Téma: Odcizení se vzájemně v těhotenství - chci obejmutí, lásku, naklonost, chtíč
Uživatel: Jekylka
Věk: 33
Asi vím co je špatně, asi vím co nefunguje, ale neumím to uchopit do svých otěží a začít fungovat správně.
Mám dceru, má necelý rok. S tatínkem žijeme společně, ale náš "vztah" nefunguje. U nás proběhlo v těhotenství odcizení, kdy to pokračovalo a vydegradovalo mým odstěhováním. Po pár měsících jsme se k sobě vrátili, s tím že něco zkusíme. Jenže nestalo se nic, vůbec nic. Občas hádky, občas klid. On měl když byl bez nás nějaký románek, který nevím jestli pokračuje, resp. těch žen bylo více, se kterýma je v kontaktu. Při jedné výměně názorů mi řekl, že ke mě nic necítí.
Teď jsme se dostali do stadia, kdy asi vše děláme pro dceru, aby nás měla oba. On je relativně dobrý táta. Přijde mi, že se občas snaží, občas jakoby zapomenul že má dítě a fotbal a hospoda je přednější. Občas jako byl bez nálady a jindy zas přijde, že mi koupil nějakou dobrotu. Někdy jako bych vůbec nebyla, a někdy mi uvaří čaj sám od sebe. A takových věcí je mraky.
Vím, že pro výchovu dítěte je to špatné, vím všechno co je špatně a vím, že kdyby se mi s tímto svěřila kamarádka, tak jí budu umět poradit. Ale proč neumím poradit sobě?
Otázka jestli ho mám ráda? Ano mám, jako chlapa, jako otce našeho dítěte, chci aby se měl dobře a nepřeju mu nic zlýho. Na druhou stranu to samé chci popřát i sobě. Chci taky objetí, lásku, naklonost, chtíč. Vím co se v našem vztahu nepovedlo, kde byla chyba, chtěla jsem to řešit, za své chyby jsem se omluvila. Nevím co víc. Nechci trávit večery po tmě a sama když je pryč a nebo stejně tak sama i přesto, že je doma. Nechci být smutná, když si vyslechnu něco ošklivého a nechci se radovat jen pár chvil když je pár dní klid a vše se jeví krásné.
Vím co nechci, vím jak by to mělo být, ale vůbec nevím jak to udělat 
(0 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 2158x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Ahoj, moc se mi líbí tvé smíření a láskyplnost. Je hezký, že jemu - ale i sobě, a to je podstatné - přeješ jen to dobré. Až se tedy rozejdete (což je to, co chceš, pokud jsem to dobře pochopila), tak to vypadá, že budete mít fajn vztah, kdo ví, jestli ne lepší, než teď. Mám z toho radost hlavně kvůli vašemu dítěti, hádky mezi rodiči, ať jsou spolu nebo rozejití, jsou pro dítě strašné a stejně tak i šok, kdy se po rozvod/rozchodu přestane najednou jeden rodič starat.
Píšeš, že je dobrý táta, takže si myslím, že to nehrozí a že vaše dítě to tím pádem snadněji zvládne.
A proč se k tomu nemůžeš dokopat? Je to nepříjemné, možná to prostě nechceš řešit. Anebo jsi s ním ze zvyku a nedovedeš si představit život bez něj, a tak prodlužuješ agónii. Možností je spousta. ale myslím, že jsi jen krok od toho, abys to udělala.
Věk: 53
jak tohle muzes napsat, holka nevi co dal, a ty ji radis konec
je tam jeste velka sance, ze to zvladnou
Já jí konec neradím, já jen vzala doslovně, co psala a pokud jsem to správně pochopila, ona chce rozchod (a neví, jak na něj). Já ji nic nenutím, volba je na ní.
I já bych byla ráda, kdyby jim to klaplo, ale nevím… to musí cítit pisatelka sama, ale mně se zdá, že chce spíše konec.
Samozřejmě, pokud to špatně chápu, tak sorry za error, ale já jen reagovala na to, co psala…
Nikomu bych v životě neradila se zlým úmyslem nebo tak něco.
Pokud by cítili, že by to ještě šlo, tak jen ať to zkusí, ale mně se zdá pisatelka už z toho unavená…
Mohou ještě zkusit manželskou poradnu.
Ale moc se mi líbí jejich vztah k dítěti, to je nejpodstatnější.
Ale ona nenapsala, že neví, co dál.
Naopak, ona ví moc dobře co chce a co dál, ale pouze neví, jak k tomu udělat ten první krok.
Navíc, velká šance, že to zvládnou, tam teda není, on se vyjádřil jasně a podle toho se i chová.
Já bych byla pro, aby se pistatelka ještě ozvala a upřesnila to, abych nebyla fakt mimo mísu ; ) 
Věk: 33
Ja konec nechci, i kdyz citim ze je to zrejme nevyhnutelne.
Prijde mi, ze tak teď vse pod nosem, ode me servis, prcka kdykoliv k dispozi, se kterym si pohraje, ale pokud ma neco sveho, jde tam. Dobry jsem myslela ve stylu, ze by jej nenechal napospas, asi by se urcene dny staral, financne zajistil, ale vic na ramec nikoliv.
On podle meho meho neni stastny, nema sex, aspon ne semou, ale zase prijde domu a nemusi se o nic starat, vse ma ode me a spokojene dite. Ja tez nejsem stastna, chybi obycejny pohlazeni a oddych vecer ve dvou, kdyz prcek chrni, protoze prostor na spolecny traveni casu je. Takhle je bud doma a kazdy si delame neco jineho nebo je pryc uplne.
O poradne nechce ani slyset.
Chci strasne moc komplet rodinu, chci aby nase dite bylo stastne, chci zpatky toho chlapa se kterym jsem zalozila rodinu, ale zaroven vidim jak to nejde a me dochazi elan, sila, nadseni.
A proto se furt sama sebe ptam, co se jeste musi stat abych si to priznala.
Dekuji za komentare: )
Je to moc smutné, přála bych vám, abyste se dali zase do kupy. Ale to chce řešit a on, jak se mi zdá, nic řešit nechce - jen ty a to je špatně a jen to prodlužuje onu agónii.
Nechce poradnu, ok, a je ochoten aspoň s tebou o tom mluvit? Řekni mu, co ti chybí, zeptej se ho, proč je nějaký jiný, zda se třeba jinde nezakoukal, nebo mu jen taky něco chybí atp. Chce to komunikovat. Ale opět, pokud on nebude/není ochoten o tom ani mluvit, pak se prostě nic nevyřeší.
Kdo ví, třeba to není ten pravý, nevím. Anebo jste jen ještě nedozrálý a potřebujete čas.
Píšeš, že má servis - tak ho o něj připrav, proč bys mu měla podstrojovat, když on se nesnaží? Třeba se uvědomí, třeba ho to trkne.
A nechceš upřesnit, co se přesně stalo, proč jste se odcizily, co kterému z vás vadí a proč nemáte sex? V hádce člověk řekne spoustu věcí, pořád jste spolu, snažíte se to udržet, od toho by se možná dalo odpíchnout…
