Téma: Odstěhovat se či zůstat

V mládí bych určitě doporučil snažit se získat co nejlepší praxi, na které budeš moci stavět. Jít tam, kde si budeš moci vybírat z pracovních pozic, které tě zaujmou, než zůstat někde, kde budeš mít práci, která tě nebude bavit a za odměnu, kterou nebudeš považovat za spravedlivou. Vem to tak, že v práci trávíš třetinu života, mělo by to tak být něco, co tě uspokojuje.

Já mám to štěstí, že jsem se narodil v Praze, takže pracovních příležitostí jsem měl vždy dost, možná až moc, že jsem z čisté rozmařilosti vícekrát měnil místo, jen abych si polepšil o pár tisícovek. Na druhou stranu jsem díky tomu získal praxi, která mi dnes (24.12.2020) otevírá dveře a když jsem v důsledku corony dostal výpověď, měl jsem novou práci dřív, než mi skončila výpovědní doba.

A nikdy nevíš, kam tě to může posunout, třeba časem získáš pozici, která bude umožňovat částečný nebo úplný home office a budeš se tak moci přesunout zpět domů, ovšem s praí, která, tě bude bavit a za peníze, které budeš považovat za spravedlivé.

Takže určitě vyraž, ve 23 si můžeš dovolit brát juniorní pozice, zkoušet, co ti sedne a co ne. O 10, 20 let později budeš bez relevantní praxe shánět místo jen velmi obtížně.

Lentilko, jenom cesta hrbolata vede k uspechu!! Kdyz si zvolis tu rovnou, pohodovou, sice dojdes k cili, ale unudis se!
Nevim, o jakou praci se jedna ve meste, ale pokud te ta prace bavi, muzes preci pocitat s tim, ze tam udelas karieru a budes i vic vydelavat.
Ja bych spis zvazila, jestli tu zmenu podniknout teď v nejiste dobe, ale urcite bych na tvem miste do toho sla. Mas tam vic moznosti v kazdem smeru.
Kdo nic neriskuje, nic neziska! A preci se nestehujes na druhou stranu zemekoule!!

Řešil jsem podobnou věc. Ve 25 jsem se přestěhoval z maloměsta do Prahy. Byl jsem čerstvě po škole. Neměl jsem tu žádné prátele, neměl jsem ani žádnou praxi, takže víc jak půl roku jsem hledal práci. Musel jsem jezdit pro Uber, abych měl z čeho platit nájem. Ale nakonec jsem práci našel. Nebavila mě, ale byl to první krok. Teď, o 3 roky později, mám práci která mě baví, mám průměrný plat a našel jsem i pár nových přátel. Prostě se nesmíš bát neúspěchu. A nic se nedovíš dokud to nezkusíš.   

Děkuji za názory. Říkám si, jestli mi ta práce stojí za to když tam jinak budu úplně sama, jo jasně, známosti se dají najít časem ale blízké jak rodinu tak kamarády bych měla daleko. Je to jako odstřihnout se úplně od starého života. Navíc když jede někdo někam k vůli práci tak chce taky vydělat a v tomto případě bych po zaplacení všeho moc tedy neměla. No, je to těžké rozhodnutí. Na jednu stranu bych chtěla, na stranu druhou si nevěřím, že bych to psychicky zvládla.