Téma: Sebevražda je řešení - už nemám sílu a chci se zabít a darovat orgány

  A to nemáš žádnou motivaci? Někoho, nebo něco za co stojí tady být?   Raději to řeš, vyhledej odbornou pomoc a snaž se, konec bude vždycky, není kam spíchat.

Ne nemám, vždycky jsem si hledala důvod proč žít dál, ale ono prostě není tady pro co být a ani pro koho.

  Tak si ten důvod zase najdi a nečekej až příjde k Tobě. Přece mi nechceš tvrdit, že v třiadvaceti máš odžito?   Osobně s tímto postojem nesouhlasím a mám k tomu dost nekompromisní názor.

Jenže já žádný důvod nevidím proč žít, spíš vidím hodně důvodů proč nežít.

  Děláš chybu, protože na všem hledáš to špatné. Musíš dělat pravý opak, já si vždycky říkala : Furt lepší jak drátem do oka.... Zajímalo by mě co budu říkat, až tam ten drát bude.... Holka vzpamatuj se, copak nejsi zvědavá, jak ten film, ve kterém jsi za hlavní hrdinku dopadne?

Abych pravdu řekla, tak zvědavá nejsem, ono není z čeho se radovat

Co třeba "co tě nezabije, to tě posílí"?

To je jako říkat mrtvýmu, prober se a vstaň

  Víš co? Tak se neprobírej.... zůstaň ležet a rozhodně se nenech do ničeho nutit. Jaký si to uděláš, takový to máš.

jo, jim se to říká, optimistům , ale v tomto má pravdu... než spácháš sebevraždu, tak prvně zkus všechny možnosti

Tak, jak se teď cítíš  ty, se cítí i tisíce dalších lidiček na této Zemi a kdyby to hned každý z nich chtěl zabalit, když je mu momentálně ouvej, tak by ta naše planeta byla za chvíli bez lidí.

Věř, že všechno přebolí a zase bude líp, ale musíš se snažit, aby tomu tak bylo.

Jenže mě je ouvej pořád. Bohužel jsem dřív si taky říkala, že bude líp, jenže ono je tomu úrávě naopak ono je hůř a už nemám sílu se snažit, když člověk nevidí žádný výsledek.

Ale Rackuuuuuu..... kolikrát už jsi tu (a nejen v posledních dnech) tohle četla. A jak to na Tebe působilo? Asi každý-vč. mě, měl někdy takové myšlenky(byť já ne tak brzo, jako Ty), ale vše vzdát, fakt není řešení. Nechceš napsat spíš víc, co Tě trápí? Ne že Tě do toho nutím-to ne, jen se ptám. Nechceš zavolat dobré kámošce?

Já vím, že každý člověk má občas tyhlety myšlenky, jenže já je mám pořád, chtěla bych usnout a už se neprobudit, bylo by to pro mě vysvobození a pro ostatní asi taky. Jo kamarádka, ta se ozve jen když má ona problém a nebo dřív, když jsem měla peníze, tak se ozvala, že přijedou a půjdem chlastat, jenže peníze už nemám, tak se vidíme jen na silvestra a už za mnou nejezdí, dřív jo, když sem mohla cálovat hospodu. Občas mi naspíše, ale ani si nevzpoměla, že jsem měla narozeniny, minulý rok taky zapoměla.

Víš Ty co? Tak to vzdej a udělej to hned!

To, že o tom mluvíš, je známka toho, že to udělat nechceš. Tak přestaň být srab, umřít je jednoduchý, ale žít je zatraceně těžší.

Hned to udělat nemůžu, musím zařídit pár věcí. Já to udělat chci, ale jo přiznávám, bojím se smrti, ale je to jediný řešení a srab bohužel jsem.

Když o tom mluví neznamená to že to nechce udělat, to je velký omyl. Udělat to chce a pomoci jí může pouze odborník, psychiatr.  

Proč se ho všichni tak bojí? Léčíte si zlomenou nohu také sami doma?

Musela bych dojíždět za psychiatrem a nevím, jestli jsou vůbec státní psychologové v okolí, nemám moc peněz a taky bych musela vysvětlovat rodičům kam jedu a musela bych si něco vymýšlet, ale autobus taky docela hodně stojí a já šetřím každou korunu a nechtěla bych, aby se to dozvěděli rodiče.

Taky jeden chlap z okolí mluvil, že to ukončí a ukončil to.

Ahoj, rodičům řekneš že jedeš k lékaři. Jsi dospělá a nemusíš jim říkat k jakému a proč.

Myslím že to sama nezvládneš. K čemu ti budou peníze až tady nebudeš.  

Seber se sedni na autobus a jdi k psychiatrovi. Musí tě vzít i bez objednání.  

První krok ale musíš udělat sama, v tom ti nikdo nepomůže.

Držím palce ať to dopadne dobře.

No a oni se budou ptát a copak ti je a proč tam jezdíš každý měsíc atd. Kdyby ten psychiatr byl blízko tak v pohodě by to šlo, to by si ani nevšimly, že jsem někde byla, jenže já když pojedu tam, kde psychiatr je, tak to, abych vyjela ráno a vrátila se odpoledne, 1x by to šlo, ale víckrát, to už neokecám

Říkáš že jsi rodičům na obtíž, že je nezajímáš. A najednou, že by se ptali copak ti je, a zajímali se proč tam jezdíš každý měsíc? Dost si protiřečíš. Myslím že se jen ráda lituješ, protože je to pohodlnější, než se pokusit o změnu...

Trefa do černého

Já vím, že jsem jim na obtíž, to člověk vycítí, taky to co mi udělali, tady nebudu psát, nerada a to vzpomínám i na to pomlouvání za zády a to že se mě ptají kam jedu, neznamená, že jim na mě zaleží, to si nepleť ty je neznáš, ty nevíš co jsem si musela prožít.  

No ono spíš by je zajímalo, co zas vymýšlím za kraviny, ne co mi, co mi trápí, to je nezajímá, když jsem mamce říkala, že bych nejradši život skončila, tak to jen přešla, ne aby třeba se zajímala, proč a tak, to vůbec. Tím diskusi končím, nemám už sílu a ani náladu, mám plno starostí, bohužel to tady vyznělo úplně jinak. Takže děkuji za rady

Nezlob se na mě, ale opravdu nemám důvod myslet si něco jiného. Můj příspěvek s radou, abys odjela na rok nebo dva pomáhat dětem, které vůbec neměly tolik štěstí, jako máš ty, jsi naprosto ignorovala. Proč? Odpověď je jasná - protože sama tušíš, že to tady není až tak zlé, a že by to byla sakra náročná zkouška. Kdyby tě tu opravdu nic nedrželo, rodiče tě nesnášeli a celej svět byl na tebe zlej, kdyby ses opravdu chtěla zabít, připadalo by ti to jako skvělý nápad - vypadla bys pryč, dostala šanci začít úplně nový život, dala tomu životu smysl, a neřešila bys jestli to bude těžké a nebezpečné, bylo by ti šumák jestli to přežiješ... Myslíš si že my všichni jsme měli/máme perfektní životy? Umění není fňukat a vyčítat svoje neštěstí celému světu. Umění je sebrat to málo co mám a udělat z toho moc. A neříkej že nic nemáš. Máš víc než naprostá většina lidí na tomhle světě.

Taky si myslím co Ty. Napsala jsem něco podobného... Ale když ona je holka nešťastně zamilovaná.... To je kámen úrazu a asi jádro problému. Že Racíčku?

Jak myslíš, sice se mýlíš, ale tvůj názor a já ho beru

Bude to znít asi drsně, ale souhlasím s jirsou v tom, že pokud to chceš zabalit, tak na co šetříš peníze? Ale když šetříš, tak věřím, že máš nějaký sen, přání, něco co bys chtěla dokázat nebo zažít... na to si přece šetříš, ne? Myslím, že nějaká ta koruna na cestu k psychologovi nebo psychiatrovi za ten pocit, že se ti - velmi pravděpodobně - alespoň trochu uleví, přece stojí.

Takže pokud ses ještě definitvně nerozhodla to skončit, a já věřím, že ne - tak seber rozum do hrsti, přestaň se vymlouvat na rodiče a nedostatek peněz a najdi si na netu kontakt na nějaké krizové centrum pro dospělé, tam tě vezmu prakticky hned.

Racku, co se stalo, že máš tak černé povídání. Prosím tě, máš život před sebebou nic se nevzdává bez boje. Chápu, že bolest kalí rozum, ale uvidíš, že za čas, bolest ustoupí do pozadí a uvidíš svítit sluníčko. Možná je to trochu jarní únava, ale chce to hodně spát a chodit ven na vzduch a prokysličit mozek. uvidíš, že se vzpamatuješ, jako ta kytka, co ožije, když na ni naprší Boží deštík.

Chci se Tě zeptat na pár maličkostí... máš doma třeba nějaké zvířátko? Nebo co bys ráda dělala ve volném čase? Jsi často na netu, píšeš si s někým pravidelněji? Jsi mladinká, ale zeptám se Tě i na zdraví.... je všecko v pořádku? Bydlíš u rodičů? Ne, nemusíš odpovídat, jestli nechceš.... jen bych se ráda od něčeho odrazila a nejen já.... rádi bychom Ti tady poradili, pomohli.... možná máš jen špatné dny, chybí Ti láska, kamarádka... ? Napiš nám třeba, u čeho jsi se naposled dobře zasmála? Co Tě pobavilo? A co muzika? Co posloucháš?

Mám ráda hudbu, ale ta mi už taky nepomáhá, ráda mám rock, metal, pop, máme doma psa, jenže toho zajímá jen tatka, na netu jsem docela často, ale s nikým si nepíšu. Zdraví bych měla mít v pořádku. Jo bydlím s rodičema, ale jsem jim spíš na obtíž. Už dlouho jsem se nezasmála, protože nemám chuť se smát a do smíchu mi není, spíš do pláče. Jinak díky

A ten pláč, to trápení.... jaký je důvod... ? Svěř se, vždyť nikdo neví kdo jsi a třeba se Ti uleví. Nevěřím, že je problém tak velký, že by se nedal řešit. A k těm rodičům - proč si myslíš, že jsi jim na obtíž? A pokud to tak je, proč se nezkusíš osamostatnit?

Moc sdílná nejsi, co to zkusit tady? Třeba se Ti do toho nechce, protože sem chodíš, nevím.... ale věř, že by Ti tady všichni moc přáli, abys byla spokojenější a bez černých myšlenek. Nesmějeme se problémům, většina z nás už o životě něco ví....

Protože to vím, mají na mě řeči, ale aby se mě snažili pomoc a podpořit to už ne, ono stačí jak mě pomlouvají, u taťky to pochopím, ten chtěl mít vždycky syna a bohužel byla jsem čtvrtá a byla holka, takže velký zklamaní, rodiče vzhlížejí ke starším sestrám a ta nejstarší na ně kašle 4roky se s nima nebaví, ale je pořád ta nejlepší, všechno by ji odpoustili, kdyby po nich chtěla peníze, tak ji je klidně dají, i přesto co ona udělala, jak rodičům, tak i sestrám a bohužel taky víc věcí nechápu, jsem pomalejší a nešikovná, což je pro taťku za trest, takže vždycky taťka všechno po mě kontroloval, ale nebudu to tady moc rozepisovat, protože to nejsou pěkný vzpomínky, závidím těm co měli pěkné dětství

Mám radost, že se z toho aspoň trošku snažíš vypsat, že nechceš vypadat, že si něco vymýšlíš.... Křivdy, které v sobě nosíme a nevyslovíme, tlačí jako kámen. Určitě bys našla v okolí psycholožku, která by Ti pomohla to kamení kousek po kousku odsypávat, dodat odvahu k dalším krokům v životě. A věřím, že i tu práci najdeš, když se budeš hodně snažit. Jednou budeš na svoje myšlenky vzpomínat, jako na špatný sen, protože se naučíš překonávat překážky a zjistíš, že jsou horší věci na světě. Ale Ty už je budeš umět zvládnout. Zatni zuby a jdi do toho.... přeju hodně štěstí a ráda si od Tebe přečtu, jak se s tím pereš a co jsi už zvládla. Půjde to, uvidíš....

Na tvoji psychiku může mít vliv i ten příchod jara a změny s ním spojené.. pokud máš tyhle stavy delší dobu,  bude nejlepší navštívit psychologa, ale to asi nepíšu nic nového. Važ si života a najdi si pár maličkostí, je tolik lidí kteří se rvou s nemocemi o život a ne každý má to štěstí že vyhraje.

Odpovědnost za náš život leží v našich rukou. Zkus třeba toto:

KINEZIOLOGIE One Brain je metoda, jak posílit nebo obnovit zdraví a vitalitu člověka na úrovni: fyzické, mentální, emocionální a energetické. Po její aplikaci dochází k výrazné psychické úlevě, celkovému zharmonizování a léčení osobnosti.
Metoda vychází z poznatku, že na počátku většiny psychických i fyzických problémů je dříve prožitý negativní stres, mnohdy již vědomě,, zapomenutý“. Jedná se o nezávislou samostatnou metodu, která nediagnostikuje, ale hledá příčinu problému. Slouží k určení emocionálního stresu, jeho uvolnění a k navození přirozeného toku energie, spouští

Kineziologie je jedna z nejznámějších metod alternativní medicíny, kterou
uznávají psychologové, lékaři, učitelé i laici po celém světě.

Neblbni, jsi mladá, máš život před sebou, nenechej se srazit na kolena... Já taky trpím depresí, asi už 15 let, střídavě beru a neberu prášky, momentálně beru a věř mi pomáhá to. Život jsi nedostala od Boha k tomu aby sis ho sama vzala. Život je krásný i v téhle době.

Z jakého jsi města, Racku?

Jsem z pardubickýho kraje

Pokud jsi z Pardubického kraje, co zkusit něco z téhle nabídky:

Linka důvěry Ústí nad Orlicí

Krizové centrum v Chrudimi

Centrum krizové intervence v Kutné Hoře

Jsou to jen odkazy, zavolat, napsat nebo přijít už tam musíš sama. Držím ti palce, abys k tomu našla odvahu a sílu.

Neblázni, nevzávej to! To není umění, vzdát se.... Jestli je tak zle a nepomůžou kamarádi, jdi za psychologem, ten ví, jak na tyhle nálady nenálady. Ale ani omylem to nevdávej!!!  

Dokud žiješ, vždycky může být hůř. A pokud je zle, vždycky bude zase dobře - všechno špatné se totiž dějě jen proto, aby se mohlo stát něco lepšího Máš pocit že jsi k ničemu - chápu to. Ničemu se nevěnuješ, takže ani "nic neumíš", bydlíš s rodiči, takže máš pocit že jsi na obtíž, říkáš kamarádka lidem, kteří si to nezaslouží, takže máš pocit, že na tobě nikomu nezáleží. Ale. Zkus se na to podívat i z té druhé strany. Představ si že máš dceru. 23 let ji vychováváš, snažíš se jí dát to nejlepší - a ona by se ti pak zabila, protože má pocit, že ti překáží a je zbytečná? Nevyčítala by sis to po zbytek života, že jsi něco neudělala? Nepřipadá ti to od ní sobecké a nefér? Ono to totiž sobecké je. Tvůj život stojí za prd, já tomu rozumím. Tak ho začni žít znovu, dej mu smysl! A rovnou nějaký pořádný očistec, kde pochopíš cenu života. Co třeba rok, dva na nějaké misi v rozvojové zemi, třeba učit děti na základní škole počítat, hm? Dostaneš tak možnost srovnat si hodnoty, budeš potřebná, a až se vrátíš, bude z tebe úplně jiný člověk. Popřemýšlej o tom... Každý "zbytečný" život se dá dobře využít, jen musíš chtít.

Taky mě napadlo, že bys mohla využít odkazu tady od Avatárka a naučit se novým věcem. Pro pochopení sama sebe, druhých.... koukni se na to. je to zajímavé.

Ahoj připojim se ktematu:Takové pocity mivala jsem před menzi, prostě ženské hormony, tet když jsem starši jemi 42, tak nalady jsem také měla děsné, mam je i tet, tam je sklamani, neduvěra, skončeni ve vztahu, proto ten pocit, nejsem kničemu, nejsem pro nikoho užitečna, nikdo mě nepotřebuje, naco jsem byla ma slova. když se zapojim do prace prace na zahradě člověk nato zapomene, i když se někdy opiju, pak seto vrati, tam je potřeba fakt duvěrna přitelkině, se vykecat je nejlepši, ja mam sestru na pokecani. jo ženské hormony jsou děsné, dat my narkozu aby nic nebolelo a už se nevzbudit, to jsem také měla, ale nak žiju, hlavně pote operaci také mam hormony nevyrovnané.

Racku,

kup nějakého plyšáka a pytlík sladkostí a zajdi na dětskou onkologii. Tam si určitě uvědomíš co je touha se uzdravit a žít normální život. Neblbni, určitě Tě čekají i hezké časy.

Klidně bych dětem dala svý zdraví, jenže když to nejde

Ahoj,

jdi se podívat na jatka, jak vedou zvířata na porážku, a chtějí žít.

Pak se nadělá xxx balíčků masa, co se ani někdy všechno neprodá a třeba likviduje.

Onkologie jž tady zazněla, takže přidávám i jiný pohled a vychází mi z toho, že taková povzbuzení, jsou spíše na větší depku.

Takže doporučuji vydržet A v případě nutnosti se nestydět a navštívit i mudr odborníka na smutek, neboli těžké deprese.

omlouvám se za tykáčku)))

hezký den

ahoj

ps-taky mám takové myšlenky, -štvou mě pomuvy lidí, ale zaženu ty myšlenky , děcka a manžel mě potřebují, a stejně to jednou přijde samo.

Bohužel vím, jak to chodí na jatkách a mrzí mě, že stím nic nemůžu udělat, jenže je to o lidech. Když to řeknu takhle, to mě nepomůže, když si řeknu, že támhle na jatkách jak se chovají ke zviřatům, to mě akorát ještě dorazí a mrzí mě to, což mě ještě posílí ten krok k sebezabití učinit, protože těch zvířat je mi líto.

vypadlo mi LLLL-POMLUVY, ne pomuvy))))

A to fest, někdy mám pocit, že ani nevyjdu z baráku a je mi do breku.

Ale pak se přinutím a usměju, čumím na sebe do zrcadla, zda je to normální úsměv, nebo těžký záškleb nepříčetné ženské)))

Pak si začnu logicky zdůvodnovat, že  s tím co si o mě kdo myslím, stejně nic neudělám, prostě nic... to mám pak ještě větší depku.

Racíku, 25na holou bys potřebovala...  

Podle toho, co jsem si přečetla, jak píšeš: člověk se cítí opuštěný... Ano: ty taková nejsi, nejsi opuštěná, nejsi k ničemu. Jen jsis v hlavě utvořila představu, že taková jsi. Ty sama... Jasné? V podstatě lituješ sama sebe a libuješ si v tom. Není škoda promarnit tolik času seděním na prdelce a litovat se? Tak začni cvičit, běhat se psem, zajdi si do sauny, nauč se tančit, najdi si koníčka. Tak jednoduché to je. Ale ty prostě nechceš. Tak až budeš chtít ozvi se ju? Ještě pár vět...

Chodit "chlastat" do hospody, jak zmiňuješ, to mi k Tobě nesedí...

Najdi si pronájem, třeba malou garsonku. Tím bys měla začít. Pak vše půjde lépe od ruky, uvidíš. Doma se dusíš, až se postavíš na vlastní nohy, uvidíš, jak z Tebe najednou spadne balvan, který Tě tíží  a bude se Ti lehce dýchat... najdeš sama sebe.

Vše, co jsem Ti nyní napsala bylo překladem jedné věty, která zní: Obrať se tváří ke slunci a všechny stíny zůstanou za Tebou.

Tvoje štěstí je jen ve Tvých rukou. Tak hodně štěstí!

je to tak prostě kámoška řekla, že přijede a šli jsme do hospody a dřív jsme taky jezdily na diskotéku, ale většinou te´d jsme sylevstra slavily u nich na bytě.  

Garsonku si nemohu pořídit, jelikož nemám tolik peněz. na koníčky musí být peníze, ale cvičím, zhubla jsem už hodně, měla jsem dřív z toho radost, jak jsem zhubla, ale teď? Už vůbec nemám, je mi to stejně k prdu, když i člověka do kterýho jsem zamilovaná, mě v životě nebude chtít, najít práci mi to taky nepomůže.

Tak z toho jsem trošku zmatená . Vzhledem k názvu ve Tvém nicku jsem myslela, že práci máš. Nebo jsi to možná myslela tak, že kdybys jses odstěhovala od rodičů, musela by jsi dát výpověď v práci současné a hledat si něco jiného? Ty bydlíš Racíčku někde ve vesnici?

Pronájem 0+1 se pohybuje zhruba kolem 4, 5 tisíc, někdy i více, samozřejmě v závislosti na lokalitě atd. Ale byla bys v klidu...

Tak ty jsi zamilovaná? Víš, co si myslím? Že z Tvé stany je to jen taková tajná láska a on o tom ani neví... Kdo je ten šťastný? Někdo z práce že? Ženatý, zadaný? Volný? promiň, že jsem tak zvědavá... Možná nakonec zjistíš, že si Tě vůbec nezaslouží hmm? Že máš na víc

Bohužel práci nemám, člověk shání, jenže všude člověku řeknou, že se ozvou a neozvou se a nebo nikoho nehledaj, člověk je už z toho taky vyčerpaný, jenže samotný nájem stojí třeba 4-5tisíc, jenže pak se k tomu připočtou energie a další věci. Jo jsem opět zamilovaná do staršího a zadanýho a neví o tom.

Aha. Tak zkus nějaké brigády. Teď před prázdninami nabídky jsou. V supermarketech, vybalování, pokladny, roznášení letáků, nic moc to není, ale pro začátek lepší než nic. Nemůžeš sedět doma a litovat se. Ukaž světu, že na to máš. Každý nějak začíná. I studenti přes prázdniny mají brigády, jajkékoli.. Nebo různá call centra. Operátoři, telefonisté... Chce to chtít, chytnout se toho.

Jo holka, být zamilovaná do zadaného, to je na nic. Myslím, tedy dovolím si tvrdit, že jsem si jistá, že za to nestojí.... maximálně by tě využil do postele jako milenku, udělal by si z tebe matračku. To je pod tvou úroveň. Akorát by ses tím ponížila nic víc. Až si tohle uvědomíš, budeš se na svět dívat jinýma očima, věř mi!!! Ty se prostě držíš zuby nehty nějaké iluze, která ti ale za to vůbec nestojí. Tak už konečně otevři oči! Řeknu ti tajemství: Na světě je to zařízeno tak, že pro každého člověka je vždy někde ten druhý, pravý do páru, druhá polovina jablka. A ten tvůj pravý už tě hledá a bude tě mít rád takovou jaká jsi, budeš pro něj ta nej, nejhezčí, nejlepší. Každý chlap má jiný vkus a každému se líbí něco jiného. A velmi často se stává, že ti praví lidé, kteří k sobě patří bydlí i nedaleko od sebe... Ve stejném okrese, nebo tak. Jo jo. A ty si tím, že máš pořád před očima nějakého zadaného tajtrlíka, který na tebe ani nemá, zbytečně šlapeš po štěstí. Protože pak neuvidíš toho, kterého máš vidět a připravuješ se tím o krásné chvilky, které už jsi s ním mohla možná dávno trávit, kdyby jsi nebyla slepá. Šlapeš si po štěstí, víš o tom?? Ty sama sobě . On už tě hledá.... Záleží jen na tobě, jestli se mu ukážeš. A že by bylo na čase... Máš na to!!

Prober se už konečně!

  Docela hustej web:    www.depka.cz    Na tom internetu je kde-co, docela mě děsí, že jsem součástí.....

 Dobrý večer, Julie má pravdu, je i

help24. cz

jo před to http a ty lomítka  atákkk

přeju všem hezký večer)))

Každopádně jsme tady i my, takže to neznamená, že nechceme vědet jak to s Tebou je, a že nám je to šumák.

Možná to zní blbě od někoho koho neznáš a kdo nezná Tebe-osobně, není to klišé, ale zkus chvilku uvažovat pozitivně--najít radost ve chvilce, v maličkostech, v běžném chodu dne.

Stačí chvilka, pak další a je z toho kus a pak celý život.

I to, že nechceš žít, je součast života.

Zita

Racku,

Ty se teď cítíš zle, ale třeba někdo, kdo se má výborně, bude prožívat totéž za rok, kdy už Ty budeš happy jak dva grepy

Tak nedělej hlouposti a nenech si tu krásnou šanci vzít!

Mně toho v životě taky ještě hodně chybí, tedy hlavně to jedno, ale přesto se nenechám svazovat naříkáním a užívám si to pěkné, co teď mám, protože to už tady třeba nebude v době, kdy najdu to, co mi zatím schází...

Já už vedu pár let naprosto zbytečný život. Lidi si přejí abych byla mrtvá, pohrdají se mnou a nadávají mi. Prý jsem něco udělala, já ale vinu necítím. Nemám žádnou budoucnost. Můj život budou jen dluhy a přežívání naprosto bez smyslu. Lidi nenávidím a mám z nich strach. Jediné co by mi pomohlo je vyhrát v loterii a prásknout do bot. Jinak budu roky vést naprosto ubohý život v tomhle ubohém světě. Zestárnu a uboze chcípnu v ponížení. Tak proč ještě žiju? Jsem srab. I zabít se chce odvahu a odhodlání. Nevím proč by to neměl udělat kdokoli. My jako lidstvo jsme na Zemi jen k tomu, abysme ji ničili a navzájem se trápili. Jaká láska, mír, svoboda, spravedlnost... ? Jen prachy a ostrý lokty. Když to nemáš, jsi chudák co žere z podlahy. Tvrťe mi něco jiného a lžete si do kapsy. Mám tady živořit jen protože mám rodiče a budu jim chybět? Měli by pochopit, že mrtvá budu víc v bezpečí. Hodně lidí je na světě zbytečně a já taky. Tak co? Byla bych ráda, kdyby mě někdo zabil až to nebudu čekat, jinak bych se posrala strachy nebo abych to už konečně dokázala. Kašlu na ubohý život a nic mě nemůže přesvědčit o opaku. Tak mi držte palce, ať mi to vyjde.

Lidé se k Vám budou chovat jen tak, jak jim to dovolíte. Každý má svoji budoucnost ve svých rukou - Vaše budoucnost bude přesně taková, jakou si ji uděláte. I když máte velké dluha, nemusí být Váš život beze smyslu. Nevím, jak Vy, ale já rozhodně nejsem na Zemi proto, abych ji ničila a trápila se. Nemám moc peněz ani ostré lokty a přesto se nepovažuju za "chudáka, co žere z podlahy". Nemusíte se cítit zbytečná. Můžete začít třeba tím, že dáte smysl životu někoho jiného - a tím v podstatě i svému vlastnímu. Klíč k tomu, jak svůj život změnit, je ve Vaší hlavě, stejně tak i překážky na cestě k tomu cíli - záleží jen na Vás, zda se pokusíte je překonat nebo to vzdáte bez boje.

B. K. víš, četla jsem jednu zpověď mladé ženy, která spadla na samé dno, vzali jí dítě a po rozvodu s lumpem jí zbyly nehorázné dluhy. Propadla drogám a nechtěla žít. Ale na poslední chvíli se vzpamatovala, chodila do práce, k tomu další zaměstnání, bydlela na ubytovně a pomalu šla nahoru. Po osmi letech už byla z nejhoršího venku, seznámila se s nynějším mužem a čeká až bude její dítě plnoleté a vrátí se k ní. Věř, že nejsi sama, je spousta lidí, kteří prošli v životě různými těžkostmi a možná s vypětím sil se z nich dostali. Udělej všechno, co můžeš, nevzdávej nic bez boje. Zítra dej o sobě vědět, říká se, "ráno moudřejší večera", tak máš o čem přemýšlet.   

Pro B. K

To, co si o Vás myslí lidé, není důležité. Důležité je, jak se na Vás dívá Bůh. Jste mu neskutečně drahá. Vzácná. Má Vás rád. Tak moc, že by za Vás dal vše, co má. A udělal to. Dal za Vás svého syna, aby Vás mohl zachránit. A aby Vás mohl chránit v tomhle zkaženém světě.

- Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. - To je v Bibli - Nový zákon, Janovo evangelium, 3. kapitola u čísla 16.

Není pravda, že nemáte žádnou budoucnost. -  U Boha ji máte - pro Váš život. Jestli to přijmete, On Vám ji dá. Má plán pro váš život. Sami si ho nedovedeme (asi) představit. Ale On ho má. Sama jej nevidím, nevím, co mě čeká dál, ale - objevují se cesty, věřím, že to nemůže být náhoda, kudy můžu jít, tam kde by je nikdo nečekal, já už vůbec ne, ale mohu tudy jít, ačkoli to lidé okolo nechápou. Nevím, co bude dál; ale jsou lidé, kteří se za mě modlí - za to, aby mi Bůh dal, ukázal, připravil kousek cesty, abych jej viděla - alespoň malý kousek, kam se vydat dál, kam jít. - - -  Objevují se okolnosti a příležitosti - jakoby byly předem nachystané, ale i načasované, jsou mi ušité "jakoby na míru". Pokud bude moje budoucnost s Bohem, a On mě neopustí - to fakt nedělá a neuděl - bude se o mě starat -. On mě nechce nechat padnout někam do díry.

- Chci vám dát naději do budoucna, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu.  - z Bible, to je pro nás.

- Nikdy tě neopusítím a nikdy se tě nezřeknu.  Milostí Boží jste spaseni,  spasení není z vás, je to Boží dar. - z Bible.   (To znamená, že s tím - spasením - zachránit se, dostat od Boha odpuštění; to, že nás chrání, že se o nás stará, že On vymýšlí, co dál… - nezvládnem nic sami, ale musíme (- no, můžeme, nikdo nás k tomu nenutí) to přijmout jako dar - ať to udělá On. Jen to přimout, nedělat nic víc - nic jinýho ani udělat nemůžeme…)

 Také tam je zmínka o pokoji, který můžeme mít, takový vnitřní klid - pokoj, který nám nikdo nesebere. Můžeme ho dostat. Můžeme ho prožívat, zažívat, ačkoli se jinak můžeme mít hodně špatně.

- Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! - Nový zákon, evangelium, co sepsal člověk jménem Jan, kapitola 14, u čísla 27.

Ten pokoj je.  

Když začnu dělat něco, u čeho cítím, že asi není v pohodě, tak o ten pokoj přicházím. To, že něco není v pohodě, pomalu zjišťuju na stránkách Bible, když ji v klidu otevřu a čtu. Není to žádný nátlak. Při čtení přicházím na věci, o kterých zjišťuju, že bych je asi dělat neměla.  Ale ten pokoj - to je něco. Co ve světě není.

Zabít se, není odvaha.  

Je to něco, k čemu se nás snaží dohnat satan, aby nás zničil, nenávidí nás, chce nás zničit. Je to zlo, který je ve světě. Jsou to lži o nás samých, jací jsme hrozní… Jsou to lži. Že už s námi nic nebude, že nemáme naději, že to nemá cenu. - Není to pravda. Na tohle všechno má Bůh řešení. ŘEŠENÍ JE.  

Bůh porazil satana, když Ježíš umřel na kříži. Ježíš nic, za co by měl trpět, neudělal, ale umřel za všechny lidi a vzal na sebe jejich viny. Ježíš žádnou vinu neměl ale vzal všechny viny lidí na sebe, aby je zachránil. Viny - všechno hnusné, co lidi provedli a vinu, že odmítli Boha.

To odmítnutí - začalo to už, když ti, co tu byli první, Adam s Evou, přijmete-li jejich jména, řekli, že to, co jim našeptává jakýsi had, že by to mohla být pravda - že jim Bůh něco naschvál upírá… sníst nějaké ovoce, co by jim něco umožnilo… poznat, co je dobré a co ne.

Bylo to na stromu, o kterém A. a E. věděli - Bůh nám řekl, nejezte to, protože byste zemřeli (Ze všech stromů jinak jíst mohli, jen k tomuto stromu jim Bůh řekl, ať jeho ovoce nejedí.)

(Stalo se to na místě, kde byli A. s E. ve vztahu s Bohem - v zahradě, kde ji bylo dobře - v Ráji.)

Je napsané, že v té zahradě byly kromě "všeho stromoví žádoucího na pohled, s plody dobrými k jídlu" speciální stromy dva. (Bible, hned 2. kapitola) Byly tam stromy s hodně lákavým ovocem - a uprostřed zahrady - strom života - a - strom poznání dobrého a zlého.  

Had jim neřekl přímo - Bůh vám lže. Šel na ně se lstí a snažil se zpochybnit to, co řekl Bůh, vzbudit nedůvěru, zvědavost…   zpochybnit to, co řekl Bůh. A taky to překroutit. Ptal se ve smyslu parafráze: Né fakt? Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?  Eva řekla: ne jen z tohodle jednoho stromu, nemáme se ho ani dotkonout, protože bychom zemřeli. Had na to: Ale ne, . neumřeli, . Bůh ale ví, že když to ovoce sníte, tak od toho dne budete znát, co je dobré a co ne.  . Oni měli svobodu, mohli se rozhodovat, snědli to, mohli porušit zákaz - který je vlastně chránil.

…

Poznali, že jsou nahatí - to s oblečením listy…

Pak se schovali, před Bohem, cítili vinu.

Ti lidi si způsobili problém tím, že porušili Boží zákaz, zničili si vztah, který s Bohem do té doby měli. Vzepřeli se proti Bohu - porušením příkazu. Tím, že jedli z toho konkrétního stromu, zjistili, co je dobré a zlé. Proč to vlastně jedli?   …   Možná, že chtěli být i jako Bůh. Neposlechli, a to, co v té zahradě měli od počátku, co tam byli, nedůvěrou a svým jednáním zničili.

Co s nimi? Bůh je musel vyhnat … protože by je mohlo napadnout jízt třeba i ze stromu života - Někdo mi vysvětloval - že by pak v tomto stavu - zůstali ---- že by pak pro ně nebylo řešení. Bůh je musel vyhnat. …

Adam s Evou umřeli - za svoje jednání. Za svůj hřích. Snědli to; od té doby lidé umírají. Ta vzpoura a důsledek se nese i na ty, co se po nich narodí. Lidi o Bohu nevědí.

Ale asi každý člověk v sobě má touhu, má v sobě nějaké malé místo, nějakým způsobem hledá, touží po Někom, kdo jej přesahuje, kdo to místo může naplnit, říká se, že si na takové místo nemůžeme zasadit nic jiného. A cítíme prázdno.

Řešení je, že Bůh dal Ježíše. Aby se lidi mohli s Bohem smířit. Tím, že Bůh obětoval sebe - Ježíše na kříži, porazil satana.  

satan to ví, a než s ním bude definitivní konec, snaží se ničit lidi na zemi a lhát jim, že to, že Ježíš za ně zemřel, přece nemůže být pravda.

Bůh Vám může dát smysl i uprostřed tohoto trápení.  

Na zemi není člověk, co by se narodil a neměl se narodit. O všech lidech Bůh ví.  Bůh o Vás ví tak - že má spočítané všechny vlasy na Vaší hlavě. -

Verše, co zapsal jeden člověk:

- Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.

Víš o mě, ať sedím nebo vstanu,

 zdálky je ti jasné, co chci dělat.

Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím,

všechny moje cesty jsou ti známy.

Ještě nemám slovo na jazyku,

a ty, Hospodine, víš už všechno.

Sevřel jsi mě zezadu i zpředu,

svou dlaň položil jsi na mě.

Nad mé chápání jsou tyto divy,

jsou nedostupné, nestačím na to.

Kam odejdu před tvým duchem,

kam uprchnu před tvou tváří?

Zamířím-li k nebi, jsi tam,

a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.

I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře,

chtěl přebývat při nejzažším moři,  

tvoje ruka mě tam doprovodí,

tvoje pravice se mě chopí.

Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma,

i noc kolem mne se stane světlem.

Žádná noc pro tebe není temná:

noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

Tys to byl, kdo utvořil mé ledví,

v životě mé matky jsi mne utkal.

…

z textu pojmenovaného: Žalm 139. Byl to text, který se zpíval v písni, proto žalm.

Zabít se, není odhodlání.

Život je dar od Boha, proto člověk nemá právo si ho vzít.  

A Bůh dal i Vám další dary, aby ukázal lidem, jaký On je. Máte nějaké obdarování. Které jste dostala od Něj. A můžete jich dosta ještě víc. Může Vám dát třeba to, že budete rozumět lidem, kterým je stejně jako Vám.  

Není pravda, že když někdo umře, protože si vzal život, že bude víc v bezpečí.

Na světě není nikdo zbytečně. A vy už vůbec ne!

Je psáno: Nezabiješ. To znamená, že ani sebe, ani nikoho jiného. (Bible) Tahle možnost je prostě vyloučená. Naprosto.

Napsala jsem to drsně, ale je to tak.

Ty myšlenky, co Vás k tomu napadají, jsou od toho zlého, od satana, co nenávidí všechny lidi a všechno. Nesnáší všechny a všechny se snaží zničit. Nechce, abyste se mohla stát někým, kým se máte stát.  

Jste moc vzácná. Jste moc drahá. Máte velikou cenu. Cokoli jiného - je lež.

Máte tak velkou cenu - Ježíš za vás prolil svou krev.

- Ty citáty, nebo parafráze, co sem píšu, jsou z Bible. Ty slova jsou na jejích stránkách napsaná pro nás - Vás -  od Boha. Bůh to s Vámi myslí vážně. Jsou tam napsané vážně a pro Vás.  

Prosím, přečtěte si v Bibli - stačí jen jedno z evangelií, co jsou na začátku Nového zákona a jen jeden list (dopis) adresovaný třeba "Korintským" nebo "Římanům", ať to můžete zjistit.

- Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl.  - Také v té knize.

- Já jsem tam cesta, pravda i život - to říká Ježíš.  

Jedna holko, napsala jsi krásné myšlenky, daváš naději, ale příliš obšírně. Mně samotné to dalo, co proto, všechno přečíst i kyž se mi to moc líbilo.

Ale milá holko, vžij se do situace člověka, který zde hledá pomoc. Musí ji dostát stručně, jasně a musí mu pomoci. Až se zbaví rozhodnutí se zabít, potom se  může více soustředit na ty krásné věci, o kterých se zmiňuješ. Měj se hezky. Pavla 

Milá Pavlo,

děkuju. Nebyl to dobrý způsob. Mám nad čím přemýšlet. Chápu to. Máte pravdu.  

Mějte se hezky.

ty bys potrebovala pomoct vic nez vsichni ti "sebevrazi" dohromady

Neposlouchej ty chudáky co neustále melou pantem o tom jakej je život nádhernej a skvělej. Já osobně miluju život, ale když si ve sračkach ty nikdo z internetu ti nepomůže. Vyser se na nás a konečně něco udělej!!!!!!!!!

pro "Maledor"

Kdyby lidé z informací na internetu, pomohli třeba jednomu člověku, jsou to lidé dobří s úmyslem pomoci.

"Čtenáři zachránili stařenku od exekuce, poslali přes milión korun"

http://www.novinky.cz/domaci/269335-ctenari-zachranili-starenku-od-exekuce-poslali-pres-milion-korun.html

  Četla jsem to v novinách, dobrá zpráva. Babička byla dojatá a překvapená....

Děvčátko, ani nevíš jak s tebou souhlasím. Mám za sebou 6 "demonstraček" včetně kule do srdce a zase vedle. Asi jse nesmrtelnej\á Vono se efektivně zabít nejni žádnej med.

pokud si budes chtit vystrelit mozek tak to nezkousej, ve tvem pripade ho zarucene netrefis i kdyby sis ustrelila celou kebuli

Psycholog či psychiatr vidím jako jediné řešení, lidi nejsou doktoři aby ti tady radili, všichni jsou důležití jak prase, hlavně ti, co říkají že to nemáš vzdát a podobně... , takoví lidi, co ti řeknou věty typu - Vzchop se! Život je krásný! Stojí za ti žít! - ti akorát tvůj stav ještě zhorší. Sama to moc dobře vím... , vzala jsem si prášky a beru antidepresiva... , internet ti nepomůže... , budeš se akorát ještě víc užírat a přemýšlet nad tím... , nemyslím si, že ti je líp potom, co si přečteš věty typu - Co by za tvůj život daly děti v Africe... , Jsi zdravá, podívej se na různé nemoci ve světě... , Stojí za to žít a život prostě přináší radosti a trápení... , TO NE! Přesně při poslechu těchto vět a těchto rad jsem se vždy cítila ještě hůř!!!! Proto říkám opět DOKTOR!!! A OKAMŽITĚ!!! Nikdo jiný ti nemlže doopravdy pomoct... , je to to samé, jako bys například měla angínu, a psala tady na internetu, co s tím máš udělat, všichni by ti vervomoci radili, ale mezi tím by se ti zánět zhoršoval až by nakonec postihl i jin= části těla a konec. Psychická nemoc vyžaduje lékaře stejně jako fyzická, na všechno se vyser a jeď za doktorem, tohle je řešení!! Zbytek nech už na něm!!!

Jako administrátor tohoto webu vás důrazně žádám o změnu slovníku... Zejména v takto citlivém tématu...  Děkuji za pochopení, Medvěd...

Aha, tak my jsme důležití jako prase, ano? A všimla sis takové maličkosti, že sem píší lidé dobrovolně a odezvu čekají? Jak by se asi takový člověk cítil, kdyby mu tady nikdo neodepsal?

Přečetla jsem si poctivě kometář po komentáři, a tak přidám i svůj názor.

Podle mně, kdyby sis něco chtěla udělat, už to uděláš a netrávíš na internetu hodiny tím, že se lituješ. Jestliže ti je 23, už bys měla vědět, co život znamená a obnáší. Není to jen radost, štěstí atd. Jsou to i problémy a starosti. Mně je 17 a v rodině jsme měli obrovský problémy S prominutím-. Doslova jsem se topila ve sra. kach. Původcem problému jsem nebyla já, ale velice se mě to dotklo. Měla jsem i myšlenky typu, co to skončit. A když jsem byla fakt v nouzi, napsala jsem psychologovi. Víš co? Stačilo pár vět, který jsem mu napsala a ještě míň vět, který napsal on mě a moje myšlenky se zkrotily na minimum. Chce to mít jen odvahu něco dělat. I když si myslíš, že jsi rodičům na obtíž, přemýšlela jsi někdy nad tím, co by to udělalo s nimi? Ať se stane cokoli, rodiče snad vždycky zasáhne, když se jejich dítěti něco stane. Chápu, pokud máš problémy v rodině, to je vždy rána do srdce, ale pokud je tvůj hlavní problém to, že jsi ve 23 letech zamilovaná do zadanýho muže, promiň, ale to mi připomíná 13 leté slečny.  

Sakra, jsi o 6 let starší, ale mě připadá, že tvoje psychická vyspělost je opravdu na úrovni 13 leté. Na světe je 7 miliard lidí, a ty bys kvůli jednomu zahodila celý tvůj život? Nemyslíš, že by ses měla sebrat a "vytřit" tady všem, včetně jemu zrak? Víš, jsem zastánce toho, že chce jen chtít. A tím myslím, doopravdy chtít a né si u PC říkat: " Ale já přece chci". Místo řečí, jsou lepší činy.

Nechtěla jsem se tě nijak dotknout. Ale nepřemýšlej sobecky jen nad sebou. Ač si myslíš, že bys nikomu nechyběla.. vsadím se, že i ty tvoje sesty(pokud chápu, s kterými se moc nebavíš) by to zasáhlo. Pak by přemýšlely, zda za to třebou nemůžou ony a mohly by udělat stejou chybu jako ty. Chtěla bys to? Nemluvně o rodičích. Ale pokud chceš a opravdu si myslíš, že tě tu nic nedrží, prosim. Budeš jen další, u který si ve zprávách zamyslím a uvědomím, co život vlastně je. Optimista říká-Není tak hrozně, aby nemohlo být hůř. A pesimista říká-horší už to nebude. Tak co, co necháš vyhrát?   PS: hodně štěstí.  

Byla jsem rozhodnutá to udělat, ale neudělala jsem to, když jsem psala tuto zpověď byla jsem na tom špatně, musela jsem se někomu svěřit, rodině nemůžu, protože ta by mě nepomohla a tak jsem se svěřila tady, sicě starosti mám, ale už to zase beru trochu jinak než dřív, po pravdě řečeno jsem nemyslela, že na tuto zpověď bude někdo ještě v červenci reagovat. Starosti mám, ale snažím se na to koukat z lepší stránky, i když bohužel někdy to jde špatně.

S tou zamilovaností už to taky není tak horký jak to bylo, smířila jsem se s tím, že ho nebudu mít a hotovo, sice zamilovaná do něho stále jsem, ale už se z něho nepotento z nějakého kur*aře

Ale pomohly mi tady Barča, Leňa, Jirsa, Indiánka, Dany, Sociální pracovnice a docela mě podrželo nad hladinou to co napsala Veverka a to, že ten, který se má teď výborně, pak třeba za rok, může prožívat to co já, tak to mi taky docela pomohlo, takže moc děkuji a jsem ráda, že jsem na tento web narazila, protože jste mě mohly napsat, tak to zabal a dej pokoj, ale vy jste se opravdu snažily mi pomoci a za to děkuji

Peci to nevzdas?? Bojuj

chci uz umrit a mam to v planu co nejdrive jen si chci jeste neco doresit a pak chci vklidu odejit vzit si prasky na spani a mit konecne po starostech uz se mi to blizi mam strach ae verim  tomu ze tam nahore mi bude lepe.

Holka, jen do toho, když to máš takhle promyšlené.

Jen jedna věc … opravdu víš jak to s prášky funguje? Nebojíš se křečí, zvracení, v "lepším" případě jen bolestivé smrti?

Tak pak jen směle do toho.

Jo ještě jedna věc. tam nahoru. sebevrahy neberou.

zadne nahore neexistuje

Souhlasím s tebou, taky nemám pro co žít na tomto světě. Přišel jsem o ženu a o syna vlastní blbostí a už dál proste nemůžu.  

to ze sem napsal ze zadne nahore neexistuje neznamena ze nema cenu zit, jsou miliony jinych duvodu proc zit

No já když čtu některé úvahy o sebevraždě, tak se ty lidi snažím pochopit, neodsuzují je,  protože musí asi HODNĚ trpět …. ALE v určitém slova smyslu kroutím nad tím hlavou a proto reaguji zrovna na dnešní slova Luciferky.

Luciferko, chci se Tě zeptat na dvě otázky:

1) JSI VĚŘÍCÍ??? -  ANO - NE???

2) JAK MŮŽEŠ S URČITOSTÍ VĚDĚT, ŽE PO SMRTI BUDEŠ MIT KLID???  

Luciferko, slyšela si o FAKTU, o kterém se píše v bibli? Je to pojmenováno předpeklí, nebo očistec. Slyšela jsi už o tom? V bibli se píše: … dílo každého vyjde najevo. Ukáže se v onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude zachráněn, ale projde ohněm. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.

Luciferko, to jsou fakta. Zrovna mám rozečtenou velice dobrou knihu od známe mystičky Faustyny Kowalské- (podotýkám že její spisy jsou schválené katolickou cirkvi)  a ona měla vnitřní (jakoby obrazné)  vidění kde píše:  … Uviděla jsem anděla strážce, který mi řekl, abych šla za ním. Za chvíli jsem se ocitla na zšeřelém místě, naplněném ohněm a v něm bylo mnoho trpících duší. Tyto duše se velice vroucně modlí, ale pro ně samé to nemá žádný účinek, jim můžeme pomoci jen my. Plameny, které pálily mě nezasahovaly. Můj anděl strážce se mi nevzdaloval ani na chvíli. A zeptala jsem se se těch duší, čím trpí nejvíce. A odpověděly mi shodně, že nejvíce trpí touhou po Bohu. Viděla jsem Matku Boží, jak navštěvuje duše v očistci. Přináší jim úlevu. Chtěla jsem s nimi více pohovořit, ale můj anděl strážce mi dal znamení k odchodu. Od té chvíle se důvěrněji stýskám s trpícími dušemi. …

Luciferko pochopila jsi to? Jak můžeš vědět že po smrtí Ti BUDE HNED LÉPE???   Co když po smrti půjdeš hned do očistce?? A očistec je stav, ve kterém se nachází duše, která má ještě trpět časné tresty za hříchy, které v tomto životě neodčinila.

Luciferko, radím Ti, dobře si rozmyslí co děláš, protože není věčnost, jako věčnost.

Zdravím tě Karmelaren, prosím tě můžeš mi najít jediné místo v Bibli, kde je slovo "očistec"?

Není nikde, Bible nikde nepíše nic o očistci, je mi líto. Já věřím Bibli. Pavla

Pavlo,   *Očistec* je na dlouhé téma. (Samozřejmě taky věřím v to, co se píše v bibli.)

V stručnosti: slovo OČISTEC spadá pod teologickou nauku a je to stav ve kterém se nachází duše, která má ještě trpět časné tresty za hříchy, které v tomto životě neodčinila. V bibli se o očistci píše jako o VĚZENÍ, nebo jako o OHNI - např. 1Kor 3- 15: Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde OHNĚM.
A nebo na jiném místě, kde se očistec vyznačuje jako posmrtné VĚZENÍ  např. Mt 5 - 25: Dohodni se, se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovy, a byl bys uvržen do VĚZENÍ.   ALE, zaměřme se v bibli i na knihu  2Mak 12, 40-45  kde se píše, o přinášení obětí za mrtvé, aby jim byli odpouštěné hříchy a položme si otázku PROČ? Nebo, píše se v bibli např. že modlitba za zemřelé je zbytečná?   Existuje potom nějaký posmrtný mezistav duše? = Ano, já a Církev věříme že existuje, bible píše o OHNI o VĚZENÍ, teologie/církev tím pádem mluví o OČISTCI a je to to samé = ten posmrtní řekněme mezistav duše, kde se ještě duše tak-řečeno očišťuje pro věčnu blaženost.

Závěr:  - v bibli se píše v tomto smyslu o Ohni, o Vězení
            - v teologií / v církvi se v tomto smyslu hovoří o Očistci = je to to samé. (Církev / teologie se v tomto směru samozřejmě odvolává na texty Písma o očistném ohni - /KKC/: Co se týká některých lehkých hříchů, je třeba věřit, že před posledním soudem je očistný oheň; vždyť ten, který je pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,32). Z toho tvrzení se odvozuje, že jisté viny mohou být odpuštěny v tomto věku, ale jiné v budoucím věku. )

Dobrý večer, Karmelaren, děkuji ti za výklad, ale nemohu to pobrat srdcem ani rozumem. Bible je Boží slovo, je to Pravda. Proč Boží pravdy doplňovat novou naukou. Bůh nepotřebuje opravit.

Četla jsem Kazatel 9 kap. a 10 verš říká: " Všechno, což by předsevzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; neboť není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš."

V Žalmu 6 a v 6 verši se říká: "V hrobě už na tebe nikdo nevzpomene - mezi mrtvými kdo by slavil tě?

Až obětí Pána Ježiše byli lidé vykoupeni od hříchu a mohou po smrti k Bohu. On byl první, který byl vzkříšený a sám říká: "Já jsem ta cesta, pravda i život a nikdo nepřichází k Bohu, než skrze mne"

Ježíš otevřel brány smrti, aby byli vzkříšeni ti, co spali ve smrti.  Nebyli v očistci, Bible o tom nemluví, to bychom pak popírali, či znehodnocovali výkupní oběť Pána Ježíše. Nebiblickou nauku nemohu přijmout.

Milá Pavlo a milá Karmelaren. Pominu-li fakt, že jste se tu obě rozepsaly mimo téma, docela mě udivuje, kam až Vaše diskuse zašla a zároveň mě překvapuje, jak každá jinak vykládáte bibli:

1) Karmelaren v odpovědi Luciferce píše, že: "…slyšela si o FAKTU, o kterém se píše v bibli? Je to pojmenováno předpeklí, nebo očistec…"  X  Pavla píše, že: "Bible nikde nepíše nic o očistci…"

Celkem chaos pro čtenáře, nemyslíte? Já si myslím, že tak jako bible (Písmo svaté či Boží slovo) je jen jedna (či jen jedno), tak i její výklad by měl být jen jeden, nikoliv každý dle svého.

2) Karmelaren píše, že: "V bibli se o očistci píše jako o VĚZENÍ, nebo jako o OHNI a že ona a Církev věří, že nějaký posmrtný mezistav duše existuje…"  X  Pavla píše, že: "výklad Karmelaren, nemůže pobrat srdcem ani rozumem, Bible je Boží slovo, je to Pravda. Proč Boží pravdy doplňovat novou naukou. Bůh nepotřebuje opravit.  Ježíš otevřel brány smrti, aby byli vzkříšeni ti, co spali ve smrti.  Nebyli v očistci, Bible o tom nemluví, to bychom pak popírali, či znehodnocovali výkupní oběť Pána Ježíše. Nebiblickou nauku nemohu přijmout."

Tak a tady jsem na rozpacích. Ne že byste nutně musely být za jedno, ale v tomto případě bych to očekávala, vycházíte-li obě z bible, neboť Pavla věří bibli a Karmelaren věří v to, co se píše v bibli + Církvi, jenže Církev věří, že to, co biblické spisy tvrdí, je spolehlivé, věrné, bez omylů a pravdivé. Tak jak je možné, že se nemůžete shodnout, když obě vycházíte ze stejného pramene? Neberte si to prosím jakkoliv osobně. Mě by to opravdu jen zajímalo.

Milá Dany, jsem ráda, že čteš tyto naše komentáře a že se nad nimi zamýšlíš.

1) slovo očistec, v Bibli není zmíněno ani jedenkrát, nikde. Pokud slyšíme nějaký výklad, je to výklad, jak to určitá skupina chápe a posléze i věří.

2) já věřím tomu, co si sama přečtu a věřím, že Boží slovo je pravda.

V Novém zákoně, ve Zjevení Jana,  22. kapitola verš 18-19 je napsáno toto, "Svědčím pak každému, kdo by slyšel slova proroctví knihy této, jestliže by kdo přidal k těmto věcem, že jemu přidá Bůh ran napsaných v knize této. A jestliže by, kdo ubral od slov proroctví tohoto, odejme Bůh díl jeho z knihy života…" 

Lidé některé věci nepochopí stejně, někdo více, někdo méně, ale je dobře, když lidi spojuje víra a mohou o Božích slovech diskutovat, ne je nutit nebo přesvědčovat, každý pochopí jen tolik, kolik je mu dáno. A to nejen v matematice, či ve zpěvu nebo malování. Každý máme jiný dar. Důležitá je podstata a to je uvěřit celým srdcem, pokud hledáme. Pavla

Zdravím, Karmelaren, večer jsem přemýšlela o naší debatě a myslím si toto, že je spousta náboženství, které mají své nauky a právě to je to, co nás rozděluje, ale to, co nás spojuje je víra, že je Bůh a že nás za všechny pán Ježíš položil život, aby nás vykoupil od hříchu a smrti. V každém člověku je střípek Boha živého a tak se pokouším lidi vnímat, jsme jedné podstaty. Každý najde cestu k Bohu jinak, ale to vůbec nevadí, protože je v Bibli napsáno, "kdo hledá nalezne" a jsem šťastná za všechny, co hledají a našli svou cestu. Pokud chceš napiš mi vzkaz, můžeme si spolu ještě psát, ale tady je to už mimo téma. Pavla 

Pavla -  je správné a moudré, že Pravdu hledáš v Bibli - (ráda čtu Tvoje názory - úvahu… )   Faktem je jak píšeš, že každá (rozštěpená) církev má svoji (teolog.) nauku - a je to tak z důvodů velké SCHIZMY = rozštěpení (rok 1054 - viz obrázek)   **KKC: Kde je hřích, tam je rozrůzněnost, tam jsou schizmata, tam jsou bludy, tam jsou spory. Kde však vládne ctnost, tam je jednota, tam je vzájemnost, jež působí, že všichni věřící jsou jedno srdce a jedna duše. **
Bible o očistci nepíše - ale píše o ohni o vězení: 1Kor 3- 15, / Mt 5 - 25  a teologie se toho drží.
TEOLOGIE je věda o Bohu, o náboženství a snaží se dosáhnout hlubokého poznání zjevené pravdy - což je biblické a apoštolské. Víme, že na porozumění Písma je potřebný správný výklad a bible nám to taky říká: Sk 8,38. Proto na výklad písma jsou  učitele / TEOLOGIE, protože bez kvalifikovaného výkladu vzniká 100 a 1000 různých kombinací, i z bible víme že apoštolovi Pavlovi hodně záleželo na JEDNOTNÉM UČENÍ PÍSMA.
Vždyť proč musel Ježíš otevřít mysl apoštolům? Proto, aby ROZUMĚLY PÍSMŮM - (a nestačilo jenom, že vlastnili Písmo). Příklad: farizejové a zákoníci, měly Písma ale vůbec jim NEROZUMĚLI: Mt 22,29 a Jan5,39-40. Já když jsem si v minulosti četla sama písmo taky jsem mu v mnoha směrech nerozuměla, proto tu máme učitele/ teologii - což je biblické/apoštolské = (i svatý apoštol Pavel zdůrazňuje nutnost zdravého učení). I Písmo tvrdí, že samo o sobě je nedostatečné, není-li po ruce výklad nebo vykladač - (bez toho mu není možné porozumět.) Vždyť i proto byla schizma r. 1054, protože mnozí si vykládali bibli podle sebe … .

Dostali jsme se trochu mimo téma (což je běžné), tak bude příště asi lepší to psát spíš do odkazu jak píšeš.

Tolik stručně o teologii / očistci. Určitě nikomu nechci nic vnucovat nebo (Uff) přesvědčovat = já se jen dělím o myšlenku a křesťanskou zkušenost. Samozřejmě ať si každý věří tomu, za čem mu tíhne srdce a rozum.   

 
Dany -  v diskuzi jsme se dostali až sem - (což se stává), proto budu stručná.
 *Jak je možné, že se křesťané nemůžou shodnout, když vychází ze stejného pramene? Stručně řečeno, důvod je v naší lidské tělesnosti, která je hříšnáa byla to právě ona - lidská tělesnost, která v historii - někdy na konci antiky roku 395 započala schizmu - (SCHIZMA= rozštěpení). Velká SCHIZMA  byla v roce 1054 a to křesťanství hrozně poznamenalo, protože se církev rozdělila na církve a další malé církvičky - (viz obrázek). A tim pádem, ma každá křesťanská církev nějaké rozdíly a to či už věroučné, liturgické a teologické. V dnešní době se křesťanské Církve snaží o dialog, o ekumenizmus a pod. což je z určitého pohledu dobrý krok v před.

Ahoj,  ať jsi, kdo jsi,

Bůh Tě miluje. Ježíš Tě miluje. Víc než kdokoli na této zemi.  

Pokud budeš chtít Boha opravdu najít a budeš ho hledat, najdeš Ho, teda spíše On najde Tebe.

Může Ti dát to, co opravdu potřebuješ. Našel mě. Vidí i mojí poníčenou rodinu. A po mnoha letech bolesti vidím neskutečnou změnu, proměnu, která se v mojí rodině udála.  

Před lety jsem mohla tuhle nádheru čerpat pro sebe. Přesně do těch míst, která byla poníčená.

Může se stát, že Ti Bůh dá něco, co si nedokážeš představit.  

- Četli jste už knihu Sofiin svět? Doporučuju. Je to o dějinách filozofie. Různé náhledy na svět. Docela těžké čtení. procházení různými filozofiemi… někdy se to "až nedá vydržet" … … ke konci je jeden citát… "Vždyť stejně neustále prožíváme úžasné dobrodružství. Pod našima nohama se rozkládá stvořitelské dílo. V plném denním světle. Není to neuvěřitelné? " … Ale to jen tak, "na okraj", to byl jeden ze "začátků" mého hledání… Ale možná bych nikdy nezačala hledat, kdybych o dva roky dříve - kdybych nepřišla o všechno, co jsem považovala dosud, tehdy svého dvanáctiletého života, za jisté - rodina, domov, nový domek, škola, kamarádi, jistota, zázemí…  pak zničeho nic - prostě nic - přijdete o vše.

. a tak …

A tak, bolavé roky šly. Ale mohla jsem si uvědomit, kde jsou ty pravé hodnoty… na což bych, asi, jako tenkrát "rozjetá holka z jednoho většího města" nepřišla. - Teď jiné město, stěhování, žádná jistota, vše "jisté" pominulo. Nikoho v novém městě neznám. A jít do nové školy. (Vůbec nejsem člověk, který by se snadno seznamoval) …

A tak… v nové škole nic moc… Ale potkala jsem tam jednu holku, která se ke mě chovala jinak než ostatní. Byla prostě jiná. Chovala se k lidem mnohem lépe. A měla úžasnou rodinu. Za úžasnou jsem ji považovala, a myslím stále, že právem. Zajímalo ji, jak se cítím a co prožívám. Půjčila mi sešitiy, nabídla mi, že se mnou půjde po škole přidělat klíč od šatny… vůbec nemusela, přišla s tím sama. Přišla za mnou první, když jsem přišla do nové školy.

.

Měla jsem kamarádku.  

Jednou mě pozvala na Vánoční koncert, věděla jsem o ní, že je křesťanka, ona nám to taky vždycky říkala . Věděla jsem, že i její rodina jsou křesťani, ale - ať si jsou.

Na tom koncertu - ti co byli vpředu - začali zpívat a tleskat a vypadali dost šťastně nebo přinejmenším radostně. A začali zpívat o Bohu. No, jo, …aha, …ale proč ne? Tak to přežiju.  

Zpívali další písně a ty texty… se dotýkaly mě - a mých prázdných míst v životě, těch, kde byla bolest, nejistota, příkrost k lidem … nebo jen otázky dospívajícího člověka.

Tak jsem Vám je sem napsala:

Láska, to není jen hezké slovo,

Láska, to není jen hezký pocit,

Láska, to není jen chvilkové vzplanutí,

Láska, to je celoživotní rozhodutí.

Láska totiž jenom nebere,

Láska nemyslí jen na sebe,

Láska, když je to potřeba,

dokáže i život dát za druhé.

Láska umí dávat, nečeká zpět,

Láska umí, láska umí odpouštět,

Láska, na křivdy nehledí,

Láska, ta vždycky pohladí.

Láska totiž jenom nebere,

Láska nemyslí jen na sebe,

Láska, když je to potřeba,

dokáže i život dát za druhé.

My vzali někoho, kdo nás takovou láskou miloval,

na kříž jsme ho přibili, láskou jeho jsme pohrdli,

a přesto nás dál miloval, a krev svou proléval,

abychom skrze ni mohli vzít odpuštění.

Ježíš tenkrát nemyslel na sebe,

Ježíš umíral za Tebe,

Ježíš, když bylo potřeba,  

dokázal i život dát za druhé.

A ještě jedna píseň se mi tam líbila. Jmenuje se: Sekera. "Ta mě teda dostala".

Nezapomínej, co Ježíš pro Tebe,

A co ty pro něho,

On pro Tebe vše,

A ty pro Něj nic,

On za Tebe zemřel.

A tak si uvědom, že je to na Tobě,

Ježíš neříká: co je mi po tobě!

On zemřel, však nezůstal ve hrobě,

Je to pravda, která zní zázračně.

Nezůstane duše v tělu, v tělu,

řekni já to beru, beru, beru,

nevíš, kdo Ti dá sekeru, beru

do hlavy zezadu, šalalajláj.

A tak si uvědom, času moc nezbývá,

Ježíš přijde, jak to slíbil nám,

je to pravda, jen ta jedna jediná,

a tu Ti ďábel všemožně zakrývá.

Nezůstane duše v tělu, v tělu,

řekni já to beru, beru, beru,

nevíš, kdo Ti dá sekeru, beru

do hlavy zezadu, šalalajláj.

Možná, že na konci, téhleté pisničky,  

Boží milost dojde, a Ježíš přijde - 

A Ty to nestihneš!

Nezůstane duše v tělu, v tělu,

řekni já to beru, beru, beru,

nevíš, kdo Ti dá sekeru, beru

do hlavy zezadu, šalalajláj.

Ta písnička je o tom, že rozhodnutí přijmout do srdce Ježíše je na každém člověku. Je o životě tomto i o životě věčném a o tom, že Ježíš na tuto zem přijde - jednou. Ale už teď může žít ve Vašem srdci. - A to je pak tedy něco. Něco - něco, co jsem do té doby neznala.

Jak chápete to slovo "dojde" v té druhé písni? (. Možná, že na konci téhleté písničky, Boží milost dojde a Ježíš přijde? …) V tu chvíli jsem ji chápala - ne jako dojde - ve smyslu: už není; ale dojde - už je tady! - od slova dojít na nějaké místo - sem. A měla jsem "takový" pocit, že vím, že je to vzadu nad mou hlavou… " 

Na těch lidech, co zpívali, jsem viděla, že nezpívají nám. To mě také zvláštně zajímalo. Oni zpívali - tedy- "asi" Bohu, to už jsem pochopila. Čtyři různí zpěváci - ale všichni vypadali "tak stejně" v tom, jaký měli výraz tváří. Obráceni ne k nám, ale k někomu, "kdo pro ně musel být příjemný", a to hodně příjemný - prostě zpívali tak zvláštně - ne jen pro nás. Přála jsem si tam stát a zpívat s nimi.

Viděla jsem na nich, jak jsou k sobě jiní. Jak jakási paní v první řadě povzbuzuje a podporuje hodně mladou zpěvačku, která zpívala třeba jednu z těch písní nahoře. Tak krásně. Nějakou takovou podporu - jsem nikde neviděla. O přestávce jsem opět viděla, jak se ti lidi k sobě chovají… Na začátku koncertu jsem si koupila vstupenku a dostala letáček - byla tam černobíle natištěná slova některých písní. Moje kamarádka o přestávce přivedla "tu zpěvačku" - její kamarádku. Povídaly si se mnou! Viděla jsem i jejich další kamarády, "a strašně se mi to líbilo", jak se tak všichni k sobě chovají.  A tolik exprese.

Milá zpěvačka si prohlížela letáček, který jsem jí půjčila, chtěla si ho prohlédnout, a potom s ním poodešla a už mi jej nevrátila. Nevědomky.  

Přála jsem si, aby koncert neskončil. … Při odchodu jsem si uvědomila - ty lidi už nikdy neuvidím! - A ona mi ten letáček nevrátila! To je škoda. To mi bylo trochu líto - docela jsem si ty texty chtěla ještě přečíst…

. to nebylo vše… Ježíše jsem do svého života pozvala.

Jen - mohu říci - dostala jsem jistotu, smysl života, kamarády, právě ty kamarády, co byli na tom koncertu - kamarády mojí kamarádky. Oni mě vzali poprvé na pořádný výlet - pod širák. Dostala jsem i radost. (Ale i ne zcela lehké čelení tomu - že se moje víra mojí rodině nelíbila).

Po nějaké době jsem pomyslela na mojí rozbitou rodinu a na toho, kdo ji rozbil. - Jak se s tím vypořádat? No, je dobré, a je třeba odpuštění. Ale to já nedokážu. To ne. Tu myšlenku jsem nevyslovila ani v duchu. Spíš to byl jen postoj srdce: Bože, to já nedokážu, na to nemám… A víte, co se stalo? Druhý den ráno jsem se probudila - a to odpuštění bylo. Bylo v mém "srdci", když to tak napíšu. Od té doby jsem dokázala onu osobu navštěvovat bez trýzně, kterou mi její přítomnost způsobovala, a také soustavně ona osoba. Někteří členové mojí rodiny takovou úlevu dosud nepoznali… 

Po nějaké době - mi přišlo na mysl, že bych té osobě měla odpustit - ale úplně. - Ohradila jsem se, že ne - to bych se s ní musela bavit. A to teda nechci! A víte, co se stalo? Už se dál nic nedělo.

Minulo mnoho let, v rodině trochu tyranie, ale - měla jsem hodně velkou úlevu oproti ostatním - to bylo to odpuštění, i když ne úplné. Ale nejen to odpuštění…

Ten, který nesnášel cokoli, co by mohlo mít něco společného s vírou, mi to občas dal i znát… Nebo byl jen nepříjemný ve všeobecných věcech.

Minulo dalších pár let, onen člověk vážně onemocněl, dost propadl alkoholu a když už mu nezbylo opravdu nic jiného - šel na podobné místo, jako byl ten vánoční koncert. - Co zažil, je jen jeho věcí, ale řekl Bohu, že chce žít s Ním.

Stala se s ním ohromná změna. A aniž bych se o to přičinila - vztah mezi námi je - mohu říci - v naprostém poklidu, vůbec nic proti sobě nemáme. Spíš - což je vzato matematickou logikou nemožné - od toho člověka spíš získávám něco dobré, mohu si od něj "něco dobrého" vzít.

Je to ohromné.

Ovšem člověk sám dělá mnoho nesmyslů, věcí, které jej negativně ovlivňují a samotnému ubližují. Když udělám něco, o čem vím, že fakt není vpořádku, dost mě to svazuje, zkrátka příčina a následek. Bible tomu říká hřích. A tak jsem teď sama svázaná takovým jednáním. Není mi v tom dobře, není mi dobře v tom, žít víc bez Boha… Jsou to výčitky, a tak… Řešení je jít za Bohem a říct mu to, přinést mu vše, co mě trápí.

A je toho dost. Tak - to je teď mé trápení.

Ale vím, že kdykoli bych přišla - že ta dlaň je otevřená.

Jsou to teď výčitky, . i strach, i úzkost… člověk může mít zkreslenou představu o tom, jaký Bůh je. …

Ale vidím, že se mi za moje zatvrzelé jednání "nepomstil", ale že se o mě nyní neskutečně postaral.

- Zkrátka úplně jiná odpověď.

Ze srdce ti přeju, že máš dar víry. Pavla

Děkuji Vám.

Myslím, že je tu pro všechny.

Prosí Vás nemůžu už žít jsem velmi nešťastný osmnáctiletý smolař a gay který není se sebou spokojen a který se chce zabít!

Prosím Vás nepřidal by jse někdo se mnou či neporadil co je nejlepší prosím odpovězte mi jsem ve velmi špatném stavu každou minutou může být po mě

Mario Bergner:  Obnova lásky – hledání sexuální identity  (Praha: Návrat domů 2012), 165 stran

Byla jsem na seminářích, kde přednášel tento člověk. Mluví o tom, že homosexuál byl. Nyní není. Snaží se pomáhat jiným hledat a uzdravit to, co je v nich zraněno… A je to možné. Homosexualita není záležitostí genů.  Píše knihy k tomuto tématu. Sepsal zajímavé semináře - vpodstatě, jak lidem pomoci. Věnuje se lidem. A jsou lidé, kterým to něco přineslo.

Existuje - (asi zajímavá) kniha: Rozbitý obraz,  Leanne Payneová

       recenze: "Kniha Rozbitý obraz je nejlepším příspěvkem k tématu homosexuality, který jsem kdy četl. Je to kniha na pomezí psychologie, filosofie i teologie. Zabývá se příčinami homosexuality a službou lidem, kteří trpí homosexuální neurózou. Leanne Payneová na konkrétních případech ukazuje, proč se homosexuální neuróza rozvinula a jaké jsou možnosti terapie."

Přede dvěma roky proběhl v Praze 2-3 denní seminář o vnitřním uzdravení - chceš-li podívej se, oč se jednalo. Téma o kterém píšeš, tam bylo jedním z hlavních. Zvukový záznam se dá zakoupit:

 http://www.kmspraha.cz/akce-aktivity/bmp2012

Doporučuji. Zajímavá akce, jak se něco dovědět - tehdy to bylo k tématu homosexuality - letos, vlastně za týden se podobně dobrá akce koná zas:  

15. –17. 11. , Praha

zde je odkaz:  http://www.kmspraha.cz/akce-aktivity/zacit-znovu-a-jinak/

- je to dobré, protože tam mluví lidi, co mají co dočinění s psychologií, filozofií, teologií a vlastní zkušeností s těžkými věcmi

-člověk tam je v davu možná i stovek lidí, není sám, ale zároveň se jej nikdo na nic nevyptává

- je tam možnost - po programech-seminářích - zajít v rozích sálu - za lidmi, z týmu přednášejících - a přímo s nimi mluvit, říct jim cokoli… oni mohou reagovat s konkrétní pomocí - nasměrovat… říci… a taky se za ty lidi modlí, pokud chtějí.  

- je tam dobrá atmosféra

- semináře jsou proloženy příjemnou hudbou, vesměs rockovou nebo poprockovou.

- dá se tam zakoupit plno zajímavých knih

- je možné se tam s někým i seznámit, nebo jen popovídat

- je to celé dost zajímavé

- určitě bys tam mohl najít nějaký kontakt, impulz, nápad, nebo radu, ti co tam přednáší, jsou tam vlastně jen pro to.

no jo ale co kdyz pak ten nekdo neskoci a ty budes za trubku ze si z tebe udelal srandu, to bude ostudy

Však se říká, že chytrého aby pohledal a hlupáci snad padají z nebe 

Ahoj, posílám hudbu.

Píseň, která se jmenuje zvláštně "Žalm 121", ale je fajn a pro Vás.

http://bandzone.cz/rocksolidband

Nedočetl jsem všechny komenty, ale jednoo řííct musím. Kdo tohle nezažil, vživotě nikdy NIKDY tohle nemůže pochopit. Před pár lety jsemm měl stejný nutkavý pocit a to jsem měl pro koho žít, byla tu moje malá dcerka. I přes to jsem ležel ve vaně se žiletkou v ruce. Dalo by se říct, že jsem si na poslední chvíli řekl, vydržím do rána a půjdu k obvoďákovi. A stalo se. Skončil jsem na psychiatrii, chtěli mě hospitalizovat, to ovšem nešlo neboť jsem se sám staral o malou, tak byly nasazeny antidepresiva a prášky na spaní (ono taky nebylo uplně super usnout ve tři ráno a vstávat v pět- nedobrovolně). Prášky naštěstí zabraly  a dnes je vše v pořádku. Diagnostikovány mi byla lehká deprese. Nechtěl bych zažít těžkou, to si ani nedokážu představit.

V žvotě jsou potřebné duchovní hodnoty, jako je láska, dobré slovo, úsměv, soucit, prostě mít dobré srdce.

Právní dotazy je lépe pokládat ve webu k tomu určeném. Jde o spřátelené stránky - Bezplatná právní poradna online. Dotazy do webu poradny je možné poslat v liché týdny v pondělí po 10. hodině nebo formou online chatu v sudé týdny v sobotu po 9. hodině.

Tento web (www.MojeStarosti.cz) není primárně určen k právnímu poradenství a právníci sem nechodí.