Téma: Stýská se mi po kamarádech ze základky - v nové škole nemám přátele

Nedávno (je to teprve jenom půl rok) jsem vystudovala základní školu a teď chodím do nové školy. V nové škole se mi nelíbí, s nikým jsem si ve třídě nesedla (nerozumím si tam s nikým) a učitelé jsou na mě zlý a zasedlí. Jediné co jsem do teď měla byli mí kamarádi kterýma jsem 9 let chodila do stejné školy a třídy a najednou tam v té nové škole nejsou. Najednou se cítím sama, nemám nikoho. Snažím se se svýma kamarádkama se aspoň nějak vídat ale oni jsi nové kamarádky našli a jak s nima chodí každý den spolu do třídy, školy tak se více věnují jim než mě. Už se semnou moc nevídají.

Na té staré škole to sice nebylo zrovna moc růžové, různé děti se mi tam smáli, pomlouvali mě a různě mi dělali naschvály ale i tak ta škola byla ve srovnání s touto současnou mou školou pro mě lepší. Nehledě na to že se mi moc situace od té doby zrovna moc nezlepšila protože tady na této současné škole mě místo dětí zase otravují, urážejí a nadávají učitelé a hlavně mistrová. Říkám si že tam v té bývalé škole mě sice také uráželi ale aspoň jsem tam měla kamarádky které mi pomáhali a stáli při mě ale tady nemám nikoho, tady jsem sama. Dohání mě pořád minulost z doby kdy jsem na tu bývalou školu chodila, vtipné krásně vzpomínky z ní, na kamarádky, na fajn učitele kteří mě také někteří ochraňovali před těma zlýma dětma co mi furt něco dělali. A pak najednou vidím před sebou tu svoji strašnou současnou realitu. Vždycky z toho všeho chytnu depky které jsou tak k nevydržení že se musím jít projít třeba ven do přírody, do ticha a klidu. Sice mi to pomůže ale jenom na pár hodin, pak k večeru se to zase vrátí. A takhle je to neustále dennodenně. Zároveň se mi pak v hlavě promítají myšlenky z mé současnosti (ty špatné) jak je na mě mistrová zlá a tak.

Ten obor v té škole mi vůbec nejde a ani mě nebaví, jsem na to moc levá. Vůbec nevím co mám dělat.

Najednou si přeju vrátit minulost zpátky. Přeju si vrátit se zpátky do té bývalé škole i přes všechny ty špatné věci co se tam odehráli protože kromě špatných věcích se tam stali i ty dobré, vtipné. Nejhorší je když ty učitele z té své školy potkám, to hned chytnu depku velkou jak sviňa z toho že už tam nemůžu chodit. Vždycky když je potkám tak jsou na mě milý a hodní a zajímají se o mě a různé se mě vyptávají jak se mám je srovnám se současnýma ucitelama kteří mě jenom pomlouvají, nadávají a něco mi furt vyčítají tak… je to velkej rozdíl. Vždycky se mi zasteskne.  

Bojím se že se těchto depek nikdy nezbavím.