Téma: Jak se vyrovnat s nevěrou???

No, co říct...bolí to, ale první ani poslední kdo tuhle situaci musel řešit. Nikde nepíšeš to důležité, zda se prostě jednou stalo a nebo šlo o dlouhodobý vztah.

Nevěru sice neobhajuji, ale dokážu jí i pochopit.

Pokud Tvá žena vztah..byl-li nějaký...ukončila a je schopna dál žít s Tebou a vašimi dětmi společně, záleží nejvíc na Tobě zda jsi ochoten a schopen se přes to přenést.

To být schopen je to úplně nejdůležitější, protože rozum může chtít, ale když srdce nedá, je to trápení pro všechny.

Měl by sis uvědomit jednu důležitou věc a to, že pokud to budeš schopen překousnout, nesmíš jí ani pronásledovat, ani kontrolovat, zkrátka budeš muset za vším udělat tlustou čáru, stejně jako ona. Důvěra se musí obnovit, ale nelze si jí vynutit pronásledováním.

Pokud se budete snažit, ale vnitřně se s tím nedokážeš vyrovnat, nemá smysl v takovém vztahu pokračovat a to zvlášť protože máte děti. Je to pak trápení pro všechny zúčastněné.

Přeji vám všem hodně štěstí a Tobě, ať se rozhodneš, co nejlépe.

Díky za povzbuzení. Sám vím, co bych asi poradil druhému v této situaci (asi něco podobného), ale hlava to zatím,  prostě moc nebere.  Čekám, až se hlava znovu "nastartuje". Zatím to je takové mechanické fungování těla, bez emocí, bez zájmu prostě nějak přežít den a hlavně potom noc, kdy člověk nespí a celé je to horší. A tak dokola. Čas by měl pomoci, i když těžko říci, zda to bude měsíc, dva, nebo rok, dva. Ale díky!!! 

Čas pomůže vždycky, co vypadá jeden den naprosto neřešitelně se s postupem dnů, týdnů, ... mění. Vím, že když je člověk plný emocí chtěl by řešit vše a hned teď, včera bylo pozdě. Ale je vhodnější dát si čas a nechat vše v klidu "uležet". Je to rozhodnutí na celý život, tak není čas spěchat:).

Plně s tebou ve všem souhlasím.Ale hlava mi nebere,kolik času člověk potřebuje,aby se z toho šoku probral?Asi ale hlavně musí člověk chtít se té psychycké závislosti na protějšku,který milujem zbavit.Ale já nechci a čím déle jsme od sebe,tak je to horší.Mám tedy věřit času.Ale co když mě to semele až na konečnou dřív,než ten čas začne působit?Zatím jsem blíž ke konci a představa,že mě nejspíš čeká rozvod,který se může táhnout dlouho mě k tomu konci posouvá.Já vím, že mluvit o konci je divné,ale zatím po 4 měsících mě ani jiná myšlenka nenapadá.

Čas je relativní, někomu stačí měsíce, jinému roky, ale upřímně ta bolest ve skutečnosti vydrží mnohem, mnohem déle, jen se s ní člověk naučí žít.

To podstatné je, neutápět se v tom co bylo, co se stalo, ale žít dál. Nepoutat se k minulosti, nedoufat, nevěřit. Jen tak se dá tohle všechno překonat.

Pak se třeba i stane, že se vrátíte k sobě nebo si každý budete žít po svém, možné je všechno, ale je nutné těm možnostem se otevřít. Nic nelámat přes koleno a hlavně uvědomit si sám(sama) sebe, že není nezbytné žít v páru, ale že můžu žít i sám(sama) jako svobodný člověk a takový život si užívat.

Dokud si tohle člověk neuvědomí, minulost, strach z budoucnosti a obava ze změny Tě budou vždycky brzdit.

Ahoj, ano dnešná doba priniesla aj takéto veci...niežeby to pred tým nebolo...ale ludia mali menej času...mali viac starostí....

Dobrá rada nad zlato...mal by si to brať z toho druhého uhlu...ak sa niečo také prihodilo...tak niečo nefungovalo tak ako malo...a nebola na vine len jedna strana..to mi ver, vždy sa podialajú na tom obidvaja svojim podielom:)

Prajem Ti nech zmobilizuješ všetky sily a nájdeš ten správny smer...ako Vaše manželstvo a lásku obnoviť...keby Ťa nemilovala určite by už dávno odišla...ženy sú v tomto jednoznačnejšie ako muži...

nekontroluj ju...skús sa s nou v úcte porozprávať ..a začnite niekde inde...bez výhrad a príkras...možno to nebude tak ako pred tým...a v tom to je ...može to byť ovela lepšie ako pred tým...záleží aj na Tebe...ona zostala.

Prajem všetko dobré...nach Vám to vyjde...

Ahoj všem,
taky dám dá pléna svůj příběh. Můj dlouholetý vztah ztroskotal právě kvůli nevěře - se svým ex jsem byla více než 6 let a poslední 2 roky mě prakticky neustále podváděl - zprvu jsem nechtěla asi jako všichni vidět ani slyšet, později mi jeho chování bylo divné až mi to nedalo a "počíhala jsem si" a výsledek první zjištěnou nevěru jsem mu odpustila při druhé ho vyrazila z bytu. A říkala jsem si, že už nikdy víc - po čase jsem poznala chlapíka sice rozvedenýho s dítětem,ale snad jinak naprosto dokonalýho, kterýho jsem si po čase vzala. Teď to není ani 2 roky po svatbě a dokonalost jde stranou - nevím jistě, jak a jestli je mi nevěrný ale jedno jistě vím, od určitý doby se jeho chování ke mě změnilo - dřív se mnou chtěl trávit každou volnou chvíli, těď jsem mu spíš na obtíž, neustále je na telefonu, neustále si s někým píše - samozřejmě nemá cenu pátrat dál co si s kým píše - jakmile příjdu otočí se tak abych to neviděla a vím, že zprávy maže, bohužel výpis z tel, čísla neschoval, takže teď vím, že jedno číslo se neustále objevuje, prakticky každý den, prakticky v neomezeném množství. Už jednou jsem si dost vytrpěla a zažívat podobný pocity u člověka se kterým jsem se rozhodla strávit zbytek života bolí snad ještě víc. Samozřejmě nic nepřizná - prý já jsem ta jediná, tak kterou miluje - nevěřím mu. Jak se s tímhle vyrovnat já nevím, nedokážu myslet, racionálně uvažovat, nejradši bych sbalila kufry a šla - jenže to nejde, nedokážu to - a navíc nemám vůbec nic - jen společný byt zatížený hypotékou na 28 let a oči pro pláč, to asi jediný mi zůstává:((( 

Dobrý den, poradit vám nemůže asi nikdo. Rozhodnutí je a bude pouze na vás. Já jsem s manželem 14let a vzatý jsme 6let. Ještě když jsme nebyli manželé, tak jsme jednou řešili, že si stále s někým psal. Po dlouhých dohadech to skončilo. Pak těsně po svatbě jsme řešili další problém, a to, když byl opilí a líčil naší příbuzné, jak si s ní představuje sex a to jsem byla ve vedlejší místnosti. Když vystřízlivěl, vyříkali jsme si to, ale dlouho trvalo, než jsem mu začala věřit. Když už vše pominulo a uteklo pár let, rozhodli jsme se, že budeme mít miminko. Vše bylo v pořádku až do 4 měsíců po narození. Začala s ním koketovat jeho spolupracovnice a on podlehl. Samozřejmě ho to neomlouvá, vždy za to mohou oba. Sex mu nikdy nechyběl, jediné co mu vadilo, že mi po porodu zůstalo bříško a 4kg navíc, že jsem tím nebylo podle něho hezká a atraktivní mamina jako jiné. S tou co si užíval měla 48kg a já 72kg. Vím, že to není málo, ale než nějaké větší břicho jsem řešila zdravotní problémy našeho děťátka, které tenkrát měl. Poměr s ní měl přes měsíc a chtěl k ní i odejít. Nakonec ho přesvědčilo to, že jsem si na gynekologii nechala udělat testy, protože jsem začala mít problémy, které jsem před tím neměla a zjistil, že nás od nakazil chlamidiemi. Nejen sebe, ale i mě a naše dítě, protože bylo kojené a i toto se přenáší mlékem. Všichni jsme se museli přeléčit antibiotiky. Naštěstí už ničím jiným. Ale to nebylo vše. Během zjištění, že se kur.., jsme se zsčali hádat. Podle něho to byla pouze moje chyba. Od té doby mě při naštvání a občasným neschodám, začal mlátit. I přesto jsem s ním. Né kvůli němu, ale kvůli našemu děťátku. Měla jsem rozvedené rodiče, tak chci aby on měl celou rodinu. Jsem jeho máma, tak ho musím opatrovat. Taky jsem měla myšlenky na sebevraždu, ale kvůli dítěti to nikdy nešlo udělat. Vždy jsem si jen řekla, že ho nemohu nechat vychovávat nějakou děv.... Už jsou to tři roky, žijeme spolu, já se stále přetvářím, ale manžela nemiluji. Ráda ho mám, ale ta láska a důvěra se zatím, ani po třech letech, nevrátila. Doufám, že se rozhodneš správně a budeš šťasten. Možná, že se tvá žena spálila a už to nikdy neudělá, protože se nechala ukecat nějakým blbem a zjistila, ža je jí lépe s rodinou než jinde. Já nevěřím, neboť sex s jinou měl poprvé, ale už předtím něco bylo, ale jestli tvá žena to udělala poprvé, tak je možné, že se natolik spálila, že ji to navždy přejde a bude moc šťastná a ráda za to, co má doma. To musíš posoudit sám, jak to u vás je. Ale držím pěsti, ať to vyjde, jak si přejete, a že ty pochybnosti časem ódejdou a budete opět šťastni.

Ahoj Rosničko,
   ta situace se u nás ještě vyvíjela. Dali jsme si v únoru nějaká pravidla, něco jako mantinely. S tím, že se s ním po skoro ročním mileneckém vztahu (původně přiznala 4 měsíční s pár schůzkami) manželka rozejde a přeruší všechny styky-telefon, e-mail, SMS, schůzky. Prostě nový začátek s čistým stolem, nový život pro oba. Bohužel  jí slib vydržel 4 dny. Pak začalo opět SMSkování a prý se i sešli na kafe. Že prý dotyčný měl po rozchodu zdravotní a psychické problémy. Celou dobu jsem se snažil at je upřímná a říká mi pravdu. Marně. Říkal jsem, že druhý nemá možnost poznat, kdy mluví pravdu a kdy ne, že ji prosím o to, abych ji mohl opět věřit. Vše marné, to že je s ním ve styku jsem věděl. Že prý šlo jen o ty SMSky a jedno setkání, že nic nebylo. Bohužel došlo to přesně k tomu,co jsem nechtěl a co jsem jí říkal, Důvěra v toho druhého je nyní hodně nízká. Opr

Omlouvám se, ale konec textu mi zmizel někde v nekonečnu., Pokračování: 
  Opravdu nyní nevím, co je a co není pravda z toho, co říká. Nevím totiž, jak to poznat, vzhledem k tomu, že předtím pravda nebyla skoro žádná. Hrozné jsou situace, kdy se vám ten druhý pověsí kolem krku a říká, že neví, jak má dokázat, že s tím druhým už nic nemá, neschází se s ním, nevolá , neSMSkuje a vy víte, že to není pravda. To nikomu nepřeji. Samozřejmě, že děti v mém i v tvém rozhodování hrají významnou roli. Nejstrašnější je, že pokud to je pravda, co naposledy říkala, tak na jedné straně měla možnost volby mezi mnou, vztahem, manželství a tím, že děti budou i nadále vyrůstat v pohodě s mámou a tátou, jak to má být, a na druhé straně měla možnost volby , zda se dále stýkat s milencem. Ať již fyzicky nebo mailem, telefonem apod. A že si vybrala to druhé. Celou dobu jsem nechtěl aby to došlo tak daleko, že dětem řekneme, že teď budou vyrůstat dál bez táty (vzhledem k našim soudům jistý výsledek) protože máma si musí ještě 4 měsíce volat a psát SMSky a sejít se s milencem, i když už údajně k ničemu mezi nimi nedošlo. Jak to mohla všechno kvůli takové nicotnosti zahodit. To, že by to naše děti poznamenalo na celý život - těch pár SMSek. Přesto všechno jsem jí minulý víkend opět navrhl další nový začáte, s čistým stolem - nový život. Ale opravdu nevím, protože ta důvěra, že je druhý upřímný, to je problém.  Mohu ti poradit, zkus zajít za odborníkem. Já zašel do poradny pro rodinu , manželství a mezilidské vztahy, Praha. mail: poradna.zborovska@seznam.cz, nebo tel. 257325638. Je to zdama a můžeš sama , či s protějškem zajít asi 4-5 krát. Už jenom to, že se můžeš někomu svěřit, navíc odborníkovi, a prostě se "vykecat" ti pomůže. A můžeš se ptát na odbornou radu, co jsi  dělala dobře, co špatně, co máš dělat v budoucnu apod. To  mi opravdu moc pomohlo. Psycholog mi řekl, že   se mám po 8 měsících utprení soustředit na sebe a už nic neřešit. Stanovit si priority a hodnoty pro život a pro vztah, osvobodit se od závislosti na tom druhém. Osobně mi to pomohlo, protože v lednu bych udělal cokoli, abych manželství udržel, za jakoukoli cenu. Dnes již vím, že pouze za určitých podmínek. Vím, že dnes bych případný rozvod již zvládl. Prý strašně důležitý je čas, který hodně pomůže. I když v tvémpřípadě jsi důvěru, jak píšeš, nenalezla ani po třech letech. Někod důvěru v toho druhého opět  získá po měsící, po roce, po dvou, ale může se stát, že ji nezíská již nikdy. Vlastně to, co začalo v lednu pro mne skončilo až minulý víkend. Těch osm měsíců bylo čiré utrpení, ale již nechci aby mi někdo znovu ubližoval, dělal ze mne blbce, ponižoval mi a trápil  mě. Prostě když protějšek opět zklame, tak jsme dohodnutí, že to upřímně vše na rovinu řekne a vyřešíme to. I když je to opět o té důvěře. Věřit, že kdyby k tomu došlo, že to řekne, nebo nevěřit? Prostě je to trochu život na soudku se střelným prachem, kdy doutnák sice nehoří, ale stále trochu doutná. A rozhodnout se, zda tenhle život ti za to stojí. . AŤ tak či tak, musíš tomu druhému důvěřovat, nebo to ukončit. To si každý musíme rozhodnout sám  Hlavně se neseobviňuj, že nemáš váhu, vzhled či šaty jako modelky nebo někdo mladší apod. Jsi jedinečná lidská bytost a tohle jsi ty. Nějaké přetvařování a předělávání sebe sama, by jsi patrně stejně dlouho nevydržela. Mohu ti poradit návštěvu odborníka, nemáš se zač stydět a věř, že ti to pomůže. Tak ti držím palce!!!!