Téma: Obsedantně kompulzivní porucha OCD a sexuální orientace - jsem homosexuál?

Pokud jsi nemocný, tak se jdi léčit.   OCD si diagnostikoval sám, nebo psychiatr? Podle mě by tě měl mít v péči odborník.

Ahoj PotřebujuPomoc, pokud se nemýlím, tak podle toho, co nyní píšeš: "… dříve jsem se štítil věcí… jsem prostě nemocný člověk… ", jsi sem psal dne 3.12.2014 tohle téma  (klikni) pod přezdívkou xxxx? Pokud vím, tak jsi u odborníka nebyl, neboť je odmítáš a já jsem Ti psala, že podle potíží, které jsi v tom tématu psal, by to mohla být OCD, nikoliv, že je = nejsem odborník, jen jsem to dle příznaků tehdy tipovala. Ale vidím, že jsi si tu případnou diagnózu vzal za svou, aniž by Ti jí nějaký odborník diagnostikoval = v tom ovšem děláš velkou chybu stejně jako v tom, že odmítáš odbornou pomoc. Potom je jasné, že Ti není dobře či Ti je hůře, nevíš si rady a opět máš myšlenky nad ukončením života.

Takže já Ti radím, neurčuj si diagnózy sám, rodičům své potíže jen nenaznačuj, ale řekni jim to narovinu - vše, co Tě trápí a prostě narovinu jim řekni, že potřebuješ pomoc. Pokud by přeci jen s rodiči nebyla řeč, zkus popřemýšlet o tom, zda-li je v Tvém okolí nějaká dospělá osoba, které by jsi se mohl svěřit a která by Ti pomohla zkontaktovat psychologa. Je Ti 16náct, z nějakého důvodu se v Tobě všecho a všelijak "pere" a Ty si s tím pochopitelně nevíš rady - tak pochop, že někdo, kdo tomu opravdu rozumí, Ti teprve může pomoci rozuzlit co, proč a jak + Ti dát rady, co s tím.

A třeba to ani OCD není, když už Tě to s tím štítěním se věcí přešlo. Třeba máš jen delší dobu špatné období a z toho deprese, když jsi sám, nevíš jak dál atd. , a s tou slečnou Ti to nevyšlo, kterou jsi miloval a záleželo Ti na ní. Navíc jsou svátky a o to víc to zřejmě na Tebe dolehlo. Jenže, ale a opět, já nevím, jak bychom Ti mohli pomoci? Pořád si myslím, že to chce psychologa či psychoterapeuta, ke kterému by jsi docházel a spolu by jste pomalými krůčky pracovali na tom, aby Ti bylo lépe - věřím a vím, že pak by Ti lépe určitě bylo 

Musím souhlasit s Dany. napsala to moc pěkně a srozumitelně.

Potřebuješ radu odborníka a to my nejsme, takže zkus promluvit s rodiči a oni by měli podniknout jisté kroky a zajít s tebou za psychologem. Pokud tě nevyslechnou rodiče, tak vyhledej pomoc sám. Někdy je psycholog i na školách. Nebo na netu vyhledej odborníka v místě tvého bydliště. Ale určitě to nedus v sobě. Všechno se přeci dá řešit jen udělat ten první krok.

Tak se zatím drž a snad se to začne řešit a bude ti líp

Ahoj, měl jsem přesně to, co tady píšeš, nemusíš mi věřit, ale je to pravda. Byl jsem u psychiatra, chodil jsem na terapii, dnes už mi tyto myšlenky nenahánějí hrůzu, naučil jsem se s nimi pracovat, taky s tou nejistotou. Znám ten pocit, kdy si nejsi jistý vůbec ničím, musíš se ujišťovat, třeba si něco pořád představovat pro ujištění, že nejsi gay. Dá se z toho dostat. Mně to trvalo necelý rok, ale stálo to za to. Dnes se u mě už tyto myšlenky téměř neobjevují. Drž se, vem sílu, kt. Ti zbývá, a zajdi za psychiatrem nebo psychologem. Kdybys chtěl se mnou komunikovat, napiš mi na email klom.klom@seznam.cz