Téma: Hledám někoho kdo mě vyslechne a porozumí mi - jsem rád, že existuje web MojeStarosti.cz

To je hodně neurčité, alespoň pro mě.

Nemůžeš napsat otevřeně a přímo, co se ti tedy děje nebo stalo?

Mam rakovinu a jsem z toho dost unaveny a vycerpava me to. Slibi jsem dal i memu synovi, ze tu budu pro něj pořád a udelam mu hezky pokojicek. Slibil jsem me žene ze ji budu činit šťastnou a zatim jen starosti. Nedokážu mnoho veci. Nechci přestat bojovat a už vůbec nechci prohrát. Snad zvládnu zase rovně žít.  

Vratislave, při rakovině člověk bývá unavený a vyčerpaný, to je naprosto legitimní. Že jsi slíbil ženě, že ji budeš činit šťastnou. A co ona na to, ona chce po tobě splnění tohoto tvého slibu i ve tvé nemoci? Ona ti v této tvé těžké situaci sama není oporou?  

Pro syna bude škola života, když mu srozumitelně vysvětlíš, že ho máš moc a moc rád, udělal bys pro něj všechno na světě, ale zasáhla vyšší moc, kterou jsi nemohl ovlivnit. Teď se musíš dát sám dohromady a jakmile se uzdravíš, budeš opět pracovat na splnění svého slibu jemu.  

Přeji hodně sil a brzké uzdravení!

Ma zena je mi oporou, ale nedokazu se dívat jak je nešťastná, jak díky mě trpí. Kazdy den se snazim byt mé rodině co nejblíže, ale i přesto každý den bojuji s depresí, která mě dostihuje. S bolesti že už opravdu nemohu. Už jsem pomyslel i na sebevraždu ve slabé chvilce. Nerad to přiznávám, ale jsem už tak slabý. Rád bych to celé prospal.  

Dekuji všem, kteří tu jsou. To co nedokážu říci manželce, dokážu napsat právě vám.  

Mel bych asi take poděkovat administrátory, že mě zařadili do správné skupiny. Děkuji

40 -  Neznáme Tvoji situaci. Píšeš, že jsi rozdal mnoho slibů a ještě ani z poloviny si je nesplnil.

Celkem mně zaujalo jak píšeš, že si rozdal sliby - bylo to jednomu člověku, nebo víc lidem? (tu se může člověk lehce zamotat do nesnadnosti, když to dělá nesprávným způsobem).

Všimla jsem si, že jsi svoje téma (před tím než bylo administrátorem přepsané) pojmenoval SLOŽITOST. Otázkou je proč to máš složité?

Nechceš si to nějak zjednodušit, aby jsi to neměl složité, nebo aby jsi se nedostával zbytečně do složitých situaci?

Já nemám rada, když se nějaká situace čím dál víc a víc vyvíjí složitě, protože jak je už u podobných situací zvykem = do takové situace cpe paprče sám ďábel - a to člověku nedělá dobře, to člověka ubíjí  - (hlavně křesťané máji na ty ďáblové paprče a na jeho pěšáky nos) .

Doporučila bych Ti, aby jsi se zaměřil na to, jak si svoji situaci zjednodušit, aby nebyla složitá, jak píšeš. Působíš, že máš dobré srdce, proto celou situaci vidíš možná až příliš černě.

"Ja vlastně těmito řádky, hledám někomu se svěřit."

Tak se svěř, čekáme na Tvoje řádky 

"Ztráta zdraví je ta nejvyšší daň, za život, kterého jsem si asi dosud nevážil."

Nějak jsi onemocněl, fyzicky, psychicky?

"Rozdal jsem příliš mnoho slibů a ještě jsem je ani z poloviny nesplnil."

To si myslím, že by se dalo napravit, záleží na tom, o jaké sliby jde, jsou-li reálné atd.

"Jsem jako jedna velka kuchařka na trapeni, bolest, neznalost."

Pak ale zase existují "kuchařky" opačné. Jenže jaké poradit, je momentálně nemožné. To by chtělo, aby jsi se více rozepsal. Zkusíš to?  

Pochopil jsem jak je důležité, žít. Že i když člověk jen pracuje, ráno odchází večer se vrací. Je naplněný každodenní rituálem a mnoho přehlíží. Život utíká rychleji.  

Když jsem nyní doma čas je pro mě katem. Týdny jsou mým soudem.

Ve svém životě jsem opravdu hodně pracoval. Dnes (20.02.2017) bych byl šťastný, kdybych mohl chodit do práce.  

Hodně pracovat je dobré pro společnost, ale o co všechno vlastně člověk přichází.  

To že ještě žiju pokládám za menší zázrak.  Bojím se a moc.  

Práce je úděl většiny lidí na tomto světě. Tak jsi tedy rád, že při práci ubíhá život rychleji nebo nejsi? Máš výčitky, že život při ni ubíhá rychleji a člověk mnoho přehlíží. A poté píšeš, že že bys byl šťastný, kdybys mohl chodit do práce. A následně píšeš, že práce je dobrá pro společnost, ale o co všechno člověk v ní vlastně přichází. Trochu se v tom ztrácím. Co tedy chceš?  Ujasni si to a pak se soustřeď na léčbu, to je teď pro tebe to nejdůležitější.

Pro mě vždy byla práce důležitá, protože bez ní je člověk velmi prázdný a naplněný. Ale ohlédnu li se o co vše jsem přišel během těchto let tak se pomalu nestačím divit. Pracoval jsem hodne na montážních po Evropě. Mám rád svoji práci, ale rodinu miluji.  

Dnes (21.02.2017) jsem opět běhal po doktorech. Špatný den jako pár posledních týdnů. Únava mě dohání k šílenství. Poslechnu Vaše rady a budu se soustředit na léčbu, ale je to pro mě těžké, protože mám opravdu strach z lékařů. Zubaře se ale nebojím.  

Smim se také zeptat co Vás vede k tomu, že pomáhate vlastně cizímu člověku? Je to milé, vědět že někdo umí i naslouchat.  

Když za mnou přišel syn a řekl: táto mám tě rád a kouzelnýma očima se na mě podival, neuvěřitelné. Dává mi to obrovský pocit, že se složitě hledají slova.  

Děkuji že nasloucháte.  

Lidé by si měli navzájem pomáhat.

A také jsme měli v rodině několik rakovin, znám díky tomu onkologická centra, tak dokáži pochopit co prožíváte. Opravdu teď je pro vás důležité soustředit se na léčbu a zároveň si uvědomit co nás ta nemoc učí. Učí nás pokoře a uvědomnění si toho, co je v životě opravdu důležité. Jak vidím, vás to ta nemoc už také učí. A také nás učí to, že naprosto všichni jsme lidé smrtelní, nikdo z nás není nic víc ani nic míň než ten druhý a podle toho se také máme chovat. Ať se jednou za svůj život nemusíme stydět.

A ještě nás ta nemoc učí jak moc důležitá je v životě láska k druhým. Viz jak teď objevujete krásu lásky dítěte k otci.

Milý Vratislave, když se člověk dostane na pokraj svých sil, když si uvědomí svoji bezmoc, tak má ještě jednu naději. Naději v živém Bohu, našem nebeském Otci. Nevím, zda jste věřící člověk, ale pokuste se obrátit k Bohu v modlitbě, upřímně a poctivě, pokuste se o to s manželkou třeba společně a řekněte Bohu, všechno, všechno, co Vás trápí, proste jej o co chcete. Ráda bych Vám dala naději, ale je potřeba víra. Píšu Vám to upřímně a ze své zkušenosti. Možná za své řádky sklidím posměch, ale což, zkušenost je nepřenosná.

Zdravím jestliže by se člověk smál tomu, když má někdo vyhru v Boha, nema to v hlavě a na duši v pořádku. Já jsem Budhista a od meho taty vim co se sluší a patří. Ubiram se směrem dle nápověd od lidí, kteří jsou hodní a o pomoc si neříkám dvakrát. Přeci jen na světě jsou lide o kterých mohu říci : klobouk dolů.  

Já to nevzdám i pres všechen strach. Rád bych se nabizel mé rodině ještě vice.  

Nemam rád, když mě kdokoliv chválí. Chvála prý smrdí, ale třeba od mé rodiny je to jiné.  

Podekuji za Vaše řádky a s přáním hezkého dne se prozatím rozloucim. Vratislav