Téma: Volba životní cesty - jaký obor vysoké školy vybrat?
Ahoj,
jsem studentka už 2. ročníku VŠ, ale až teď mi došlo, že bych měla dělat to, co mě opravdu baví a neohlížet se na ostatní. Měla jsem 2 obory a nedělala noc jiného, než pracovala. A to prostě nechci.
Chci změnit na 1 obor, ale s tím, ke mně přichází druhá myšlenka, zda ne změnit školu úplně. Asi budu poslední rok Bc. platit, pokud teď ne ukončím studium (protože budu studovat 5 let a Bc. se může studovat jen 4 roky).
Čemu byste dali přednost? Jasné, rozhodnu se podle sebe (a asi stejně trochu dám na naše, i když při prvním výběru to byla chyba), ale zajímají mě vaše názory.
- Varianta A: změním školu na 1 obor a budu bydlet v Praze a prostě řádně studovat, občas někam zajdu. Škola je to lepší, pomůže mi (možná) při realizaci mé druhé práce - chci být učitelka a nebo novinářka/sloupařka - prostě je to UK a hlavně specializace jak na psaní, tak můžu dát na Mgr. zaměření na učitelství.
- Varianta B: půjdu na klasický pedak, tak trochu se vzdám přání být novinářka a budu bydlet doma, co jsem stejnak chtěla, v Praze to zkrátka nemám ráda. Škola není UK, vystupují klasickou učitelku a při studiu budu moct trénovat ve fitku, jak jsem si vždy přála, učit lekce aerobicu apod. U toho budu chodit na brigádu někam do obchodu.
Tahle varianta je pro mě naprosto kouzelná, ale uvědomuji si, že prostě s pohledem na budoucnost se bojím, že budu litovat - učitelé přece jen nemají takový plat, pak co chudáci moje ději, chtěla bych je zabezpečit tak, jak potřebují. A co když si to nedej bože rozmyslím. Teď už nemohu udělat chybu ve studiu, jelikož jsem už teď ve 2. Bc. , takže tohohle Bc. Budu muset prostě dostudovat. , ať už budu, kde budu.
Co byste dělali?
Šli byste po lepší budoucnosti nebo si "užívali" života tak, jak chcete momentálně v tuto chvíli - do budoucího roku?
Musím se prostě rozhodnout a mám pocit, že mi pár názorů pomůže, za každý budu moc ráda
(0 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 2372x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
To jsi mohla napsat rovnou k původnímu tématu.
Ahoj, tak druhý, v podstatě totožný dotaz.
No, co k tomu říct. Zaujalo mě u prvního dotazu, že si chceš užít ještě pobyt s rodiči a bratrem a psem atp. To je hrozně hezký Ať je to dětinský či ne, ta myšlenka je prostě pěkná. Zda je za tím strach z budoucnosti, nebo opravdu taková silná náklonnost i k ostatním, či cokoliv jiného, to asi těžko rozklíčujem my; na to možná přijdeš časem sama. Já myslím, že za každou cenu se nemusíš separovat. I tak už máš zkušenosti s pobytem se spolubydlícími, je to první krůček k tomu, že se jednou osamostatníš. Ale to nemusí být přece hned teď. Zvol si své tempo.
A školy: podívej, kdyby se na učitele hlásili ti, co opravdu touží po tom učit primárně děti, kdoví, zda by to s těmi učiteli nebyla větší sláva. Bohužel často to bývá obor z nouze (že jinam dotyčné nevzali), anebo kvůli vidině jednoznačné práce. Ale chybí tam ta chuť stát před studenty, srozumitelně něco vysvětlovat a nebrečet jen nad platem. Takže si promysli, zda na to máš vůbec povahu.
Ta druhá možnost: je evidentní, že by tě to bavilo víc, osobně bych asi riskla spíš to, co tě bude bavit. A nikdy nevíš: není nikde zaručeno, že chytneš místo učitelky, stejně, jako není zaručeno, že budeš žurnalistkou. Nemyslím tím jen zcela odlišné práce typu fabrika u pásu. Ale je spousta věcí mezi tím. Můžeš se nakonec dostat na překvapivě příjemné místo, aniž by jím byla novinařina nebo učitelská katedra.
Přemýšlej především nad tím, co by tě fakt bavilo. K čemu by byla úča, kdyby ji nebavilo ani studium ani práce? Umíš mluvit před lidmi? Dokážeš si získat respekt a zjednat pořádek?
Bohužel ale u tebe je problém to stěhování, holt, musela bys oželit své příbuzné a užívat si s nimi jen víkendy. Pak jde o to, co ti je opravdu milejší.
Věk: 40
Ve tvých letech jsem si užívala života - ale neseděla u rodičů za pecí - měla jsem práci a podnájem v jiném městě než bydleli rodiče, volný čas trávila koníčky a s kamarády. Na vysokou jsem šla až v 23 a o nic jsem nepřišla, naopak už jsem alespoň věděla, co chci.
A jestli UK nebo někde nějaký pajďák - když budu upřímná, tak mi nedává smysl, proč by někdo, kdo se dostal na UK a má na studium na UK, chtěl studovat na hoší škole. Leda že by na to UK vlastně až tak docela neměl. Což pak znamená zvýšený stres a více času stráveného biflováním. Popravdě důvody typu bydlení doma a nějaké fitko pokládám už za zástupné, jak si to nějak "omluvit". Jenže proč si to omlouvat? Nebylo by lepší si třeba přiznat, že UK je na tebe moc těžká, nebo že vlastně se ti studovat celkově až tak moc nechce, protože bys raději žila jinak než jako studentka?
Není ještě možnost C - třeba studium odložit, jít někam do práce a na školu se vrátit, až budeš mít víc jasno v tom, co chceš být a k čemu ti ta škola má být a co se na ní chceš naučit? Moje zkušenost je ta, že to je pak učení o něčem jiném a je to vlastně zábava, když studuješ protože chceš vědět a umět to, co se tam učí a nejsi tam jen z nějaké setrvačnosti, donucení nebo nutnosti.
