Téma: Přemýšlím nad sebevraždou - nedaří se mi ve vztazích a mám nemocné pejsky

puvodne sem si rikal ze to nema ani cenu cist

precetl sem a napisu opet, NEVIS CO JSOU OPRAVDOVE PROBLEMY

S tou druhou větou asi souhlasím. Kdyby měla pisatelka akutní leukémii a zbýval jí měsíc života, tak bych asi i kývl, ale prostě kvůli nevydařeným vztahům a pejskům se přece nesebvraždíme …

tak jak se dneska nekteri rozvadi kvuli blbostem tak se budeme i zabijet kvuli blbostem

Raději vážně přemýšlej, jak dál žít.

Různé situace a životní překážky jsou od toho, aby se překonávaly. Takový život prostě je.

Nejsem si jistý, jestli neúspěchy ve vztazích a nemocní domácí mazlíčci jsou skutečně důvodem k sebevraždě. Chápu, že Tě to trápí, ale myslím si, že Tě čeká určitě ještě několik - možná i velmi hezkých vztahů a pejsků za svůj budoucí život taky vystřídáš hodně.

Nechci to bagatelizovat, ale asi snad každý prošel špatným vztahem, dostal kopačky nebo jeho láska nebyla opětována. A každému z nás zemřel nějaký domácí mazlíček - pejsci, kočky, morčátka, křečci. Prostě takový je život, je potřeba ho tak brát a vážit si každého dne, který nám osud či Bůh dal.

Tak si prostě řekni, že máš blbý období, ale musíš věřit v to, že Tě čeká mnoho krásného a nepřemýšlet nad takovou radikální pitominou, jakou je sebevražda.

No tak teď mám stejnej názor jako Párek. Pokud jsem správně četla, je ti necelých 18 let. Shodou okolností jsem ve tvém věku měla se vztahy skoro stejnou zkušenost a moje kočka Bella byla taky nemocná.

I já miluji zvířata. Jenomže život ti připraví v budoucnosti ještě tolik překážek, že ta, o které píšeš, je naprosto směšná oproti tomu, co tě ještě může potkat.

Máš pocit, že si o svém životě můžeš rozhodovat sama, že to, co tě potkalo, je nespravedlivé a že si to nezasloužíš. máš pocit, že toto se nikomu ve tvém okolí neděje a že jsi jen sama na svoje problémy.

Taky jsem si to dřív myslela, i když nad sebevraždou jsem nikdy neuvažovala. potom ale přišly OPRAVDOVÉ PROBLÉMY. a až teprve si člověk uvědomí, že život není jen o sobě samém, ale i o tom, že jsi potřebná pro druhé, že i ostatní tě potřebují. a až jednou přijde strach ze smrti, potom si teprve uvědomíš, že život je dar, ne utrpení…

Jsi mladá, procházíš si jen těžkým obdobím, protože jsi citlivá dušička. A napíšu to upřímně podle mých zkušeností- Buď otupíš úplně, nebo to budeš brát stejně jako teď. Ani jedna možnost není pro psychyku správná. Proto si vyber tu prostřední cestu- ze všeho si ber jen to pozitivní, a to negativní vnímej jako zkušenost a poučení do dalších vztahů, příběhů a let.

Život stojí za to, protože to, že je tma, neznamená, že slunce nevyjde znova. Každý den vyjde a jen pro nás. tak si toho važme. drž se a neudělej hloupost. bolelo by to tvé blízké, mysli na ně.

Moje Bella umřela. Ale mám teď pejska, který mě tolik naplňuje láskou, že bych si to ani nikdy nedokázala představit. Nevzdávej to, v životě tě čeká ještě moc krásného.

Panther, napsalas, co cítíš v hloubi duše,  a každý ve smutku má svůj problém za největší na světě a ten tvůj v tuto chvíli, určitě je velký. Myslím, že všechny takové pocity beznaděje jsou z nedostatku lásky. Tebe zklamal kluk, tím, co ti řekl, neopětoval tvoje city. Nezasloužil si tě. Jenže nyní nikomu nevěříš a bude nějakou dobu trvat než se z takových pocitů dostaneš. Ale věř, že jsou i kluci, kteří dokáží mít rádi úpřimně a lásku děvčete opětovat, určitě jednou takového potkáš. Máš ráda svoje pejsky, také máme pejska, teprve druhý měsíc.  Před půl rokem jsme pochovali pejska, který byl moc, moc nemocný, strašně jsem brečela, ale vím, že už netrpí, a že nyní jsem poskytla domov jinému pejskovi z útulku. Vydrž děvče, čas trochu zmírní bolest. Můžeš jít za mamkou, vzít ji kolem krku a řekni ji, že ji máš moc ráda, uleví se ti. A zase brzy napiš. A vašim pejskům posílám pacinku.  Pavla

Ale tady nejde o to, jestli takovou nebo makovou lásku potká. Tady jde o to, že ona sama se musí vyrovnat se životem, jaký je. Neslibuj jí, že určitě někoho podle svých představ potká. To je blbost - třeba ano, ale třeba taky ne.

Tady jde o to, si uvědomit, že ŽIVOT nejsem jen JÁ, ale hlavně ti okolo mě.

Co se týče Tvých problémů ve vztazích a toho, že nevíš, na čem se svými partnery jsi, vždycky platilo a platí, že lidé se k Tobě budou chovat tak, jak jim dovolíš, aby se k Tobě chovali. To, že si s Tebou partner užije a pak se třeba dva nebo tři týdny neozve, dělá proto, že mu to dovolíš, aby se tak choval. Vy spolu v podstatě žádný vztah nemáte, protože takhle se k sobě lidé ve vztahu nechovají. Pokud Ti vadí, že se k Tobě tak chová a nevíš, na čem jsi (čemuž se nedivím), dej mu jasně najevo, že Ti to vadí. Jestli nebude na svém chování ochotný nic změnit, bude na čase ho nechat jít a poohlédnout se po někom, kdo si Tě bude víc vážit. Aby si Tě víc vážili ostatní, musíš si ale i Ty víc vážit sama sebe.

Pokud jde o nemocné domácí mazlíčky, tak je to smutné, ale jak už tu někdo napsal, takový je prostě život a budou přicházet ještě jiné, mnohem větší rány a problémy. Já jsem také měla dlouhých 17 let milovaného pejska, který se na mě už tři roky dívá někde z psího nebe, také jsem byla smutná a truchlila jsem, ale je potřeba otřít slzy, vstát a jít dál.

Psala jsem to sem už několikrát, ale podle mě nejlepší způsob, jak dát svému životu smysl, je dát smysl životu někoho jiného. Kamarádce, která to vzdala, už opravdu nepomůžeš, pořád ale je spousta lidí - v nemocnicích, léčebnách, dětských domovech - kterým pomoci můžeš. Báječně to uzdravuje duši, věř mi.

ahoj Panther, já chápu, co cítíš, ale tohle všechno přejde, nerada bych to bagatelizovala, je je spousta slečen, které to mají podobně, takže věz, že v tom nejsi sama. Zřejmě z toho všeho trpíš reaktivní depresí, což je obrana tvé duše proti tomu, co se děje okolo Tebe… kamarádka, partneři, pejskové - ti nejbližší, říkáš si. Co rodina? Máma, táta, sourozenci, prarodiče? myslíš, že by to lehce přenesli přes srdce? osobně bych doporučovala navštívit lékaře, stačí obvodní, a nechat si napsat antidepresiva na nějakou krátkou dobu, aby Tě přešly takové pocity a zase viděla, že každý den svítí slunce a lidé se mohou usmívat bez důvodu, život je těžký a my všichni musíme být silnými osobnostmi, abychom jej leckdy zvládli, ale já věřím, že na to máš a jednou bude lépe! Držím palce!