Téma: Je mi 30 a žiju s matkou a mentálně nemocnou sestrou - nemám práci, jsem zadlužený, život mě nebaví

Co čekáš, že Ti na to kdo napíše?

Fňukáš tu jak je ten život strašný a jak zrovna a jen Tobě život ubližuje. čekáš jak se všechno stane samo od sebe a jen se lituješ.

Nic se nestane samo od sebe, pro všechno musíš něco udělat.  

No nemáš to jednoduchý, ale ono v životě to je tak, že si člověk musí sám přijít na to, z čeho by mohl mít radost nebo nějaký uspokojení. To není samosebou a ani to není tak, že kdo nemá žádné starosti je automaticky šťastný.  

Je jasné, že tvoje problémy tě značně omezují, ale dobře - zkus si představit, že o mámu i ségru by se někdo postaral, táta s bráchou někde žijí. Astma bys neměl.

Co bys dělal? Čím by ses zabavil?

Možná přijdeš na to, že to samé co teď. Nic.

Čili že problém není v tom, že ti někdo zemřel, že máš astma a že musíš být mámě ku pomoci kvůli sestře - ale v tom, že nemáš žádný životní směr, cíl, nějakou vizi, čím bys chtěl být. To nemyslím jen povolání, ale jaký bys chtěl být člověk? Když to budeš vědět, možná přijdeš na to že se k tomu lze přiblížit i s těmi překážkami, které se ti stavějí do cesty.

Tak to mě moc mrzí, že to máš takový. Popravdě nevím jak bych ti pomohla. Není jiná možnost než žít jak se dá. Sebevraždou bych to neřešila, ještě bys zůstal na krku mámě ty, protože zabít se je těžší než se obecně myslí. Spíš se nějak zmrzačíš. Najít si partnera je těžké a neměl by sis to vyčítat. mám kamarády, kterým je kolem padesáti a taky ještě nenašli. Co se týče práce, tak je to běh na dlouhou trať, buď rád, že můžeš bydlet u rodiče, až se osamostatníš, to budou teprve nervy. Život prostě není procházka růžovým sadem a zoufalství je na místě. Ale všechno nějak dopadne a nakonec zemřeš i bez své pomoci. Stačí jen vydržet

Ahoj Miloš. Život se s tebou opravdu nemazlí Já bych navštívil psychiatra, protože musíš být v těžké depresi. Není to žádná ostuda, chodila tam moje máma, můj bratr a už jsem ta byl jednou i já a chodí tam kdekdo. Dnes (08.11.2018) už jsou dokonalá antidepresiva. Já jsem dostal něco, kde se dokonce v letáčku píše, že to je prokazatelně nenávykové. Ty rady nahoře ti asi nepomůžou a sám to asi nezvládneš. No a když ti to pomůže třeba dostaneš víc chuti najít si nějakou ženskou. Věř že to by ti moc pomohlo. Člověk potřebuje někoho, koho by měl rád a kdo by měl rád jeho. A maminka nestačí. Té nemůžeš říct všechno co tě trápí a asi to ani neděláš, abys ji netrápil ještě víc. Třeba se zamiluješ a uvidíš jak obrovská je to věc. Láska je lék na všechny neduhy. Jestli si nevěříš tak procházej seznamky. Potřebuješ nejvíc ze všeho aspoň trochu štěstíčka. Jo, taky jsem byl nezaměstnaný a to 4 roky a nadělal sem si za tu dobu hrozné dluhy, které budu ještě dlouho splácet. Neznám tvoji profesi, ale jsi ještě dost mladý, takže věk by při hledání práce neměl být překážkou. Přeju ti hodně štěstí nejenom proto, že mi dva jsme tak trochu na jedné lodi. Kdyby sis chtěl ještě popovídat napiš zde. Sleduju to tady.

Na posraného i hajzl spadne.

Dobrovolnou smrt bych proto neriskoval, aby to pak nebylo všechno ještě horší.

Děkuji Vám za rady. Moc si toho vážím.  

Psychiatra? Tam bych asi nešel. Já jsem šel jsem ze svými pocity a myslím si že tady mi lidi pomůžou více než nějaký psychiatr. Každopádně tak trochu jsem se zamyslel nad tím proč se mě a moji mámě děje to co se nám děje. Třeba jsme v minulich životech byli pěkný svině.   Tak teď se nam to vrací. Jelikož moje máma je numeroložka, karmoložka atd. Sama věří že je něco mezi nebem a zemí a já tomu sám věřím. A na reinkarnaci  no je toho hodně.  

Prostě asi si máme v tomhle životě něco prožít abys me něco pochopili. Život není jen procházka růžovým sadem jak u některých tak bývá. Teď co mi brácha zemřel, nějak jsem se z toho psychicky ještě nedostal a jelikož byl mladý 34 let tak o to mě to více mrzí. Byl jsem v depresi z toho že už tu nikoho jinyho nemám krom sestry a mami. Taky proto že dost často se mi špatně dýchá a nějak nemám dost okysličenej mozek asi : D ikdyz mám prášky na astma věčinou je neberu protože jsou to chemický sračky který ve výsledku jen pomůžou na chvilku. Tak že spíše plavání  a dechové cvičení a běhání … Říkáte mi jak někteří  lidé se mají ještě hůř ale já tak žít nechtěl a nedokázal jsem se stim vyrovnat. Tu vizi co by člověk chtěl dělat a jít si za svým cílem. Prostě člověk musí mít vůbec radost z toho že vůbec žije a že někoho aspoň má a že tu není jen tak ale je tu proto aby mohl pomáhat druhým což celý život dělám,, tak že moji prioritou je tohle. Teď už to chápu jen tak protože jinak to ani nejde. Meditace kterou teď provádím skoro každy den před spaním i v lese přes den někde osamotě mě dostane do příjemných pocitu do toho meditační relaxační hudba a pohoda. Opravdu doporucuji. Ženskou bych chtěl samozřejmě najít ale zatím ve svém věku nejsem schopen nabídnout to co by žena chtěla nemyslím city ale nemám auto, teď ani práci a žiju u mámi. Bohužel musím teď na sobě opravdu pracovat a pak se možná zadaří. A když nebudu mít nikoho tak mít nebudu. Hold někomu je souzeny cvalat životem sám. Třeba jsem v minulém životě měl hodně ženským a teď si to musím skusit beznich. : D Hlavně asi bych měl mít nějaky opravdu smysluplny koníček nebo něco co mě bude opravdu bavit.   Každopádně bych chtěl poděkovat že jste mi vůbec napsali. Nejvíce bych chtěl poděkovat paní Kateřině máte ve všem pravdu. Snad najdu ten svůj směr.