Téma: Přítelkyně mě opustila, mám hypotéku a nemám peníze - je řešení sebevražda?

Brát si život chlape je totální békovina. Nebo to chceš vzdát? Ukázat, jaký jsi slaboch? Barák se dá prodat a žít se dá i v podnájmu. Já tak žiju už pár let! A ženskejch běhá posvětě o 15 procent víc než chlapů. Neházej flintu do žita, život je krásný. Bereš antidepresiva?

barák se prodat nedá patří bance

antidepresiva beru ale nejak to nepomáhá... přitom jsem toho v životě překonal už spostu nato kolik mi je terpve let... ve 12 letech muj otec přisel o nohu, musel jsem se o něj starat.. po 3 letech umřel při operaci... tuhle situaci jsem zvládl, měl jsem duvod, hrál jsem fotbal a hrál jsem dobře fotbal, jenže dalsí  rána prislo po 3 letech.. při fotbale jsem si zpřetrhal vazy v koleni a po ročním marodění mi doktor oznamil skutečnost že jeslti chci v budoucno chodit musím skončit s fotbalem.. tedy s věcí pro kterou jsem byl vychováván od 4 let a pro nic jiného jsem nežil a najednou byl konec... i tohle jsem zvládnul jenže ani jedna ta situace nebyla taková jako j teď... jde oto že asi největší strach mam z toho že exekutorum nebude stačit onen dům ale přijdou i  mámě domů zabavit věci a stím nedokážu žít, až bych uviděl v jejích očích jak jsem ji zklamal atd..

Ahoj, jen se chci zeptat, to se máš tak rád, že se radši zbavíš problémů na úkor rodiny? Shrneme si to: Když si vezmeš život, vyřešíš tím aktuální situaci, už tě nic nebude trápit. A co rodina? Ztratí syna, bratra, milovaného člověka, budou si to vyčítat, že třeba mohli pomoct... Budou se ptát, proč jsi za nima nepřišel, proč jsi něco neřekl... Navíc ty se zbavíš dluhů a oni je zdědí... Co když k nim po tvojí smrti přijde exekutor? Co když pak ke ztrátě člena rodiny jim přibude ještě ztráta veškerého majetku? Nevím moc, jak to funguje, ale tohle by sis asi měl uvědomit... Když ne pro sebe, tak pro ně bys měl žít.

S tebou se rozešla slečna, to je smutné, hrozné, ale stává se to. Mrzí mě, že ses z toho složil, ale musíš vydržet. Život není lehký, ale musíš bojovat a zvládneš to!!! To vím jistě.

nejhorší natom vše je že já si tu skutečnost uvědomuji... vím že když se zabiju zbavím tím problémů pouze sebe a připravím se o ty krásné věci které mě možná jestě v životě čekají, to je důvod kvůli kterému jsem to ještě neudělal.. ale nevím, vím, možná jsem jen sllaboch a sobec co hledí pouze na sebe a co chce vyřesit situaci pro sebe aniž by bral v potaz ty důsledky které se přenesou na ostatní.. říkám si.. jsou to jen prachy, ty se vždycky daji vydělat a ikdybych měl mít třeba dvě práce tak se to prostě dá zvládnout.. ale z toho všeho co ted budě dít mě asi prostě nejvíce deptá to že já nevidím budoucnost a důvod žít.. potřeboval bych aby mi někdo ukázal jak natom budu za rok nebo za dva, tři.... abych si řekl ano, ted je to težké, složité, na zabití ale když to překonám bude to dobré... jenže prostě všichni víme že to prostě nejde, nikdo mi to neukáže jak to bude vypadat za par let..

já se pořád snažím situaci do které jsem se dostal řešit a vím že nějak se to vyřešit dá, jen mi prostě chybí impuls, co by mě nakopl a popostrčil ktomu že má cenu bojovat za lepší zítřek, jenže nikdo takový zatím není (

Co chceš udělat se svým životem to si udělej, rozmlouvat Ti to nebudu, už seš dospělej.

Nicméně napíšu Ti několik faktů, možností....

Za prvé AD se musí brát dlouhodobě a sami o sobě k zásadní změně nepomůžou. Pomohou Ti se lépe oprostit od problémů v tom smyslu, že se budeš schopen... postupně... lépe soustředit na svůj život a dostat ho do správných kolejí. To ovšem platí jen pokud budeš chtít a tím nemyslím, že si řekneš já chci, ale skutečně si to uvědomíš.

Pokud máš pocit, že Ti Ad nijak zvlášť nepomáhají, komunikuj o tom s lékařem. Může Ti podle situace a možností příp. lépe upravit dávkování či konkrétní lék a také je dobré obrátit se na psychologa... musí se uzdravit hlava a to AD sami o sobě nezvládnou.

Jestliže nevyděláváš a kamarád také ne.. mmch. osobně na takovém spoluvlastnictví nevidím nic moc dobrého... můžete oba nebo jen Ty sám (kamarádovi to můžeš navrhnout, ale rozhodně bych se nenechala jím tahat dolů a i když o tom nic nevím, tak mám pocit, že tu práci nemáš hlavně kvůli němu) dům, jeho část, jednotlivé místnosti.. zkrátka pronajmout. Sám jít bydlet k rodičům nebo např. do levnějšího spolubydlení.

Nikdo to za Tebe jen tak zbůhdarma řešit nebude! To musíš Ty sám a nebo to zabal, hoď dluhy a stestk, nemožnost Tě pochopit a radovat se z Tvého dalšího života, na rodinu.

ahojky Martine! nenapsal jsi jak dloho uběhlo od rozchodu, ale pokud je to čerstvé chápu tvé pocity, i já to zažila asi před 15lety(myšlenky na sebevraždu)vím že je to blbá utěcha ale ono to přebolí, vše chce svůj čas a tou fází smutku a marnosti a pocitu že není proč žít si musíš projít, ale můžu tě ujistit že bude líp.. z toho co píšeš  a co jsi zažil působíš jako silný a vyrovnaný... věř tomu že to zvládneš a ustojíš a za půl roku si budeš v duchu děkovat že jsi nevyvedl nějakou blbost, moc ti držím palce a doufám že mě nezklameš, nikdy jsem se k žádnému tématu nevyjadřovala, ale ted jsem měla pocit že to musím udělat a pomoci ti aspon slovem, já tenkrát 2 měsíce brečela každou noc, ale potom jsem si řekla že nikdo na světě nestojí za to, abych si kvůli němu vzala život, strašně mě to nakoplo a dodalo energii, začala jsem opět žít... věř tomu že osud nám klade do života takové překážky, protože věří že je zvládnem... ber to jako výzvu... ty tu sílu v sobě máš, jen ji objevit... držím ti moc palce..

Ahoj Martine, většinou nikam nepíši, sem jsem přišla náhodou, ale klidnou mě Tvé psaní nenechává. Moje důvody se k tomu vyjadřovat necháme stranou. Pokud si celou situaci uvědomuješ, tak máš šanci to zvládnou docela úspěšně. Psychický stav - psychiatr, antidepresiva, hlavě psycholog a schopnost o všem mluvit a poslouchat. Antidepresiva jsou nutná, ale řešení situace nebo aspoń pohled ze všech stran je taky důležitý. Někdy nejsme schopni vidět problém tak, jak je snažší řešení. Rodina - vím, že to je kruté, ale měl bys odjet domů a narovinu mamince říct, jak se věci mají. Pochybuji, že Tě vyhodí, práskne za Tebou dveřmi a nebude se o nic starat. I když jí připravíš nemilé překvapení, svěřené starosti jsou menší, víc hlav víc ví a možná se najde řešení i v rámci rodiny. Věř mi, před půl rokem byl syn v Tvé pozici a dneska je to o něčem jiném . Práce - práce je málo, ale pokud jsi zdravý a trošku šikovný, práce bude. Je to přechodný stav. Hypotéka - s bankou musíš komunikovat, nedělat mrtvého brouka. Mají různá řešení. Dobré je také kontaktovat centrum pro lidi s finančními problémy, nevím jak se organizace jmenuje. Ale existuje, zkusím vyhledat a poslat odkaz. Pokud Ti to pomůže mail  5125@seznam. cz. A jedna osobní rada. Všechno se dá řešit, jenom ta smrt ne. Věř mi.

P. S. A krásných, milých, příjemných, usměvavých, milujících  a chápajících děvčat je, za svůj život jich potkáš dost. A mezi nima tu pravou. Tahle to asi nebyla.

Pokud máš trvalé bydliště v tom novém domě, exekutor by neměl tvé matce rozhodně nic brát. Pokud se ale zabiješ, ona tvé dluhy zdědí, a zabiješ tak vlastně i ji (páč řešit smrt syna a ještě k tomu to, že zadlužil rodinu, to jen tak někdo neunese). "Dědictví" sice může odmítnout, ale stejně si myslím, že by jí to zničilo. Takže sebevraždu fakt ne. Snažte se s kamarádem sehnat práci. S bankou komunikujte, musí na vás vidět že se FAKT snažíte, a nebude to tak horké. Oni radši ještě chvíli počkají na vás, jestli nesplatíte, páč je to pro ně výhodnější než na vás prachy vymáhat soudně. Pokud práce opravdu není (ani číšník, skladník, ... - takové pozice jsou většinou všude, lidi to jen nechtějí dělat), co kdybyste zkusili podnikat? Dva mladý kluci, určitě by vás něco napadlo Můžete třeba dělat hodinové manžele (to není jako hodinová manželka, neboj, hodinovej manžel vymění žárovku, namaže panty, ... teď to dost frčí, spousta žen žije sama, a spousta manželů doma není schopná udělat vůbec nic), nakupovat maso a zeleninu/ovoce od farmářů a rozvážet lidem (lidi chtějí produkty od českých zemědělců, ale nemají čas ho někam jezdit kupovat)... jsem si jistá že by vás něco napadlo, co ve vašem městě/kraji chybí. Dluhy jsou hnus, ale život tím fakt nekončí. Musíte bejt chlapi a rvát se za to, co chcete  

Ještě bych chtěla něco dodat. Myslím, že ani ty nevidíš sebevraždu jako ešení, jednak podle toho, co tu píšeš a jednak už podle nadpisu. Ty nevíš JAK dál, ne JESTLI dál... Jestli je možnost, jak ti pomoct, jestli chceš třeba pokecat, napiš mi do vzkazů, dám ti mail, pokecáme, budu ráda. Jestli ne, obrať se na rodinu, všechno jim řekni, jsou tvoje rodina, třeba je to způsob, jak si k nim najít cestu, kdo ví?

Helen Keller napsala: „Když se jedny dveře štěstí zavřou, druhé se otevřou; ale často se tak dlouho díváme na ty zavřené dveře, že nevidíme ty, které nám Bůh otevřel. “

A je to velká pravda...

Ahoj, rozhodně to řekni své rodině o hypotéce a jistě se v ní najde někdo, kdo ti pomůže a bude například splácet hypotéku pár měsíců za tebe, a ty potom až budeš mít novou práci, dorovnáš. Rozhodně je to úspěch, pořídit si svůj byt v takovém mladém věku, to je rozumné.

Ahoj, rozhodně to řekni své rodině. Já měl firmu s. r. o. s otcem. On nemohl podnikat tak mě přemluvil abych byl jednatelem. Po čase co firmu řídil on  a já byl jen obětní beránek (bílý kůň) sem byl uplně v koncích a řekl si že to budu řešit. Nicméně jsem zjistil že mi udělal na firmě obrovské dluhy. On se zdejchnul a mě zůstali obrovské dluhy ve dvaceti letech. Nikdo z rodiny o tom nevěděl protože naši byli rozvedení.  Svěřil jsem se rodině a společně jsme našli člověka co vykupuje zadlužené firmy, rodina si vzala půjčku a vyplatiila určitou část, kterou teď po částech splácím, něco mi i odpustili. ALe jsem jim za to neskutečně vděčný a jsem rád že jsem si nezval život když jsem o tom též uvažoval. Teď jsem šťastný, platím sice měsíčně pár tisíc za dluhy. Ale dostal jsem se z toho a život jde dál. A pokud by ti ani tyhle mé rady nepomohli. Doporučím ti vyhledat rady odborníků. Zkus třeba tuhle stránku na internetu . Doufám že ti můj příběh bude k užitku Drž se chlape