, ale že já mohu přijít o něj. Pokud bych k manželovi něco cítila - přičemž já věřím tomu, že člověk může mít rád dva lidi zároveň, byť každého nějak jinak - tak by mi asi nebylo jedno, že mohu přijít o celý svůj dosavadní život. Ovšem pokud by se manžel choval jako psík, který čeká, až se panička vrátí dom, tahle optika by mě asi do důsledku nenapadla.

 

Tedy na mě by nejvíc asi zabral rozumný rozhovor, v němž bych se dozvěděla, že manžel je ochoten mi to odpustit, ale že čeká, že to vyřeším bezodkladně - a pak si sbalil věci a vypadl neznámo kam.

Teoreticky by mohlo zabrat i to, že sbalí věci mně a požádá, ať se vrátím až budu mít jasno, ale tam je víc rizik: jednak pokud bych to brala, že mě vyhazuje z mého domova mohla bych se "šprajcnout" co si to dovoluje a jednak pokud by milenec byl ochoten mě vzít k sobě, tak by mě to s ním mohlo ještě víc sblížit.

Kdybych zůstala v původním prostředí bez manžela, bylo by to pro mě horší. Měla bych intenzivní příklad, jaké to je být bez něj a přitom by mi ho vše připomínalo. Navíc bych nevěděla kde je a co tam dělá, což by - pokud by si podobné výlety nedělal běžně - by ve mě vzbuzovalo obavy o něj. Kdybych ho neměla na očích, nemohl by mi lézt na nervy nebo zesilovat dusno, které samo o sobě také může být dost silný důvod k odchodu někam, kde dusno není.

Zkrátka, snahu nepřijít o manžela by ve mě asi nejvíc vyprovokovalo to, kdybych o něj přišla.  Což když je stále vedle a chová se jako by se nic nestalo a čeká na nějaké datum v kalendáři, se jaksi neděje.

Ony jinou příchuť mají výboje prováděné ze stabilního rodinného přístavu a něco jiného je, když se člověk ocitne ve vzduchopráznu a z výboje je najednou nutnost začínat někde nějak s bůhvíkým od nuly.  

 

Mno, každá jsme jiná, každá od muže čeká a požaduje něco jiného, je tedy možné, že se sejde řada hlasů, které budou oponovat, že to, co by zabralo na mně, by na ně mělo opačné účinky. A ani to tedy nestavím jako vyloženou radu, že máš toto udělat - tvou ženu neznám - to musíš posoudit sám. Ale ode mě kdyby chlap odešel, jelikož prostě za daných okolností se mnou být nechce, a zároveň mi dal naději, že je onu nevěru schopen pochopit a smáznout, by zabodoval asi nejvíc.

Více by mě zasáhlo v reálu zažívat, jak vše, co jsem celý život budovala, se rozpadá, než abych si to jen představovala, že se to může stát. A popravdě nepřítomnost manžela by mě spíš ponoukala vzpomínat na to dobré, zatímco jeho přítomnost by mohla být důvodem pro to, hledat to špatné.

 

Držím palce…

Text uživatele: 

Dobrý večer,  

Už je to chvíle co jsem tu nebyl. Nějak nebyl čas nebo chuť psát. Ale píšu to také pro ty kteří se do podobné situace dostanou.

Je to téměř 6 měsíců co jsem na TO přišel. A teď mám za sebou oněch 6 měsíců nervů, stresu atd.

Ale také jsem o 11 kilo lehčí, stres je nejlepší dieta

 

Nicméně nikomu nepřeji zažívat takovou to situaci.  

Po tolika letech společného soužití jsem si myslel že svou ženu znám. Jak jsem se mýlil.

Hned co to prasklo jsem ji prosil o jedinou věc. A to ať je ke mě upřímná a nelže mi.

Bohužel to nedokázala.  Lhala a zkoušela mě  "vodit za nos".

K její smůle ale lhát neumí a i když se moc snažila na lež jsem asi většinou přišel. Člověk v takové situaci si začne více všímat jakým způsobem s ním ten druhý mluví, intonace, postoj, ale nejvíce člověka zradí oči.

I přes to, že mi několikrát v průběhu oné doby řekla že to ukončila, nikdy se na jejím chování vůči mě nic nezměnilo. Jedna z hlavních věci díky kterým jsem věděl že to není pravda.

Za těch 6 měsíců jsem se snažil s drahou ½ mnohokrát mluvit. Bohužel často to byl spíše můj monolog.

Ani jednou nepřišla sama že si promluvíme. Prostě zeď mlčení, nebo odpovědi typu nevím.

To mlčení je asi to nejhorší.

Nebudu se tu dlouze rozepisovat, bylo toho hodně. Ale veškeré řešení situace probíhalo v klidu. A že jsem také někdy " nervák".  

 

Teď je situace taková, že se s ním opravdu rozešla a ukončila to. Je to asi 14 dní. (dle mého zjištění to mezi nimi trvalo téměř rok)

Ale zatím se u nás nic nemění. Stále si připadám že jsem doma pouze "tolerován". Absolutni absence jakýchkoliv citů vůči mě. Zkrátka čehokoliv. Komunikujeme pouze o běžných provoznich záležitostech.

O tom jaké to bylo v práci, co děti a to je vše.  

 

Dnes (16.10.2016) už vím přesně proč se TO stalo. Vždyť je toho o vztazích tolik napsáno.

Oba se shodujeme že bychom se dle jejích slov " nejraději probudili se zjištěním že to byl jen zlý sen"

 

Jak jsem psal výše. Stále mám svou ženu velmi rád. Oba na té situaci máme svůj díl viny.

Dokážu odpustit. Přes spoustu věcí se přenést. Ale to že mi kvůli němu tak lhala…

Důvěra. Ta důvěra ve vztahu je pryč.

Už nic neřeším. Po ničem nepátrám. Jen jsem teď v situaci že také nevím. Nevím co a jak dál.

Nechávám tomu zatím volný průběh. A uvidíme co přinese čas. V každém případě je toto velká lekce a poučení.

 

Mějte se fajn. S pozdravem Alex.

 

PS: pánové otevřete oči a nastražte uši,  více naslouchejte svým ženám a partnerkám. Ať si později nemusíte procházet něčím obdobným.

 

 

 

 

Text uživatele: 

Myslím, že takový vztah je pro masochisty. Jediné řešení je dát ultimátum a dle situace pak řešit bydlení. Já bych v takovém vztahu fungovat nemohl. Mám za sebou něco podobného, jen ten vztah byl kratší, bez dětí a svatbu jsme teprve plánovali, takže to bylo daleko jednodušší. Ani jsem ji nemusel vyhazovat, odešla sama. S odstupem času toto řešení kvituji, alespoň jsem měl možnost najít jinou, se kterou máme fungující vztah. A samozřejmě přerušit kontakt, i když ze začátku to bylo těžké, máme i společné přátele, takže se řeč někdy stočila i na bejvalku. Ale po letech už mě nezajímá.