Téma: Otrava oxidem uhelnatým, CO - rychlost, bolest, šance přežití otravy

• Příznaky otravou oxidem uhelnatým jsou zde.  

Rychlost otravy oxidem uhelnatým záleží na velikosti zamořeného prostoru a rychlosti zvýšení koncentrace oxidu uhelnatého ve vdechovaném vzduchu.  

Pokud je člověk včas zachráněn, záleží na koncentraci CO. Pokud je nízká, nejsou žádné následky. Při vyšší koncentraci může dojít k trvalým poruchám mozku a příp. vnitřních orgánů. Při vysoké koncentraci je následkem koma nebo smrt.  

Avatárku, Tvoje odpověď, mi pomalu zavání návodem k sebevraždě.

Jasný jasný… čili ucpání všech děr je jistota… a je celý proces doprovázen bolestí?  

Mám z Tebe pocit, že Tě to zajímá spíše z osobních důvodů, že to chceš sám udělat. Pak se ale tady takové rady a info nedávají.

Nenutím odpovídat konkrétně vás, reagují jen ti, kteří se snaží pomoct. Navíc název webu mluví za vše 

Pomoci k čemu? K sebevraždě? Tak to tady fakt nehrozí

To opravdu není posláním a myšlenkou tohoto webu.

Ale pokud máš nějaké starosti, a chceš s nimi pomoci, můžeš se svěřit jako ostatní.  

Avšak se starostmi tipu jak se zabít tu fakt nepomáháme.

Není mi jasné, proč s tím lidé tak nadělají… myslím, že na toto rozhodnutí má každý právo… a pakliže je se vším smířen, jediná pomoc, kterou člověk ocení, jsou alespoň nějaké ty tipy a rady. navíc zatěžovat ostatní lidi svými vlastními komplexy, stěžovat si jim a propadat sebelítosti… to mě přijde jako neslušnost a holé prospěchářství… jediné čeho se tu snažím dopídit, je zdali to nějak bolí?  

Já zase nechápu, proč se bojíš bolesti, když se nebojíš smrti. Spíš, než bolest je mnohem pravděpodobnější, že to nevyjde a poděláš si mozek. Pak by z tebe byl třeba celý život ležák - tím bys okolí vyčerpával milionkrát víc, než teď.

Navíc pomni, že je TRESTNÉ napomáhat k sebevraždě.

Taky, když nechceš zatěžovat lidi, myslíš, že sebevraždou je nezatížíš? Tím je zdrtíš, a to na doživotí. Ty nebližší, přirozeně.

Lepší by bylo, kdybys zašel na krizové centrum, nebo nakráčel k psychiatrovi na jinou ambulanci (na objednání to trvá několik týdnů) a on by ti z toho nejhoršího pomohl práškama. Pak bys mohl zlepšovat situaci buď sám, nebo s psychologem.

No nechci zkrátka aby to poslední co zažiju, byla agónie. Ale v pořádku, pochopil jsem, že rad ohledně provedení se zde nenabažím, i tak děkuji Jen tak stranou… zkuste se trochu zamyslet, zjistíte že návštěvou lékařů si vlastně podepíšete ortel a až do konce života budete živořit po léčebnách. Mrzí mě, že lidé obecně tenhle akt odsuzují. když člověk nechce pokracovat, proč by to nemohl ukončit? Ale to jen taková filosoficko-řečnická tečka.

Tak v agónii bys toho asi moc necítil, obecně se málo ví o tom, jak dalece cítí bolest ti, kdož jsou v komatu a již se neprobudí a nemohou žádný způsobem dát zpětnou vazbu.

Jinak, budeš se možná divit, ale já proti tomu nic nemám, resp. též na to hledím jako na svobodnou volbu. Ale nezatěžovala bych tím ani blízké, ani lidi nikde na netu. Udělala bych to jen tehdy, kdybych skutečně nikoho neměla - což se, naštěstí, asi nikdy nesplní.

Ano, můžeš si dělat co chceš. Přesto je lepší myslet i na ostatní a hlavně hledat nějaká pozitiva na životě.

Vůbec nechápu to s těmi léčebnami - neohrožuješ-li okolí, nikdo tě nedobrovolně do žádné léčebny nestrčí. Najdeš-li si dobrého ambulantního psychiatra, bude se snažit, pokud se stav velmi zlepší, prášky zcela vysadit.

Dle Tvého vyjadřování nemám dojem, že by jsi měl po návštěvě odborníka až do konce života živořit po léčebnách.

Nevím, jaké máš starosti, ale rozhodně si nemyslím, že tím, že se svěříš někoho budeš zatěžovat, že by to bylo stěžování si, sebelítost (i když ta je svým způsobem možná, ale v určité fázi nevadí), a už vůbec by mi to nepřišlo jako neslušnost a holé prospěchářství. To by mě celkem zajímalo, jak jsi až k takovému názoru došel. Sám, nebo Ti někdo něco takového hloupě plácnul?  

To s těmi léčebnami. nejde konkrétně o léčebny, jako spíš o lékařský posudek, jenž vás bude provázet vždy a všude… no a k tomu názoru jsem "dospěl" sám. Například než jsem se tu zeptal, projel jsem web jestli to tu někdo už neřešil, abych to tu zbytečně nezahlcoval, no a pár expertů jsem viděl… nechtěli vědět jak to provést… chtěli jen aby je někdo litoval, pravděpodobně aby se o ně někdo zajímal… je to logické, neboť statisticky je jedním z nejčastějších důvodů právě osamění… ale jde o ten princip… v tom je ta zištnost… a to mi přijde nevycválané 

Lékařský posudek… no, je normální, že někteří lidé mají lékařské zprávy či posudky i z důvodů psychických. Prostě někteří lidé onemocní fyzicky, někteří psychicky, někteří obojím, neboť někdy jde fyzické onemocnění ruku v ruce s onemocněním psychickým a obrácené (mnoho nemocí pochází z emocí). Takže já osobně na tom nevidím nic špatného, okolí by mě v tomto případě nezajímalo, pokud by s tím měl někdy někdo problém, byl by to jeho problém, ne můj.

Dotazy podobné či stejné jako je ten Tvůj, už tu také byly.

Jinak, jak už jsem psala,  sebelítost je svým způsobem také možná, v určité fázi nevadí. Často, kdo se tu svěří, tak se nejdříve cítí býti buď osamocen, nebo nějak zklamán, nepochopen ve svém okolí atd. , někdy i až "zlomen", tak v první chvíli samozřejmě očekává pochopení tady, třeba i to politování atd. Zpočátku, proč ne? Neví si rady se svým životem, svojí situací, emocemi atd. , to mi nepřijde až tak divné, ani zištné či dokonce nevycválané. Pak záleží na tom, jak se to vyvíjí dál, protože samozřejmě pokud jsou lidé, kteří pak na nic neslyší (rady, odkazy, pomoc), nechtějí pochopit, že tedy, aby jim bylo lépe, je proto potřeba jednak udělat i něco sám, využít pomoci odborníků atd, a chtějí být pořád jen litování, tak to je pak samozřejmě problém. Dokonce jsou tu i lidé, kteří tu pod různými nicky po dobu několika let zakládají další a další témata o jednom a tom samém, jako kolovrátci s tím, že veškeré snahy o pomoc a rady zcela evidentně vzešly v niveč, to už je pak jakákoliv snaha marná.