Téma: Zaručená a bezbolestná sebevražda - zkušenosti, návod, postup, tipy, rady

Rudinko, už sem nějaký čas chodíš a víš, že jsou tu odkazy pomoci. Přesto bych mnohem raději viděla, kdyby ses ze svých starostí, nebo problémů vypsala. Třeba Ti nepomůžem, ale někdy stačí se podělit a možná Tě někdo zaujme svou radou, nebo názorem........ třeba ještě není tak zle, abys takhle přemýšlela... pouvažuj nad tím Rudinko. Když jsi tu psala nedávno, zdálo se mi, že máš život ráda........

mam skoro stejně starou dceru a za tyhle řeči bych ji napraskala, jinak, možnosti je dost, jenom vědět proč, dej si panaka a dvojtyho.

Nemyslm si, že tohle je to správné řešení.

Rudinko, cítila jsem už z Tvých posledních témat, že něco není v pořádku. Vnitřní smutek, který z Tebe vychází (jsi psala) ačkoli je kolem Tebe plno lidí. Domnívám se, že jde nejspíš o nešťastnou lásku, nebo Tě někdo ublížil?

 Někdy se stane, že se dostaneme, do situace, ze které si myslíme, že jiné východisko není, ale není to pravda. Vždycky vede nějaká cesta k lepšímu životu. Jenže v této smutné chvíli ji nevidíme a myslíme si, že bude lepší život skončit. Dlouhodobějším smutkem se dostaneme do deprese, která nás v těchto bezvýchodných situací usvědčuje.

 Moc Tě prosím, zajdi si psychologovi, psychiatrovi a nic nevzdávej. Existují léky, které Tě pomohou tuhle bezvýchodnou situaci, ktrou prožíváš řešit. Pravda je to berlička, ale moc prospěšná. Uvidíš, že za pár týdnů se budeš na vše dívat jinak a budeš ráda, žes neprovedla nic, coby lidem, kterým na Tobě záleží moc ublížilo. Život máš pořád ještě před sebou, jsi mladá, nevzdávej to.

 Možná, si myslíš, že se mě to povídá, ale já tohle zažila se vším všudy.   Bojuj, nic nevzdávej!!!!

Dobrý večer. Také jsem musela použít berličky. Vždy se najde příčina, která to všechno spustí. A stále spouští. Vždy existuje něco, co může zabránit tomu nejhoršímu. S pozdravem vám, ať se vám daří. Budu ráda když ještě napíšete.

tabletky ti neporadim ale zajimalo by me co te tak strasne nici? mozna staci neci zmenit, udelat jinak a uz nebudes premyslet o takove blbosti, tak povidej

Akurát som chcel napísať, že nedávno si tu riešila - "prečo sa ženy vyhýbajú sexu" a bolo z Teba cítiť, že si život užívaš.   Prečo tá náhla zmena? Vždy sa dá nejako pomôcť. Ak Ti nemôžeme pomôcť my, tým, že sa vyrozprávaš, skoč k psychológovi. Nevzdávaj sa.

Taky mě překvapuje ten náhlý obrat... Buďto ses musela hrozně přetvařovat, a nebo je tohle jen nějaký momentální záchvat deprese... Každopádně, budu se sice opakovat, protože jsem to sem už dávala, ale pusť si tohle:

... a rychle na takové myšlenky zapomeň. Však ono bude líp, a každý má někdy nějaké těžší období, kdy musí zatnout zuby a překonat ho...

PRESNE TAK, souhlasim s tebou

RUDINKO, nechci byt nikdy v tve situaci, ikdyz teda nevim co tak hrozneho te trapi, ale je fakt, ze clovek nikdy nevi co ho muze potkat a jak to hodla resit, hmm... nevzdavej to v tak krasnem veku, to je nesmysl vis... kazdy den si rekni.... DNES NEUMIREJ... ZIJ NAPLNO!!!! Preji ti co nejmin negativnich myslenek a nevzdavej se!!! Vypovidej se tady nebo u odbornika, ale prosim NEVZDAVEJ TO, uvidis, ze bude LEPE!! Zdravi BLABLENA

Rudinko, chápu, že se někdy člověk dostane do svízelné situace a připadá mu neřešitelná. Lidé se snaží poradit, ale Tobě může přijít, že mluvíme nesmysly a vůbec Tě nechápeme. Ale i já zrovna neprožívám lehké období, ale snažím se to přežít. Ono je vždycky pro co žít, jen to člověk musí umět najít. Ikdyž to nejde hned. A určitě i v Tvém okolí je někdo koho bys tím velice ranila, ikdyž s ním máš často třeba nedorozumnění. Prostě chci říct, že jsou lidi, kteří Tě mají určitě rádi a vždycky je nějaké řešení. Já si v takových chvílích vzpomenu na text jedné písně, kde se říká že slunce musí zapadnout aby mohlo zase vyjít.... A když třeba napíšeš konkrétně o co se jedná, tak můžeme třeba nějak poradit, nebo prostě Tě jen vyslechnout, což mě osobně hodně pomáhá.

Ahoj,

to tě docela obdivuju, já mam opacny problem - smrti se moc bojim - proste uz nebude vubec nic... co teda vlastne bude? někam se rozplyneme - bude jen tma a konec - ty se toho nebojis?

vzdycky kdyz si myslim, ze mam problemu nad hlavu a uz to nezvladnu dal, tak si predstavim ten konec a nebude vubec nic... z toho mám strach a radeji uzivam kazdy den, co se da, pokud mi chce nekdo otravit zivot, tak ma smulu, je si uzivam kazdou minutu, protoze  nevim, kolik mi zbyva.  

Tvůj život je velmi krátký. A sama ho ukončit, proč? Jak se říká, když nejde o život, jde o hov.. Promiň za to slovo. Je mi 59 let, můj bratr a sestra prodělali rakovinu. Nikdy by si život nevzali, i když to bylo hodně těžké a k nevydržení. Tak to nevzdávej!

Svého času napsal Jiří Grossmann písničku plnou touhy po životě. Byl těžce nemocný a přesto tvořil a nevzdával to.........

Život je sice pes, to já neříkám. Taky vím, že rád hází pod nohy klacky a taky jsem byla rozhodnutá to vzdát a ukončit to tady. Jenže nerada prohrávám a už vůbec ne bez boje. Je to tvrdej boj, ale vím, že stojí za to. Mnoho dní je úplně k ničemu a dost mě rozhází, ale někdy přecejen to slunko vysvitne a ty chvilky stojí za to žít. Před 6ti lety jsem byla nešťastná ze školy a z rodiny a chtěla jsem se zabít. Měla jsem to období dost dlouho a hodně mě to psychicky zmohlo. Kdybych tenkrát věděla, co mě čeká brečela bych smíchy a radostí nad tím, jaký mám skvělý život-teď už mi nezbývá než bojovat.

    Víš, hodně mi pomohlo jedno hříbě, které se v té době narodilo. Bylo malinké a kobyla ho nechtěla. První noc ho málem zabila. Ráno jsme hřebečka našli zbitého v rohu boxu. Měl rozseklou hlavu, byl pokousaný až do krve a měl roztrženou vnitřní stranu stehna. Bylo mu pár hodin a jeho vlastní matka mu připravila takový příchod na svět. Jen se na něj podívala a popadl jí amok nemluvím o tom, když se k ní přiblížil, aby se napil. Každý den přibývaly nové a nové rány, hřebeček zápasil s kolikama - protože dostával stravu nepravidelně a vypadalo to, že nepřežije. Nakonec jsme ho museli oddělit a starat se o něj samy - klisna by ho zabila. Pořád ji volal, přesto, co mu udělala... Po týdnu, kdy už jsme v nic nedoufaly se vše změnilo a klisna od té doby byla výbornou mámou. Rány se zahojily a z malého hřebečka, nad kterým všichni lámali hůl vyrostl krásný a silný kůň.

   On to taky nevzdal, kdyby ano, ani lidé by ho nezachránili. Byl na světě úplně sám - nic neznal, bál se, měl hlad a ani tu mámu neměl, aby ho uklidnila... Zvládl to. A nakonec i já. Viděla jsem někoho, kdo měl větší problémy než já a potřeboval pomoc. Šlo mu o život a ne z jeho vlastního rozhodnutí a on byl silný a zvládl to. Díky téhle události mám nejlepšího přítele na celý život a vím, že se nikdy nesmím vzdát. Změnil mi pohled na celou věc a teď už vím, že sebevražda je projev slabosti a že ten, kdo ji spáchá nebyl chudák, ale slaboch, který nedokázal bojovat a radši se vzdal.

    Jsi žena v nejlepších letech a nevíš co tě zítra čeká. Třeba potkáš někoho, komu podáš pomocnou ruku a také si navzájem změníte život. Tek hřebeček by to sám nedokázal, ale my bychom nic nezmohly, kdyby on nechtěl... Tak hlavu vzhůru a rozežeň mraky, vybojuj si svou chvilku na slunci, která ti dodá chuť do života

Rudinko, kdybychom ti zde dali radu, jak skončit se životem, byl by to trestný čin a s tím spojený trest. Přece nechceš, aby někdo porušoval zákon.

Nepíšeš proč se ti nelíbí žít. Máš nějakou nevyléčitelnou nemoc? Nebo nemáš ruce, nohy, nebo jsi nějak hendikepovaná? I tak bys nebyla sama a přece i tak se dá žít. Pokud jsi ale zdravá, mladá žena, tak takové myšlenky vyžeň z hlavy.

Napiš nám trochu blíž, co tě trápí a určitě dostaneš nějakou radu, která ti pomůže vidět svět veseleji.  

Rudinko,  tak odvahu a napiš, zatím ahoj.

No Rudíku, co to je?? Tak tohle neberu.

Podívej, každý člověk má v životě někdy tolik naloženo, že má pocit, že už to břímě neunese.... Ale život Ti nikdy nenaloží tolik, abys to nemohla vyřešit. Víš, proč jsou v našem životě problémy? Abychom je řešili a tím se stali silnější, odolnější, vnitřně krásnější. Všimni si, že ti nejkrásnější a nejzajmavější lidé mají mnohdy velmi těžké osudy... Člověk je jako surový diamant, a teprve opravdový život jej vybrousí k dokonalosti. Řekni mi, jakým způsobem bys měla možnost rozpoznat, jak hřeje slunce, když nepoznáš pálení mrazu. Máš toho v sobě mnoho nastřádáno, a v poslední době to na tebe padá. To se stává každému. Nedávno jsi myslím psala, že jsi upřímná a máš s tím někdy problémy. Byla jsi to ty? A teď si polož ruku na srdce a řekni mi: kolik lidí si může dovolit tohle o sobě říct. Mnoho lidí je falešných, na něco si hrají, dělají ze sebe něco, co nejsou... Neříkají věci tak, jak je cítí. Hrají divadýlko. Ale opravdový život není divadlo. Tihle lidi jsou ve skutečnosti nešťastní, ne Ty. Ty máš krásně nakročeno ke skutečnému štěstí... Jsi vyjímečná právě tím, jaká jsi. Tak buď na to pyšná.

Posílám Ti jedno objetí 

 KLIKNI

A něco, co mně vždycky rozesměje

 KLIKNI

Zkusila jses někdy projet na koni zimní přírodou? Tak to zkus, a můžeš být klidně i začátečník. Kůň Ti ukáže, jak je svět krásný... Stačí se jen umět dívat..

Rudinko, před pár dny jsem si sem zašla pro radu. Sice jsem už nepřemýšlela o sebevraždě, ale není to tak dávno, kdy jsem si myslela, že je to jediné a hlavně jednoduché řešení všech mých problémů (autoimunitní  nemoc, nedodělaná škola, bez práce, bez sebevědomí, ... však víš, co jsem si nechala líbit, ... ). Nejhorší bylo překonat pocit samoty. V životě jsem toho hodně zkazila. Prosím,   nevzdávej to. Můžeš mít jiný názor, ale podle mě je vzdát se horší než  prohrát. Pokud ti někdo ublížil a ještě dokážeš pomoci a poradit druhým, věřím, že máš v sobě i sílu jít dál. Zkus ji najít  a požádat o pomoc i ty. Pokud máš pocit, že jsi ublížila někomu ty, nikdy není pozdě zkusit napravit, co nejvíc věcí je možné.   Nevím, co tě trápí, ale nedrž to v sobě, v tom má Barča pravdu.

Rudinko, život stojí za snahu.

No Rudinko, Ty taková divoká živá žena...

Ještě že studuješ psychologii a tady to je jen test našich reakcí a možností pomoci, že? Asi na nějaký zápočet. Protože si to nedokážu jinak představit, proč? A Ty?

Mě se taky sesypal život (a nejsem tady sám), ale ten opravdu jde dál a zažil jsem nové věci, nabral nové zkušenosti a zažívám další a další... A spousty jsem jich neznal a neuvědomoval si je. Až teď. Věř, že stojí vždycky za to žít!
 Vem si kolik různorodých aktivit a věcí a přátel na Tebe čeká? Nepřeberné množství! Fakt!

Hlavu vzhůru. Jsme tady s Tebou a pro Tebe.

Nebyla by lepší otázka "Chci žít, ale jak to udělat? " Žít je daleko složitější. Zemřít se dá snadno, pokud opravdu chcete. Kdyby se každý sbevrah napřed někoho ptal, jak to má udělat, tak by nikdy nikdo žádnou sebevraždu nespáchal. Vy chcete žít, to mi je jasné. Víte, promiňte mi, že jsem nečetla celé vlákno, ale ono je to pořád jedno a to samé a kolem dokola. Navíc je toto téma v této divné době jaksi zprofanované. Už nás takováto otázka ani nezarazí. Stalo se to banalitou. Snažte se žít a neptejte se jak umřít. A já Vás ujišťuji, že až budete jednou stát opravdu na prahu smrti, protože tam dojdete, tak jako každý člověk, budete chtít žít... Tak neblbněte, vezměte rozum do hrsti, a jednejte....

Myslím si, že dnešni doba je těšká, ale určitě né nezvladatelná,,, Je hrozný, když mladá žena jako vy pomyšlí, na tak hrozný čin.. Je tedy jasný že proto mate nějaky důvod, ? nebo si prochazite nějakou formou deprese-úzkostnými stavy? .... Já si prošla různými stavy úzkosti až po tešsí formu deprese,,, Doktoři mi nabizeli různé léky, terapie a jiné.. ale, protože nesnesu chemii, tak sem vždy dala radši na sebe,, a snažila se vše překonat sama,, a plus sem si dělala, různe bylynkové čaje... Ano, je super když máte vedle sebe přátele, kterým se můžete vypovidat,, ale oni neprožívaji to co vy v sobě samé,, takže vám tolik jak by ste chtěla stejně neporozumi,,, ... takže mi nezbývalo nic jiného než se z toho dostat sama a být silna... a povedlo se,, trvalo sice 4 roky, než sem se z toho dostala,,, každá deprese ma jine projevy,, vy pomýšlíte na smrt, a ja se jí zase naopak bála.. ,, takže každé  zachvěni u srdce už sem odpočitavala kdy to semnou šlehne... Každopádně tim vsim chci říct,, že by nebylo špatné navštivit psychologa,, i ja sem tam chodila,, a vždy jsem odcházela s dobrým pocitem.. samozřejmě se ale budete muset postavit pevně na nohy,, a vzpoléhat se předevšim na sebe.. Život je běh na dlouhou trat,, a je jen na vás, jakou cestu si zvolite.. předevšim nejhorši co můžete udělat,, je se litovat,,, Vzpomente si,,, na děti v Africe,, na malé vesničky kde je hladomor,, ty malé vyhublé umirajici děti... kde matky pohřbivaji své vlastní děti,,, to je katastrofa... a předevsim oni si můžou dovolit se litovat,, ale mi rozhodně ne... máme kde bydlet? Mame co jist? kde se umýt? Oni ne.. proto my se mame jeste dobre.. tak se zamyslete,,, nad čím vlastně přemyšlite,,,,,, !

 Víte co vám řeknu! Nečetl jsem vůbec přípěvky, jenom název tématu, a musím vám říci, že pokud vidím téma s tímto námětem, tak nebudu nikdy odpovídat. Proč? Kdo chce kam, pomožme mu tam. Myslete si o tom, co chcete, ale pokud bych mohl, tak bych takového člověka, který uvažuje, o sebevraždě okamžitě ohlásil, a je to moje povinnost to udělat.

... ohlásit... Ale.. ted a tady... KAM... ? ... není to žádný trestný čin, ani zločin - dle světského práva...

A TAM... KDE JE TO ZLOČIN - TAM se dotyčný řítí SÁM... "pro odměnu"....

No, nejsem nijak zběhlá v právu, ale myslím že pokud mám důvod se domnívat že konkrétní osoba hodlá spáchat sebevraždu, je mojí povinností toto ohlásit. Pokud tak neudělám, jsem vlastně spoluviníkem.... Bohužel, tady těžko někoho nahlásíme, když jsme tu všichni víceméně anonymní...

Máš scela pravdu.  

Vážení - všichni, kteří jste kdy uvažovali o jakékoliv formě sebevraždy.

Píšu Vám proto, že Vás chci moc poprosit - nedělejte nic, co znamená KONEC na tomto krásném i někdy ošklivém světě. Píšu Vám proto, že náš syn tak odešel v pondělí 6. února 2012, protože měl trápení asi tak veliké, že už s tím nechtěl žít.

Píšu Vám proto, že mi to pořád připadá jako neskutečné a že to nemůže být pravda. Ale je to krutá pravda, se kterou se nikdo - máma, táta, bratr, ostatní příbuzní, do vlastní smrti nesmíříme.

Píšu Vám proto, že si myslím, že vždycky (samozřejmě, pokud nejde o nějakou škaredou nemoc) se dá najít nějaké řešení a je vždycky naděje na lepší a hlavně ŽIVOT, CO PŮJDE DÁL.

Píšu Vám proto, abyste si našli kohokoli, s kým to chcete řešit, s kým si o tom bude povídat - jak už tady někdo napsal, rodiče nejsou asi zrovna ti praví; třeba máte také hodně těch "virtuálních" kamarádů, ale Ti si k Vám nesednou, nepohladí Vás, "nezachlastají" si s Vámi....

Píšu Vám proto, abyste se snažili, aby Vám někdo pomohl - ABYSTE CHTĚLI od někoho pomoct.

Protože to nejstrašnější a nejhorší řešení je sebevražda - ale to není řešení, to je KONEC. Konec všech nadějí, konec lásky, štěstí, někdy bolesti, konec života člověka, který byl tak drahý a který je nenahraditelný

Pro paní Beatu.

Dovolte vyslovit Vám tímto způsobem účast ve smutku a popřát mnoho sil do dalších chvil, které příjdou. Před 11 lety mi odešla dobrovolně sestra - matka š malých dětí a nechala je na starost despotickému manželi a alkoholikovi. Nabízeli jsme ji ppmoc a přesto to takto dopadlo. od té doby nesnáším úřady, znám jejich nezájem a nechu´t vám pomoci vše vyřešit ve prospěch dětí, které za nic nemohly a nic nechápaly. U nás zásadně nefungovala celá užší rodina a dodnes nefunguje. Ani ta hrůza ji nespojila. (naši rodiče jsou silně katolicky založeni). Dodnes s tím nejsem řádně vyrovnaná, jsem v péči psychiatra a mově psychologa a mám nesnesitelné úzkostné stavy, kdy se bojím i toho, když přechází kočička přes ulici,  můj stav se nezlepšuje i díky chování rodiny. Už jsem ztratila i práci a to za to, že jsem bojovala za práva dětí, které otec rozhazováním jejich majetku po matce propíjí a prohazarduje. zastání neexistuje a nebo je velmi drahé a na to nemám. Z celého svého srdce Vám přeji jen vše dobré ve vašem životě bez milované osoby, časem  ta jizva bude méně bolet,  ale věřte mi, že se nezmenší. A bude stále cítit. Bu´dte velmi silná!

vy si myslite ze po "vyhruzkach" nahlaseni se tu s necim co by mne mohlo identifikovat sverim... ?

Rudinko, potěšilo mě, když jsem Tě uviděla online.... jsem ráda, že vítězí Tvé zdravé JÁ.

(k té identifikaci - k adrese pc, ze kterého se připojuješ není potřeba soukromých informací)

Ahoj, nečítal som všetky príspevky hore (ohľadne nahlásenia), ale rozhodne by si sa mala s niekým porozprávať. Ak nemáš niekoho vo svojom okolí, som si istý, že aj tu medzi nami si nájdeš niekoho, s kým sa budeš môcť minimálne "porozprávať". Veľká väčšína ľudí Ťa tu podporila a chcela by Ti pomôcť. Veď už to je fajn. Keď nechceš verejne, sú tu aj súkromné správy, maily......

Hlavne sa nevzdávaj, vždy sa dá problém vyriešiť. A niekedy ich netreba ani riešiť, niektoré problémy proste časom zmiznú, aj keď vnútri nás trápia.

Jen se vypiš, nikdo tě nemůže identifikovat z IP. O tom já něco vim.

Anonymita na internetu je jen iluze, o tom zas něco vím já........

To je pravda, ale www.mojestarosti.cz žádní agenti nebo informační společnosti nesledují, takže to nijak nebezpečné není. Určitě nemají potřebu sledovat každého uživatele internetu.

Tak jsem to nemyslela. Spíš obecně, kdyby o to šlo, každý z nás je dohledatelný.

Dodatek k předchozímu....

A věř mi, prosím, Rudinko, každý člověk je pro někoho drahý a nenahradtelný!

Tak určitě jsi i Ty!

Mysli proto nejen na sebe, ale i na ty, které máš kolem sebe a kteří Tě mají rádi, i když Ti to třeba neumí dát nebo nedávají najevo každou minutu, hodinu, každý den.

neslo o nahlaseni podle IP, ale kdyz zacnu psat, treba v tom nekdo rozporna...

momentalne vam chci podekovat za podporu. Sverila jsem se lidem kolem mne, ale nikdo mi nerekl to, co jsem slyset potrebovala. Kazdy jen odsoudil to co se deje ale mne podporit nedokazali. Bohuzel mne svym chovanim dostali niz a niz.

prijde mi, ze vsechno co delam delam spatne. Ale to mi to jeste musi lidi rikat? to se nenajde nikdo kdo by mi rekl ze to bylo dobre akorat to nevyslo?

mrzi mne, ze neni nikdo kdo by mne podporil jak ja to chci, protoze zdravi rozum rika, ze nemuzu byt normalni kdyz jsem se dostala az sem. ale ja to citila ze delam dobre.

Ne, Rudinko.... na to, aby ses mohla svěřit je potřeba najít člověka, který je tolerantní k lidským chybám, který neodsoudí, ale vyslechne a poradí. Pokud nikdo takový ve Tvém okolí není, pak můžeš buď vyhledat odbornou pomoc, nebo třeba tady zadat téma a jistě se nejde někdo, kdo pochopí a poradí. Určitě musíš počítat i s tím, že někdo odsoudí bez přemýšlení, ale myslím si, že většina tady jsou lidé, kteří tu neexhibují, ale snaží se pomoci jiným...... zkus to, co můžeš ztratit?

Barus dekuji...

opravdu se ted necitim na mluveni s nekym, kdo mne nezna.

Dokonce jsem se dostala i ke kartarce a toho co mi rekla se desim. Nevim, jestli tihle lide si uvedomuji jak muzou psychicky labilniho cloveka ovlivnit. Vubec ji nedoslo, ze muze zapusobit a ja po navsteve u ni jsem se rozjela velkou rychlosti autem a jen vterina mne delila od vyletnuti ze silnice na vysokem moste. A to jen proto, ze jsem se lekla ze ty svodidla neroztrhnu a nespadnu dolu, ale ze "jen" nabouram a treba to preziju a budu trpet bolesti..

na te ceste nikdo nebyl a kdyby byl, nezkousim to. Nesud kazdeho podle debilu co ohrozuji ostatni.

Rudinko, kartářka je ten poslední člověk, který by Ti mohl pomoct.... vsaď už raději na nás tady.....

Kartářka je dobytek co si nechává platit za lži (naprostá většina). Ani pověsit za koule do větru to nemůžeš, protože ono to nemá koule!!

uz nikdy k ni nepujdu, pozdeji mi doslo jak hnusna psychologicka hra to je, jenze ona si neuvedomila, ze rika veci, ktere nemela, protoze mit v tu chvili ty prasky, jdu dom a do rana....

Kartářky jsou jen dobří psychologové. Pozná, že si myslíš, že jsi v řiti, a tak ti řekne že v té řiti jseš. Kdybys tam šla a chtěla slyšet že do dvou let budeš těhotná - bingo, vsadím se, že ti předpoví dvě krásné zdravé děti, nedorozumění v práci a že budeš řešit nějaký větší konflikt v rámci rodiny. To totiž dříve nebo později dělá každý. Předpovědět člověku s nadváhou vysoký tlak a dýchací obtíže, na to taky nepotřebuju být specialista. Jde jen o pravděpodobnost určitých jevů, které nastávají buď u každého, nebo u jednotlivce, ale jsou patrné na první pohled. Nezapomeň že má každý den mnoho klientů a prostě už pozná jak na tom kdo je... Ona ti řekla to co jsi "chtěla slyšet" (a tys to slyšet chtěla, jinak bys to nebrala tak vážně), zcela zištně, jen proto aby sis myslela že ti řekla pravdu a přišla znovu, nebo ji nejlépe doporučila všem známým.

Co se týká nahlašování, pokud sem napíšeš že dnes ve 14:00 hodláš skákat z nuseláku, nezlob se, ale to bych tu policii informovala. Ovšem pokud sem jen píšeš že máš trápení, ale máš aspoň trošku snahu to řešit, není jediný důvod něco nahlašovat... Stejně by tě tak akorát zavřeli někam do cvokhauzu a cpali antidepresivama, kromě toho nepochybuji že by na to přišli sami, pokud bys zveřejnila kdy a kde to chceš provést...

Chápu že se bojíš, že tě tu někdo ze známých pozná, přece jenom je tenhle web mezi prvními ve vyhledávači na googlu - ale co třeba svěřit se někomu tady soukromě, hm? Myslím že když si vybereš někoho komu důvěřuješ, nebo spíše jeho názory jsou ti blízké a zdá se ti rozumný, a pošleš mu soukromou zprávu, dost možná to rozeberete mnohem líp než s reálnými lidmi v tvém životě... Je to sice cizí člověk, ale já bych to nezavrhovala... Jako cizí bude zcela nestranný a nezaujatý, a můžeš se mu svěřit i s pocity, které by ses bála ukázat někomu koho každý den potkáváš...

Za pokus to určitě stojí

ona mi prave rekla to co jsem slyset nechtela a tim mne totalne znicila...

uz nikdy vice. Snazim se ted hlavne myslet na jine veci. Kdyz o tom mluvim, dostavam se zpet na dno. Ja na to uz nechci myslet, chci usnout a spat a probudit se az to tu nebude..

Souhlasím s Banánkou, zkus si tu někoho vybrat třeba a napiš soukromou zprávu. Takhle nikdo nemlže pomoct i kdyby chtěl, protože nevíme s čím.
Informace výše jsou spíše všeobecného charakteru a Ty potřebuješ vědět jasně stanovené věci.

Neboj se soukromí. Pokud vybereš správně ze "starých pardálů", tak ti určitě nikomu nikdy nic říkat nebo psát nebudou.

vim co potrebuju, i kdyz to nekomu muze pripadat prizemni.

chci lasku, cit, krasna slovicka, poklony, ale hlavne objeti s pocitem bezpeci a ocima, ktere to vsechno budou myslet vazne..

Přízemní?
Ty "věci" chci taky. A snad i ostatní. Jsou to přece hezké věci! Nebo máš s tím špatné zkušenosti?  

Tohle chceme Rudinko všichni, to je přirozená potřeba. Ale ne každý tohle má. Z nebe to nepadá. Každý se snaží najít.

jenze ja si pripadam jak z jine planety kdyz tohle chci..

ja bez toho neumim fungovat. Nebavi mne nic - prace, rodina, konicky. Dokonce i muj antistres kocour, co byl vzdy moje zlaticko na mne zavisle mi zacal vadit.

chci chlapa"ktery mne bude na rukou nosit.. "

Ale to já taky někdy. Nejsi v tom sama Rudinko. Opravdu.
A věř, že bude lépe, bude to fajn, čeká na Tebe!  

Pro Rudinku. Tak už včera jsem reagovala na Tvou otázku. Dnes jsem si dala tu práci a vyhledala zpětně, kde jsi reagovala Ty, a nebo tu Tvou předešlo otázku, tu o tom snění. Neříkám, že jsem hledala všechno, ani bych to neuměla, ale tohle je dost vypovídající. Reagovala jsi na otázku "jsem náruživá v sexu, manžel na to není". Tam byly Tvé odpovědi docela energické, neodpovídající rozpoložení člověka, který by se chtěl zprovodit ze světa. Takže žádná sebevražda podle mne nehrozí. Pak to bylo o těch snech. Tam jsem Ti také odpověděla. Teď tato otázka. Je jasné, že jsi nespokojena, je jasné, že Ti něco chybí. Jsi vdaná, teda vydedukovala jsem si to z Tvých odpovědí, píšeš o svém manželovi a radíš, jak to udělat, aby se jeho přilákala sexuelní pozornost. Tady píšeš, že bys chtěla chlapa, který by Tě "na rukou nosil... "  Jenomže to je přání, které má úplně každá žena. A myslím si, že si každá žena dokonce prožila, jenomže tenkrát, když tomu tak bylo a láska se rodila a pak byla v plenkách, tak si toho žádná z žen, ani nevšimla. Považovala to za samozřejmost, když o ni její partner usiloval a dělal všechno možné, aby si ji získal. Takže i Ty jsi to prožívala, ale už jsi zapoměla, nebo sis to ani nedokázala vychutnat. Nic netrvá věčně, nic. Jsme v reálném životě a není to pohádka o Romeovi a Julii. A i ta, kdyby neskončila tragicky, by se nestala nesmrtelnou písní o milencích. Prostě by se vzali, měli děti, a žili nepoznaní, jako další milóny jejich vrstevníků. Takže Ty si v prvé řadě musíš uvědomit, že jsi reálná ženská, ne románová milenka, ani filmová, jako třeba Pretty woman. Ani ta kartářka za nic nemůže. I kdyby Ti řekla, co bys chtěla slyšet, stejně by se Ti to nelíbilo. A víš proč? No protože kdyby Ti řekla přesně to, co ty máš v hlavě, stejně by Ti to nepomohlo a zase bys říkala, že naco jsi chodila ke kartářce, když Ti řekla jenom to, co Ty víš taky. Tady vidíš, jak je složité pomáhat. I tady Ti mnozí rádci dali docela dobré rady, ale pomohli Ti? No nepomohli a nepomůžou a to se mohou rozkrájet. Reálně se můžeme dočkat pomoci v případech obecných. Zamrzla mi voda, nejdou vložit obrázky, jak se peče chleba, a tak dál... Ale psychologické problémy se takto řešit nedají. A v pravdě řečeno, ani psycholog to nezvládne. Může někam popostrčit a třeba poukázat na možnou příčinu, ale pokud si ji sám pacient opravdu nedokáže připustit a bude stále hledat problém jinde, jen ne u sebe samého, tak je to zbytečná ztráta času a peněz. Začněte hledat sama v sobě, pravdivě a nekompromisně, nikdo to vědět nebude, je to mezi Vámi a Vámi. Nikdo Vás nebude soudit, suďte sama, pozorujte svého manžela, ale nemyslete jenom na to, co dělá špatně, uvědomte si také to, co dělá dobře. Víte, já už přestanu psát, bylo by to strašně dlouhé a pak, myslím si, že jsem podstatné řekla. Je to na Vás, fakt, věřte mi....  

Milá Rudinko.

Prožívám něco podobného. Mohla bych být šťastná, ale nejsem. Mám zdravé děti, střechu nad hlavou. teď jsem ztratila práci a čekám, že by mi mohl manžel alespoň psychicky pomoci. Ale naše manželství už 10 let nefunguje. Uvažuji jako ty, že autem to bude nejlepší, ale co když ta svodidla nepřerazím a budu trpět. nemusela bych ale nic řešit. Bolest by mi utlumili. S mužem žijeme jen vedle sebe - je to jen moje vina. Našla jsem si psycholožku - nevyřeší za nás naše problémy, ale pokusí se tě uklidnit a pozvednout sebevědomí. Zkus přijít na to, co bylo spouštěčem tvé bolesti. Zkus najít příčinu a zkus si uvědomit, jak dlouho asi trvá tato tvoje naspokojenost. Tvůj kocourek vycítí, že ho začínáš ignorovat. Také už si nevím rady, měla jsem antidepresního pejská, toho mi přejelo auto a on mě očima prosil, ať nechám jeho život ukončit a že i tak bude se mnou. Pak mi syn přinesl kočičku, měla 5 koťátek a já si je nenechala a tvrdě jsem zaplatila - kočenku jsem musela odprosit, abych to vůbec přežila, nechala jsem ji sterilovat a ona se na mě tak rozzlobila, že mi utekla. Teď nemám sílu mít zvířátko, lidé kolem jsou arogantní, zajdi si za lékařkou praktičkou a řekni jí své pocity, antidepresiva ti za 14 dnů pomohou, vem si neschopenku a třeba prospi celé dny. Zase bude lépe, věř mi, jen nastartuj v sobě ten motor chtít se samouzdravovat. Až uvidíš po těch lécích svět trošku lepší, nechej se navést svým pocitem vnitřním k psychologovi a když nebudeš spokojená tak se neboj změnit lékaře. Ukaž svou průbojnost, máš ji určitě v sobě a pokud máš děti, pokus se je na nějaký čas svěřit na pár hodin třeba mamince, kamarádce, do školky.... ať si odpočineš. Na tu poslední cestu máš vždy čas. Nikde nevíš, kde na tebe čeká nové štěstí a nová radost. jestli je problém tvůj partner, tak chlapy nezměníš, pokud nejsi potvora a nezačneš je hloupě oblbovat. To není můj způsob žití a tak musím bojovat jinak. Jsi dobrá holka, máš zpoustu předností a život před sebou. Promluv si s tím chlapem, zda chce být k tobě milý a nebo se, ale až se vykurýruješ, na něho podívej z výšky a uvidíš, k čemu dospěješ. Jestli chceš, napiš na ZIDKOVA.I@seznam.cz.Mám tě ráda a držím palce. Airin.

dekuji..

na jine prispevky a hlavne ty o sexu jsem odepisovala protoze mi to pomaha nemyslet na problemy. Procitala jsem si jednotlive prispevky a co mne zaujalo aspon trochu jsem okomentovala.

Neco v tom co pises je pravda, ale jen asi polovina.

Co mam doma a jestli jsem nebo nejsem vdana neresim, proc? nema to totiz smysl

tvuj prispevek si ale jeste parkrat prectu.. dik

 Rudinko, já Tě nepoznávám.

Milá Rudinko, to po čem toužíš, chceme všichni. Ale to je pohádka, která se dá zažít, když jsme do někoho zamilovaní a ten je zamilovaný do nás. Záměrně píšu zamilovaní. Že zamilovanost časem vyprchá se nám může zdát  jako konec světa. Nevim, jestli máš partnera(manžela). To v čem jsi nespokojená, bys měla řešit s ním. Chlapi někdy potřebují trošku nakopnout, aby pochopili. A pokud ti v sexu nestačí, jde to řešit jinak(např. sex. pomůcky). Záleží jestli ho máš ráda, nebo ne. Možná, že on je také nespokojený. Nejde jenom o to co dostáváme, ale také co dáváme. Po dlouholetém manželství ti můžu říct, že láska nekončí tím, že se přestaneme objímat! Ale, že spolu trávíme volné chvilky. Třeba se sklenkou vína a jen si povídáme. Je to ten pocit pohody. Chce to čas a uvidíš, bude líp.

Beato a Arin, chci jen vyslovit soustrast, úpřimnou soustrast. Nevím, neznám slovo, kterým vás potěšit v tom smutku. Jen říkám, hodně síly a kde ji vzít? Nevím, možná v motlibě, možná v meditaci, možná v rodině. Pavla 

Děkuju moc za podporu a slova útěchy AIRIN i Pavle.

V tuto chvíli nejsem schopná nic víc napsat.

Jen pro AIRIN  - drž se; myslím, že tím, že myslíš hodně na ty druhé se vlastně snažíš pomoct i sama sobě. A hlavně mysli na svoje děti, prosím. Ještě jednou velký dík!

B.

Děkuji Beatě a Pavle za podporu.

Ještě nikdy za celých 10 let se nikdo ke mně nepřiklonil. Děkuji Vám oběma.

Před 10 lety se mi zhroutil svět, já to tehdy nevěděla, že to bude tak kruté a že to tak krutě dopadne s rodinnými a pracovními vazbami. Ukázalo se to až později. V této chvíli snad prožívám ještě krutější období než tehdy, až te´d se projevují všechny následky.

Beato, přeji mnoho, mnoho sil a moc bych Ti přála mít okolo sebe lidičky, kteří Tě budou mít rádi. Tato těžká doba prověří všechny vazby - rodinné, přátelské, kamarádské i pracovní. Beo, teď poznáš ty pravé přátele. Já bohužel přišla o všechny, ale začínám věřit, že přece někde musí být někdo, kdo by mě měl ještě rád.

Pavlo, na své děti myslím, jsou už to dospělí synové,  ale rodinná tragedie a sesypání jejich matky v době, kdy ji nejvíce potřebovali je zasáhlo hodně. Mají mě ale rádi, mladší dokonce studuje psychologii a snaží se mi pomoci co to jen  jde. Manželství to však nevydrželo a to chlapce bolí nejvíce. Do smrti je budu prosit o odpuštění. myslím si ale, že tato životní zkušenost je pro jejich vztahy také někam posunula.

Děkuji Vám za podporu, vážím si jí, teď se zase peru s depresí , která příjde vždy nečekaně a nezvaně.

Beato, já vyhledala pomoc hodně pozdě, styděla jsem se, ale prosím, až ti bude zle, neotálej a vyhledej pomoc. Poslouchej své tělo, nepřepínej ho a dej na něj, ono ví kdy už to nezvládá samo a ty si myslíš, že zvládneš všechno. AIRIN.

AIRIN, děkuju moc za slova útěchy. Mám kolem sebe hodně dobrých lidí a hodně si jich vážím.

Vím, že je to teď jen na mě, jak se vyrovnat s odchodem člověka, který pro mě tak hodně znamenal (a stále znamená).

Chci zároveň reagovat i na příspěvek (slova) od Honzy. bb - prosím, Honzo, přečtěte si to, co jsem napsala na této stránce 10.2. 2012 v 7.51 hod.

A všem přeju hodně sil a lásky - nejen od těch lidí kolem - důležité je mít rád i sám sebe!

B.

Jsem na tom asi podobně. Nerad jsem strašně ublížil jednomu krásnému člověku a dost dobře nevím, jestli s tímhle vědomím dokážu žít. Čím dál víc dospívám k závěru, že to nedokážu. Přemýšlím o způsobu, nejvíc se mi asi zamlouvají prášky. Porádite mi něco účinného, co mě totálně "odstřelí"?

A co začít tam, kde to začalo? Není to zbabělost utíkat a nechat tady tu křivdu?

Právě to mi na tom vadí.... asi v tom určitá zbabělost je... ublížím tím nevratně ještě dalším lidem... Ale bojím se, že ani tohle pomyšlení nebude stačit.  

Jsi mladý chlap, co může být tak hrozného, abys nedokázal dát věci do pořádku?

Spáchal jsem něco hrozného.... ve své sobeckosti jsem ublížil jednomu skvělému člověku. A s mojí špatnou povahou se s tím nedokážu smířit. Děkuju, že jsi napsala, Barčo.

A svěřit se nechceš?

Přesně tak... Všechno se dá napravit... Tím že budeš zbabělý, jen před tím utečeš a ublížíš dalším to fakt nezlepšíš... Vždycky existuje řešení, ale těžko poradit, když nevíme co jsi vlastně provedl...

Honzo.. . ... neznám člověka, který by o sobě nemohl říct totéž.... co Ty.... Klobouk dolů   za to, že JAKO CHLAP si jsi schopen SI TO PŘIZNAT.... UŽ jen TÍM patříš k té lepší "kategorii" chlapů.... (.. pokud ovšem nejsi schopný příště udělat na stejném princiuu stejnou chybu... jindy a jinde... Což si myslím, že ASI NE... Ale vim já? - třeba se mýlím... ) Lidé se od sebe neliší tím, jestli někdo dělá chyby a někdo ne, ale tím JAK KDO UMÍ ŘEŠIT chyby  - své vlastní na prvním místě... a sám v sobě.....

. Jsou "lekce pro ponaučení".... a inkasujeme je VŠICHNI.... Pocity sestakra nepříjemné z nich máme taky všichni.... protože (teda někteří) nejsme zvěř, fungující jen bázi primárních životních funkcí a motivací a akcí s tím spojovaných.... JSI ČLOVĚK a TÍM to je... že vnímáš své chyby jako DUŠEVNÍ  BOLEST... Ale chlape - NA TO SE NEUMÍRÁ. ... . Naopak!!! ... TAKHLE se teprve RODÍ... sami ze sebe - v sobě, tentokrát už s bolestí NA VLASTNÍ úkor..... SKUTEČNÍ... !!! ... CHLAPI...... Ta bolest matky při vašem narození je jen POČÁTEČNÍ VKLAD - A DAR každé mámy synům i dcerám.... kus bolesti předem ZA VÁS obětované.... ( i často na úkor svého zdraví - což se ovšem projevuje až časem... ).. Vyignoruj to - a jsi ještě větší sobec, než sis do této chvíle o sobě myslel....

Možná Tě TEĎ momentálně.... tahle Tvá chyba "připravila" o nějaký VZTAH pro Tebe velmi cenný.... To je možné.... Což bolí jako čert - souhlasím... protože KVALITU života TVOŘÍ VZTAHY..... , ale příteli - POKUD je ten člověk (bez ohledu na pohlaví)... skutečně TAK ÚŽASNÁ bytost, jak Ty to vidíš, pak teda já osobně dost pochybuju, že by byl schopen/schopna NEVIDĚT Tvou lítost... pokoru... i ponaučení.... ČASEM..... Ovšem HNED TO NEBUDE... a taky dost sotva to bude bez důsledků větší opatrnosti i min. lehkého "odstupu" z druhé strany.... možná ale jen dočasného.. (? )... Všechno chce čas.... Zkus to VYDRŽET aspon těch 9 měsíců... nebo tolik, kolik Tě Tvá matka nosila VE SVÉM těle.... protože nejsi o NIC MÍŇ... ani víc... citlivý ČLOVĚK - cíitlivý.... na bolest..... , než TVÁ MATKA....

A jen tak "mezi náma".... pokud se člověk neumí VZDÁT svého sobectví tady - SMRT mu NEPŘINESE KLID ani omylem... Jsem o tom dost silně přesvědčená.... takže bys to měl "z bláta - do louže" kemo..... Řekla bych, že právě egocentrismus je nejhorším lidským zločinem.... a proti sobě samému  - na prvním místě.... Což mi samože vůbec neumusíš věřit - a já ani NECHCI aby mi kdokoliv cokoliv VĚŘIL jako slepá ovce.... Ale... když potřebuješ DOSTAT ZPĚT od někoho důvěru - CO KDYBY jsi tu DŮVĚRU mým ( ne jen mým) slovům  nejdřív TEĎ zkusil dát TY MNĚ.... potažmo pak zainvestoval  kus svého životního času na popřemýšlení nad nimi.... Moc nazbyt toho času nemá nikdo, a DALI Ti jej tu MNOZÍ..... takže pokud tohle si přečteš - už TO ocením jako TVŮJ DAR pro mne = CIZÍHO člověka..... a díky Ti za to....

JInak bych Tebou musela pohrdat, ale tím se nijak nenech "zastrašit", protože "čert vem cizí babu"... Na mně nezáleží.... Ale NA TOBĚ by Ti záležet trochu snad mohlo.... NESTAČÍ chyby jen dělat a opakovat, aby člověk věděl, díky průserům a bolestem, že žije... Je potřeba chyby i řešit - aby člověk taky ZNAL TU LEPŠÍ stránku života..... a jde to - když to VĚTŠINA lidí zvládá.... a že se tímhle někdy MUSÍ doslova prokousat sám ze sebe každej - a sám - tím si budď jistej......

A ačkoliv nepatřím k žádnému druhu ortodoxních zastánců "víry"  - jakékoliv - uznávám Smaragd - po svých zkušenostech se smrtí. Četl jsi někdy Smaragdovou desku? - TAM JE VYSVĚTLENÍ PROČ trpíš..... Věta VŠECHNO JE JEDNO není o tom, že je fuk, co kdy kde komu uděláš, ale že VŠICHNI JSME JEDNO... "tělo" ( na principu kvantové fyziky.. ) a "jedna duše"..... přesněji... něco jako kapky vody.... jednou v oblacích... jindy ve sněhových vločkách... a nebo v moři..... NEBO V LEDU na severním pólu "NAVŽDY".... Staří Toltéci se zdravili "ahoj moje druhé JÁ"... což jim NEDOVOLOVALO ani DRUHÝM ubližovat... podvádět je... atd.... A ono na tom NĚCO hodně JE..... Neopakuj prosím tutéž chybu...... i když  - máš vždycky svobodu SVÉ VLASTNÍ VOLBY - A S NÍ PAK ALE.... I ODPOVĚDNOST..... Umíš DOMYSLET KAM AŽ... sahá.... ???  

Jsou místa - kde  je v moři chyb lítost už NA NIC.... Tu musíš zpracovat TED A TADY.....

Každý z lidí, co píší do téhle diskuse... VÁM... potenciálním sebevrahům  = lidem s duší rozervanou na cáry..... všichni ti lidé Vám k TOMUHLE dávají nezištně a grátis.... SVOU sílu..... a přesto - NIKDO nejsme dokonalí..... NIKDO..... Prober se....

Všichni děláme jen to - co umíme... DOKUD TO NEUMÍME DĚLAT LÍP......  .. Hodně štěstí.....

PS....... Omlouvám se  za tu množství  slov - promiň... je toho MOC - CO mne pálí... u tohoto tématu.....

20 tisíc návštěv tématu za 9 dní Takový zájem o sebevraždy mě překvapil.

 Příšerné zjištění Avatárku pro mě osobně.  Vůbec z toho nemám radost, ani z takových témat.

tak co kdyby jsi ho na zadost cloveka, ktery toto tema vlozil, radeji smazal... je tu moc smutku.

pravidla znam, ja vim.... ale...

Smutku, ale i radosti bude přibývat a přibývá. Léčí se naše nemocná země a lidé jsou také "nemocní". Tak to je, praví indián...

Každý má své štěstí jen a jen ve svých rukou

http://www.youtube.com/watch?v=z9Az49Le5DU

Díky Budgie

Bumerang.....

http://www.youtube.com/watch?v=nwAYpLVyeFU&feature=player_embedded

Mám se podřezat nebo skočit z okna

Oboje je nejisté a s velkou pravděpodobností toho, že jen skončíš závislá na pomoci ostatních, extrémně bolestivé, a hlavně tím ublížíš nejenom sobě, ale i všem co tě mají rádi, a taky tomu kdo by měl to "štěstí" tě najít. Takže ani jedno. Mrkni SEM, určitě ti poraděj něco lepšího.

Proč?

Co jste tím myslel? Ani odověď na dotaz od Barči proč? už se neobjevila.

Pokud Vás to zajímá, přečtěte si můj příspěvek tady ze dne 10.2. 2012.

Myslím, že každému člověku se dá pomoct a každý život je drahocenný!

A Chiquitě DÍKY za upozornění na pomoc (odkaz "Mrkni SEM") - myslím, že toto upozornění by mělo být v záhlaví tohoto tématu hned viditelné pro všechny.

Rudinko, píšeš, že chceš chlapa, co tě bude na rukou nosit, ale to se prvně musíš dát do pohody. V tvým případě to bude nejspíš hafo rozjetá deprese a ať to budeš slyšet nerada, chce to lékaře - odborníka, jen tak se z toho vyhrabeš. To, že by sis teda našla toho chlapa a ač by ti ně rukou nosil, tak by i přesto nemusel být PAN DOKONALÝ a byla bys zase tam kde seš, nebo i hůř. Vím, žespousta lidí, když slyší slovo psycholog si řekne, tak to už jsem "magor", ale tito lidi ví, co dělají a hlavně je na světě spousta lidí, co využívá služby těchto lékařů a změní jim to život zase, hned je jim líp. Znám kolem sebe pár lidiček, kteří padli na úplný dno a tito lidé jim pomohli. Jen musíš sama chtít....

vzkaz smazán správcem

   Moc nekřič, odříkaného chleba......

smazáno správcem webu