Téma: Už to nezvládám, asi jsem zbabělec

Text uživatele: 

Rachel, neblázni.... co se stalo? Svěř se, víš přece, že sdělená bolest je poloviční bolest. Nebuď v tom sama....

Text uživatele: 

A o tom to prave cele je.. duvod si najit. Jsi sama, jevti smutno? Kup si kyticku nebo nejake zvire a hned budes mi duvod zit. Nekdo preci kvetinku musi zalit nebo zviratko nakrmit a promluvit k nim vlidne slovo. Nakonec se budes radovat at z kvetu nebo spolecnych chvil s chlupatym kamaradem. Stoji to za zkousku.. odejit muzes vzdycky a jednou nas to stejne ceka vsechny, ale uz nas sem nikdo nevrati, abychom si uzili vuni kvetu a pocit lasky a pratelstvi, kdyz se mazlik prijde podrbat.

    Mela jsem takove obdobi v 15 a prask, narodilo se hribatko, ktere klisna nechtela. Najednou tu byl nekdo, kdo mou lasku potreboval, ke komu mam zodpovednost. A hned je duvod zit. Konik uz je dospely a je muj a kazdy den me hreje u srdicka, ze tu pro sebe jsme. A on mi mou lasku a pratelstvi vraci. Mnohonasobne vic nez jakykoliv clovek. Zvirata jsou, narozdil od lidi, uprimna, primocara a hlavne vdecna a odevzdana, kdyz jim to same das ty. Zkus to a razem zapomenes na sve bolesti. Navic jsou vyborni posluchaci a nase emoce vyciti, takze se nedaji oklamat.

    Neblazni, zivot proste neni zadna perfektni dalnice, ale jednou bude lip. Kazdy si musime vybojovat to sve.

Text uživatele: myslite to dobre. tohle moralizovani a navody proste nefunguji. bilancovani nema smysl. je uz davno jasno. jen jsem byla doted asi zbabela to dokoncit. nechapu to, ale nic jineho to asi neni. touha prece jen zit v tom nebude. na srabactvi uz ale neni cas. doufam, ze tentokrat uz to bude fix.

Text uživatele: 

Rachel, prosím... neděs nás. Já měla problém v noci usnout poté, co jsi mi už neodepsala. Jsi tak mladá..... nemůžeš přece myslet vážně, že Ti není pomoci.

Text uživatele: 

Rachel funguje to. Mozna ze u tebe ne formou neceho ziveho ale funguje. Necetla jsem to v zadnem chytrem casopise je to moje zkusenost a ze ten zivot nemam zrovna dvakrat lehky. Stejne jako mnoho dalsich, kteri to maji i horsi. Jde jen o to, prestat se litovat a najit si svuj duvod.

 Chces extrem? Mas ho mit-po svete je spousta lidi a deti, kteri nemaji co jist, nemaji kde bydlet, jsou nemocni, nemaji pribuzne, ktere jim treba zabili pred ocima nebo zemreli v naruci hlady nebo nemoci... Asi nemusim pokracovat, jestli se jeste porad litujes nemam slov. Mas kde bydlet. Ocividne mas i pocitac a internet. Hlavne mas zdrave ruce a oci protoze jsi napsala cos napsala a cetla nase odovedi. Hlady neumiras. Jsi mlada. Co te tedy tak strasne trapi, ze to chces skoncit? Kolik z tech opravdu nestastnych lidi mysli na sebevrazdu a kolik jich ji opravdu spacha? Asi moc ne, jinak by nebylo potreba tolik organizaci na pomoc tem chudakum. Oni nemaji nikoho, natoz internet a poradny, kde muzou vyhledat pomoc.  

  Tak nam napis co te trapi spis nez psani hlouposti. Smrt neutece a pocka klidne do zitra a do te doby treba svuj duvod najdes.

 Rachel, nikdo to nemame lehke, ale ver ze jsou i taci, kteri jsou na tom daleko hur a oni si nestezuji. Nesou svuj kriz a ziji dal.  

   Jak jsem psala, ja uz mam duvod zit. Mam sveho kamarada Arciho a k nemu 3 potkanky. Vim ze jim na me zalezi stejne jako mne na nich a nevim kdo by jim mou peci a lasku vynahradil. Jen jsem ztratila cestu a rozhodla jsem se jit k odbornikovi, aby mi pomohl srovnat se se skutecnostmi, ktere me tizi a nasmerovat zpatky tam kam cely zivot jdu jen ted nemam silu a chut. Pomohlo mi uz jen to, zemi rekl ze sena nasi schuzku tesi a ze to zvladneme a bude zase dobre.  

    Rozhodla jsem se pro psychologa. Vim, ze si clovek musi vybojovat sve a proto nechci zadne leky. To by bylo moc jednoduche a ja musim byt silna do dalsiho zivota. Proto si chci sva trapeni znovu projit a prozit s odbornikem, kterymi snad pomuze je prijmout a nechat se jimi zocelit, nedeptat a nicit jako tomu bylo do ted.  

   Staci zvednout telefon a uz jen to ti pomuze. Uz jen ten pocit, ze ses nevzdala a ze se blizi uleva. Nehlede na to, ze existuji psychiatricke ambulance, kde ti predepisi leky. Nemusi to byt zadny driak, ale aspon chvilkova uleva od napeti ktere citis muze udelat obrovsky rozdil. Proc tomu nedas sanci.. Kdyz uz tu sedis a pises s nami proc nenapuses jeste par radek doktorovi? Doba je zla tak neni zadna ostuda nebo prohra jit k odbornikovi. Naopak je to odvazne rozhodnuti se tomu vsemu postavit.. Tak do toho Rachel

Text uživatele: 

Rachel,

 

lidská psychika je tajemná oblast, někdy stačí strašně málo, aby byl člověk nanejvýš šštastný, jindy přesně naopak, sejde se náhodně několik vlivů, a jsme na dně...

Nevzdávej to, naopak bojuj, aby brzy bylo lépe...

Vždyť někdy stačí potkak jediného člověka, a změní se náš svět. Nebo si kup psa - jasně, nemůže Tě to plně uspokojit, ale pro začátek, své štěstí budujeme po kousíčkách...

Pečuj o něco či někoho, choď mezi nové lidi... Nutně musí přijít nějaké,, Světlo"...

Mě taky některé věci v životě soustavně zraňují a cítím křivdu, a oprávněnou, ale snažím se nebýt slepá před možnostmi, co život nabízí...

Text uživatele: barca :
promin, uz nebyla sila psat.

lucy :
za Tebe me tesi, ze jsi svuj boj vyhrala.

nekdo vyhrava, nekdo prohrava.
( nemam na mysli materialne. )
tvoje nulova empatie a soudy me nuti nekomunikovat.
jakym pravem soudis, kdyz nic nevis.
nebudu nic psat.
stejne si to prevedes podle svych meritek.
byla chyba neco ventilovat.
neni to prece vubec o veku ani podobnych meritkach.
nekdo to proste zvlada, nekdo ne.
mejte se a omlouvam se za nevhodny zpusob ventilu.
v tomhle musi byt clovek sam jak vidim.
koneckoncu jako ve vsem.
mejte se..

Text uživatele: 

Rachel, Luci ti chtěla pomoci, jak nejlépe umí. Lucy je už nad problémem a píše s nadhledem. Zatím to tak nevidíš, tvůj problém tě pohlcuje. Až se z tohoto stavu dostaneš, uvidíš vše trochu jinak.

Jen bys mohla problém trochu přiblížit, věř, že jsou zde lidé, kteří si prošli vším možným a určitě ti někdo odpoví tak, aby ti to pomohlo. Takto je to hádání z ruky.  Určitě hledáš pomoc, proto jsi nám napsala, poslala jsi signál, tak to dopiš, upřesni, uleví se ti.  

Text uživatele: 

Já myslím, že nikdo Tě tu nechce soudit, třeba já jsem sama přiznala, že je mi někdy bídně.

Tak nám řekni, co Ti je, zkus se z toho vykřičet, napiš konkrétní věci...

Nebo si třeba vyber jen někoho z nás a napiš mu to do zprávy. Já Ti takyklidně napíšu, které věci mi pijí krev v životě.

Jde o nemoc? Zradu okolí? Osobní selhání?

Však řekni, je to tu anonymní.

Text uživatele: 

Rachel, nevím, jestli to, kvůli čemu se teď tak strašně trápíš, souvisí s tím, o čem jsi mi psala, nebo jde o něco jiného, ale vlastně na tom ani nezáleží. Moc mě mrzí, že se cítíš tak nešťastně, že to chceš všechno vzdát a skončit. Rachel, prosím, nedělej to. Zkus se s toho vypsat tady nám - ať už veřejně nebo do soukromé zprávy - uleví se ti, uvidíš. Pokud si nechceš vylévat srdčíko nám, navštiv odborníka, jak už ti radili jiní, pomůže ti to. Každá situace má nějaké řešení a člověk má vždy minimálně dvě možnosti - bojovat nebo to vzdát. Sebevražda je definitivní řešení dočasného problému - už ji nebudeš moci vzít zpátky a zjistit, co krásného tě v životě čekalo. Máš toho přes sebou ještě spoustu, tak to nezahazuj, prosím...

Text uživatele: 

Jsou duševní poruchy a psychické krize, které nelze zvládat vůlí. Stejně jako fyzické projevy našeho těla, jako trávení, přenos nervových vzruchů či tlukot srdce, běží bez naší vůle a kontroly, tak jsou oblasti psychiky, které žijí svým vlastním životem a určují naší osobnost aniž si to uvědomujeme. "Nejsme pány ve svém domě.... " Důkazem tohoto jsou například těžko "ukočírovatelné" poruchy jako anorexie či bulimie, některé vypěstované závislosti a pod. No dobře. Tak si přiznejte naplno, že jste ten zbabělec, když to tedy tady píšete. Jaké "asi jsem zbabělec" Nač polovičatě? ! ... Jsem zbabělec! No a! ....... co vlastně tak zbaběle nezvládáte?

Text uživatele: 

Já si naopak myslím, že všechno souvisí se vším. Psychická nepohoda ovlivní tělesné funkce a naopak. Nic nežije svým vlastním životem.

Zbabělcem se označila, ale není si prostě jistá. Ráda by řešila, neví jak.... situace se jí vymkla z rukou, má nejspíš pocit, že nic nezvládá a klade si to za vinu. Já bych k ní tak příkrá nebyla. Nesuďme, pokud nejsme na místě toho druhého. A možná jsme i někdy byli a mohli bychom poradit, ale je na ní, jak se popere s vlastní vůlí a rozhodne, nebo nerozhodne se svěřit.

Text uživatele: 

 Baru, ja na jejim miste byla a tak davno to zas neni. Zdaleka nemam vyhrano a dostavam neustale dalsi podpasovky-at uz v navratu Arciho nemoci, problemech v rodine i ve skole. Proste to neni lehky a ac vidim, ze asi nevyhraju, snazim se. To je ma zkusenost a snaha pomoci. Jsk jste se tu vsichni docetli postradam empatii atd.

   Mozna postradam mozna ne. Tohle je nakonec kazdeho boj a nase prosim nedelej to a snaha pomoci je zde ocividne k nicemu.  

    Jednou mi volal "kamarad" brecel mi do telefonu, ze jsem mu znicila zivot a ze to jede skoncit. Slysela jsem v pozadi tramvaj. Mluvila jsem s nim, ptala se ho, prosila ho.. Nekolikrat to pollozil a vypl telefon. Vzdycky se mi zastavilo srdce nez se ozval zas. Pak z nej vylezlo, ze si me spletl s jinou Luckou ve svem telefonu a uz mi to nebral. Rekla jsem si, ze mi po tom vlastne nic neni. Zas tak jsme se neznali.. ocividne, kdyz mi volal vicemene omylem. Jenze co az ve zprsvach bude, ze nasli mrtveho mlsfeho kluka. A ja si uvedomim, z jsem byla posledni s kym mluvil.. Volala jsem na policii kde mi rekli, ze nemuzou nic delat tak jsem cekala na ty zpravy.

   Asi za hodinu volal vysmatej jak beruska, ze jel domu, ze kdyby se chtel zabit udela to a nikomu nebude volat.. Nevim proc brecel, nevim co to melo znamenat. Mel stradnou legraci z meho strachu.

    Tak jsem si jeho slova vzala k srdci.. kdyby to chtel udelat nekecal by o tom a udelal to. Rachel ma ocividne dost sil, aby zkritizovala mou snahu.. skoda ze tu energii radsi nevenuje na ukonceni sebelitosti. Nejsem si vedoma, kde ve svych prispevcich jsem ji soudila, ale budiz. Zajimave, ze ten samy clovek me smahem ruky odsoudil.

Rachel. Ja te o tvuj zivot prosit nebudu. Snazila jsem se ti navrhnout moznosti a jiny pohled na svet. Svuj osud si nevybirame a sebelitost je k nicemu. A ver mi, ze nekdo je na tom hur nez vy vsichni pisatele o sebevrazdach dohromady

Text uživatele: socialni pracovnice :
mas pravdu, v podstate je to ten duvod.
ale na tom uz nezalezi.


michal42 :
nazev tematu nekdo zmenil.
puvodne jsem mela jen, ze to uz nezvladam.
ze jsem zbabelec klidne priznam.
na nejakych nalepkach mi nezalezi.
jen se bojim, abych nebyla zbabela to dotahnout do konce.
to me desi vic, nez konec samotny.

Text uživatele: 

Ahoj, rád tě vidím a čtu, už jsem měl obavu...  

Text uživatele: medved : 
nesmysl.
byla jsem - celou dobu.
mohl ses prece kdykoliv , ozvat,  .
nic ti nevycitam.
jen suse konstatuju.

Text uživatele: 

Rachel, docela Tě chápu. Máš pocit, že jsi na dně. Nic před sebou nevidíš, nebo to, co vidíš, je pro Tebe neskutečně nedůležité a nepodstatné. Máš pocit, že jsi obklopena lidmi, kteří jsou mimo realitu. Ty máš pocit, že ji vidíš, ale zároveň podvědomě víš, že nemá smysl někomu cokoliv vysvětlovat. A já Ti něco řeknu. Nemáš co vysvětlovat, když k tomu necítíš potřebu. Je to Tvoje věc, soukromá, nikomu do toho nic není. Bylo Ti blbě a tak jsi napsala sem, to chápu. A také chápu Tvé reakce. Ale i Ty to víš. A já zase vím, že to neuděláš. Vím to z Tvých slov. Píšeš o zbabělosti. Vím o čem mluvíš. Také jsem stála v jistém okamžiku svého života před ultimním rozhodnutím. Neudělala jsem to, byla jsem "zbabělá". Pak jsem se z problémů dostala a přemýšlela. Dodnes nevím, co je v takovéto situaci zbabělost a co je odvaha. a síla. Ukončit to, nebo žít? Je to složitá otázka, ale já vím, že na to přijdeš. Podle mne soudím, že to zvládneš. K sebevraždě je potřeba odvaha, ale není třeba větší odvahy k žití, i když si myslíme, že se všechno kolem nás hroutí a postádá smyslu.... ? Často nad touto otázkou přemýšlím, ale během času se přikláním k názoru, že ta pravá odvaha je v tom, že se snažíme jít dál. Zbabělec to ukončí, asi, nevím...

Takže pro mne nejsi zbabělá.

Text uživatele: 

Co k tomu říci... prošel jsem podobnou zkušeností. Člověk je nakonec vždycky na všechno sám. Čí je to vina... narodit se tak daleko od průměru, že už nezapadnete do stáda? Nic jsem nikomu neudělal, a přesto jsem sám. Ale... jedno vím jistě... smrt přijde, dříve či později.. a sama. Já jsem se rozhodl, že počkám.  Protože... dost lidí (a zvířat) je na tom hůř než já.  A taky si nejsem docela jistý tím, co bude... potom. Nezbývá než věřit... Bůh je milostivý (snad... je). A ještě... nejsi sama...

Text uživatele: 

Rachel: Ráda bych vědela, jak by jsi chtěla odejít z tohto světa?? Jak je to podle tebe nejlepší??

 

Já jsem si toho už hodně prožila a vždy jsem doufala, že bude líp a někdy i bylo, ale nebylo toho hodně, spíš toho negatívniho bylo víc (.

 

A když mi bylo nejhůř, tak jsem jela doktorovi a, řekla jsem mu, že mě život nebaví a on mi nato řekl: "Hmmm...  tak to se stáva, možná právě prožívate težký období, ale to pomine, chce to jenom čas a jiné myšlenky (pozitívny)". a předepsal mě nějaké tabletky, které mě mají pomoct, Měla jsem dojem, že to je jenom nějaké placebo, protože to vůbec nezabíralo, zabrala trochu až změna mých myšlenek, prostředí, lidí, ...

 

Tohle to se stalo před pár lety, ale i tak mám občas pocit, že mě to nebaví, nevím kam to změruje? co dál?? jak dál?? a k čemu to všechno??

 

Milo mě prěkvapilo, že je i někdo jiný v mém věku, a že nejsem sama, kdo má takové myšlenky.