Téma: Výsměch, šikana od spolužáků a věčná samota

Ahoj, mám tady taky příspěvek, myslím že jsme na tom podobně, prý by bylo dobré si popovídat spolu a myslím, že to je dobrý nápad udělal ajsem si tu účet, klikni na moje jméno a vyjede ti moje icq a skype, kde mi můžeš napsat, jestli trváš na emailu, tak řekni a nějakou diskrétní cestou ti ho zdělím

Ahoj Kelly,

mrzí mě, že jsi musela prožít tolik zlého, že kvůli tomu nemáš chuť žít. Je velká škoda, že jsi se na základní škole nedokázala nikomu svěřit s tím, že tě spolužáci tak trápí. Je možné, že rodiče měli dost svých problémů, ale určitě by si našli čas poslechnout si i tvoje trápení. Pokud ne rodiče, tak nějaký dospělý ve škole. Ale teď už je to jedno. Minulost je minulost a ve tvém případě je potřeba za ní udělat tlustou čáru. Je fajn, že v nové škole jsou fajn lidi a mnohem lepší atmosféra, takže mě trochu děsí, že ti to přijde horší. Ještě víc mě děsí, že máš pocit že nejsi osobnost ani člověk. Každý z nás je člověk a jedinečná osobnost se vším, co k tomu patří. Jen ty jsi tenhle pohled na sebe možná zasunula někam hluboko do podvědomí. Píšeš, že i v přívětšivějším prostředí pro tebe není jednoduché najít kamarády. Po tvých minulých zkušensotech se ti ani nedivím. Taky píšeš, že jsi měla různé záliby - kreslení, badminton, jízda na koni. Já si myslím, že jsou to krásné koníčky, já nic z toho neumím. Co se tak zkusit k některým koníčkům vrátit nebo zkusit něco nového, co by tě mohlo bavit? Snáze tak poznáš nové lidi a navíc to budou lidé, se kterými budeš mít alespoň něco společného - a to je docela nadějný základ, ne? Držím ti palce, abys našla odvahu vylézt ze své ulity. Vylézání nebude ze začátku úplně příjemné, ale když se v té ulitě zabydlíš, bue tě to bolet mnohem víc a déle. Držím ti palce.

Ti co ti ublizovali, zaplati. Skutecne se jim to vrati. Nebudou vedet proc se jim to ci ono deje v jejich zivotech. Musi to vyrovnat jako kazdy z nas. To jaci byli s tebou nema nic spolecneho. Oni jsou takovi i na jine lidi. Ty jsi je mela jen ve svem zivote. Jsi jeste mlada, ale casem uvidis, ze i tyto krute zkusenosi zurocis. Budes vedet totiz jake to je, coz je dulezite v porozumeni k jinym lidem, kteri se v takovych situacich a psychickych bolestech ocitnou. Ac to zni desive, z nejakeho duvodu to bylo nutne aby si prosla takovymi traumaty. Patrne te to pripravilo na tve zivotni poslani.... Jelikoz si dosla az sem, je jen dukazem toho, ze mas silneho ducha takze neni nutne rady....... Jednu prece si troufnu dat. Vzdy kdyz chces zacinat, tak vzdy z bodu kde prave jsi. I kdyby prvnim krokem melo byt treba umyt nadobi....  Vzdy se zastav a zacni tam kde zrovna jsi s tim co mas.... Sila je jen v tomto okamziku, vse ostatni jsou jen fantazie.....

Vidím sebe, když jsem byla holka jako Ty. Mě sice nikdo nebil, tak daleko to nedošlo - ale děti se mi smály, za oblečení, za to, že s klukama nechodím, posmívaly se během zkoušení, úmyslně mi špatně radily, pokud jsem nevěděla, pokud jsem věděla víc než ostatní, smály se zase, smály se mým vlasům, tomu, že jsem z vesnice - všechno jim přišlo k smíchu. Už jenom moje existence jim přišla směšná.  

Přiznat si musíš jedno - jsi jiná, taky jsem byla. Vlastně ne, jsem pořád. Jenže jsem přesvědčená, že já a ty jsme ty lepší. Dneska už to vím. Asi máme svůj svět, není materiální podstaty, záleží nám na jiných věcech než ostatním. Ale proto přece nejsme špatné. Nechápu, co se to stalo. Lidi si všímají druhých - hodnotí je a kritizují, zbytečně. Sami nad sebou by se měli zamyslet. Ti tvé spolužáci, chtěla bych vidět jejich rodiče - ti je vychovali, ti jim ukázali cestu, kterou se mají ubírat... Sledovat, kdo co má, co dělá blbě a nedělá správně, jak se tváří... Nenaučili je ale, jak si všímat toho, jak se lidi cítí, proč jim není hej, jak jim pomoct... Je mi líto, že svět je takovej. Ale i tak - mám dvě děti a snažím se, aby se jim jednou nestalo to samé, co tobě a dalším mnohým. A možná jsi na světě právě proto, abys právě pro tohle něco udělala. Abys zkusila k té změně, která je nutná, přispět. Možná se ti to bude zdát trochu přitažené za vlasy - ale něco se nám děje právě proto, abychom se někam hnuli, je to překážka a my se s ní zkoušíme vyrovnat. Ale uvidíš, že vyhraješ! Možná si myslíš, že to nejde - ale chci tě ujistit, opak je pravdou. Pokud jsou tví současní spolužáci milí, věř jim, jednají upřímně. Teprve až se přestaneš držet svého strachu, uvidíš skutečný stav věci Tak jim dej šanci, aby tě poznali a nestyď se za to, jaká jsi. Ty jsi totiž jedinečná jako málokdo!

AHOJ kelly dufam zesi precitas moj odkaz…na strednej sa mi vsetci vysmievali, tiez som bola bifloska, v triede sa mi vsetci vysmievali, podobne ako aj na skole. este na starom pokeci mi taktiez vytvorili zneuctujuci nick, v skole som mala permanetne problemy, ktore ochotne pani profesorky odmietali riesit, podavali sme dokonca trestne oznamenie z dovodu psychickej sikany, no kedze otec jednej agresorky bol policajt, vysetrovatel, tak bola vsetka snaha samozrejme neuspesna. plus do toho vsetkeho som dostala aj jednu skaredu koznu chorobu, ktora ma trapila pol roka. bola som pre kazdeho vyslovena odporna skrata a ludia mali strach so mnou sa bavit, pretoze tato skupinka, ktora ma sikanovala ovladala celu skolu /ano mame to take iste ako v tych americkych filmoch, zialbohu/, no postupne casom sa vo mne nieco zmenilo a rozhodla som sa zmenit svoj zivot… a vies co je zo mna dnes? som modelka, som pomerne uspesna a som na prestiznej univerzite v cechach studujem diplomaciu. ak mas zaujem porozpravat sa o tovjich problemoch, poskytni dalsi kontakt…myslim ze by som tii mohla pomocy

Ahoj Kelly, ničeho se neboj, vím, jak se cítíš, zažila jsem něco podobného, ale od rodiny. Prostě lidé jsou takoví, primitivní, nechápaví a diskriminují někoho kvůli vzhledu nebo něčemu jinému. Koho si vyberou je většinou náhoda, ale on si to odnáší na celý život. Máš důležitou zkušenost, která ti pomůže v budoucnu odhadnout, jací jsou lidé a vážit si vztahů, které získáš. Neboj se určitě se vše spraví, jen to možná bude chvíli  trvat. Nesmíš se s tím zabývat, zkus si na vše zvykat postupně. Když nevíš, co říct kamarádkám ve škole, tak jen poslouchej, o čem si povídají a třeba se to časem prolomí, začneš si s nimi povídat, uvolníš se a oni poznají, jaká jsi a začnou si tě vážit. Protože jsi citlivá, hodná, vážíš si lidí, takové vlastnosti každý nemá. Zkus si najít třeba nějaký nový koníček, něco, je jedno co a něčím se zabývej. Třeba máš na něco talent, můžeš studovat třeba jazyky nebo něco jiného. Zkus se podívat, co by tě zajímalo. Možná bys mohla studovat v Praze na UK nebo někde jinde. Jsi chytrá určitě by tě něco zaujalo, seznámila by ses s inteligentními lidmi, kteří jsou tolerantní a chápaví, nemusíš se jich bát. Nebo si čti knížky o něčem, co se ti líbí, zajímá tě. Ničeho se neboj a neztrácej víru a naději, jednou se vdáš, budeš mít děti, najdeš smysl života. Svět je velký, plný spousty hodných, zajímavých lidí, nesmíš si nechat zničit život kvůli pár jedincům, kteří mají komplexy a třeba v životě nic nedokážou. Ale ty můžeš něco dokázat, jsi silná. Věř v budoucnost. Držím ti moc palce.