Téma: Manžel nechce dítě - chci mít dítě s jiným mužem

Chceš nový život, proč ne. Chceš být s miminkem sama, nebo by se našel případně někdo, s kým bys ho mohla vychovávat? A taky, jak to všechno budeš financovat? Pokud máš finance zajištěné, a aspoň někoho, kdo by případně pomohl, vždyť stát se s tebou může cokoli, šla bych do toho.  

Moje manželství je jinak klasické manželství po mnoha letech, kdy jsme spíš vedle sebe než spolu, manžel má zájem hodně o sex, což je milé ale není to jediné důležité myslím. Pálit mosty - to nikdy nebyl můj styl, vždy jsem byla hrdá na to, že moje manželství je fajn narozdíl od liďí z okolí, kteří jsou rozvedení, ale nyní vím, že to prostě nestačí, ještě nejsem stará a zazďít se nechci v něčem co prostě neklape. Je to moc složité, nevím co na to řekne mé dospělé dítě. nevím jak si to zodpovím sama před sebou ale vím, že takhle to dál nejde a komunikace je na nule. Jíst, spát, serfovat na netu to jsou manželovi priority a to je dost málo. Tedy aspoň to takhle já vnímám.

Pokud manžel nechce a vztah nefunguje, tak s tím něco dělejte. Já bych jako chlap zachraňoval vztah, jsem poznamenám rozpadem svého manželství natolik, že bych byl štěstím bez sebe, kdyby moje milovaná žena, kterou už bohužel nemám ( odešla s jiným ), chtěla se mnou ďítě, to se však nestalo a já jsem nyní sám jako kůl v plotě a moje manželka mi moc chybí. Ale zpět k vám, je to vaše rozhodnutí, zkuste diskutovat s manželem, to by mělo pomoci se vám otevřít navzájem a vyříkat si priority. Můj názor je, manželky hlídat a hodně věcí dělat společně s partnerem, o tom ostatně manželství je.

Je mi líto, co se vašemu vztahu stalo, ale nechápu, proč na to většina mužů přijde, až když se jim vztah rozpadne a nelze to vrátit zpět Škoda, že si takové věci neříkáte u piva…

   Přítel se semnou skoro vůbec nechtěl bavit, až jsem si sbalila kufry a odstěhovala se. Pak jsme vše probrali a bylo to fajn. Teď se pomalu vracíme tam, kde jsme byli. Jenže už nemám kam - bydlím ve svém, takže teď už leda rozchod po kterém on asi pochopí, co že jsem po něm chtěla a že to nebylo nic strašného.

   Omlouvám se za odbočku, ale já to prostě nechápu a strašně mě to trápí, protože se rozcházet nechci. Naši se rozvedli a pro mě je rozchod známka, že jdu v jejich stopách a nebyla jsem schopná vztah udržet. Jenže jak, když komunikuje jen jeden partner…?

A opravdu jste vyzkoušeli vztah oživit? I třeba v manželské poradně? Pokud si najdeš otce pro své dítě jinde bude to poslední hřebíček do rakve.

   I s ohledem na váš věk bych možná zvažovala cestování a podobné aktivity. Určitě nejsi stará, ale úplně optimální věk na dítě už to také není - už jen z pohledu dítěte - jemu bude 20 a tobě bezmála 60. My jsme s bráchou dospělí a jezdíme s taťkou na dovolené, lezeme po horách a s mamkou jezdíme lyžovat a plavat, trávíme dny na houbách. Taťkovi je 52 a mámě 49 a užíváme si spoustu legrace a aktivit protože jsou naši relativně mladí…

    Myslím, že právě kvůli tomuhle žárlí - asi tuší, že dítě chceš stůj co stůj a začíná se bát toho, že ho nahradíš. Řekla jsi mu to všechno na rovinu, jako nám tady? Pravda je, že jsi mladá na to se zazdít v nefunkčním vztahu, ale zase jít si úplně za svým bez ohledu na ostatní taky není rozumné. Určitě budeš potřebovat podporu a pomoc, tak abys na to nezůstala sama.

Než bych se rozhodla odejít, tak bych zkusila různé možnosti, jako více komunikovat s partnerem, manželskou poradnu, pokud by manžel neměl zájem, tak bych odešla.

Nepíšeš o tom, jak jinak s manželem vycházíte, pokud je jenom problém v tom, že Ty chceš dítě a on ne a jinak Vám to klape, tak bych ten odchod zvážila.

Před rokem mě potkalo to co tebe, děti vylétly z hnízda a já nevěděla co bude dál, manželství jsem měla sterotypní a nikdo z nás ho nechtěl měnit. Navrhla jsem ďíte jako řešení, mít se o koho stara ale to jsem neuspěla, byla jsem zabezpečená a můj nový přítel, který byl nejdříve spíš kamarádem mimčo chtěl. Ukončila jsem ze dne na den manželství, které už nefungovalaó a nyní máme 2 měsíce miminko holčičku a začala jsem žít nový život. nikdy bych neměnila a věř, že to stálo za to. S exmanželem se občas stýkáme, on to hůř snáší a dodnes myslím lituje, že on není ten tatínek…. ale to je věc názoru a hlavně vztahu, tedy spíš je to o tom v jaké fázi váš vztah je … Pokud si nejsi jistá nedělej nic neuváženého. manželství je sice jistota ake za každou cenu se nic nedá získat, vždy jsou oběti. Hodně štěstí.

Nejvíc mi na tom vždycky vyděsí, že až Ti holčička půjde do tanečních tak Ty půjdeš do důchodu :/

A myslíš taky na manžela nebo jen na sebe? Jak je asi jemu? chlap potřebuje jistotu domova, potřebuje mít ženu o kterou nemusí bojovat, která bude jen jeho a teď ořemýšlí, že chceš mimino s jiným, jak si myslíš že mu je? Můj názor je, že manželka se musí hlídat ve dne i v noci a nespouštět jí z očí, já s mojí ženou dělám vše spokečně a o všem si povídáme, jeině o sexu se nechce bavit ale to jsem si zvykl a neřeším to. Prostě se zamysli nad tím, jak je manželovi, teda jestli jsi mu oznámila, že chceš mimino s jiným chlape. a to sis ho jako vybrala? Potencionálního otce, nebo plánuješ zahnout a menželovi nasadit kukačku do hnízda? Chlapi, hlídejte si svoje ženy, nebo budete všichni buď sami, nebo budete vychovávat cizí děti

Znám spoustu chlapů, kteří mají jednoho prcka a když přijde čas na druhého, to už couvají. Při představě, že se zase nevyspí, všechno bude upatlané, nepořádek, se jim ani nedivím.   Dítě bude omezovat jeho pohodlí. Taky je to bohužel otázka financí- s tím mají chlapi starosti. Řekl ti proč to nechce?

Píšeš, že tě přestal život naplňovat. Určitě by to chtělo změnu. Ale je dítě v téhle situaci to správné řešení?

Přesně - dítě NIKDY nevyřeší vztahové problémy, už jen ta představa, že má přijít do nefunkčního vzahu…? Je to vždy jen "náplast" na nějakou dobu, kdy problémy ve vztahu - tedy pokud se NEJDŘÍV nevyřeší, jen oddálí, ale vrátí se s o to větší silou. To opravdu není řešení (viz i moje švagrová, která - teď už s bývalým, měla druhé dítě po skoro 11 letech a stejně se rozvedli, on začal dost bláznit, i když se nějakou dobu po narození malého choval nádherně).

Nejdříve si o problémech promluvte, navzájem si sdělte svá přání, očekávání a co Vás trápí a dohodněte se na nějakém kompromisu, bez toho to nepůjde. Zkus začít tím, až pak - když snaha bude marná či dokonce jednostranná, asi jiné řešení nezbyde…

Přeji hodně sil, bez vzájemné komunikace zanikne a uvadne (nebo "zmrzne") každý vztah.

Jo - "hlídat" si ženu…to mi kroutí skoro ušima, děsnej výraz/představa. Asp. mně to zní hrozně.

Leni, možná to není myšleno jako hlídání, ale prostě věnování pozornosti (a tím vlastně i hlídaní )…za to bych třeba já dala nevím co.

    Na mě to působí ani ne jako náplast na vztah, ale že se pisatelka a Riana prostě začly "nudit", protože děti odrostly a "nebylo do čeho píchnout". Přijde mi to jako hazard - po stránce biologické (ideální věk pro potomka je kolem 20 - 25 let, což je dnes sice nereálné, ale příroda má své důvody. ) a po stránce dítěte.

    Spolužákovi na gymplu umřel tatínek, když mu bylo 12. Tatínkovi bylo kolem 65. Do své smrti nezapomenu jeho tvář, když se vrátil do třídy pro své věci a šel domů, po tom, co mu to třídní oznámila.

   Dítě je rozhodnutí dvou, a když jeden nechce, má asi nějaký důvod. A přijde mi trošku drsný si sehnat "oplodnitele" jinde, když ten právoplatný nechce…

dítě není hračka na naplnění života, který mě nudí… to je fakt, touha po ítěti pro ně smé je něcco jiného než dítě jako zábava, abych nebyla na tom světě zbytečná… To by mohlo splnit nějaké zvířátko, pes, kočka, kůň… zálží na nátuře, penězích a zájmech… dítě není zvířátko. Tím ovšem neříkám, že by člověk měl za kažou cenu setrvávat v nefunkčním vztahu, ne, neměl, život je jen jedn a nedává smyysl pročekat ho o smrti. Buď aktivní cestuj, pracuj, buduj, tvoř. Pokud manžel  má hování améby - přijímá a vylučuje, spí a sem tam bby si užil sex … případně se realizuje virtuálně… pak tě chápu. Tohle jsem také opustila. Ne nejsi v 37 stárá na dítě, neboj, nebyla bys starou maminkou, až bude dítku 20, bude ti hezkýcch 58, co je to za věk ale ten motiv… tam je otazník… Pokud alee máš partnera (souběžně s manželm? ) který by s tebou byl, žil, staral se o dítě (které potřebuje oba rodiče nejen z důvodů ekonomických, ale zejména jako mužský a ženský vzor) pokud manžel není tím, s kým bys chtěl mít ítě pro dítě samé, ne jako náplast. pak asi opravdu udělej razantní změnu … předpokládám, že manžeel ví o tom, že tenhle život je pro Tebe skomírání a škoda času, takže jeden skutečně vážný rozhovor, čas na vstřebání informací vážně míněných, čas na jeho reakci a pak bych reagovala já.

HLídat si svůj majeteček? Kiklope, ty jsi blázen? žena o kterou nemusíš bojovat… něco, co je jisté…? nikdy nic není jisté, kdo se nesnaží, nepracuje na sobě, atrofuje…  NIkdo není tvůj majetek, nikoho neemáš právo hlídat ve dne v noci… Kdybys byl poslední chlap na světě (naštěstí nejsi) tak se dám na ženský )))) Sebehlídanější nešťastnou ženskou neuhlídáš. pamatuj si to, je důvěra a samostatnost mohou át základ plnohodnotnému vztahu na základě dobrovolnosti, úcty, lásky a uznání… ne vězení… manželství není Borská věznice …

Dobrý den. Dokáži Vás pochopit. Já rovněž toužím po dítěti. Mám sice dceru, ale nikdy jsem se nemohl spolupodílet na její výchově, protože její matka mě bránila se s ní stýkat. Můj život zeje prázdnotou. Rád bych si s dítětem hrál, povídal mu pohádky, prostě blbnul.