Téma: Jak dlouho mám odpouštět, co dělám špatně?

Abych řekla pravdu… jediné co k tomu můžu říct je. sladká nevědomost. sliby ani jednoho z vás nic neznamenají a z principu jsem proti tomu, aby člověk sliboval něco co není schopen dodržet.

A nejsi až moc hodný?

Ženské přitahujou grázlové. Já se taky snažil a myslel jsem, že dělám dobře, ale nebylo tomu tak. Teď si dávám  bacha, vařím tak 2x do měsíce, moc se nesnažím uklízet, dělám jen "chlapské" věci. I když je to trochu  složité, protože mám tendenci ženu  skoro na rukou nosit a domácí práce mi nevadí, tak držím "lajnu"

Musí se najít nějaká rovnováha.

Tady jste už v tom zamotaní. Asi bych měl taky tendenci slídit, protože by mě to žralo. Ale co dál… Nic mě zatím nenapadá.

Kolik je ženě let? Neuteklo jí něco?

Mitso, tak kromě toho, že mě grázové fakt nikdy nepřitahovali, si asi Vy - ti "hodní", jak říkáš, musíte najít takovou, která si toho bude vážit. Ne, není to chlubení, ale já si nejen toho, co tu popisuješ, vždy vážila, nezneužívala (mě by  to teda ani nenapadlo, natož se tak chovat) toho apod, ale naopak ho chválila i se s ním / tím, jak se chová (bylo toho víc), ostatním "chlubila" (pravda - i proto, že ani po té, co to slyšel, nezačal chodit s nosánkem nahoře, ano, mluvím teď o svém ex, kterému sice pak "hráblo" jinak, ale o tom teď řeč není), vč. toho, že on zas nezneužívá mé velkorysosti a tolerance. Partnerství  holt musí být vyvážené…

A jinak i mne napadlo, Béďo, proč na tom manželství tak lpíš - asi ji máš prostě a jednoduše stále rád, nebo ne?  

Mmch - ptal ses jí někdy přímo, CO jí chybí…?

Ve všem s tebou souhasím. alek kdyby byl život a člověk tak "jednoduchý"…

A ptal jsem se …??? Mluvili jsme o tom co se stalo a dělo a řekla mi, že o NIC nejde, že se NIC neděje, že to byl JEN únik ze starostí s financema…pak to byl jen flirt…ze stejného důvodu…

Takže z toho vyplývá že "vztahově" nic. ale kde je pravda…??

Do teď mi stokrát denně napíše, řekne. že mě šíleně moc miluje, zbožňuje, že jsem jediný, strašně se ji stýská, potřebuje obejmout, být se mnou u mě v náručí… chce abych si ji znovu vzal a měli jsme další miminko, …

 A proč to chci "urovnat"…miluju ji i naši prdelinku…je úžasná…( a to mám třetí úžasnou takže vím o čem mluvím… )…

Díky…

No až moc hodný…taky si to říkám a ne jen já…ale máš to v tomhle podobný, tak víš… .

A s těmá "grázlama" máš pravdu…ono ot je většinou tak, že každý chce opak toho co má.

Je jí 32. a ymslím, že neuteklo. vlastně se kvůli mě rozvedla ( po roce ) a ode mě prý dostala všechno po čem toužila…rodinu, děťátko, …jsem její životní láska …říká.

Díky…

No jo, ona moc stabilně nevypadá, kvůli tobě se rozvedla a " dostala" rodinu, všechno, tak to je možná její způsob, jak si něco opatřit. Ve vší úctě, jasně vymez hranice, řekni, že o tom víš a pokud jí to za to stojí, ať si ještě jednou zariskuje. Pokud to udělá, je nezodpovědná a poohlídnout se někde jinde, je nejlepší volba.

Béďo, to je ten tvůj příběh, podobný mému, akorát viděn z druhé strany?? No musím napsat, že je to nezáviděníhodná situace :-/ Musím se opravdu hodně snažit, abych vše ututlala a aby nevznikly takovéto problémy a navíc bych nechtěla aby se manžel trápil! Pá

Sexando

Jo podobný…ale přeju Ti, Vám, aby to končilo "jen" to podobou a NE tam, kde jsme teď my…

A proč by si chtěl to manželství udržet?  

Asi to bude tím, že ji miluju.

No to úplně nevím promiň, ale jsi blbej (ve smyslu:hodnej až blbej) milovat podle mi vypadá trochu jinak. Oba jste jak navedený! Je to jen zvyk, že s ní jsi. Nějaký vzpomínky, že to kdys bylo krásné a trochu strach z toho co bude bez ní. Odpustíš jí každý její poblázněný chování jen aby Ti neutekla a věřím, že vždy ji to odpouštíš "tentokrát naposledy" Ona z Tebe má jen legraci - postaráš se o dítě, doma taky makáš, prachy nosíš, a když je potřeba hodí se na Tebe problémy které "nějak" vznikly.

Teď by se musela starat ona, tak Tě přivolá a…

Jsi jak poslušnej pejsek bo cvičená opička! Začni mít rád sebe a zkus žít žívot který se bude líbit taky Tobě a uvidíš jak Tě udajná "zamilovanost" přejde.

Jsem rozvedená už pár let a s odstupem času jsem zjistila, že velmi šťastně!

Nechci Tě nijak urazit ani nic podobného, jen je to můj názor.

Ahoj, vzhledem k mému věku nevím, jestli je úplně vhodné, abych se nějak vyjadřovala, ale stejně to zkusím.

Můj názor je asi dost zaujatý, moji rodiče se rozvedli kvůli otcově nevěře (resp. neochotě uznat chybu a tím, že chtěl aby to tak fungovalo dál a doma měl klid, myslel si, že se mu všechno přizpůsobí atd atd. ). Zmiňuju se o tom kvůli tom, že mi příjde přístup tvojí ženy hodně podobný.

1)

První věc, co mě zarazila je, že mi nepříjde, že by se tvá bývalá žena nějak extra nepřetrhla co se starosti  o tebe a rodinu týče. Já jsem z domova prostě zvyklá, že muž příjde z práce, má doma uvařeno (a ne nějaký ohřívačky, ale plnohodnotný teplý jídlo, který uvařila manželka po tom, co se vrátila z práce), teplo, uklizeno, milo…

Nevím, jak to máte mezi sebou s financemi- myslím tím, kdo vydělává víc, dalo by se potom pochopit, proč jsi svou ženu v její úloze tak ochotně (teda kromě lásky k rodině) zastával- pokud třeba zůstávala dýl v práci- KVŮLI PRÁCI(!!! ).

2)

ženě by v první řadě mělo jít o její dítě, o to, aby vyrůstalo v harmonickém prostředí,  aby se mu dostatečně věnovala- přesně to mě napadlo v tý chvíli, kde jela "nakupovat"

3)

řešila jenom sebe a čekala, že ty budeš ten hodný (a to asi jsi), co jí se vším pomůže, protože ona je "unavená" a "nesvá", že budeš ohleduplný a chápající

4) 

to, že ti několikrát slíbí, že s tím přestane apotom to zase udělá svědčí o tom, že si z tebe fakt nic nedělá a myslí si, že to ona je ta, co si může dělat co chce a vždy jí to projde

5) absenci sexu nevydýchá moc mužů- asi tě měla fakt hoooodně jstého, když si tě nesnažila "pojistit" apoň tímhle; kdyby cungovalo aspoň tohle, chápala bych, že o ní pořád ještě stojíš (když pominu lásku teda)

takže asi takhle: 

-ta osoba, doufám, že jí nesoudím moc přísně, očividně není dostatečně zralá na jakýkoli závazný vztah

-to, že má cose týče svýho svědomí a vašeho vztahu takovej škraloup a nesnažila se to smazat nějakým zavděčováním se, je skutečně až k vzteku (teda bylo by mi k vzteku být chlap, v případě nevěry bych falt čekala, že bude dělat všechno možný, abych byl spokojený a nehleda, kde by byl problém)

-asi má potřebu cítit nad sebou nadvládu- on ten druhej chlap asi umí udělat, že je velkej šéf… prostě možná má potřebu toho, aby s ní chlap "praštil o zeď"

- je zarážející, co jí dělá starosti ohledně bývalých přítelkyň, nevím, jeslti to víc svědší o její inteligenci nebo charakteru

- ani po rozvodu neví, co chce a pořád tě tahá do SVÝCH problémů- OK, máte spolu dítě, ale tebe její život může zajímat třeba jenom po to, co vašeho předškoláka ovlivňuje, ona ti klidně může být putna

asi takhle: vím, že jí máš rád, ale v podstatě bys mohl mít mladší, možná hezčí a vhodnější partnerku, která by si tě hýčkala a vážila si toho, že máš o ni a o rodinu zájem

možná jsi jí prostě měl dát najevo, kdo to u vás doma vede (nebo se do tý role aspoň na chvíli postavit)…

ona se pravděpodobně nezmění, tak začni žít vlastní život, uvidíš, bude to fajn

držím palce a jsem ráda, že chlapi, co se staraj, ještě jsou, třeba jednou taky jednoho takovýho potkám a klapne nám to spolu, protože ať už jsem jakýkoli šídlo a občas je to se mnou těžké, věř mi, že chalpa jako ty bych vyvažovala zlatem

Katko,

no mladá jsi, ale myslím, že jsi to trefila dost přesně…

A s tou nadvládou a podobně. já nejsem tip, kterej to umí…jak někdo psal…jsem takovej hodnej blb. co je, asi naivně, přesvědčen, že to jde po dobrém bez křiku, urážek nebo psychického natož fyzického "ovládání" druhého. že to jde na základě lásky, vzájemné tolerance a úcty, .

Jinak díky za "kompliment" …mooooc zahřeje…

A taky díky VŠEM za názory…ať sjou jakékoli…

P. S. Jen mě trochu "překvapilo" že jste se skoro nikdo nezaobíral tím co jsem dělal já. "SLEDOVÁNÍ"…

krásný den všem

To mě taky u některých překvapilo.

Dnes jsem prakticky náhodou narazil na toto téma… vím, že už docela pozdě.

Každopádně by mě, Béďo, zajímalo, jak se situace po třech měsících posunula.

Já jsem totiž taky stejný typ chlapa jako ty. Pro někoho možná slaboch, pro jiného snílek. Marné je to soudit, člověk se až tak moc nepředělá.

Bohužel my docela dost sneseme. Máme nějak posunutý práh v přijímání a vnímání druhých.

Možná si myslíme, že to tomu druhému jednou dojde, jak jsme spolehliví,  vytrvalí a věrní. Ale mám spíš takový pocit, že ten druhý na tom naopak staví a nechce tuto výsadu ztratit. Nás pak drží v neustálé ilizi a možná i naději. Je to ale jeho taktika, ne láska!

Já sám jsem zjistil, že kořeny sahají až do mého dětství. Moc lásky a pozornosti jsem od svých rodičů nedostal. Do dneška trpím obrovským deficitem lásky a přijetí. Jsem taky dost nedůvěřivý.

To pak vytváří velmi pokřivenou touhu po lásce a přijetí od druhých. Člověk pak velmi snadno přilne k druhému, aniž by dobře zvažoval, jestli se k němu opravdu hodí. Je tak trochu vděčný za vztah. Ale vztah musí být postaven především na oboustranné lásce, otevřenosti, upřímnosti a důvěře.

Ty jsi jednoznačně o důvěru k partnetrce přišel. Já mám za sebou podobnou zkušenost.

Nechci Ti radit, zda jí máš opustit, nebo ne. Ale z vlastní zkušenosti Ti říkám: zaměř se sám na sebe. Nemyslím tím nějaký egoismus, ale spíše si jasně vymezit své cíle a vlastní důstojnost. Nemá smysl se někomu podbízet, nebo se před ním ponižovat.

Taky jsem partnerku různě sledoval a zjistil prakticky všechno. Ale co potom?

Žít v sebetrýznící naději, že ona se změní a bude Tě mít ráda? To by musela naprosto jasně a spolehlivě zabojovat o důvěru, kterou Ti vzala. To je hodně těžké.

Ona jasně ví nejlíp, jak je na tom a jak Ti mublížila. Podle mě je naopak na tahu ona. Navrhuji Ti, abys jí nedával tak velké jistoty. Uvidíš, jak se zachová. I Ty sám si přece zasloužíš pozornost a podporu. Nech ji, ať Tě o tom přesvědčí. A když ne? Nečekal bych věčně.

Odpusť jí všechno! Hlavně se netrap. Je to velmi těžké.

Odpustit nelze hned a na povel. Odpuštění je především rozhodnutí přijmout věci takové, jaké jsou, bez ohledu, jak se ten druhý zachová. To by Ti mělo postupně přinést pokoj. Nebudeš už potřebovat žádné sledování.

Odpustit taky neznamená vrátit se do starých kolejí. Pochop, že i Ty si zasloužíš důstojnost a ne trápení a nervy z toho, kde zas ona běhá. Je nezdravé být na svém partnerovi závislý. To už není láska, ale spoutanost.

Hezky se to říká, ani já nemám ještě vyhráno. Mám za sebou odpuštění a pomalu zvažuji, jak se postavit na vlastní nohy.

A co na to děti, jak to vnímají?