Téma: Byla jsem příteli nevěrná, máme před svatbou

    Osobně bych si tu svatbu rozmyslela. Přítel neumí pohladit a přesto si jej bereš. Když pominu tu nevěru, protože to je taky docela síla. Já tedy taky nebyla svatoušek, chodila i s dvěma zároveň, ale poslednímu jsem nezahla ani před svatbou ani po. Sakra tak máš svědomí, ne? Jak se mu chceš podívat do očí a v hlavě mít toto?  Pro mne je jediná cesta přiznat se a čekat. Za chyby se platí.

Svědomí mám, do očí se mu nemůžu podívat už ted, když se přiznám ublížím mu a to nechci.

  Ublížit mu nechceš a přesto jsi mu byla nevěrná? Není to náhodou tak, že nechceš ublížit hlavně sobě?  Jsem zásadně proti nevěře. Nevěra je podvod na toho druhého. Není na ní nic čím by se dala omluvit. Když srazíš chodce, který Ti do vozovky skočí, tak s tím nic neuděláš, čas se počítá na setiny. Ale čas mezi flirtem a sundáním kalhotek se dá měřit na dny, hodiny....Nezlob se, ale já to vidím takhle.

Ahoj Marki. Spíš bych si položila otázku, co s tou touhou? Poznala jsi něco, co Ti už chybí u přítele? Teď máš zmatek v citech a touhách. Nebudu soudit, že jsi byla nevěrná - to nechám na Tobě. Ty musíš vědět, co Tě k tomu vedlo a 2x, a co když Tě to bude lákat ještě? Hm? To, že to neřekneš příteli, aby jsi mu neublížila, je jedna věc, ale jestli to neublíží nakonec oběma, když už to není ono a vezmete se? Rozum nebo cit? Aby jsi si ho nevzala spíš z rozumu a přitom netoužila po něčem jiném. To bych zvážila. Ovšem vztah s ženatým s dětmi - za sebe říkám ne, je nevěrný teď, bude znova - kdyby jsi s ním čistě teoreticky někdy byla. Já bych si spíš udělala obecně pořádek v sobě, v citech, touhách, přáních, co od vztahu očekáváš atd. Zvážit všechna pro a proti. A podle toho bych se rozhodla, nejen o svatbě, ale o pokračování vztahu s přítelem vůbec.

Nemiluješ ho, je Ti ho jen líto a možná se Ti nechce něco měnit...tohle rozhodně není důvod ke svatbě. Nejsi věrná už teď, nebudeš ani po ní. Najdi si takového, který Ti bude stát za věrnost, za lásku a bez pochybností. Možná to zní tvrdě, ale neodsuzuju Tě, jen píšu, co bude z mého pohledu pro Tebe i pro Tvého přítele nejlepší.

Bolí mě pomyšlení na to že bych o přítele měla přijít, není dokonalý, ale má mě rád. Zároveň mě bolí to co jsem udělala, nevím jestli budu schopná si ho po tom vzít. Jsem husa, to já všechno vím, jen nevím co ted. Přála bych si abych mohla a uměla žít ze dne na den...jenže to já neumím.

Pořád píšeš  - má mě rád...ale ani slůvko o tom, že Ty.....

Teď jsem to zrovna chtěla ještě dodat Barčo.

Myslím, že Barča to vystihla celkem přesně. Na těchto základech bych manželství nestavěla - už nejsou pevné.

 Ty brďo... Ahoj Marki. Ujela jsi, protože jsi hledala u jiného to, co ti u přítele chybělo. Umí pohladit... Tvůj přítel už tohle nedělá... Promiň- máte teprve před svatbou, máte celý společný život před sebou a už na jeho začátku ve vztahu trhlinu v podobě nedostatku "péče" ze strany tvého nastávajícího. To je ale vážný nedostatek. Pozornost svému partnerovi, partnerce si lidé, kteří se opravdu milují projevují celý život. U vás to vypadá, jakoby jste spolu byli už minimálně 40let...
Tak a teď k tomu staršímu kohoutkovi, který tě má jen jako matračku na vyskákání... Imponuje mu, že jsi mladší. Takových je spousta kamarádko... Určitě by neopustil ženu kvůli tebe. A pokud ano, počítej s tím, že jednou by tě podváděl s jinou. Jak se asi bude cítit jeho žena, kdyby to náhodou zjistila? Myslím, že by ji to hodně ublížilo. Stačí?
Rozhodně bych si promluvila s partnerem o tom, že ti chybí jeho pozornost atd. Rozhodně! Možná ho to trkne a přijdete na to, kde je u vás zakopaný pes. Nic víc k tomu nemám, nechám na ostatních.
Jo a ještě něco. Přeji ti hodně štěstí v životě a na druhé straně, pokud zůstanete s partnerem spolu, nebo to bude nějaký jiný, přeji ti taky, aby tě v budoucnu podváděl s jinou, jakou to teď děláte vy s tím ženáčem, abys poznala, jak bolí zrada...  Vyzrálý člověk neřeší problém skokem do náruče jiného...
Měj se!

Vím jak bolí zrada, měla jsem partnera co mě podváděl a vím, že je to hnus.Proto se ted trápím. Co se týče jestli já svého přítele miluju, myslím že ano. Promluvili jsme si řekla jsem mu, že nevím jestli si ho mám vzít, protože mi chybí v našem vztahu určité věci, on řekl, že ho to mrzí a že to napraví.Ano cítím se hrozně, a neumím si představit, že bych měla stát před oltářem a slibovat mu něco co už jsem dávno porušila, ale taky si neumím představit život bez něj.

Ahoj, tak tu svadbu odložte no, .. Jsi ještě mladá. Nebo on nechce nic odkládat a tlačí na Tebe? Tak stejně, řekni ať se nezlobí, že cítíš / podle pravdy / třeba i zmatek a tlak a že chceš /opět nejprve si rozmysli co chceš/ a o té nevěře nemluv. Na to jsou dva. On ten ženáč taky není bez viny a my ženský, darmo povídat. Trošku nás pochválí, přiopije, zalže a už se vezeme na vlnách své fantazie. Kolik je Tvému snoubenci? A byli jste zasnoubeni? Víš aby jste měli čas na rozmyšlenou. Já myslím, že opravdu nejsi vina jen Ty. Jenz 50% přinejmenším.

Snoubenci je 25 je mladší o rok a půl, svatbu chce strašně se na ní těší.Jo byly jsme dva, to máš pravdu, taky máš pravdu že stačí říct to co doma neslýcháš a trocha chemie a je to.Děkuji za radu, svatbu odložím, jestli se s tím nevyrovná možná budu litovat, ale nepoznám to dokud něco neudělám.

Uvažuji, uvažuji, když on dobrý partner se dnes dost těžko hledá a abys kvůli jednohu selhání z mladické nerozvážnosti nezůstala sama. Zvažovala bych. Já teda svého chlapa milovala a on mne celý život stejně podváděl a přesto mne vždycky ukecal, .... a tak ukecával i ty jiné. Já nevím, nesoudím tě, stalo se a ty toho lituješ. Já bych mu o té nevěřev žádném případě neřekla, bude to mezi vámii ležet jako balvan a on ti nebude důvěřovat i když už nikdy nic neuděláš., Stačí, že tě to mrzí a možná že to pro tebe bude naopak poučení a už to vícekrát neuděláš. Pořád si myslím, že jsi to udělala PŘED svatbou, že ještě nejsi jeho žena a že horší by to bylo po svatbě. Ne, já bych to nebrala tak tragicky, vím, že chlapi dokáží přemlouvat, chválit, svádět, laskat, mají to prostě tak naprogramované a mladé , nezkušené děvče, což ty jednoznačně jsi podlehne. Moje rada zní, nic mu neříkej, to by váš vztah jednoznačně narušilo, ale hned si jej neber počkej jak se váš vztah bude vyvíjet a hlavně se kvůli tomu nemusíš hroutit, život jde dál a třeba, já si to aspoň myslím, tě to poučilo. Chlapům cizím nevěř a na ženaté s dětmi se radši ani moc nedívej. Přeju ti aby vše dobře dopadlo. žIVOT MNE NAUČIL ODPOUŠTĚT, V MLÁDÍ JSEM SI MYSLELA, ŽE BYCH NIKDY NEDOKÁZALA ODPUSTIT A DOKÁZALA JSEM TO. Nejsem pro nevěru naopak, chtěla jsem vztah až do smrti, ale nebyl takový, , , , nakonec utekl, ale to přišla mladá, krásná, to já už nebyla, .... ale u vás je to jiné. Hodně o partnerovi uvažuj, zvaž jeho klady a zápory, ono i rozum je důležitý, není to jen o emocích.

Je těžké na to zapomenout a ještě těžší odpustit sama sobě! Myslím si, že kdybych svého přítele nemilovala, tak mě to tak strašně netrápí. Toho druhého ovšem ze života nemůžu vymazat je to soused, budu muset bojovat.mám čas ještě půl roku, ale chci to vyřešit co nejdřív at už můžu zase žít a ne jen přežívat a trápit se. Protože když se trápím já tak se trápí i můj přítel.

Tak on je ještě k tomu soused? Promiň, ale jak se chceš podívat do očí i jeho manželce a dětem? S tím bych já neuměla žít. Je ti 26, stalo se to 2x, žádný jednorázový omyl, natož mladická nerozvážnost. Můj názor.

Souhlas Dany.
Kdyby jednou někde na akci nebo já nevím, tak se to ještě nějak "dá pochopit". Ale 2x a se sousedem?? Tak to se na mě nezlob...
Navíc si měla neskutečnou kliku, že vás nikdo neviděl, nenačapal...

Pokud nejsi splachovací, jako že nejsi jak tak čtu, tak myslím mu to stejně jednou řekneš, protože Tě to bude tížit (pokud teda budete spolu).

A na závěr jen tolik, že to stejně uděláš časem zase.... Něco Ti v tom vztahu chybí, tak buď to doma prober  nebo se rozejděte. 

   

Ano Mitsco. Jak píšeš. Já si právě neumím představit, že bych někde žila se sousedy a s tímhle partnerem - snoubencem, potom manželem a chodila mezi všemi jakoby nic.

MistCa, probrat doma? Tak to je to poslední, co bych radila. (jestli teda myslíš přiznání)

Ne ne! To, co ji chybí!

Ve vztahu vám to asi úplně neklape tak jak by mělo, tak mne napadá, jestli je svatba ideálním řešením ...

Soudit Tě nebudu, jen Ti povím, že když si to udělala, tak Tvůj vztah s přítelem není takový, abyste se brali. Navíc v kontextu, že jsi často naštvaná, přítel není tak mazlivý jak by sis představovala a Tobě to vadí....myslíš, že za rok, dva, pět, deset let se to změní k lepšímu?

Chápu, že si člověk připadá trapně, když jde o zrušení svatby, zvlášť prakticky těsně před ní a říká si, že by ublížil partnerovi.... jenže tohle vše jsou jen výmluvy. To, že by svatba byla, příteli si nic neřekla...tak tím nechráníš jeho, ale jen a pouze sebe.

Když vztah nefunguje tak jak by měl, svatba není to, co to změní.

ahojky  pisu moc rycxhle a tak i moc nevsimej preklepu , pred 8 lety se mi stalo neco podobneho a myslim si ze clovek by si mel stat za svymi rozhodnutimi  ajit do toho tenkrat jse m vedela co chci apro co jsem se rozhodla vim ze se mi vyplatilo pockat na to co chci protoze dnes mame dvbe deti a ten nejuzasnejsi vztah ktery muze zena mit kdyz byli deti male tak jsem spala u nich a s manzelem jsme se navstevovali jako milenci a dnes se tesime z kazde spoolecne chvile atesime se nato . takze pokud te manzel nebije a nechodi radsi pit z kamarady mas doma poklad . ja jsem se naucila ve stzredu  a vsobotu pokud nekde nejsme poustet ho do hospudky z kamarady a mit tak cas sama pro sebe je to super vec a po zbytek dni pak mame chut a td. na sebe , kdyz by jsi chtela volej 776257436 Peta mame dve deti a uzasnou pohodu v manzelsvi tak kdyz si nebudes vedet rady tak se ozvi  apripomen se ze jses od panty jako panter ja uz budu vedet

Ja som sa rozišla s priateľom zhruba pred pol rokom, boli sme zasnúbení a túto jeseň sme sa mali brať. Prečo?

Stretla som muža, ktorý ma natoľko očaril, že som vedela, že keby zamilovanosť nebola len jednostranná (ten muž je totiž zadaný), tak neodolám a určite vtedajšieho priateľa opustím a som s tým novým. Aj napriek tomu, že môj vtedajší partner je úžasný človek a stále ho mám veľmi rada, aj napriek tomu, že viem, že 4-ročný vzťah je niečo iné než prvotná zamilovanosť.

Nebolo a doteraz to nie je ľahké, ale asi záleží od povahy - mne stačilo samotné zistenie, že by som bola bez problémov schopná toho priateľa opustiť za istých okolností, tak prečo s ním zostávať - prišlo mi to nefér voči nemu. Tak som sa radšej rozišla s tým, že snáď príde niekto ďalší. . .