Téma: Jak dlouho trvá vyrovnat se s nevěrou po internetu?

Omlouvám se za chyby, jsem z toho pořád hodně rozrušená…

Dobrý den, co třeba komunikace s někým kdo si taky našel někoho na netu? Přemýšlela jste, proč to udělal?

Dobrý den (budu vykat : ),

zažila jsem něco podobného, co Vy. Můj přítel si po roce a půl vztahu hledal slečny na internetu. Odpovídal na inzeráty a domlouval si schůzky. Psal si s nima ve vzkazech na Lidech. Když jsem na to přišla, zprvu nechápal, proč mi to tak vadí, že "o nic nešlo přece" a pak se hrozně omlouval. Rozhodla jsem se mu dát další šanci. Bylo to ještě trochu víc komplikovaný, protože pak si dokonce začal s jednu "kamarádkou" (právě taky z internetu). Chodili spolu ven a pak se spolu vyspali. A to jsem už odešla.

Ale teď k Vám. Asi bych si hodně srovnala v hlavě, jestli mu tu šanci dát, nebo ne. Klidně bych si na to nechala pár dnů, kdybych o tom přemýšlela… třeba i týden, kdybyste ho neviděla, abyste zjistila, jestli Vám tak moc chybí nebo je to jen "cosi ze zvyku" a snad i (nezlobte se) uražená ješitnost. Přenést se přes nevěru je moc těžký… A pořád existuje riziko, že se to zopakuje. Psala jsem do různých poraden, ptala se i kamarádek (potom, co se mi přihodilo). Prý tohle muži dělají, aby si potvrdili, že je o ně ještě zájem a opravdu to nemusí znamenat, že by nás podvedli. Jenže ten Váš si už domlouval schůzku… V každým případě mu něco ve vztahu nevyhovuje (to je z mojí zkušenosti).

Sama jsem poznala, že je potom moc těžký věřit. pořád jsem měla v hlavě, jak si s nima psal, jak jim lichotil, že já se mu nelíbím, proč nic neřekl. milion otázek. Nechtěla jsem to zase vytahovat, abych ho tím  neštvala. připadala jsem si poníženě… Co kdybyste opravdu zkusila být pár dnů sama a promyslet si to?

Budu ráda, když ještě napíšete, jak se to vyvíjí…

Hodně štěstí a držte se!

Teď jsem si uvědomila, že jste se vlastně neptala na to, co dělat a jak reagovat - jestli odpustit nebo ne. Nezlobte se : ), že moje psaní tak není přímo odpovědí na Vaše otázky (jak s ním mluvit)…

Jak s ním mluvit? tak, jak to cítíte… však mu klidně řekněte, že nevíte, ajk s ním máte mluvit, že nevíte, jaké místo v jeho životě vlastně máte, že nemáte tušení, co ho k tomu vedlo. JInak osobní zkušenost je taková, že životní soužití není o "velké lásce" se všemi jejími projevy, ale o "velké toleranci" ale jen toho, co jsem schopen tolerovat. společný život je spíš společný boj o přežití v náročných podmínkách naší společnosti - jak ekonomicky, tak společensky… a o práci. také o sdílení (dobrého i špatného) a radostech, když ne společných, tedy alespoň sdílených.   Ani ta schůzka a ani kafe nemusí znamenat nevěru v tom slymlu, jak jí chápame, řživot se skládá z mnoha kousíčků a nemůžeme si ve všech a vždy vyhovovat. Mám hodně přátel (mnohé i z internetu) a občas s nimi jdu na kafe, na skleničku nebo si jen povídat, někdy do hospůdky, někdy do parku, někdy se sejdem doma - u mě nebo u nich… a není v tom nic víc, než potřeba povídat si o něčem třeba konkrétním, poradit se o něčem, pomoci jim nebo požádat o pmoc sobě (pomoc může být i cítím se blbě, sedni si sem, povídej mi něco, nalej mi dvojku a obejmi mě…  pravda je, že za celý svůj život jsem si takových "objímacích kamarádů" říkám jim brášková, vybrala jěn několik, kdyby nás viděl můj partner (byl li by v tuto chvíli jaký) zřejmě by se domníval z vnějšího pohledu, že jde o nevěru… jenže nejde…  proto je dobré s partnerem bez nátlaku, výčitek a agrese mluvit o tom, co mu ve vztahu chybí - ne proto, abyste to na sílu doplňovala, nejde-li to z vás, stejně to nebude ono, ale abyste pochopila, že potřebuje něcio doplnit a jste li schopna a ochotna to akceptovat… pravda nedostatek ve sdílení poslechu rockové hudby se asi nahrazuje i akceptuje snáz než nedostatky v oblasti sexu… (tam jde většinou o konec vztahu, protože pokud to není "úlet" ale skutečně kompenzace  nedostatku, asi to nejde nahradit jinak a akceptovat jen velmi obtížně

Děkuji za všechny vaše odpovědi, moc mi pomohly. Nedostatky v našem vztahu byly, s tou ženou si začal psát v době naší velké krize. A i když by to asi bolelo úplně stejně, tohle by mi přišlo pochopitelné, protože nevěděl, jak to bude dál, co s námi bude - nebyl pro náš vztah rozhodnutý. Věděla jsem, co mu vadí, tak jsem se na sobě snažila zamakat, jak nejlíp jsem uměla. A měla jsem pocit, že se to pak zlepšilo - hádky ustaly, byl mnohem spokojenější, radostnější, začal se se mnou častěji milovat. Ale nerozumím tomu, proč měl tedy potřebu ji i nadále kontaktovat. Zeptala jsem se ho proto pak, jestli ta "šťastná doba" mezi námi byla jenom lež. Na to mi odpověděl, že upřímně se mnou šťastný byl a že o to víc lituje toho, jak jí znovu napsal, byla to chyba - prý si chtěl jen dokázat, že je o něj zájem a zvyšoval si ego, a i kdyby se sešli, dál než na společné kafe by to nikdy nezašlo.  Kdybych alespoň věděla, že šlo jen o ten flirt, ale v tomhle mu prostě nějak nevěřím, přišlo mi to docela vážné. Na druhou stranu, proč by se teď jinak dál snažil, kdyby už o mě nestál? Třeba si vážně uvědomil, že to byla chyba?  

Lýdie, jsem s manželkou 20 let. Nedovedu si představit, že bych byl s někým jiným. Tuhle chvíli ani žádný problém neřešíme. Na druhou stranu se 12 let stýkám s kamarádkou, kterou jsem našel na internetu. Cca 12* krát za rok. Zamiloval jsem se do ní první den na první pohled. Hodně jsem kvůli ní za ty léta probrečel. Přitom vím, že je to zmetek a vůbec si nezaslouží, abych se kvůli ní trápil. Kdybych s ní měl bydlet, tak ji za týden zabiju.   Vyloženě jsme se spolu milovali až poslední dva roky čtyřikrát. Asi mi to dělá dobře pro ego, ale ta holka mi hlavně hrozně obohatila život.

Znám dvě mnoholeté manželství, kde si doknce nevěru povolují navzájem. Znám chlapika, který 30 let střídá stejné dvě ženy po 5 dnech.

Co s tím vším chci říct? Chlapy se asi takhle někdy chovají, protože jim to dělá nad míru dobře. Jestli můžu radit, tak Ty dělej vše, abys byla šťastná. Jedině tak může být šťastné tvoje okolí. Jestli si s ním ráda a je ti s ním dobře, tak to hoď za hlavu. Jestli to nedokážeš a trapila by ses, tak mu to musíš říct. Tak jak to cítíš. Buď že tě to bolí, ale chceš s ním být. Nebo, že je přes to vlak nejede. Musíš však předem vědět, jestli je pro tebe nevěra důvod rozchodu. Je možné, že tě partner bude mít celý život rád, ale taky ti bude celý život zahýbat. Buď je to přijatelné, nebo ne. Jasně, můžeš mu dát ultimátum a pak ho hlídat a nervovat se. Stojí takový život za to? Třeba pak nikdy nezahne, ale ne z důvodu, že by nechtěl, ale ze strachu, aby o tebe nepřišel. No a stojí to za to?

Děkuji za odpověď, Blezevče. Něco takového jsem si taky říkala. Bohužel, nevěru vidím u většiny lidí v mém okolí. Tak jsem se postupem času začala psychicky připravovat na to, že se to jednou může stát i mě a já z toho pak nebudu dělat žádnou tragédii. Jenže se to snadno řekne, ve skutečnosti se s tím vyrovnává mnohem hůř. Taky jsem si myslela, že se to stává třeba až po deseti, patnácti letech vztahu, kdy pro partnera stárnutím atraktivitu přirozeně ztratím. Asi jsem v tomhle moc naivní.

Nejhorší ale je, že se zachoval jako ten nejhorší pokrytec. Protože spolu nějaký čas žít (odjíždím do zahraničí), sama jsem mu navrhla, že náš vztah můžeme po tu dobu udržovat volně, protože pro oba asi bude absence kontaktu obtížná. Že to během té doby jako nevěru brát nebudeme, a po návratu ze zahraníčí se k tomu ani nebudeme nijak vracet. Reakcí partnera ale bylo rezolutní ne - prý to rozhodně nepřichází v úvahu a kdybych ho podvedla, tak by byl okamžitě konec. Pak ještě prohlásil, že o sebe v tomhle směru opravdu strach nemá, prý už si užil nezávazně dost, ale jak mě tak polouchá, tak se bojí o moji věrnost. No a dva dny (! ) pár dní po tom rozhovoru jsem zjistila tohle.

Teď jak o tom píšu, tak mi to připadá spíš směšný. Prý je pro něj nejdůležitější upřímnost a věrnost! Sice pořád vím, že ho mám  ráda, ale s tím, jak mi to všechno víc dochází a zapadá to do sebe. Už ani nevím, s čím vším mi vlastně lhal, když tohle ze sebe sypal jakoby nic a přitom nic z toho nebyla pravda.  

co mě zaujalo je zmínka, že jste kvůli své kamarádce brečel  a že nestojí za to, abyste se kvůli ní trápil…proč udržujete kontakt s někým, kdo za to nestojí, proč se kvůli ní trápíte a v jakém ohledu, když je to kamarádka a ženu byste neměnil, zamiloval jste se na první pohled. a udržujete to "kamarádství" 12 let a stýkáte se víceméně pravidelně. Vztah vylepšený sexem už bych asi kamarádstvím nenazvala zejména pokud graduje a je tam zamíchané ono "zamiloval jsem se, trápím se…"  Když budu drsná napíšu, že žena zajišťuje jistotu a "kamarádka" adrenalin…  předpokládám, že i kamarádka má nějaké vazby a vy jste pro ní také kamarád (nebo jeden z kamarádů. ) spíte s někým, koho označujete za zmetka… říkáte mu kamarád a udržue´´jete s ním dlouhodobý kontakt? to je oprvdu zvláštní varianta kompenzace a takovou jsem na mysli neměla…

člověk se nemá sám lámat, právě tak nemá lámat jin=ho, co nejde z tebe, není opravdové, přece nechceme hru a hráče… chceme věřit sobě… a chceme věřit těm okolo sebe, alespoň t, že jsou jací jsou… udělej si jasno v tom, co cítíš, řekni mu to, pokud ti řekne, že nejde o vztah sexuální, buď věř a nebo, polkud nejsi schopná a ochotná věřit, jdi odtud, protože by ses tala stíhačkou, konzrolorem, despotickým strážcem toho druhého a to je zlé pro obě strany.   JAk říkám, mnohdy ani nemusí jít při takovém kontaktu o sex,   život se skládá i z mnoha jiných věcí…  pokud bys ráda měla partnera jako "křečka v kleci" tak si musíš najít takového, kterému se v té kleci bude líbit… a zvaž, ajk by se to líbilo tobě v opačném gardu… klec, dotazy, nedůvěra - byť i neopodstatněná… důležitý moment pro uvažování o hodnotách…

Zdravím všechny. Mám dotaz. Je věrnost ve vztahu na prvním místě? Je to jediný faktor bytí a nebytí ve vztahu? To ostatní ve vztahu je samozřejmost? Je lepší věrný násilník nebo přestože nevěrný, tak milující partner? Je na vině vždy jen nevěrník? Odpovědi se nabízí samy. Svět není jen černý a bílý. Zažil jsem nevěru z obou stran. Důvody byly různé. A nyní zastávám názor, že je důležitější být pro partnera nejlepším a tím mít šanci, že budu jediným. Kdo chce být pro partnera jen jediným, málokdy toho skutečně dosáhne, pokud není sebekritický. A k problému, že neukončil okamžitě zmíněný paralelní vztah - měl důvod riskovat vztah a našel si jinou. Ale skončit to s ní není jako zhasnout světlo. Chce to odvahu, motivaci a takt.

     Na prvním místě to nevím, ale důležitá je. Spíš by se měli domluvit partneři spolu, ne? Třeba na sebe natrefí pár, kterým volnější vztah vyhovuje. Pro mne osobně to souvisí s morálkou, charakterem, ale určitě se najde houf oponentů, ktří si myslí, že to spolu nesouvisí°°°°°°°°°°

Chtěl jsem tím poukázat na to, jak se všude řeší nevěra, pouze nevěra a co s ní. Ale opravdu málokdy si dotyčný podvedený sám řekne "Muselo se to stát? Nemohl-a jsem tomu předejít? "

Ano, nevěra je špatná a velmi zřídka omluvitelná. Ale podle mého názoru je to pouze a jen důsledek a ne příčina!

Takže každý, kdo nevěru odsuzuje a nechce ji zažít nebo udělat, měl by se nejdřív snažit komunikovat a řešit příčinu problému, ze kterého by nevěra mohla vzejít.

Často jde o pouhé nedorozumění, nesnaha o komunikaci a dosažení kompromisu. A často se lidé mylně chovají tak, jako by měli partnera jistého, neodpoutatelného a vztah neochvějný.

A poslední postřeh - myslíte si, že je dobrá vizitka pro milenku-ce, ze které-ho chcete udělat partneku-ra, když ví a vidí, jak se dopouštíte nevěry a jaké triky a lži používáte? Kde je napsáno, že to nepoužijete v dalším vztahu? Stejně jako při lži - když někdo lže, nikde není zaručeno, že nemůže lhát všem.

  Jo tak pokud komunikují oba tak je to super, ale většinou to chce řešit pouze ten jeden°°°°°°°°°ten  podvedený°°°°°° a ten druhý zapírá, zapírá a zapírá°°°°

ta komunikace by měla asi přijít dřív a nejen to říkání, ale i to naslouchání a nejen verbálním projevům… povídání po už je utírání rozlitého mléka, mnohdy ne ani tak utírání jako nekonečné rozpatlávání… až je zasrané v podstatě všechno…  Jen pro JSirku - většinou může být nevěra důsledkem a příčina je jinde, ale ne vždy musí být nutně "na vině" partner, často to není o vině a nevině, ale o nesouladnosti… která zpočátku potlačována se s časem vyrýsuje v plné velikosti  a pak udělá své… takže upřímnost k sobě i k druhému od samoho začátku je nejlepší prevence, dost na tom, že i tak se změníme v průběhu let… Ostatně monogamnost není člověku jako biologickému druhu přirozené, je to společenská konvence vynucená okolnostmi, potřebou mít a vlastnit a potřebou "jistoty" a řekněme vědomí nějaké "vlastní ceny"  i když jedno každé je diskutabilní… takže mnohdy je to i boj něčeho uvnitř se společensky přijatým uzusem a pravidly … I Julii zmiňovaná "morálka" je jen společensky v danou dobu přijatá norma (v jiné době, jiné  zemepisné šířce, jiném společenském uskupení může být buď jiného významu nebo přímo protichůdná…  Takže i morální pravidla se mění s dobou a podmínkami…

   Psala jsem o své morálce, né o tvé°°°°°°° pro mne to bude vždy morální záležitost a společnost ať si dělá co chce.

Jednak je tam nadepsáno JEN PRO JSirku, tolik k úvodu a pak jsem nepsala o TVÉ nebo SVĚ morálce, ale obecně o tom, že morálka je společesnky přijatá normav dané oblasti, období a situaci… a že je v čase a prostoru proměnlivá… podle morálky minulého století jsme nemorální víceméně všichni…  Pozorněji číst, nebýt vztahovačná…  navíc se obávám, že v tpmhle případě opravdu nejde o Tebe a o společnost, ale o někoho úplně jiného …

prosím ještě o vysvětlení významu znaků za slovem tvé°°°°°°° nechápu ho… děkuji

tak teď už nerozumím tuplem…

    Sorry, tam bylo, ale smázla jsem to. Nemám náladu ani sílu.

Naprosto souhlasím, Megero…

Je velká škoda, že jsem neměl dnešní zkušenosti a vědění před 20 lety. Mrzí mne, že až na výjimky jde každý do vztahu bez jakýchkoliv rad od zkušenějších a ty zkušenosti si musí získat empiricky sám. Z toho pak logicky vyplývá, že pokud člověk nemá štěstí na partnera, což se rovná Jackpotu v loterii, pak je správná volba až nejdřív ta druhá.

Při získávání zkušeností v prvním vážném vztahu člověk nemá jinou možnost, než metodu pokus - omyl, přičemž omyl se nemaže, ale zůstává v paměti a dělá obrazně šmouhy na zážitcích a ovlivňuje celkový dojem ze vztahu.

Lidi dnes baží po bezchybnosti, dokonalosti a velmi kriticky odsuzují jakékoliv hříchy.

Nebýt nevěry, nepoznal bych, jak moc si vztahu vážím a co bych ztratil. A nebýt nevěry, nepoznal bych, jak moc rizika a nervů z prozrazení převažuje to málo hezké, kvůli čemu se to dělá.

Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE MicrosoftInternetExplorer4

/* Style Definitions */ table. MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin-top:0cm; mso-para-margin-right:0cm; mso-para-margin-bottom:10.0pt; mso-para-margin-left:0cm; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri", "sans-serif"; mso-ascii-font-familyalibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-familyalibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:"Times New Roman"; mso-bidi-theme-font:minor-bidi; mso-fareast-languageN-US;}

Pro Megeru: No ptáte se, čemu sám moc nerozumím. Když tu holku někomu popisuji, tak říkám, že jsem to nejhezčí a  zároveň nejhorší v životě zažil právě díky ní. Ta holka se narodila pro zábavu a má spousty ošklivých vlastností. Přesto všechno ji má rád a největší odměnou je, když ji můžu držet za ruku. Říkám si, že jsem díky ní okusil pravou lásku. No a je mi líto, že to nebylo s manželkou, která by si to zasloužila. Nedá se tomu však moc poroučet

Pro Julii: Když ono se osvědčilo  zapírat, zapírat a zapírat Dělá se to i ze strachu, aby člověk o partnera nepřišel.

Pro Lýdii: Píšeš, že se zachoval jako pokrytec. Jenže takhle by se zachovala asi většina chlapů. Každý chce tu svojí vlastnit, ale vedle si užít. Když vezmu z mého okolí dva, kteří nejvíce žárlí, tak oba z mých známých nejvíce zahýbají.  

    V tom případě ale nevíš co chceš a sedíš jedním zadkem na dvou židlích. Kašlu na tohle téma, já pro nevěru nemám omluvu°°°°°°°°°°°° 

nikdo se nenarodil "jen pro zábavu" to vy jste jí tak přijal, jako svou zábavu, ano, nulové společné povinnosti, schůzky, časově dostatečně vzdálené, žádné závazky, adrenalin, vzrůšo. pak samosebou "to dobré i to špatné" je změna, obohacení, zajištuje to rozvíření stereotypů, které jsou doma a v podstatě je fakt, že váš vztah k manželce to asi opravdu neohrožuje, protože tahle slečna nemůže zajistit Váš denní komfort, očekávaný od manželky. NA druhou stranu manželka Vám po 20 letech takové vzrůšo v tom pozitivním smyslu asi neskytnout nedokáže, ne pro svou neschopnost, ale prostě to vyplývá ze situace a způsobu života.

Pro Megeru: No myslím, že to nazáváte správnými názvy. Jen si pořád myslím, že jsou holky více pro život a holky více pro zábavu. Já tu svojí lásku měl vždcky za princeznu, která bydlí na zámku. Byl jsem u ní doma a zjistil, že snad nikdy neuklízela. V první chvíli jsem to nemohl pochopit, ale…