Téma: Chorobná žárlivost - přítel mi dal poslední šanci

Chorobná žárlivost je nemoc. Takže doporučuji léčbu. Ale ve tvém věku to bude spíše něco jiného.

Skutečně psychologové doporučují u chorobně žárlivých lidí sezení u nich. Takže sorbonos má pravdu ... i toto je řešení.

myslim ze ne bohuzel jsem se mockrat spalila a mam 5 letou ceru a budu rada kdyz se toho zbavim samotny se mi to neliby

naucit se duverovat jestli te nekdo podvede tak nebude zalezet na tom jestli budes zarlit nebo ne 
 

Je hezké, že si uvědomuješ svůj problém a hodláš s tím něco dělat. Bohužel nejde to tak snadno, když ti někdo řekne, tak prostě nežárli, no, tak to moc nepomůže. Tyto pocity jsou hluboce zakořeneny v člověku, často mají příčinu daleko v minulosti, když jsme to ještě nevnímali (klidně to mohlo vzniknout i v pár měsících života). Nějaká událost se stala, a jelikož dítěti nezbývá nic jiného než to potlačit nebo zapomenout, aby mohlo fungovat dále... Proto je potřeba vyhledat psychologa, nebo jiného terapeuta, který pomocí různých metod odhalí příčinu/y. Doporučovala bych ti kineziologii - aplikuje se při plném vědomí člověka a pracuje to s reakcemi těla na události (neptej se, jak to přesně funguje :D ). Mně tato metoda pomohla vyřešit taky jeden vážný psychický blok. Počítej ale s tím, že se pár měsíců po vyřešení jednoho bloku mohou objevit další. Ale to je jen dobře, teda není to úplně dobře, ale je lepší, když se tělo vyčistí (asi jako když chodíš na velkou a malou :D )
Nebo bys mohla zkusit hypnózu, ale s tou zkušenosti nemám, ale pomohla už vyřešit mnoho potíží. Přeju ti hodně štěstí do života, a nezoufej, pokud se ti to nespraví za 3 dny. Vytrvej, a věř :) ono se to samo nějak vyvrbí. Možná si časem uvědomíš, že není třeba tolik žárlit - začneš si sebe víc vážit a budeš šťastnější :)

Co dělat? Vzpamatovat se a nežárlit?

Důležité je jestli máš důvod žárlit na daného přítele. Pokud se ti žárlivá intuice v jeho případě už někdy potvrdila jako správná, je na něm, aby získal zpět tvou důvěru, a rozhodně není tvoje chyba, že mu nevěříš. Pokud ale seká dobrotu, zkus si představit že jsi v jeho kůži - že by on žárlivě reagoval ve stejných situacích jako ty. Možná ti pak dojde že je tvoje chování vlastně směšné a jen ho zbytečně uráží.

A co kdybys nám popsala situace, kdy Tě přemůže žárlivost? Kdo ji nazval chorobnou? Já jen jestli se nepatláš v nesmyslu. Jestli se třeba nedržíš zuby nehty přítele, kterého by každá jiná kopla do zadku.

Tak, tak. Ona totiž chorobná žárlivost je dle Dr. Plzáka neslučitelná se vztahem. Stejně jako alkoholismus, lenost, hráčství. Takže možná nám popiš, kdy žárlíš.

Taky mám přítele, který je chorobně žárlivý a už mi to vážně leze krkem. Nevím jestli má blok z dětství, ale jeho taťka je stejný případ, je možné, že je žárlivost dědičná?
Když se podívám na tchýni, jak je z toho nešťastná i po tolika letech manželství a dětech a tchána to pořád nepřešlo, tak se kolikrát zamýšlím nad tím, jestli ten vztah neukončit, protože takhle dopadnout opravdu nechci. Mimochodem ani přítel ani jeho taťka nemá důvod k takové žárlivosti. Jenom když jdeme s kamarádkou vyvenčit pejsky, tak má plnou pusu keců, "no jenom jestli je to Terka, a bylas tam doopravdy jenom s ňou?" takhle to moc nevyzní,a le jakej k tomu nahodí tón,to je vždycky na ranu. Jinky když jdu s kamarádkou na limču si sednout do hospody a potkáme tam jejího bráchy s přítelkyní tak je to horší, protože už je tam nějakej kluk, je uplně jedno jestli je zadanej nebo úplně ošklivej, tak už jsou to mnohem horší řeči. Pořád ho ujišťuju, že nikoho jinýho nechci ani nemám, ale je to zbytečný, pořád si myslí svoje...je fakt, že si to uvědomuje, vidí to u taťky, ale říká, že to neumí ovlivnit. Přitom je to pěknej kluk, takže mindrák určitě nemá, mohl by mít holek kolik by chtěl. Navíc, není to zrovna nejvěrnější typ. Neříkám, že by pořád někoho měl, ale byli situace. Takže si myslím, že mě vidí jako odraz sebe a bojí se, že bych mu udělala to co on mě. 
Takže žárlivost žádná sláva a jestli žárlíš, tak jak ten můj, tak s tím něco dělej není to nic příjemnýho. Ale držim pěsti ať to jde. Doufám, že u nás se to taky zlepší.  

Ono se to pak ještě zhoršuje, to je asi nejhrší lidská vlastnost, a pokud jeden druhému nevěří a ani nechce věřit, vztah nemám na čem zakládat, a pak to bolí oba čím déle se Ty muka protahují....