Téma: Chorobná žárlivost - přítel mi vůbec nevěří a říká divné věci bez důvodu

Takové žárlení vztahu neprospívá, znám to dobře. Manželovi, protože začátky našeho vztahu byly obdobné, jsem prostě řekla, že tedy jo, ať tak klidně dál pokračuje, když si to přeje, tak si někoho najdu. Když měl řeči, kde jsem byla a s kým, tak jsem prostě řekla, že s milencem. A co bylo to dobrý? Jo, jo bylo, to víš deset chlapů, užila jsem si to. Co se týkalo jeho, tak jsem mu to oplácela naprosto stejně a když se ptal, jak jsem na to přišla, že on přece ani náhodou nikoho nemá, proč se tak ptám... tak jsem odpověděla, že přesně dělá tohle on mě. No zkrátka a tak dál a  podobné bláboly, až časem pochopil, že tudy cesta nevede.

Přestala jsem mu vysvětlovat, že nikoho nemám, ale naopak jsem si přisadila..samozřejmě po chvilce pochopil, že je to lež, ale ten červík hlodal. A čím míň se do mě obouval, tím míň já měla důvod mu něco takového říkat. No a dneska je víceméně klid.

Občas ho to chytne, tak dám klasickou odpověď a to ho zarazí.

Takže si můžeš vybrat, žárlivec v podstatě vždycky tuhle vlastnost bude mít, tak se naučíš s ním tu hru hrát, tak, aby se to postupně zmírnilo a nebo prostě půjdeš o dům dál.

Milá Ni-kolko, to co žádáš, ti už zodpověděla Veselka. Dovolím si jen napsat pár větiček, jak pozoruji žárlivost u lidí. Když se vyrovnaný a rozumný člověk nad žárlivostí pozastaví, jistě se nad ní pousměje. Ale pro nevyrovnaného člověka nebo člověka, který se bojí, že o toho druhého přijde, může být žárlivost problematická "nemoc" (dle mého názoru). Každý člověk ale smýšlí jinak a pro každého je problématika žárlivosti rozdílná. Někdo by si myslel, že žárlivý vůbec není a najednou vznikne situace, kdy se v jeho mozku něco sepne a začne žárlit ne svého partnera (méně či více). Je to vlastnost, která se pak težko "ztrácí". Domnívám se, že žárlivost není ani tak vlastnost jako spíše zkušenost. Každý začne žárlit minimálně třeba pouze jen v myšlence nebo extrémně svými činy u každého partnera a v každé jiné situaci rozdílně. Domnívám se, že je to jakási reakce na situaci v blízkém okolí a v tom okoamžiku se človek, pokud má sebereflexní vlastnosti, může opravdu poznávat - pozná, čeho je schopen (v pozditivním i negativním smyslu), samozřejmě, pokud je schopen to posoudit s nadhledem i sebekriticky.

Ve vztahu je určitě dobré si tyto věci vyjasnit, pokud člověk zjistí, že dokáže být žárlivý nebo že ten druhý žárlí, je to jakési "nachlazení" ve vztahu - není to nic na co by se muselo umřít, ale taky to nění uplně zdravý vztah. Jak se říkává - žárlit se zdravím rozumem a ve zdravé míře je vztahu spíše prospěšné, ale nesmí se to přehánět!

Jak už jsem uvedl, je dobré si to vyjasnit. Pro mě osobně, když bych začínal mít podezření, tak už vím, že je něco špatně a byl bych natolik upřímný, abych si to s tím druhým vysvětlil a on mé "pochybení" či pochybování vyvrátil, pokud jsou oba partneři rozumní, jen se pak nad tím pousmějí. Pokud je to však již vážné a dochází k vyčítání, za mě bych tomu dal ráznou stopku, protože bych pociťoval, že je ta láska nemocná a napadána virem "žárlivost". No a jak ji léčit? Když mi na tom záleží, určitě problém neodsouvám. Je potřeba si vyjasnit a připravit se na to, že ten druhý nemusí být na stejné úrovni a není připraven přijmout rázné a jasné stanovisko, protože jeho racionální smýšlení kalí emoce.Takže žárlivost řešit v okamžiku, kdy můžete oba racionálně uvažovat. Když jste si tím oba jistí, pak si myslím, že je vhodné to řešit. A jak? to už záleží na vás obou. Může být možná problém s tím, že žarlivý partner je už ve stavu, kdy má problém věřit, že mu říkáte pravdu a nemusí být pro něj jednoduché tu důvěřivost v sobě navrátit. Bohužel je to ta s prominutím nejblbější situace. ale také se dá vylečít. je s tím ale hodně práce a musejí chtít oba. Tzn. jeden musí umět přesvědčit a druhý se musí nechat přesvědčit. Musí to být ale vše založeno na čisté pravdě, protože každý člověk, jak už jsem psal může začít žárlit z různě silných důvodů a v různých situacích.

Zavěrem bych asi řekl jen to, že jsem takovou situaci taky zažil a poučil se z ní. Nedokázal jsem sice vysvětlit, že bývalá partnerka žárlí zbytečně, ale dokázal jsem pochopit, že je potřeba se o to starat a řešit to co nejdříve, protože to může překročit tu mez, kdy si člověk myslí, že toho druhého může vlastnit a v okamžiku, kdy se tohoto stavu dosáhne je to s žárlivostí smrtelná kombinace pro samotný vztah, ten pak zpravidla umře.

O žárlivost se dovzíš něco tady. A jak léčit a vyléčit žárlivost pak tady.

Nezávidím Ti - bude to chcít trpělivost a možná to bude marné. Protože ale píšeš, že jsi ve vztahu spokojená (já bych kvůli žárliveckým výpadům nebyl), tak Ti fandím, ať to dobře dopadne.

Nikolko, přeji Ti pevné nervy. Můj vztah se žárlivcem bohužel nedopadl dobře... Rozchod byl moc bolavý, protože já ho taky milovala, ale jeho žárlivé výpady se nedaly snášet. Nedůvěra je šílená věc a já si připadala tak trapně, když jsem si představila sebe v jeho očích - jako coura, která dá každému. To chceš? Chceš, aby takto o Tobě přemýšlel? Neblázni. Taková nejsi a víš to sama. Až najdeš někoho, v jehož očích budeš nejúžasnější stvoření na zemi, o kterém v žádném případě nechce pochybovat, tak tomu se pak bude dát říkat vyrovnaný vztah. Já vím, není to vždycky tak ideální. Důležitá je ale spokojenost, musí to prostě stát za to, pokud hodláš ustupovat. Držím Ti pěsti.

Ahoj, souhlasím s tím co napsala Bianca. Já teď prožívám to samé, odcházím od přítele, který je chorobně žárlivý. On to nepřizná, ale pak mi jen dokazuje, co si o mě myslí... A pořád dokola jen ustupovat a nechat se obviňovat? Co bychom z takového vztahu měly? Jsem s přítelem 2 a půl roku a už na to nemám nervy, protože tyhle jeho výlevy jsou čím dál častější... Není to lehké se prostě sbalit a jít, ale ber

Ahoj,

prosím o radu, protože fakt už nevím co mám dělat. Přítel mě pořád podezřívá že ho podvádím, pořád dokola poslouchám řeči typu: běž si za tím svým a jaký to s nim bylo, hledas kontakty vid,  apod. Přitom nemá sebemenší důvod si to myslet a i když mu pořád říkám, že nemám důvod k tomu ho podvádět a že to nedělám a blabla nevěří mi.

Jenom se mu hodinku neozvu a už je oheň na střeše a už se za ním nemám vracet, protože mám někoho lepšího. Já už vážně nevím co dál dělat. Už sem mu řekla ať mě teda nechá být, že když mi nevěří tak s ním být nechci, na to byla jeho odpověď, že teda fajn a ať jsem s "ním" šťastná. Prosím co byste dělali? Já jsem jinak v tom vztahu naprosto spokojená, ale takovýhle řečiuž má téměř každý týden. Spíš bych chtěla slyšet nějakou radu jak ho posadit na zadek, aby si to už ke mě nedovolil a ne abych se na něj vykašlala. Díky

Taková rada, obávám se, není. je li to patologický žárlivec, je lépe se mu vyhnout, pokud se tedy nechce léčit a léčí se to obtížně.

Jsem zmatená. Ten samý dotaz  (klikni) byl vložen na jiné poradně, ale již 17.2.2011.  Tak nevím, zda-li se ptáš na to samé a po tolika letech opět Ty, nebo to sem někdo jen tak zkopíroval? Věk totiž nesouhlasí a vůbec mi to přijde po tolika letech zvláštní = se ptát na jedno a to samé, beze změny a po více než 4 letech?

Jsem na tom podobne a take prosim o radu

Určitě Vás nepotěšín, ale na to asi žádná rada není, neboť žárlivost je nemoc, která se od běžných problémů nedá léčit. Bude to jenom horší, on zlomí Vás, ale nopak to nevidím

Já bych samotému žárlivci nevěřila. A to z důvodů tohoto pravidla: podle sebe, soudím tebe…   asi víš jak to myslím.   kdo ví, co dělá v práci nebo ve škole s děvčaty on.