Téma: V čem je smysl života - znáte odpověď?

Jagi, to není blbá otázka, ale jedna z nejtěžších odpovědí na ni. Myslím si, že každý si musí najít svůj smysl života sám. Pro někoho jsou to děti, pro jiného kariéra, někdo pomáhá druhým celým život, jiný jde jen po penězích. Každý nějak podle sebe. Pavla

Dky za odpovědi. i když nevím dál.

Nevíš dál? Tak to u tebe vypadá na lásku,   možná seš zaláskovaná, ale to je přece krásný smysl života. Pavla

Tak to jistě ne… já se lidí straním jak jen můžu…a je utopie si myslet, že by někdo mohl mít rád aj mne.. jen si uvědomuji, že tenhle život smysl nemá a já bych tu být neměla…

No, no, no, Jagi, žádné rouhání, každý lidský život má smysl a určitě se objeví ten, kdo tě rád mít bude.

to snad ani radši ne.. ale nic, omlouvám se.   Ono je to stejně jedno.

Každý vidí smysl žití v něčem jiném…třeba rodina, práce…

Život má takový smysl, jaký mu dáš /dáme/, nevím co dalšího dodat…

Tak prostě ten smysl života hledej. Sedni a napiš si poctivě, co tě baví, co bys chtěla dokázat, to by tě mělo navést na otázky smyslu života. Hledej odpovědi u svých blízkých, kamarádů, přátel a věřím, že najdeš nejen smysl života, ale i sama sebe!

Já nad tím dumám furt. nikoho se zeptat nemůžu, nemám kámoše, nebo tak něco. je pár věcí/ činností co baví, ale pak stejnak vítězí (zjm. takhle večer) to, že se vrací vzpomínky, strach.

Napadlo mě už odpoledne. při Tvé práci může jít i o syndrom vyhoření… snažíš se relaxovat?

co je to?   Ale jo asi když si můžu sednout s jehlicemi nebo háčkem…ale na to teď není čas a asi ani nálada.

Aha, není čas. A o tom to je. Ten čas si prostě musíš udělat, myslet taky chvíli jen na sebe a na psychohygienu.

Čím víc času je, tím je to šílenější. pak myslím příliš na to jaká jsem obluda, na to co bylo…a kdy se to bude dít znovu. vím, že jsem cvok. Omlouvám se.

Chce to psychiatra na zvládnutí negativních zážitků, nebo možná psychologa. Ale v první řadě musíš Ty chtít zapomenout a myslet dopředu.

Barčo - psychiatra mám. k psycholožce se vracím v pondělí…zapomenout nejde (ono je to vlastně totiž furt tady, furt to cítím…to ale nejde moc vysvětlit) a žít s tím taky ne. Ale asi je to fuk. Jako všechno. Neměla jsem to vytahovat. Omlouvám se.

Je to jako bolavý zub…taky musí ven. Ale neboj, všecko se spraví. Jsi mladá chytrá žena, máš dobré srdce a s tím už se dá pracovat.

Je evidentní, že mě neznáš …jinak bys vynechala vše. jen, to že jsem "dívka" asi sedí. ale díky

Není dobré se zbytečně podceňovat. Psala jsi v chatu, že práci pečovatelky nejde dělat do důchodu, protože je fyzicky náročná a proto jsi začala studovat VŠ. Velmi rozumné rozhodnutí. Navíc máš ještě druhou práci, takže jsi pracovitá. Baví tě háčkování, což je taky hezké. Abych nezapomněla, práci pečovatelky u starých psychicky nemocných lidí taky nemůže dělat každý. Kdo ví o čem je řeč, pak taky ví, že je potřeba hodně empatie, trpělivosti. Takže by se dalo říct, že vím o čem jsem psala, moje zhodnocení Tvé osoby.

Díky. cejtím to jinak, ale děkuji!

Místo psychiatra raději uvažuj o tom, jestli máš dost pohybu, hlavně na čerstvém vzduchu, to by ses divila, ale taková procházka lesem /za každého počasí/ je něco, co tě nakopne na několik dní, lidi vzpamatujte se, všechno hned řešíte doktory, zamyslete se spíš nad tím, jak se stravujete, kolik máte pohybu, na jaké kraviny koukáte v TV atd atd, píšeš, že nemáš kamarády, to je trochu divné, nemyslíš? Dej si čas, ať už ho máš jakkoli málo a zamysli se nad sebou. Tedy pokud chceš něco řešit, pokud ne, není ti pomoci.

Smysl života? Tak ten já stále hledám. Když jsem byla po střední škole, myslela jsem si, že vystuduju speciální pedagogiku a budu pracovat s lidma s handicapem. Že tyhle lidi přiblížím "normálním" lidem (nebo teda těm, kteří se za normální považují) . Rozčiluje mě, když má někdo předsudky a hned jak něco není přesně podle něj, tak je to divný nebo trapný.

Jenže postupem času jsem zjistila, že první komu musím pomoct jsem já sama. Dlouho mi trvalo než jsem zjistila, že to vůbec není sobecký rozhodnutí. Ale bez toho abych se měla ráda, abych si dokázala říct třeba: "Hele, to se ti povedlo. " tak bez toho se těžko existuje a hledá se ten smysl. Nemůžeš rozdat veškerou péči a lásku druhým a na sebe kašlat. Nemůžeš si myslet, že jsi nic, zbytečnost, otravnost. To potom nedokážeš milovat ostatní. Aby člověk mohl mít člověka v úctě, musí si vážit nejprve sám sebe. A tohle nejsou kecy, tohle je moje zkušenost. Člověk se tomu vzpírá, nechce věřit, ale až jednou uvěří, změní ho to. A je pak svobodnější a dokáže hledat radost i v maličkostech. Ve všech těch drobnostech, které s sebou den nese se dá hledat smysl života.

Člověk si někdy říká, proč se mi nic nedaří? Proč se všechno sakra děje jinak než jsem si naplánoval? Jednoduchá odpověď. Protože to je život. A až se přijmeš, přijmeš i ten život. Zní to jednoduše, ale je to děsně těžký. Víš, minulost si člověk třeba nevybere, ale budoucnost může. Přemýšlej prosím nad tím.

A Barča má pravdu, není dobré se zbytečně podceňovat. Tebe vidím podobně jako ona. Promiň, ale přece si nemyslíš, že jsme blbý jak tágo a nedokážem poznat dobrýho člověka

Kurňa holka poslouchej nás! Co bychom měli z toho, kdybychom ti cpali nějaký bludy o tom, že jsi dobrý člověk? Já teda doprčic nechápu, jak si mladý inteligentní holky můžou myslet, že jsou nějaký nicky beze smyslu. Upřímě si teď sama sobě říkám, že jsem byla pěknej vůl! Inteligentní, chápeš to, INTELIGENTNÍ, jaktože spočítáš příklady z matiky na vysokošloský úrovni a nedokážeš si dát dohromady, že ze všeho co děláš ti vychází, že jsi prostě normální ženská, co má právo na normální život?

Možná vím, je jednodušší žít s tím, že jsem nula, nemůžeš se totiž potom zklamat. Nuly totiž všechno zkazí. Od nul se nic nečeká.

Měla jsem to taky tak, netýrej se zbytečně. Život už je někdy i tak dost tvrdej, než abychom si ho museli ještě znepříjemňovat.

Hawk, domluvil jsem.

K tomu není co dodat. Napsala jsi to hodně dobře. A ano - minulost si člověk třeba nevybere, ale budoucnost může.

VOslíku, jsi na 26 let velmi sociálně zralý člověk… milé zjištění

Díky, Meg Jen jsem prostě nedávno zjistila, že všechno, o čem si myslíme, že je děsně těžký a nezvladatelný už před náma zažila tak miliarda lidí to je celý.

Díky moc…musím přiznat, že takhle přes den se tak netopím a je život snesitelnější. takže díky…

Jen voslíku s tou matikou jsi to trefila…já sice počítám, ale temeř nic nevypočítám,,,

Jinak teď po ránu jsem si málem amputovala prst…jsem fakt šikula -P No, alespoň nemám nerva z matiky, kterou vůbec nechápu…jen doufám, že mi to v nemocnici nějak sešijou(po několika hodinách si tím nejsem moc jistá…) …je to zvláštní, žiletku používám denně a nevadí…a téměř uřízlý prst vadí až až jsem fakt trdlo. začínám mít pocit, že pokud se někdy zvládnu zabít, tak taky jen "omylem"

Omlouvám se za včerejší písání a díky za to Vaše!

Matika je duševní souboj na vysokém levelu Buď já nebo čísla

Prst si prosimtě nech co nejdřív opravit, prsty se docela pro běžnej život hodí. I na matiku

No, já se zase pravidelně pálím, když peču. Ta trouba je prostě nějak divně tvarovaná A i když se mi čas od času něco nepovede - třeba když jsem šlehala bílky v malé nádobě, a tu jsem omylem pustila, tak bílky byly potom po celé kuchyni, na ledničce, na troubě, na topení. parááááda - tak i přesto můžu s klidem říct, že jsem dobrá kuchařka

No, vidíš, to je celkem dobrý nápad. Když ti bude zle a napíšeš sem nějaké podobné téma jako tohle (za to se nemusíš omlouvat), co takhle potom druhý den připsat zase něco, co tě potěšilo nebo co se ti povedlo? Místo omluvy.   Můžeš to vzít jako takovou duševní rozcvičku než na tebe nastoupí matika

No, díky. Tak hlásím, prst je na své místě To je můj nejpotřebněkší…neumím bez něj psát, ale hlavně plést a háčkovat…teď je min na týden vyřazen. Ale dobrý, sice jsem šikovná a dostala jsem se až ke kosti, ale vypadá to, že šlachy jsem vynechaka a kost to taky přežila A zjistila jsem, že díky němu jsem přežila aj matiku…vůbec jsem nevěděla jak na ty příklady, ale bylo mi už tak zle, že to bylo fuk…něco jsem ji tam napsala a šla do nemocnice, kde jsem zkolabovala dřív než mě sestry převzaly Ale po sešití a dvou hodinách na kapačce je už zase lépe. Teda až na můj ukazováček, který se probouzí…

No Bětce jse, slíbila, že půjdem mrknout na rybník, jestli už se zpevňuje led na ty brusle…tak jdem ven. Snad nikd nikoho nepotkáme

Díky za Vaše odpovědi

Super! Zdravím tvůj spravený prstík To bylo teda žůžo dobrodrůžo. Tak ať se příště prsty nepletou, kam nemají

Hezkou klidnou procházku přeju. Víš, že mám děsnou radost, když projevíš nějaký nadšení? Fakt. Dává mi to potom naději, že třeba i moje psaní má možná snad třeba. nějaký smysl když už se teda bavíme o těch smyslech životních.

„V čem je smysl života? “

Smysl života je láska. Láska sama sebe k sobě a vlastní spokojenost!

Mít rád sám sebe, lidi, společnost, zvířata, vzduch, který dýcháme, vodu kterou nezbytně k svému životu potřebujeme, své oči, kterýma můžeme obdivovat krásy přírody …

Čím více lásky dáš, tím více se ti navrací.

Smysl života je mít své cíle, touhy a přání. Smysl života je hledání a nalezení cesty, která nás k našim snům a cílům dovede.

Jednou jsem zde již psal: K dosažení snů, přání, je základním kamenem víra. Pokud je vaše sebedůvěra podpořena vírou, jež je jejím základním kamenem, nic není nemožné. Díky ní překonáte při dosahovaní svých záměrů všechny překážky. Nedovolte žádným předsudkům, aby vám stály v cestě.

„Život je především to, jaký smysl mu dáme. “

„V životě můžeme narazit na spoustu různých cest: je třeba najít tu nejlepší a po ní jít. “ Správný tok myšlenek vás přivede k místu v životě. „Myslete pozitivně a zručně, se sebedůvěrou a vírou a život se stane jistějším, více naplněný činy, bohatší ve výkonech a zkušenostech. “

„Prominout těm, co nám ukřivdili, je klíčem k osobnímu míru. Odpuštění je zvláštní věc. Zahřívá srdce, a přitom chladí rány. “

Z knihy Johna Masona: 101 Oříšků pravdy.

Díky, ani nevím, co dodat… takhle nějak si to myslím, když jsem "nahoře". ale pak příjde rychlý sesun a vidím jen temno a prázdno, strach a bolest…prostě su cvok. omlouvám se,,,

…a vlastními slovy …?

Wird in schwarzer Schrift.  

     Mým smyslem života je pěstovat v sobě božské JÁ a pomáhat druhým.

   Můj smysl života je moje rodina, milovat a být milována°°°°°°° Je to cesta a myslím, že každý má nějakou.

Smysl života v podstatě není. Své telá máme všichni jakokdyby zadarmo v pronájmu, které se časem opotrebují a pak je opustíme. Za tenhle čas si musíš najít věci, které ráda děláš, a nebo některé si musíš oblíbit - přispůsobit se i nekterím vecěm, které nemáš ráda. No a když si nic neoblíbíš - není problém, je to totiž tvůj život - tvoje rozhodnutí jak s ním naložíš (Nikto ho nevlastní za tebe). Nikto se tě taky určite neptal, zda se chceš narodit, pokud to tak cítíš, že chceš odejít z tohto světa, protože nic dobrého a nebo jenom málo dobrého z neho máš  - tak to udělej, je to jenom dobře - konečně si ulevíš. Zbavíš se pak všech těch trápení, strachu, bolesti a pod.

Vyzkoušej ty věci, které ti tady radí jiní lidi (abys našla sama smysl), ale pokud by to nefungovalo, a opakovaně, tak nezapomínej, že je tady i tá druhá možnost a to odejít (a už se netrápit, necítit bolest, … )

Když tak nejlepší je se předávkovat léky na spaní - to prosteě usneš bez bolesti

Ano, usneš a až se probudíš, můžeš mít natolik poškozené zdraví, že o Tvé bytí budou pečovat jiní.

Nebude lepší si ty své rady napřed vyzkoušet, nebo je aspoň přestat rozdávat?

No to právě ani moc né. V rámci toho, že se lidé v suicidálním (sebevražedném) záměru snažili léky "otrávit" jsou ty moderní aktuální léky bezpečné (Stilnox a jeho kamarádi), takže člověk jen upadne do bezvědomí, ale po delší době se zase probere a funguje dál.

Samozřejmě staré léky (jako kdysi bez předpisu předepisovaný Rohypnol) dokázal zabít. Ale Rohypnol je už na recept s modrým pruhem a skoro se už nepoužívá (právě kvůli své relativní nebezpečnosti a také proto, že byl v minulosti zneužíván uspávačkami - zlodějkami, které uspaly chlapa a pak ho okradly).

snad bych ani tak neřešila medikaci jako fakt, že tu někdo otevřeně doporučuje sebevraždu… pominu-li fakt, že karma  se jaksi obejít nedá a co si neodžiješ a nenaučíš se teď, k tomu dostaneš příležitost příště, takže "přeskočit jeden level" jski není řešení a pokud se někdo domnívá, že ano, pak srabácké a následně to bude o to těžší…

Že do takového tématu se ženou i ženy mně překvapuje?????? Nedávno jsem četl článek, že nejvíce psychických problémů mají muži po rozvodu v mém věku. Na psychiatrii přicházejí pouze muži. Ženy podle mého nemají cit, a proto mají rády romantické filmy, aby věděly, jak se mají chovat k mužům!!!! To jen na okraj. Četl jsem některé odpovědi a dost mě zarazilo, že ti lidé radí jít do společnosti najít si kamarády a podobně. Asi neví, co jsou deprese a ztráta smyslu život. Děvče já ti rozumím, ale jsi ještě mladá na tyto úvahy ty ten smysl najdeš, já už ne!!!!   Proč ho taky hledat, a kuli komu? Tak se měj pěkně a nezapomeň, „ Všichni kolem tebe jsou BLÁZN. Jen ty si letadlo“.  

v tom případě přímo tryskáč

smysl života není odvyslý od věku, není v někom jiném… takže ten ublížený rádce je vedle jak ta jedle a je jen líný hledat… BAbčo JAgulko… ty nejsi líná a nejsi ženská bez citu… jediný plot tvého žití je ten který sis jako omezení (nesporně dočasné) postavila ty sama… bouraly se jiné ploty, zboříš i ty své. uvnitř klece, kterou sis postavila na svou ochranu není lépe ani bezpečněji než venku… věř mi… ale především věř sobě

Meg, díky…to, že jsem si ho postavila kolem sebe já…a že je docela "pevný". vím a uvědomuji si to …o tom bezpečí nevím. někdy si říkám, zda si neidealizuji jisté detajly života…jako to, jak má fungovat rodina…jak má vypadat "bezpečí". možná jsem si vytvořila "ideální" obraz, který je spíš utopie i v životě normálních lidí…možná, nevím…každopádně cítím, že s tím musím něco dělat a pokouším se momentálně obejít veškeré své dosavadní kroky… i když si sama nejsem jista, zda to není zas jen nějaký skok do "blba" a nebude tím ještě hůř…nevím, ale ničí mě představaa, žeby to takhle mohlo "uvíznout" a prostě zůstat za plotem…a vědět, že smysl mít život nikdy nebude.

zas kecám. omlouvám se, neumím to vysvětlit …ale díky Meg!!!

Rozumím ti, nemusíš to vysvětlovat… víš co, neboj se života… je hezký, je zábavný, je poučný, je barevný, voňavý a příliš krátký na trápení se, kterým nic nezměníš k lepšímu držím ti tlapky

Ahoj megero,

ne, nevím, to si netroufám - to je filozofování…  nebudu proto psát odpověď na Tvou otázku. Prosím Tě, teď jsem si četla dlouuuuuuuhou diskuzi na téma, jak přežít single. Jsem po 27 letém manžetsví a druhém 7letém rozvedená. není důležité proč. Mnohem důležitější je, že to NEVIDÍM JAKO TY - to vše, co píšeš, já vidím přesně opačně. Existenční nejistota, životní standard o 1000% horší, absence citů, pocitů, objetí, pusy, povídání, společných procházek, kina, sdílení tv filmů, sdílení všech možných radostí. A hlavně dě z prázdného bytu. Žiju sama už od října a NEMOHU si zvyknout. Ať projíždím seznamky nebo na kašlu, je to úplně jedno. Jedno tajemstvíčko: není mi 40, jsme stejně staré . Vypadám prý ve svém (našem) věku na 37, jako máma dětí své dcery (mých vnoučat), nebo jako její sestra. Ale to vše mi v hledání a touze po slušném mužském nepomůže. Co Ty na to, jestli budeš ochotná dočíst tohle až do konce?  

Nemohu se smířit se životem single, i když mám spoustu mladých vynikajících přátel, s nimiž je mi skvěle. To, že nemám sex, mi je "šumák". Chci sdílení, plnohodnotný život s někým, ne vedle někoho. Radost a smích s partnerem, nejen s přáteli…No psala bych ještě dlouho, měj hezký večer, Abigail